Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Žiletko, má lásko - 3. část

18.08.2010 (07:45) • Elii • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 7222×

Žiletko, má lásko – 3. část

„Vrátíš se?“

„Slibuju.“

„A na jak dlouho to je?“

„Na tři dny.“

„Dobře.“

„Musím jít, lásko, letadlo nám letí za hodinu, ale věř, že se mi nikam nechce,“ řekl jsem a ač nerad jsem jí opět lhal, ale nelhal jsem ze špatného úmyslu, lhal jsem, protože jsem potřeboval dva, nebo tři dny na přípravu mého překvapení + taky na lov.

Pohled Edward

Tak a akce překvapení může začít. Doufám, že se jí to, co pro ni přichystám, bude líbit a že nebude zklamaná.

Vyjel jsem, čekalo mě hodně nakupování. Nasedl jsem do svého Volva a rozjel jsem se směrem Seattle, tam jsem zamířil do obchodu, kde se prodávají koberce. Vykoupil jsem jim všechen červený koberec, ale stejnak mi to nebude stačit. Nechal jsem si ho odvézt domů, tedy lépe řečeno kousek od domu, aby Bella nic nepoznala, a rozjel jsem se do květinářství, kde jsem koupil všechny rudé, bílé a růžové růže

.

Na skladu jim nezbyla ani jedna růže. Domluvil jsem se ještě s tou paní, že mi to přivezou a že to auto, ve kterém to dovezou, si nechám na místě do té doby, než budu potřebovat ty růže, bude to tak proto, aby mi nezvadly. Souhlasila, ale jen když jim to zaplatím. Zaplatím a rád, je to pro mou Bellinku a to jde pak všechno stranou. Takhle jsem to všechno opakoval ještě v Port Angeles, Olympii a dokonce jsem musel i do Vancouveru. To všechno mi zabralo den a půl a to jen kvůli zavíracím dobám.

Dojel jsem k našemu domu v noci a pustil se do přípravy, za pomoci Emmetta. Kousek od domu jsme našli nejlepší cestu k naší louce. S Emmem jsme z ní odstranili všechny klacky, vyčnívající větve, kameny, prostě všechno, o co by se mohla Bella byť jen škrábnout. Na louce jsme vytrhali všechny bodláky, trny... Všechno, aby to tvořilo co nejkrásnější atmosféru. Louka byla ještě krásnější.

Emmett mi pomocí svých myšlenek ještě ukázal Bellu, jak si chtěla ublížit a já jsem prudce a hodně nahlas zavrčel. Měl jsem chuť všeho nechat a běžet za ní, utěšit ji, ale Emm mi ukázal ještě to, jak ji uklidňoval a jak se chovala, když se zmínil o překvapení, tak jsem se pustil do práce o to intenzivněji. Dělám to pro svou lásku, pro Bellu, která mi otevřela oči a ukázala mi, co je to láska. Jsem pro ni schopný udělat vše. Cokoliv ji napadne...

Přestal jsem přemýšlet a vrhnul jsem se na práci. Bylo toho hodně. Tu cestu, kterou jsme s mým bráchou uklidili, jsem ještě jednou prošli, abychom náhodou na něco nezapomněli, ale našemu upířímu zraku nic neuteklo, takže to bylo dobré. Vrátili jsem se kousek k našemu domu, kde byl schovaný ten červený koberec a že ho bylo hodně. Oba jsme vzali to, co jsem unesli, jo, kdyby tu byl Jasper, ten by nám pomohl, ale jsem radši, že je s Bellou, může ji uklidňovat pomocí svého daru.

Červený koberec jsme začali pokládat na začátku cesty, kterou jsem právě opravili a která vede na louku. Kousek po kousku jsem se blížili ke konci, když v tom jsem si vzpomněl, že jsem zapomněl na docela důležitou věc. Tohle překvapení se bude konat v noci, protože má být úplněk a to je pro to jako stvořené, ale v lese nebude tolik světla, a proto musím osvítit tu cestu, kde půjde po koberci. Nemůžu ji nechat jít po tmě. Náhoda je blbec a dát jí do ruky baterku? Žádná romantika... Musím koupit svíčky, nebo nějaké lampiony, co já vím.

Přemítal jsem si v hlavě, co bych tak mohl vybrat a rozhodl se, že pořídím takové svíčky, které jsou vložené ve sklenici a k tomu je to obalené v papírových pytlících. Je to jednoduché, hezké a hlavně jich mají všude hodně. Už už jsem se chtěl domluvit s Emmettem, že pro to zajedu, ale přišla mi SMS: „Postarám se o to. Alice.“

Dobrý, takže tohle můžu vypustit, ale stejnak budu muset jít ještě něco koupit. S Emmettem jsem dodělali ten koberec a já jsem ho poslal domů za Bellou a za Rose.

Emm odešel a já se vydal vstříc nákupům. Svým Volvem jsem zajel jen do Seattlu a tam zamířil do obchodního centra. Vyhýbal jsem se obchodům s oblečením, protože od toho je doma jiný maniak – Alice. Já mířil o patro níž, které nazývali ,Ráj nábytku‘. Měli zde všechno od stolečků, po skříně, dveře, sedačky, prostě všechno. Dneska mě zajímala jen jedna věc, kterou musím koupit a to – postel. Byl jsem tady asi dvě hodiny a ne a ne se rozhodnout. Nakonec jsem se musel rozhodnout mezi dvěmi postelemi. Zrovna jsem stál u té jedné a zazvonil mi mobil: „Tuhle – A...“ Nic víc, nic míň... Dal jsem na její radu a zavolal jsem si prodavače, že si beru tuhle, zaplatil jsem, nadiktoval mu adresu, kam to mají přivést a jel jsem. Přijel jsem kousek k našemu domu a čekala tam na mě moje otravná sestřička.

„Hezky jsi vybral, bráško,“ zašvitořila Al.

„To víš, šestý smysl,“ usmál jsem se.

„Jo, jo, vždyť já vím,“ poklepala si na spánky.

„Alice, jak se má Bella?“ změnil jsem téma.

„Má se dobře, jen v noci křičí ze spaní a hodně se probouzí. Párkrát si dokonce pokoušela ublížit, ale vždy jsme jí pomohli, ale stejnak si myslím, že je to tím, že tam nejsi.“

Chudinka Bellinka, tolik si protrpěla, ale teď se dočká. Na dnešní večer bude vzpomínat. Cože? To už je dneska? Nestíháme.

„Alice, honem, ještě není skoro nic připravené a za chvíli se stmívá.“

„Edwarde, klid je 10. hodin ráno.“

„No právě,“ hysterčil jsem. Všechno musí být dokonalé. Alice se jen pobaveně smála.

„Tak honem do práce, máš ty svíčky?“ zeptal jsem se.

„No dovol? Já nezapomínám,“ zašklebila se.

„Jen se ptám a budeš jich mít dost?“ Kývla hlavou a já pokračoval: „Dobře, já půjdu pracovat na louku a ty mezitím rozmísti ty svíčky po koberci, tak metr za sebou na každou stranu, ano?“

„Dobře, uděláme to tak.“

Vzal jsem krabice z postelí, postupně je všechny upíří rychlostí přenesl na louku, tam jsem je smontoval do hromady, přinesl jsem polštáře, přikrývky a růže. Hodně růží. Z okvětních lístků jsem na posteli vytvořil srdce, pár jich poházel kolem a doprostřed jsem položil růži, samozřejmě, že jsem trny otrhal.

Potom jsem kolem dokola po louce poházel taky pár lístků a nakonec jsem dostal nápad, že kdyby v noci byla zima, tak aby mi tady Bellča neumrzla. Vydal jsem se domů do garáže, kde jsem našel dvě topidla, která stačí zapnout do zásuvky a fungují. K tomu jsem našel hodně, hodně dlouhé prodlužováky, ty jsem zapnul a utíkal na louku, kde jsem topidla zamaskoval a zapojil. Fungovala, takže perfektní. Bomba, louka byla připravená, tak jsem se rozeběhnul za Alice.

Doběhl jsem k ní a ona zrovna končila. Svícny byly tak, jak jsem chtěl, ale ještě nesvítily, byl čas. Začali jsme zdobit koberec. Z růží jsme otrhali lístky a ty ledabyle pohazovali po koberci.

Byla to docela piplačka, ale díky naším hbitým prstíkům to šlo dobře. Pro Bellu všechno.

Když už jsme měli všechno hotové, byl čas se připravit. Alice šla připravovat Bellu a já si skočil na lov. Ulovil jsem dvě pumy a cítil jsem se plný, ale pro jistotu jsem ulovil ještě jednoho medvěda a to už jsem si myslel, že prasknu, ale nestalo se. Běžel jsem k našemu baráku, kde jsem se skrz balkon dostal k sobě do pokoje. Bella tam nebyla, protože jsem byl s Al domluvený, že mi vyklidí pokoj. Došel jsem se vysprchovat,  obléknul jsem si černé rifle, košili, boty a boxerky. Vlasy jsem si zkontroloval, protože vím, jak to Bella miluje a vyrazil jsem na louku čekat na mou lásku. Musel jsem ještě zapálit ty svíčky.

Vše bylo přichystané a už mi tu chyběla jen Bella. Nechtěl jsem si sedat, ani lehat do té postele, abych to nezničil, tak jsem prostě jen chodil tam a zpátky, když v tom jsem ucítil její květinovou vůni a uviděl ji, jak vychází z lesa. Jakmile se její pokožka setkala s měsíčním světlem, myslel jsem si, že se zblázním, byla tak nádherná. Nevšimla si mě...

Pohled Bella

Většinu toho času, co byl Edward pryč, jsem prospala. Zdály se mi zlé sny, ve kterých si vždy Jessika odváděla Edwarda, mou životní lásku, a mě tam nechávali samotnou. Pokaždé jsem se probudila celá zpocená  se strachem, že je to pravda a s tendencí se říznout, ale nikdy mi nebylo přáno. Vždy v pokoji se mnou byl někdo, kdo mi pomohl a skoro pokaždé to byl Emmett. Strašně jsem si ho oblíbila, v mé přítomnosti se choval jinak. Byl pozorný, ohleduplný, choval se ke mně hezky, ale naštěstí neměl přehnanou péči jako Edward. Bála jsem se, že když se mnou tráví tolik času, aby se na něj nenaštvala Rose, ale nestalo se, někdy tam dokonce byla s námi, když Emmett vyprávěl příběhy, vtipy nebo když se pokusil vyprávět pohádku. Smála se, já jsem se smála a Emm se smál, protože jsme se smáli my. Snažil se mi zlepšit náladu a dařilo se mu to.

***

Byl třetí den a schylovalo se k večeru a já se nemohla dočkat, až spatřím svou lásku, až ucítím jeho jemné rty na těch mých, až mě obejme ve své náručí a já se budu cítit v bezpečí. Místo toho, aby do dveří vešel Edward, tak do nich vtrhla Alice, na nic se neptala, nic neříkala a už jsme opouštěly Edův pokoj a hned nato jsme se objevily v tom jejím. Posadila mě na postel a už jsem se nadechovala, že něco řeknu, ale zarazila mě.

„Bello, nic neříkej a buď v klidu, je to pro tvoje dobro, a když tu budeš v klidu, za chvilku se dočkáš svého překvápko. Takže seď, mlč a drž...“ řekla Alice a tím si u mě zajistila poslušnost.

Nejdříve mě nahnala do koupelny a řekla mi, ať si oholím nohy a vše, co je potřeba, potom mi vysušila vlasy, které potom natočila, takže jsem měla vlasy samou loknu. Pak se pustila do mého obličeje, na který nanesla trochu make–up, potom mi oči zvýraznila řasenkou a černou tužkou a na rty nanesla vrstvu ovocného lesku.

Poté mi ukázala šaty, které mi vybrala. Na to, že nejsem moc šatový typ, se mi moc líbily, byly jednoduché, ale strašně vyzývavé. K tomu boty na vysokém podpatku, normálně bych nadávala, ale dneska na to nemám sílu.

Pomohla mi se obléct. Měla jsem na sobě takové titěrné kalhotky, které víc ukazovaly než zakrývaly, potom podprsenku bez ramínek a nakonec ty šaty a boty. Když jsem byla oblečená, cítila jsem se sakra sexy, no možná až moc. Ty šaty končily těsně pod zadečkem, tak doufám, že nejdeme do žádného klubu nebo tak nějak.

Alice mě vedla ke schodišti a celou dobu si mumlala, že mým tempem nic nestihneme, ale já ji ignorovala. Nakonec mě svou upíří rychlostí popadla do náruče a odnesla mě k lesu, ve kterém byl na zemi položený koberec a na něm kvítky a po stranách lampiony. Bylo to kouzelné, ale nějak mi unikala pointa, proč tu stojíme?

„Na co čekáš, Bello? Jdi!“

„Kam?“

„Rovně.“

„Ale kam to vede?“ znejistěla jsem.

„Do ráje,“ mrkla na mě a zmizela.

Zhluboka jsem se nadechla a vykročila jsem. Šla jsem a díky osvětlení, kterého zde bylo víc než dost, jsem ani jednou nezakopla. Lehce jsem nakračovala na vysokých podpatcích po červeném koberci a po stovce okvětních lístků růží.

Bylo by to dokonalé, kdyby vedle mě kráčela jistá osoba. Šla jsem dál a asi po 10 minutách se přede mnou les otevřel a já si tak mohla všimnou, jak tu louku ozařuje měsíc v úplňku. Moment, louku? Ano, tohle je moje a Edwardova loučka, na které stojí právě teď ve prostřed velká postel a na té posteli, o můj bože, tam je z lístků udělané srdce a okolo ledabyle poházené plátky růží. Ve prostřed toho srdce je růže.

(Takhle nějak vypadá ta postel, až na to, že je na louce a bez nábytku...)

Pomalu jsem k té posteli mířila, protože k ní vedl ten červený koberec. Omámeně jsem se zastavila asi dva metry od ní a vzhlédla jsem vzhůru. Kochala jsem se nádhernou oblohou, když v tom jsem uviděla padat hvězdu a já potichounku zašeptala: „Kéž bys tu byl se mnou.“ Zhluboka jsem se nadechla a uslyšela jsem hlas, na který jsem čekala celé tři dny, na ten krásný okamžik, kdy konečně něco řekne a já se mu svalím v náručí.

Zašeptal stejně jako já: „Tvé přání je mi rozkazem,“ řekl můj bůh, ale stále jsem ho neviděla, když v tom mi najednou do ucha šeptal: „Jsi krásná, dokonalá a hlavně jenom moje. Miluji tě, strašně moc a nikdy už nedopustím, abych byl od tebe tak dlouho. Jsi moje všechno...“ říkal a já jsem se třásla, ne zimou, ale vzrušením, jak jeho dech dopadal na mou kůži. Stála jsem tam jako socha a najednou mi skousnul ušní lalůček a já nedokázala déle odolat, musela jsem se natočit tak, abych ho mohla políbit. Byl to velmi intenzivní polibek. Líbali jsme se dlouho a vášnivě, po chvíli zapojil i jazyky. Byla to dokonalá souhra... Jenže jsem se musela odtrhnout, abych se nadechla, ale Edward nezůstával pozadu, líbal mě na krk, na klíční kost a nakonec si mě vyhoupnul do náruče a donesl mě k té posteli, lehce mě na ni položil a spojil naše rty v jedny. Rukama bloudil po mém těle a já zase jednu zamotala do těch jeho dokonalých vlasů a druhou mu hladila jeho svaly. Najednou jsem ucítila jeho ruku na mém stehně, jak se pomalounku sune výš a výš...

Posléze jsem uslyšela trhavé zvuky a náhle jsem před ním ležela jen v tom titěrném prádélku. Lačně si mě prohlížel a nakonec mi jedním tahem roztrhnul podprsenku a začal se věnovat mým ňadrům. Vzdychala jsem trapně nahlas a snažila se ty vzdechy tlumit, přestal, takže jsem otevřela oči a viděla jsem, že se na mě dívá, zčervenala jsem a uhnula pohledem. Vložil mi prst pod bradu a donutil mě se na něj podívat. Zčervenala jsem snad ještě víc.

„Nebraň se tomu, Bells, tvoje vzdechy jsou pro mě jako hudba. Nedokážeš to potlačit a vypadáš krásně, když se červenáš...“ zašeptal a začal mě zase líbat, ale já nebudu jeho loutkou. Snažila jsem se překulit na něj a asi pochopil, oč se snažím, protože mi trochu pomohl. Začala jsem mu rozepínat košili, knoflíček po knoflíčku a každej milimetr odhalené kůže jsem políbila, z pusy mu unikl sten a já se pro sebe usmála, když jsem mu sundala košili, chvíli jsem se kochala jeho božím tělem, a pak jsem začala zápasit s páskem u jeho kalhot, ale najednou jsem nemohla hýbat rukama a ležela jsem pod ním. Mé ruce svíral za mou hlavou a laskal mé tělo. Vzdychala jsem, kroutila se a po chvíli naštěstí pustil mé ruce a začal mě líbat. Nebránila jsem se, právě naopak.

Pohled Edward

Vzdychala, kroutila se, byla tak roztomilá, už jsem netoužil po její krvi, toužil jsem po jejím těle. Začal jsem líbat její rty a jednou rukou pomalounku putoval k jejímu nejcitlivějšímu místečku. Stále jsem jí líbal, ale musel jsem se po chvíli vždy odtrhnout, aby se mohla nadechnout. Svou ručkou jsem vklouznul do těch titěrných kalhotek a začal jsem se věnovat jejímu nejcitlivějšímu místu, bez varování jsem vklouzl svými dvěmi prsty do jejího lůna a začal jsem jimi pohybovat a palcem jsem začal třít ten malý knoflíček, který je velmi citlivý. Její lůno se začalo stahovat přicházejícím orgasmem a já jsem s největším sebezapřením přestal... Vyjeveně se na mě podívala, ale nic neříkala. Najednou už jsem neležel na ní, ale pod ní, nevím, jak to udělala, ale podařilo se jí to. Začala mi sundávat kalhoty a dokonce se jí to povedlo a to samé bych mohl říct o boxerkách, které odlétly někam pryč.

Pohled Bella

Přehoupla jsem se na něj a nemohla jsem uvěřit tomu, co právě udělal. Už jsem skoro byla a on přestal. Seděla jsem na něm obkročmo, takže jsem cítila touhu jeho chlouby a dokonce se mi povedlo mu sundat kalhoty a pak i trenýrky. Nemohla jsem vynadívat na  jeho chloubu, nemá se za co stydět. Jednala jsem jako smyslů zbavená, uchopila jsem jeho penis do mých rukou a lehce jsem ho hladila, posléze jsem si ho vložila do úst a pomalu jsem si ho vsunula a zase vysunula ven. Rychlost jsem zvyšovala a cítila jsem, že se blíží k vyvrcholení. Ač nerada, jsem se odtrhla a sledovala jeho obličej. Koukal na mě smutně a já se na něj smála.

„Jak ty mě, tak já tobě,“ pronesla jsem a chtěla jsem pokračovat, ale nenechal mě.

Překulil si mě pod sebe a zašeptal: „To jste neměla, slečno Swanová.“ A začal se pomalu, ale jistě sunout k mému citlivému místu a já jsem se zmohla jen na „Áhh..“

Pohled Edward

Sunul jsem se stále níž a níž až jsem se zastavil tam dole. Lehce jsem jí zatlačil na vnitřní stranu stehen a ty se jako na povel rozevřely. Naskytl se mi krásný pohled na Bellino vzrušené, lesknoucí se místečko. Lehce jsem prstem přejel přes její pahorek slasti a Bella zavzdychala a z jejího lůna vyteklo pár kapek té slastné šťávy. Přiblížil jsem svůj obličej k jejímu nitru a najednou jsem zajel svým jazykem do jejího lůna. Dorážel jsem na její horké a prokrvené stěny, které se pomalu, ale jistě  stahovaly v přívalu přicházejícího orgasmu. Na nic jsem nečekal a nepozorovaně, ale jemně jsem do ní proniknul. Prohnula se jako luk a já čekal, zda jí něco nebolí. Koukal jsem se do jejích očí, které měla zavřené, ale během chvilky se otevřely a Bells se na mě usmála, což jsem považoval jako pobídnutí k pokračování. Začal jsem se v ní pohybovat a její lůno začalo obepínat můj penis, ještě párkrát jsem přirazil, a pak jsme oba najednou vykřikli jméno toho druhého, svalil jsem se vedle Belly a nahlas jsem oddechoval stejně jako Bella, která mě objala...

„Miluji tě a děkuju.“

„I já miluji tebe a i já děkuji tobě, Bells,“ řekl jsem a ona se mi schoulila v náručí. Ano, teď je ten správný okamžik. Vstal jsem, došel jsem si pro svoje kalhoty a vytáhl z nich krabičku a zase jsem došel zpátky k posteli, ale nelehl jsem si, kleknul jsem si...

Pohled Bella

Vstal z postele, pro něco si došel ke svým kalhotám a zase se vrátil, ale nelehnul si, místo toho si kleknul na zem...

„Isabello Marie Swanová, miluji tě víc, než si dokážeš představit, změnila jsi mi život a já se tě ptám, chtěla by ses stát mou ženou? Chtěla bys být paní Cullenovou?“

„Ano,“ vydechla jsem bez rozmyšlení, ale o čem bych vlastně měla přemýšlet? Miluji ho, chci s ním být už napořád, tak proč neříct ano?

„A ještě něco, stále jsi ochotná se stát upírem? Rozhodl jsem se, že když budeš chtít, že udělám tu nejsobečtější věc na světě a proměním tě.“

„Ach, Edwarde, tohle je to nejkrásnější trojité překvapení, co jsem kdy zažila. Ano, chci být s tebou, ano, chci se stát upírkou. Chci nakopat zadek té poloupíří mrše. Ano, ano, ano...“

Děkuju těm, co mou první jednorázovku četly a jsem také ráda za  komentáře, které jste mi tam zanechaly.

!Děkuju moc!

Konec

Autor: Elii (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Žiletko, má lásko - 3. část: