Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Why is my love not enough?

09.08.2010 (14:30) • KairaTay • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4818×

Ahojky, měla jsem chmurnou náladu, tak jsem dala dohromady tuhle jednorázovku. Doufám, že se bude líbit a já tu najdu pár komentářů. Spokojím se s kritikou a pochvalou. Jen do mě!

Edit: Povídka se může zdát uspěchaná, ale není. Je to jen útržek z minulosti těch dvou. Povídka se bude týkat hlavně jejich dcery a její touhy po pomstě.

Pohled Belly Swan

Není to tak dlouho, co odešel. Nechal mě tu a mě nezbylo nic jiného než to, co chci udělat teď a tady. Se svým náklaďáčkem jsem se rozjela kousek od La Push. K útesům, co mi jednou ukazoval Jacob. Zastavila jsem kousek od kraje a chvilku se rozhlížela. Venku pršelo, jak z konve. Byla zima. V ten moment mnou projela taková elektřina, že jsem zůstala sedět bez pohnutí. Nikdy mi taková zima nebyla. Jen v blízkosti Edwarda. To on vyzařoval ledovou energií, která mě rozetřásla. Vždycky mě zabalil do deky a přitiskl si mne k sobě. Ale už to nikdy neudělá.

Moji pozornost získala kapka, která byla osamocená. Po pár centimetrech se spojila s jinou a po mé tváři stekla slza smutku a nenávisti k němu. Myslela jsem si, že on je ten pravý, ale ukázalo se, že nebyl. Tedy, lépe řečeno já pro něj nebyla dost dobrá.

Zvykla jsem si na to, ale pořád mi vrtalo hlavou… proč! Periferním viděním jsem viděla, že okýnka po stranách začínají být zamlžená. Bubnující zvuk, který přehlušuje veškeré zvuky z okolí – celkem uklidňuje. Musela jsem se zamyslet, protože přede mnou se objevila znovu scénka, jako před měsícem.

***

O měsíc zpátky

Všechno se zdálo tak, úžasné, perfektní, tak jak jsem si vždycky po boku Edwarda představovala. Měla jsem pro Edwarda skvělou zprávu… čekáme miminko. Těším se, jak mu to povím a na jeho reakci. Jako dekoraci jsem připravila večeři. No, večeři. On nejí, ale jen pro ten pocit, protože vždycky taktně počká, až se najím já. Vždycky se u toho usmívá. Na stole jsem rozsvítila pár svíček a kolem pokoje také. Bylo to krásné a romantické. Lehce jsem se klepla do hlavy a uvědomila si to. Hudba.

Zapnula jsem krásně se rozléhající melodii a malinko se zaposlouchala. Přímo jsem si to představovala. Měla jsem to naplánované do sebe menšího detailu.

„Bello, jsem doma,“ řekl Edward, když odemkl.

„Tady jsem,“ ozvala jsem se zpětně.

Ten moment, co vstoupil do kuchyně se mi vryl do paměti takovým způsobem, že na něj do smrti nezapomenu.

Stál tam, krásný a usměvavý. Jako pokaždé, když se vracel domů. Ale posledních pár měsíců se něco změnilo. Pochopila jsem, proč nebo čím se to změnilo. Stála tam. Ona, blonďatá s nejdelšíma nohama, co jsem kdy viděla. Její oči, topazové… ona byla to samé, co Edward.

Z mé noční reálné můry mne vytrhl Edward. „Bello,“ hlesl a rukama mi mával před očima. Zaklepala jsem hlavou a už více méně soustředěná jsem mu pohlédla do očí.

„Koho to vedeš na večeři?“ zeptala jsem se sice zdvořile, ale s dírou, která se zakořenila hluboko v srdci. Rozervala mi hrudník a protestovala. Jako by křičela *Nikam nejdu! *

„Tohle je Claire. Claire, tohle je Bella,“ poznamenal Edward.

„Moc mě těší,“ řekla. Myslím, že Francouzským přízvukem Claire.

„I mě,“ odpověděla jsem zdvořile a podala jí ruku. Ta její byla chladná, ledová. Potvrdilo se mi, čeho jsem se nejvíc bála. Našel si sobě rovnou.

Malinko jsem se zasekla, protože jsem dostala něco jako vidinu. Něco podobného, co má Alice. Vidinu o tom, co nastane. Myšlenku jsem z hlavy vytěsnila a nemyslela na to.

„Tak pojď dál,“ řekla jsem směrem ke Claire. Ona se usmála a mně se udělalo špatně. Letěla jsem na toaletu a do záchodu vyprázdnila skoro celý žaludek. Vstala jsem, umyla se a vyšla z koupelny.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Edward. Nezmohla jsem se na nic jiného než na kývnutí. Ona se rozvalovala na pohovce a uculovala se. Rozhlížela se a mě to přivádělo k šílenství.

Nadechla jsem se a vydechla. Malinko se mi točila hlava, ale přikláněla jsem se k těhotenství. Musím mu to říct. „Musíme si promluvit,“ zašeptal mi do ucha. Věděla jsem, že to slyšela. Odtáhl mě kousek dál a jeho oči potemněly.

„O co jde?“ zeptala jsem se.

„Já… zamiloval jsem se,“ jeho slova ke mně doletěla, jako žralok, který sežere svou večeři. Do očí se mi nahrnula slza, která dotírala delší dobu. Až teď se jí povedlo vyklouznout.

„Cože?“ vyhrkla jsem bez váhání. „Sliboval jsi, že se mnou zůstaneš,“ křičela jsem skoro neslyšným hlasem.

„Bello, omlouvám se. Ale Claire… ona je jiná! Ukázala mi, jak žije, její děti…“ moment! Děti?

„Děti?“ vyštěkla jsem.

„Ano. Byla proměněna s dětmi.“

„To ty děti měla v sedmnácti?“ řekla jsem kousavě.

„Ano. Proto ji její kmen zavrhl.“

„Edwarde, nezajímá mě ona. Ale ty a já!“ Chytla jsem se za břicho a lehce ho pohladila.

„Omlouvám se. Ale už není žádné ty a já. Miluju ji. Prosím pochop to,“ dořekl svůj proslov a já ztratila chuť – cokoliv říct o dítěti. Nevím, kde se to ve mně vzalo. Ale ukázala jsem na nějakou věc a hodila ji po něm. „Bello,“ křičel na mě. S očima plných slz jsem po něm mrskla jeho piáno, na které mi po večerech hrál. Pochopila jsem, že tohle nedělám já, ale naše dítě. Když se vyhrabal z trosek svého skvostu, šlehl po mě pohledem. „Co… to má znamenat?“ řekl vyjeveně a jeho „nová“ družka se skvěle bavila. To je partie. Páni.

„Teď už tě to nemusí zajímat, Edwarde Cullene. Ty jsi pro mě a pro,“ zasekla jsem se. „Pro mě – mrtvý!“ Viděla jsem, že ta slova ho bolela, ale jeho činy bolely více mě a mé dítě. Dítě, které nikdy nepozná!

„Vypadni!“ řvala jsem. „Vypadni a vem si tu… děvku s sebou! Pro mě jsi umřel,“ řvala jsem, jak smyslů zbavená. Ale moje činy se daly chápat. Dokonce díky téhle situaci jsem pochopila, že moje dítě bude výjimečné.

***

Přítomnost

Vystoupila jsem do deště a během chviličky byla celá zmoklá. Věděla jsem, že když skočím, mému dítěti se nic nestane. Nemůže umřít! Je nesmrtelné, jako jeho otec. Přemístila jsem se na okraj útesu a špičky objímaly hrany skály. Nadechla jsem se a udělala krok vpřed.

S prvním nárazem do výčnělků skal jsem ztratila vědomí.

***

Dítě – pohled nikoho

Matka se snažila zabít delší dobu, ale dítě, co čekala, jí zachraňovalo život, jak to jen šlo. Zhluboka se nadechla a udělala krok vpřed. Dítě se snažilo dát jí sílu a chuť do života, marně. Bella, ztratila vědomí a dítě se snažilo dostat ven z bříška. Ale tělo se otáčelo, jak kámen vhozený do studny. Poslední úder, poslední vyprchávající dech, který patřil její matce. V ten den se narodila krásná, bohem obdařená holčička.

Na celý svět zakřičela, když viděla matku, jak leží. V její krvi ležela týdny a týdny. Dokud nebyla schopna se o sebe postarat sama. Věděla, že krev matky je jen náhražka za smrt jejího otce. Který zaplatí životem.

V ten den, moment se zrodilo krásné monstrum prahnoucí po smrti svého otce a jeho milenky.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Why is my love not enough?: