Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Wolf's Wedding

03.08.2010 (15:00) • LeeLee • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 2117×

Ležela jsem na posteli a četla si knihu. Byla jsem po dobrém obědě a chtěla jsem se odreagovat a odpočinout si než půjdu na hlídku. Seth byl s Jakem zase u Cullenů, a to jsem já opravdu nechtěla. Stačilo mi, že Seth tahá ten smrad k nám domů. Proto jsem měla preventivně otevřené okno. Ten smrad tu zůstal i po Sethově odchodu. Fuj. V myšlenkách jsem byla u včerejšího dne, kdy jsem byla nucena ve své lidské podobě navštívit rodinu pijavic a vyzvednout Setha, aby byl včas doma na večeři, máma na tom striktně trvala. Pár metrů od upířího doupěte jsem cítila ten jejich odér. Snažila jsem se zůstat zdvořilá a nezacpala jsem si nos, i když to byla jediná věc, co jsem toužila udělat. Zhluboka jsem se nadechla, což jsem asi neměla dělat, protože se mi z toho smradu zatmělo před očima. Zaklepala jsem na dveře. Do pár vteřin mi otevřela ta jejich matka, Esmé. Uvítala mě jako starou známou.

„To je překvapení! Ahoj, Leah! Ráda tě vidím. Co pro tebe můžu udělat?“ ptala se s radostí v hlase. Bylo mi z ní špatně. Z toho zápachu jsem nemohla mluvit.

„No… já… Jdu si pro Setha.“ Vypadlo ze mě nakonec. Usmála se na mě.

„Ale jistě, hned tu bude. Chceš jít dál?“ ptala se. Nevěděla jsem, jak zdvořile odmítnout, tak jsem jen němě přikývla. Následovala jsem ji do obýváku. Seth tam seděl na gauči a s jednou z pijavic, Emmettem, sledoval baseball. Když mě spatřil, jak vstupuji do místnosti, rozšířily se mu oči úžasem a spadla mu brada.

„Leah! Co ty tady děláš?“ ptal se užasle.

„Musíme domů. Máma chce, abys byl na večeři doma,“ odpověděla jsem mu.

„A nepočká to po zápase?“ řekl a udělal na mě psí oči. Nadechla jsem se a zavřela oči. Z pijavičího smradu mi bylo špatně.

„Sethe, prosím. Zvedni se z toho podělanýho gauče a padej do auta!“ Poslední část věty jsem zakřičela. Všichni v místnosti se na mě otočili. „Já… Omlouvám se. Jsem trochu… Není mi dnes dobře.“ Esmé se na mě soucitně usmála a vrhla na ostatní vražedný pohled, aby na mě tak nezírali. Všichni se otočili a hleděli si dál svých věcí. Seth se pomalu zvedal z gauče a mávl na baseballovou pijavici.

Už jsem se chystala k odchodu, když do místnosti vešel Jake. Jake s pijavičkou, do které se otiskl. Sledovala jsem, jak se na ni Jacob dívá. Bylo jasné, že tohle poloupíří dítě je pro Jacoba teď všechno. Podívala jsem se vedle nich. Emmett s Rosalií se muchlovali na gauči. Dál. Jasper a Alice. Líbání a něžné doteky. Vchází Bella a Edward v objetí. Tohle je už na mě trochu moc. Z návalu toho upířího odéru, a z návalu lásky a štěstí kolem, jsem už nemohla rozumně uvažovat. Otočila jsem se na podpatku a vyběhla z domu. Seth vyběhl za mnou. Nechtěla jsem, aby tu byl.

„Nechoď za mnou. A neproměňuj se!“ křikla jsem za ním, a pak jsem se proměnila. Bylo mi trochu líto toho trička, bylo pěkné.

„Leah, co se děje?“ slyšela jsem Sethův hlas ve své hlavě. To je typické. On nikdy neudělá, co se mu řekne.

„Sethe! Jsi snad hluchej! Neproměňuj se! Co je ti na tom nejasné, sakra? Vypadni mi z hlavy! Proměň se! Hned!“ křičela jsem na něj. Chvíli na to jsem už měla hlavu plnou jen a jen mých myšlenek.

Běžela jsem směrem k LaPush. Na hranicích jsem hluboce zavyla. Přiběhl Embry. Byl ve vlčí podobě, ale já byla z jiné smečky. Vypadalo to, že ví, co chci. Otočil se a odběhl. Za chvíli se vrátil s XXXL tričkem v tlamě. Vypadalo to, jakože krčí rameny.

„To nevadí, Embry. Děkuju.“ řekla jsem mu a on vděčně kývl hlavou a odběhl. Tričko bylo fakt velké. Začichala jsem k němu. No skvělý, Paul. Je to ale jen nouzové řešení. Přeběhla jsem až k nám domů. Stálo tam moje auto. Fajn. Buď Seth řídil, za což ho zabiju, nebo moje auto řídil Jake, za což ho taky zabiju. Vběhla jsem do domu. Seth už seděl u stolu a cpal se palačinkami jak nezavařenej. Chvíli si mě prohlížel, a pak vybuchl smíchy. Smál se, až spadl ze židle. Zamračila jsem se, nechápala jsem, co se děje. Pak Seth začal ukazovat na moje tričko. Svitlo mi. Běžela jsem do svého pokoje a hned k zrcadlu. Měla jsem na sobě obrovské, bílé tričko s třpytkami, a nápisem ,Třpytím se jako Edward Cullen‘. Já toho Paula přerazím! Ale až zítra. Teď jsem chtěla jsem zalézt do postele a číst si.

Seděla jsem v posteli s knihou, když jsem zaslechla klepání.

„Dále!“ zavolala jsem. Pomalu se otevřely dveře a dovnitř strčil hlavu Sam.

„Ahoj, Leah. Můžu s tebou mluvit, prosím?“ zašeptal prosebně.

„Víš, že s tebou nechci mluvit. Už nikdy. Takže teď, prosím, odejdi a nech mě dál utápět se v žalu nad tím, že všichni někoho mají, zatímco já tady sedím zavřenáv a chlap, kterého jsem milovala, se někde olizuje s mojí vlastní sestřenicí. Takže teď víš, jak mi je. Tak prosím odejdi.“ řekla jsem mu. Jen se na mě smutně podíval a došel k mé posteli. Pohladil mě po vlasech a já ucukla. Vzdychl. Přetáhla jsem si peřinu přes hlavu. Čekala jsem, až odejde, a když za ním klaply dveře, rozvzlykala jsem se. Brečela jsem jako malé děcko snad hodiny. Pak už jsem nemohla, byla jsem úplně prázdná. Vstala jsem, abych se upravila. Odhrnula jsem deku a něco z ní spadlo na podlahu. Váhavě jsem to zvedla. Držela jsem v ruce sněhově bílou obálku s mým ozdobně vyvedeným jménem. Začínala jsem tušit, o co se jedná. Třesoucíma se rukama jsem roztrhla obálku. Na postel vypadlo zdobené přáníčko. Natáhla jsem k němu ruku. A četla jsem.

S radostí oznamujeme, že pan Samuel Uley a slečna Emily Morgan vstoupí do svazku manželského…

Dál už jsem to nedočetla. Zatmělo se mi před očima, a s žuchnutím jsem si sedla na kraj postele. Stále jsem nepřítomně zírala na oznámení v mé ruce. A pak jsem trhla. A trhala jsem a trhala. Kousky oznámení se snášely na zem jako sněhové vločky.

Někdo zaklepal na dveře. Neodpovídala jsem.

„Leah, to jsem já, máma,“ řekla mamka.

„Pojď dál.“ Otevřela dveře a spatřila na zemi kousky oznámení.

„Ach,Leah. Nesmíš si to tak brát. Vždyť víš, že je to otisk. Nikdy si pro Sama nepřestala něco znamenat. Ale tohle je silnější. To poznáš, až se otiskneš. Ale Emily je má neteř a tvá sestřenice. Myslím, že by bylo krajně neslušné, kdybychom odmítly na svatbu přijít. A je to už v sobotu. Máme dva dny na to, abychom ti sehnaly šaty. Prosím, Leah. To zvládneš,“ řekla máma. Smutně jsem se na ni usmála.

„Dobře, udělám to. Kvůli tobě,“ odpověděla jsem a máma přikývla.

Další den mám jako rozmazaný. Sháněly jsme s mámou šaty, boty, šperky a podobně. Šaty mám překrásné, krvavě rudé. Hodí se mi k pleti. K nim mám páskové střevíce na podpatku a kolem krku rubínový náhrdelník. Vypadám božsky, škoda jen, že na Emilinu svatbu.

V Den D jsem seděla vzadu v autě vedle mámy, Seth seděl vepředu, Jacob souhlasil, že bude řídit. Svatba se konala na překrásném místě pod korunami stromů. Bylo překvapivě nádherné počasí, slunce svítilo, a nikde ani mráček. Vypadá to, jakoby všichni na světě chtěli, aby se Emily a Samovi ten den povedl. Všichni kromě mě. Jako oddávajícího měli pana Webbera. Vešla jsem na mýtinku, a všichni se na mě obrátili, jako bych já byla nevěsta. Kluci ze smečky začali obdivně hvízdat. Namířila jsem si to k Paulovi.

„Až bude po obřadu, připomeň mi, že jsem tě chtěla zabít, jasné?“ Paul se strašně rozchechtal, a kdyby neměl oblek, válel by se po zemi. Vlídně jsem se na něj usmála, a pak jsem mu vlepila facku. Obdařila jsem ho sladkým úsměvem a odkráčela jsem na své místo. Sam se na mě usmál, a po Paulově výrazu, když to schytal, jsem byla v tak božské náladě, že jsem mu úsměv opětovala. Zatvářil se překvapeně. To já taky, když jsem se otočila. Z luxusního mercedesu právě vystupoval pan doktor Pijavice i s manželkou. Sam k nim přistoupil a zdvořile si s doktorem potřásl rukou. Esme políbil ruku a nabídl jí rámě. Pak ji doprovodil na místo. Starší rady se dokonce bavily s Cullenovými. Fujky.

Najednou se všichni jali sedat si. Posadila jsem se na židli, vedle mě Seth a kluci ze smečky. Ještěže nemusím sedět s netopýry. Ozval se svatební pochod hraný na piano. Otočila jsem se a viděla Edwarda Cullena, jak hraje na keybord.

Uličkou mezi židlemi kráčela rozzářená Emily v bílých šatech a krásnou korunkou usazenou ve vlasech. Byla krásná. Kráčela k Samovi s úsměvem na rtech. Když se k němu dostala, odhrnul jí závoj z obličeje. Poslouchala jsem celý obřad, a s prominutím, byl nudný.

„Vyměňte si prstýnky a můžete políbit nevěstu,“ pronesl pan Webber. Sledovala jsem, jak Sam Emily něžně navlékl prsten, a pak jí vzal obličej něžně do dlaní a dlouze ji políbil. Chtělo se mi zvracet. Pak je kněz prohlásil za manžele. A byli z nich pan a paní Uleyovi. Kdyby nebylo toho blbýho otisku, stála bych teď na místě Emily já.

Máma netrvala na tom, abych zůstala na hostinu. Věnovala jsem novomanželům chladný úsměv a chystala jsem se odejít. Pak jsem si na něco vzpomněla. Vrátila jsem se k židlím a chytla Paula za ucho a odtáhla jsem ho směrem k lesu. Usadila jsem ho na zem. Paul pořád nechápal, co se děje. Vlezla jsem do křoví a sundala jsem si šaty i šperky. Při výskoku z křoví jsem se proměnila. Kolem mě a stále lidského Paula se utvořil malý kruh, a všichni skandovali:

„Bitva, bitva!“ a Paul to pochopil. Sundal si sako i košili. Kalhoty si nechal, zřejmě mu nevadilo, že se zničí. S mohutným lupnutím se proměnil ve vlka. A pak jsem po něm skočila. Váleli jsme se po sobě a já mu nakonec skočila po krku. Přitlačila jsem ho k zemi, dokud se s kňučením nevzdal. A pak jsem ho pustila. Posměšně jsem na něj vyplázla jazyk, což ve vlčí podobě muselo vypadat legračně, a jelikož je celá svatba, včetně mé rvačky s Paulem, natočená, budou mít vnoučátka na mě hezkou památku. Teda, pokud seženu chlapa.

Odběhla jsem do lesa a oddávala jsem se smutku. Slyšela jsem i zdálky veselící se svatebčany. Dala jsem si pár koleček, a kdybych se včas neotočila, doběhla bych do Kanady. Byla jsem v takovém rozpoložení, že jsem ani nepřemýšlela nad tím, co dělám. Ze vzteku jsem skočila po krku vysoké lani. Prokousla jsem jí krk a laň šla k zemi. Trhala jsem maso od kostí a nasytila se. Začínalo se stmívat, a než doběhnu domů, bude už tma. Nijak se mi domů nechtělo, tak jsem ani neběžela. Procházela jsem lesem, až jsem se ocitla zpátky v LaPush.

Veselí oslav ještě neskončilo a na mýtině sálala vatra, kolem které seděli všichni hosté, včetně Sama a Emily a také Cullenovi. Běžela jsem dál k útesům. Zastavila jsem až na kraji toho nejvyššího. Měsíc byl dnes v úplňku a byl neobvykle jasný. Nebylo ani mráčku, tak byly vidět i hvězdy. Seděla jsem na útesu, plna bolesti. A tak jsem zavyla. A bylo to osvobozující, jako bych vypustila veškerou bolest ven. A tak jsem vyla a vyla. A každý, kdo tehdy seděl u toho táboráku, mohl vidět proti měsíci sedícího vlka. Smutnou, vyjící vlčici, která se zbavuje své bolesti. Nebyl tam nikdo, kdo by mě utěšil, všichni někoho měli, komu se mohli vyplakat. A co zbylo mně? Jen malé hvězdy, jako světlé, zářící body naděje, a měsíc, který pohltil veškeré nářky osamělé vlčice, která přišla o všechno. Neměla jsem Sama, neměla jsem tátu, toho tátu, který trpělivě vyslechl veškeré nářky, když mě Sam opustil. A tak jsem obrátila své prosby k obloze.

Padající hvězda. Měla bych si něco přát. A já věděla, co to bude.

Jediné slovo, které mi v tu chvíli přišlo na mysl.

Otisk.

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Wolf's Wedding: