Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Wolf's Wedding - Different and Special

09.08.2010 (16:45) • LeeLee • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1788×

Padající hvězda. Měla bych si něco přát. A já věděla, co to bude.

Jediné slovo, které mi v tu chvíli přišlo na mysl.

Otisk.

Smutně jsem zavrtěla hlavou a odvrátila oči od temné, noční oblohy. Rozběhla jsem se směrem domů, když jsem uslyšela Samovy myšlenky. Hledal mě, a já věděla, že ví, kde jsem. Zrychlila jsem tempo, ale za chvíli jsem se zastavila. Vypadalo to, že se mnou chce opravdu mluvit. Nemůžu pořád jen utíkat, a tak jsem se rozhodla postavit se k tomu čelem. Zhluboka jsem se nadechla a otočila se.

Stál tam Sam, ve své lidské podobě. V ruce držel nějaké oblečení, které mi podával. Kývla jsem na něj, ať chvíli počká, a zaplula jsem mezi stromy. O chvíli později jsem stála tváří v tvář k tomu, koho jsem tak milovala a kdo mě opustil. Viděla jsem, že ani pro něj to není lehké.

„Leah, víš, že jsem ti nikdy nechtěl ublížit. Stále máš místo v mém srdci. Ale tohle je silnější. Pochopíš to, až se sama otiskneš,“ řekl mi. Zlostně jsem mu odsekla:

„Co všichni mají s tím otiskem? Co když žádný nechci?” Sam se na mě pozorně podíval.

„Leah, všichni víme, že ty otisk chceš. Byl jsem s tebou ve smečce a kluci i já víme, že po tom toužíš,“ řekl. Proti tomu už jsem nic neměla. Jen jsem svěsila hlavu a zadržovala pláč. Zhluboka jsem se nadechla.

„Same, co tady vlastně chceš? Jdi si za ní! Běž! Je to tvoje žena, tak proč se tu zahazuješ se mnou? S tou, která ti zřejmě nebyla dost dobrá? Myslíš si, že stojím o tvojí lítost? Nestojím o nikoho, ani o tebe, ani o tvoji vypelichanou smečku, ani o žádnej pitomej otisk! Proč už mě nenecháš být? Nevidíš, jak mi ubližuješ?” vykřikla jsem a otočila se k němu zády. Tentokrát jsem slzy zadržet nedokázala. Připadalo mi, jako bych se jimi dusila. Byla jsem najednou tak slabá. Tak sama. Svezla jsem se na zem a nepřestávala plakat. Cítila jsem, jak mě Sam zezadu objal a neměla jsem sílu se tomu ubránit. Přitiskl si mě na prsa a hladil mě po vlasech, jako tenkrát, když jsme byli spolu.

„Všechno bude dobré, Lee-Lee. Všechno bude dobré,“ říkal mi pořád dokola. Já ale nechtěla, aby to říkal. Připomínal mi tím staré časy, kdy jsme byli Sam a Leah. Teď jsem sama, jen Leah. Musel mi říkat mou starou přezdívkou? Neměla jsem sílu se zvednout. Sam mě vzal do náručí a nesl mě domů. Jeho houpavá chůze mě uspávala.

Slyšela jsem zaťukání na dveře a pomalu jsem otevírala oči. Stáli jsme před mým domem. Otevřely se dveře a stál v nich Seth. Stačil mu jediný pohled a pustil Sama dovnitř. Chtěl mě vzít do pokoje, ale Seth ho zadržel.

„Same, myslím, že bys ji měl ukázat mámě. Má o ni strach,” pronesl můj malý bráška. Sam jen kývl a vzal mě do kuchyně. Kolem stolu seděli Jake, Billy, máma... a ona. Při pohledu na svou, kdysi milovanou sestřenku, jsem se znovu rozvzlykala jako malé děcko. Podívala se na Sama a pak se zvedla, a odešla. Máma ke mě přiběhla a hned se starala.

„Zlatíčko, jsi v pořádku? Měla jsem o tebe takový strach!” říkala. Sam ji umlčel. Obrátil se a donesl mě do pokoje. Položil mě do postele a přikryl mě. Dal mi pusu na čelo. Pak už jsem upadla do hlubokého spánku.

Když jsem se probudila, bylo něco kolem poledne. Ztěžka jsem se na posteli posadila. Seth mě zřejmě slyšel, protože z jeho pokoje se ozvalo zavrzání parket a chvíli na to klepání na dveře mého pokoje.

„Dále!” řekla jsem mu a hned jsem sebou zase plácla do peřin. Pomalu nakoukl do dveří.

„Leah, oběd je na stole. Máme palačinky a být tebou, pospíšil bych si,“ řekl a spiklenecky na mě mrkl. Vteřinu nato zmizel a bylo slyšet, jak dupe po schodech. To bylo na Sethovi typické, jak byly k jídlu palačinky, snědl jich klidně třicet a ještě chtěl další. Radši jsem vylezla z postele a zamířila k zrcadlu. Nebyl to hezký pohled. Udělala jsem si něco s vlasy a odkráčela dolů.

Nikdo se mě na nic neptal a za to jsem byla vděčná. Pomalu jsem do sebe soukala první palačinku, zatímco Seth jich snědl už pět. A navíc, neřídil se heslem: U stolu se nemluví. S pusou plnou palačinek nám oznamoval novinku.

„Shlyheli sthe, zhe he hem nahtehovala nohá hodina?” ptal se nás.

„Sethe, nejdřív spolkni tu palačinku a řekni to až pak,” navrhla jsem mu. Kývl. Spolkl palačinku, a zopakoval, co chtěl říct.

„Slyšeli jste, že se sem nastěhovala nová rodina?” zopakoval už srozumitelně. Máma přikývla.

„Ano, slyšela jsem. Myslím, že se jmenují Fairchildovi. Mají dvě děti, asi staré jako vy. Staršího syna, Nathaniela a dceru v Sethově věku, Summer,“ řekla a Seth se hned napřímil.

„Dceru v mém věku? Vážně? Mizím to prozkoumat,” vykřikl a klidil se od stolu. Nechtěla jsem mluvit s mámou o včerejšku, tak jsem běžela a Sethem. Byl u sebe v pokoji, a snažil se najít něco na sebe. Jak pubertální holka.

„Sethe, počkej pak na mě, ano?” řekla jsem mu. Nadzdvihl obočí, ale pak pokrčil rameny.

„Jak chceš,” řekl a dál se hrabal ve skříni. Odběhla jsem do svého pokoje a vrhla se ke skříni. Našla jsem ucházející šortky a top. Mou další zastávkou byla koupelna. Rychle jsem si umyla obličej, vyčistila zuby a přepudrovala nos. Najednou jsem se zarazila. Co to vlastně dělám? Fintím se kvůli někomu, koho vůbec neznám! Zatřásla jsem hlavou a vyběhla ven. Seth už na mě čekal před dveřmi. Měl nagelované vlasy a nejdražší tričko, co měl.

„Leah, dojdeme to pěšky, nebo vezmeš auto?” ptal se mě, sotva mě uviděl. Chvíli jsem přemýšlela. Nakonec jsem rozhodla, že půjdeme pěšky. Chvíli jsme jen mlčeli, ticho ale prolomil Seth.

„Leah, jsi v pořádku? Víš, po tom včerejšku...” začal, ale já jsem ho hned přerušila.

„Sethe, já se o tom nechci bavit, tak se mě na to prosím neptej,“ řekla jsem mu a on souhlasil. Pak změnil téma.

„Ségra, ta tvoje rvačka s Paulem byla dokonalá. Jak si ho za to ucho dotáhla až tam! Ten jeho výraz byl k nezaplacení. Škoda, že si ho neviděla, když se proměnil zpátky, zuřil, když se všichni smáli. Jo a Embry je taky naštvanej, protože se vsadil s Jaredem o deset babek, že tě Paul porazí,“ vykládal nadšeně. Musela jsem se nad tím usmát.

Dům Fairchildových nebyl daleko od našeho. Nijak se nelišil od ostatních domů v rezervaci. Seth šel zaklepat. Otevřela mu žena asi ve věku naší mámy, měla černí vlasy a modré oči. Byla moc hezká.

„Ahoj,“ usmála se na Setha, „co bys chtěl?“ ptala se ho. Seth se na chvíli zarazil, ale hned se osmělil.

„Dobrý den, paní Fairchildová. Já jsem Seth Claerwater a to je moje sestra Leah,“ řekl a ukázal dozadu na mě. „No a chtěli jsme vás přivítat v LaPush. A mimochodem, slyšel jsem, že máte dceru?“ zeptal se. Paní Fairchildová se rozesmála.

„Ano, to je pravda, mám dvě děti, staré asi jako vy. Bohužel tě musím zklamat, Nate ani Summer tu teď nejsou. Byli pozvaní na oběd k Uleyovým, takže je najdeš tam,“ řekla mu. Zauzloval se mi žaludek, jsou u nich. Setha to však neodradilo.

„U Sama a Emily? Zrovna včera se brali,“ řekl paní Fairchildové. Ta pokývala hlavou. Seth se rozloučil.

„Nashledanou, paní Fairchildová, půjdeme se tedy podívat k Samovi,“ řekl jí a zamával na pozdrav. Ta se na něj opět usmála.

„Doufám, že si budete se Summer a Natem rozumět. A mimochodem, neříkej mi paní Fairchildová, jsem Kate,“ řekla Sethovi a ten se zasmál. Pak se otočil a šel za mnou. Fajn, takže budeme kvůli Sethovi muset k Samovi a Emily. Sethovi to nijak nevadilo, neměl s nimi žádný problém. Celou cestu se usmíval a broukal si své oblíbené songy.

Došli jsme až k Samově domu. Emily se k němu odstěhovala a její dům byl prázdný, byl volný pro smečku. Seth zaklepal na dveře, a přišla mu otevřít Emily. Uviděla ho a hned ho objímala. Na mě se podíval s nejistotou v očích, a já na sobě nedala znát žádné emoce. Pozval nás oba dál. Vešla jsem do domu jako první. Téměř nic se tady nezměnilo. A co mě nejvíc zarazilo, bylo, že Sam tady měl zarámované moje staré kresby. To mi vyrazilo dech. Měl tu dokonce i pár našich fotek, pověšených na zdech v chodbě. Zamířila jsem rovnou do kuchyně. U stolu seděla mladá dívka, tak patnáctiletá. Poznala jsem, že to je Summer. Měla dlouhé, černé vlasy, jako její matka. Měla je spletené do tenounkých copánků. Usmála se na mě a podávala mi ruku, kterou jsem jí stiskla.

„Ahoj, já jsem Summer Fairchildová, ty musíš být Leah Clearwaterová, že? Poznala jsem tě podle fotek v chodbě. Sam o tobě moc hezky mluvil,“ řekla mi. Usmála jsem se na ni. Pak vešel Seth, pozdravil se nejdřív se Samem a Emily, a pak se otočil k Summer. Podíval se jí do očí, a zkameněl. Ne doslova, ale ani se nehnul. Jen jí zíral do očí. Podívala jsem se na Sama, co on na to, ale ten měl na tváří široký úsměv a kýval hlavou. Emily také. A pak mi to došlo. Můj mladší bráška mě už nebude potřebovat, protože se otiskl. Když jsem to pochopila, roztáhly se mi rty do širokého úsměvu. Seth konečně odtrhl oči od Summer a podíval se po nás. Když viděl, že se všichni usmíváme, usmál se taky. Summer se tvářila nechápavě. Seth se na mě podíval a viděl, že se směju taky. Radostí se mi vrhl do náruče. Jen tak jsme tam stáli a objímali se. Seth se pak odtrhl a sedl si k Summer. Začali si spolu povídat o všem možném. Nakonec se dostalo i na to, proč Seth tak zíral. Bráška se chvíli ošíval, nakonec se zoufale podíval na Sama. Ten si sedl vedle nich, a začal vysvětlovat.

„Víš, Summer, podle starých legend jsou Quileuté potomci vlků. No a naši předci se měnili do podoby vlka, když poblíž byli upíři,“ začal vysvětlovat Sam. Summer se na něj dívala, jako kdyby spadl z višně.

„S prominutím, co to má co dělat se Sethem a se mnou? A navíc, čekáš, že uvěřím, že upíři existují?“ ptala se ho. Sam se pousmál.

„Věděl jsem, že mě přerušíš. Ale upíři existují. Jedni žijí ve Forks,“ řekl jí. Ta se rozesmála. Na jejím místě bych to udělala taky.

„Summer, šla bys s námi na chvíli ven?“ zeptal se jí Sam. Summer souhlasila. Vyšli jsme ven všichni a zamířili jsme do lesa. Když jsme byli dostatečně daleko od domů, Sam zastavil.

„Teď snad uvěříš, že si nevymýšlíme,“ řekl a sundal si tričko. To samé Seth a já nechtěla zůstat pozadu. Sundala jsem si tričko a šortky. Stála jsem tam v lese jen ve spodním prádle. Rozběhla jsem se a ve skoku se proměnila do své vlčí podoby. Summer jen zírala s otevřenou pusou. Emily ji chlácholivě objala kolem ramen.

„Neboj, na to si zvykneš, však já si jednoho vzala,“ řekla jí povzbudivě. Sumer nervózně kývla hlavou.

„Jen je to trochu nezvyklé. To jsou všichni v LaPush vlci?“ ptala se Emily. Ta jí odpověděla:

„Ne, jen Samova smečka, to jsou Paul, Jared, Embry, Quil a pár dalších kluků z rezervace. A pak je tu Jacobova smečka, ke které patří jen Seth a Leah,“ vysvětlovala. Summer vypadala, že to chápe. Pak se zeptala na něco neočekávaného:

„Vypadáte všichni stejně? Nebo každý jinak?“

Seth se rozesmál. „Ne, každý jsme jiný. Sleduj,“ řekl a v mžiku na jeho místě stál vlk. Summer se k němu začala přibližovat a nakonec ho ostýchavě pohladila po čumáku. Pak se otočila k Samovi.

„Pokud se tedy měníte ve vlky, je také pravda to o upírech?“ ptala se. Sam přikývl: „Ale není se čeho bát, loví jen zvířata a na svém území. Do LaPush nechodí. Jsou celkem jako lidi. Jacob se otiskl do dcery dvou z nich, do poloupírky. Seth se s nimi přátelí. Nemá je z nás ráda jen Leah,“ řekl a otočil se na mě.

Summer se na mě zkoumavě podívala. Pak se znovu otočila k Samovi, a přitom drbala Setha na hlavě: „A co je vlastně ten otisk?“ zeptala se.

„To je další vlčí věc. Když se otiskneš, připadá ti, že jste na světě jen vy dva. Jako kdyby slepý muž poprvé spatřil slunce,“ vyložil Sam. A Summer hned pochopila.

„Takže Seth se otiskl do mě?“ zeptala se. Sam přikývl.

Uslyšela jsem slabé zapraskání větviček, a hned jsem natočila uši tím směrem, a výhružně jsem zavrčela. Mezi stromy se objevila mužská postava. Byl vysoký, opálený a měl černé vlasy, a zelené oči. Hned mě na něm upoutaly. Když mě uviděl, rozšířily se mu oči. Ještě horší bylo, že uviděl Summer. Hned se k ní rozběhl, a ochranitelsky se k ní postavil. Pochopila jsem, že tohle musí být Nathaniel, bratr Summer. Seth se podíval na Sama a ten kývl dozadu ke stromům. Seth odběhl a za chvíli se vrátil v lidské podobě, a postavil se před Natea:

„Ahoj, já jsem Seth Clearwater. Občas člověk, občas vlk,“ řekl a usmál se přitom. Jednou paží přitom objal Summer.

Nate pořád nechápavě zíral, tak jsem se mu to rozhodla ukázat znovu, zaběhla jsem mezi stromy a za chvíli jsem se vrátila v lidské podobě. Pohledem jsem přejela všechny, až se můj pohled zastavil u Natea. A stalo se mi to  samé, co mému malému bráškovi. Stála jsem, neschopna slova. Seth se rozesmál a začal tleskat. Ale já už ho nevnímala.

Už jsem nebyla sama, měla jsem otisk. Je možné, že padající hvězdy opravdu plní přání? Nebo se jen bůh slitoval nad ubohou Leah? Nevěděla jsem to, a bylo mi to jedno. Odtrhla jsem pohled od smyslu své existence, a šla k Emily a Samovi:

„Myslím, že jsem včera na něco zapomněla,“ řekla jsem a objala Emily, která tím byla naprosto zaskočená. „Gratuluju ke svatbě!“

Věděla jsem, že odteď už bude všechno lepší. Našla jsem smysl existence. Už se nebudu trápit kvůli Samovi a sestřence. Život má nový smysl, a tím je pro mě Nathaniel Fairchild.

Už není Leah a Sam, ani jen Leah, teď je Leah a Nate.

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Wolf's Wedding - Different and Special: