Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Na skok u - Vydíraného Quila

01.10.2009 (21:45) • RenesmeCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2141×

Celý týden jsem Claire neviděl, bylo jen jedno pozitivum. Měla přijet zase za Emily. Když jsem si vzpomněl na Emily, tak mi došlo že mám vlastně hlad. S úsměvem na tváři jsem se rozběhl k Samově domečku. Z dálky jsem cítil smažená vajíčka a slaninu. Ještě jsem přidal protože mi v břiše hrozně kručelo. Rozrazil jsem dveře a zasedl na židli. Emily se lekla že pustila pánev na zem, ještě že jsem ji stihl chytnout, jinak bych byl asi o hladu.

„Dík, ale ještě to není“

„Hmmm… tak já si na tom něco najdu“řekl jsem, zvedl se ze židle a šel si něco najít do lednice.

Po hlavě mi přeletěla tvrdá pánev, na Emily to byla slušná rána. Zmateně jsem se na ní podíval a ona mě zpražila pohledem. Když jsem se na ni podíval ve stylu  ,Co to děláš?´tak  mi to oplatila pohledem ,Opovaž se ´ zase jsem se zvedl a s hlasitým  ducnutím jsem dopadl na židli.

„Hele Quile nechceš mi pomoct?“

„A s čím?“ mrkl jsem na ni.

„No, nestíhám. Mohl bys třeba pokosit trávu.“

„Ani mě nehne.“

„Víš… mě volala máma od Claire a říkala že jedou na dva měsíce pryč, no a tak se mě ptala jestli si jí má vzít sebou a nebo mi ji tu nechat… no jenže jsme chtěli se Samem taky někde jet a …“ přitom si hrála z mobilem a přitom ho otvírala a zavírala.

„No a chceš zasadit i kytky?“ zeptal jsem se narychlo.

„Můžeš, pokud budeš tak hodnej.“

Ani jsem nečekal a vyfičel ven.  Nahodil jsem starší sekačku do provozu a začal pracovat. Já jsem měl takové štěstí že měli jen takový malinký zelený předek, tak pro mě na pět minut. Tohle se možná i vyplatí za pětiminutovou práci, uvidím Claire dva měsíce.

Ještě jsem zašel za dům a tam vzal nějaký ty kytky. Pak zase do předu a začít vykopávat díry abych to měl kde sadit. Jako na potvoru přišla celá parta. Všichni zalezli se smíchem a pak zase někdo vylez.

„Hele co to děláš Quile?“ zeptal se Embry.

„Sadím vole.“

„To vidím, ale co to sadíš.“

„Kytky.“

„S tebou  se ale dobře kecák, já myslel jaký kytky.“

„Jo tak to nevím, vzal jsem první co tam ležely, Emily neměla nějak zvláštní požadavky.“

„A co že tak posloucháš Emily?“

„A co že si tu tak se mnou,“ napadlo mě a pak jsem se otočil .

Jako kdybych to v koutku duše netušil, Embry tam stál s kamerou a pěkně mě natáčel. Vrh jsem se po něm, ale on mi zdrhl do toho domku. Poslední kytku jsem zašlapal a zase vtrhl do domku. Embry zrovna přehrával mou vzorovou práci a neviděl jsem ani jednoho, který by byl bez křečí smíchu.

„Hele, zahradník přišel“ posmíval se Jacob.

„Přestaň.“

„Ale ne, vážně mě okouzlila tvoje práce, víš uvažoval jsem nechceš mi vypěstovat před domem záhonky??“ zeptal se a neodolatelně se usmál. Teda tomu říkal neodolatelný úsměv, chytroušek jeden! Používal ho na chudáka Nessie.

„Na mě ten tvůj úsměv neplatí“ důrazně jsem ho upozornil a sedl si na moje obvyklé místo.

„Tebe taky nemá okouzlit“ řekl uraženě.

„Hele, co si tak zkusit ještě funguje“ řekl jsem naoko vážně. Jacob jen vyplázl jazyk a zabořil se do talíře, který mu Emily právě podstrčila.

Rychle jsem se pustil do jídla a vychutnával si ten pocit že konečně plním břicho, které dost hlasitě mručelo. I když to byla porce přes celý talíř zdála se mi tak malá…

„Hele Emily nemáš-“ nedokončil jsem protože si do rukou zase brala ten zpropadený mobil.

„Ještě hlas?“ radši jsem dokončil aby se zase kluci něčemu nedivili. Periferním viděním jsem viděl Embryho jak žďuchl do Sama a pošeptal mu. „Hele, Quil ti balí holku.“

Sam hned na mě střelil ten nejhrozivější pohled, že kdybych byl pes tak bych stáhl ocas a asi utek. Potom na mě hrozivě zavrčel. Bože ten byl strašidelný, taková nestvůra se mi nezjevovala ani v nejhorších nočních můrách a teď jsem ji měl přímo před sebou. Zlostně se díval, sledoval můj sebemenší pohled a když jsem se jen milimetr nahnul k Emily, zlostně zavrčel.

„Co je“ už jsem to nevydržel.

„Nech toho“ okřikl mě Sam.

„Co jsem zase udělal?“ zeptal jsem se uraženě.

„Nech Emily na pokoji“ procedil skrz zuby. Vyvalil jsem na něj oči.

Viděl jsem Emily jak se nahla k Samovi a něco mu pošeptala. Ani nestačila dát pryč hlavu, Samova obrovská ruka vyletěla Embrymmu po hlavě. Ten jen bolestně zavyl a vypařil se ven. Postupně tak všichni a zůstal jsem tam já Emily a Sam. Ti dva se na mě dívali jak na… ani nevím jak to popsat. Potom Samovi sklouzl pohled do takové „Trapné“ grimasy.

„Quile, nechtěl bys už jít?“

„No, zvažoval jsem možnosti a řekl jsem si že ještě chvíli zůstanu“

„Víš, že musí mít svolení i ode mne?“

„Kdo?“

„No přece Claire, když bude na ty dva měsíce u nás bydlet.“

Řekl zamyšleně a jakoby bezmyšlenkovitě chňapal po telefonu. Dřív než ho uchopil, už jsem se zvedal a mířil si to ke dveřím.

„No jo, abys ukojil ty svoje choutky“ mumlal jsem si pro sebe.

„Říkal si něco?“

„Ne-e měl bych?“

„Jedině vypadnout“

„Vždyť jdu,“ zavrčel jsem a pak opravdu vypadl.

Od Uleyla jsem si to zamířil na pláž, dlouho jsem tam nebyl, asi tak dva týdny. Poslední dobou tam skoro nikdo nechodil, Jacob s Nessie si tu pláž zabrali a skoro nikoho tam nechtěli ani vidět. Procházel jsem zarostlým lesem, kde jen sem tam prosvitlo zapadající sluníčko, takže moc pěkná procházka po pláži, teda pro dva. Z dálky už jsem slyšel šumění moře. Jasně jako každý den se ty rozbouřené vlny snažili dostat na souš, takový marný pokus. Čím víc jsem se přibližoval, tím víc jsem zjišťoval, jak se sem těším. Popošel jsem ještě blíž  a už jsem uviděl pláž.

Aniž bych to sám čekal, rozběhl jsem se na pláž a přímo k vodě jako nějaké malé dítě. Sice jsem si připadal hloupě, ale zato i svobodně, prostě mi konečně někdo neříkal co mám udělat a aspoň tady není Sam a Emily, kdyby tady byli vsadil bych se že by mě vyhnali. Zlouni.

Ze zadu se ozýval, takový jemný smích, prostě jako malá zvonkohra. Otočil jsem se a co nevidím. Jasně že jsem to mohl čekat. Na zemi byl Jacob a na něm Nessie a vesele se líbali. Bylo to docela, zajímavé? Ne spíš bych řekl nechutné, se tak na ně dívat. Jenže abych prchal od té nechutnosti pryč stál jsem tam jak přikovaný. Nakonec se mi podařilo přesvědčit aspoň nohy aby se daly do pohybu. Hlava pořád zůstávala otočená na ty dva a tak jsem neviděl kde jdu. Najednou se ozval dunivý náraz a mě začala pobolívat noha. Ti dva se od sebe odtrhli a překvapeně na mě zírali. Za chvíli se Jacob spamatoval a začal po mě křičet.

„Co sem lezeš?“

„Není to tvůj majetek“ opáčil jsem a nakonec se rozhodl zůstat, už neustoupím, dnes ne.

„Quile, vypadni!“

„Když chcete mít soukromí tak běžte pryč vy.“

Viděl jsem Nessie jak se zdráhá a pak se pomalu zvedala. Jacob ji stál na zem a ona se něj překvapeně podívala. Jen se usmál tím svým přiblblým úsměvem, který podle mě vůbec nefungoval. Pak si ji přitáhl k sobě a něco ji pošeptal. Ness se tvářila nejdřív překvapeně a pak se zachichotala.

„Hele Quile běž,“ poprosila pěkně, jo kdyby mi to tak řekli na začátku…. Zakroutil jsem hlavou.

„Jak chceš,“ řekl výhružně Jacob.

„Už se tě bojím, borče,“ zasmál jsem se.

„Nessie, podáš mi prosím mobil?“ ta mu ho ochotně podala.

„Jdeš volat pijavičkám?“ zasmál jsem se znovu, lehce zakroutil hlavou.

„Ness, co myslíš, nechala by Claire její maminka tady, kdyby věděla že je do ní nějaký osmnáctiletý kluk zamilovaný?“ Nessie lehce nadzvedla obočí a pak zakroutila hlavou.

„Ne, myslím že ne Jacobe“ řekla a dramaticky se na mě podívala.

Nevěděl jsem jak  to Jack zjistil ale radši jsem vypad, to je ale hrozný den. Takové vydírání, asi to dělaj proto, protože ví že pro Claire bych udělal všechno. Ach jo… otisk je tak těžký…

O dva dny, na pláži s Claire:

Konečně, Claire přijela asi před hodinou a zůstávala tu na dva měsíce, to co mi ostatní dělali před dvěma dny, už mě ani netrápilo, protože ona byla lék na všechno. I když jí bylo teprve šest, byla neobyčejně kouzelná, vedl jsem ji po „Jacobově“ pláži a povídali jsme si, sice ještě kapku šišlala, ale bylo to roztomilé. Claire sebou ducla na zem a když jsem jí chtěl zvednout zakroutila hlavičkou.

„Quie mě bolí nošičky“

„Tak co s tím uděláme Claire?“ zeptal jsem se a dělal jsem že jsem hluboce zamyšlený, to ji velice rozesmálo

„Já fím“ vykřikla a zatleskala, nad svým nápadem, si se jí hodně líbil, protože v očích jí poletovali malé jiskřičky.

„Na co si přišla?“

„Vlk, vlk, vlk“ křičela nadšeně a zároveň tak, tajemně.

„Dneska ne, na to jsem unavený zase já“ řekl jsem. Claire se zamračila a dala si prstík k puse a pak se jen tak  zvedla a se smíchem utíkala.

„Kam jdeš?“ zeptal jsem se jí když do mě narazila.

„Za Emily a Samem“ řekla hrdě.

„A proč?“ nechápal jsem.

„Sam mě má rád“ řekla krapánek povýšeně.

„Já taky“ usmál jsem se na ni.

„Ale, on mě povozí“ řekla a vyplázla na mě jazyk a zase se dala do běhu.

No jo, nemám to lehký, i malá Claire mě už začíná vydírat. Zakroutil jsem nad tím nevěřícně hlavou a nechal si tělem projet třes. Rozběhl jsem se za ní, musel jsem uznat že ona byla docela rychlá. Když jsem jí dostihl, byla už u cesty. Když mě uviděla, zase zatleskala a začala se mi škrábat na hřbet. Nakonec mi jejíma ručičkama zkoušela objat krk. Když jsem usoudil že se jaktak drží rozběhl jsem se plnou rychlostí do lesa a užíval si vítr a ten nejkouzelnější smích světa.

Autor: RenesmeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Na skok u - Vydíraného Quila: