Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Všechno jednou skončí

jacob and bells


Všechno jednou skončíPřečetla jsem si smutný příběh o lásce a rozhodla se ho přepsat. Bella chodí s Edwardem a ten se s ní rozejde.

 

Slunce zapadá a končí dnešní den. Den, kdy se mi všechno zhroutilo. Den, kdy jsem se dozvěděla, že o mě nestojí. On si se mnou jen hrál. Teď stojím na střeše blízké budovy a chystám se skočit. Přemýšlím, jestli kdybych zůstala žít, bych mohla cítit ještě větší bolest, než cítím teď.

 

 

Srdce mám rozbité na milion malinkých kousíčků, ale i přesto mi stále bije. V hlavě jsem si pořád dokola opakovala scénu, kvůli které tu teď stojím.

 

**

Seděla jsem u sebe v pokoji na posteli a sledovala fotku svého přítele – Edwarda. Chodili jsme spolu už půl roku a já ho bezhlavě milovala. Milovala jsme jeho zlaté oči, které se na mě dívaly z oddaností a láskou. Milovala jsem jeho rty, tvrdé a studené, přitisklé na těch mých. Milovala jsem jeho úsměv, kterým mě obdařil vždy, když mě viděl. Milovala jsem ty jiskřičky v očích, které se objevily, když jsme byli spolu. Milovala jsem ho celého. Ne jen vzhledově, hlavně jsem milovala to, co má uvnitř sebe. Jeho laskavé a milé srdce. Nikdy mi nelhal.

 

Ovšem to jsem si jen myslela. Lhal mi celou tu dobu. Celou dobu, co jsme byli spolu. Každičkou minutu hodiny. Každičkou hodinu dne. Každičký den měsíce. Lhal mi celý půl rok.

 

**

Stále jsem seděla na posteli a rozhodla se uklidit jeho fotku. Přece jenom, za chvíli ho zase uvidím.

Opatrně, jako by to bylo to nejcenější, což bylo, jsem ji schovala do stolku. Ozvalo se klepání. Byl to on.

 

Rychle jsem seběhla schody a už otevírala dveře. Najednou tam nestál Edward, ale nějaký cizí kluk. Nerozsvítily se mu oči a ani se neusmál. Koukal na mě s tvrdou maskou. Pozvala jsem ho dál.

 

Začal mluvit o tom, že si musíme promluvit. Bála jsem se, co se bude dít. Nevěděla jsem o čem bude chtít mluvit, ale tak nějak jsem to tušila.

 

„Isabello,“ začal a já věděla, že je zle. Nikdy mi neříkal Isabello. „Musím ti něco říct. Víš, já tě nikdy nemiloval. Byla to jenom hra. S klukama jsem se vsadil, že tě sbalím a pak tě odkopnu. Jenže já neměl to srdce, být tak zlý. Chtěl jsem to udělat hned, ale nešlo to. Ty jsi tak zranitelná, že ani nevíš, jak je to pro mě těžké. Jen jsem chtěl nabídnout, že můžeme být přátelé.“ Dívala jsem se na něj se slzami v očích. Potom mnou projela vlna vzteku.

Prudce jsem se zvedla ze židle a okamžitě ho vyhodila ven. Ještě, než jsem ho vyhodila, jsem na něj křikla: „Jestli si myslíš, že po tomhle s tebou budu kamáradka, asi nemáš mozek, viď?“ S těmi slovy jsem práskla dveřmi a poddala se své bolesti. Zhroutila jsem se v chodbě a dlouhou chvíli jsem brečela.

 

Po, asi hodině jsem se zvedla a vypravila se ven. Nasedla jsem do svého náklaďáčku a projížděla městem. Celou dobu jsem cítila, že mě někdo sleduje.

 

 

Už jsem jezdila asi dvě hodiny, když se mi před očima objevilo Nákupní středisko. Bylo docela vysoké. Neváhala jsem a zaparkovala u něj. Vystoupila jsem, zamykáním jsem se nenamáhala, přece jenom, asi ho už nebudu potřebovat.

 

Vyjela jsem výtahem až na střechu a tam zůstala stát na kraji. Ve mně se rozpoutal boj.

 

Skočit či neskočit?

 

Podívala jsem se dolů. Je to opravdu celkem výška. Najednou jsem ztratila odvahu. O půl kroku jsem ustoupila, ovšem mohla jsem stále spadnout.

 

Ale byla jsem rozhodnutá, že pokud mě Edward už nechce, nechci tu zůstat. Nechci zůstat na tomhle světě sama, bez lásky. Věděla jsem, že Edward je moje jediná láska, kterou jsem kdy poznala.

 

 

Rozpažila jsem ruce, rozhodnutá konečně to skončit.

 

„Jsem tu, Bože. Můžeš si mě vzít. Už tu nechci být,“ pronesla jsem a v tu chvíli začalo pršet. Z očí mi samovolně stékaly slzy a já za sebou uslyšela šramot.

 

Otočila jsem se a za sebou spatřila jeho.

 

„Bello, prosím nedělej to. Já... lhal jsem ti. Milu...“ V tu chvíli se mi zvrtla noha a já padala dolů.

 

Náraz byl tvrdý a já slyšela, jak mi popraskaly kosti v těle. Ležela jsem a nic neviděla, ani neslyšela. Ztěžka jsem dýchala. Pomalu jsem otevřela oči a všimla si Edwarda, který mě svíral v náručí.

 

„Prosím, Bello. Zvládneš to, nenechávej mě tu samotného,“ mluvil na mě, snažil se mě udržet vzhůru. Slyšela jsem v dálce houkající sanitku. Už je pozdě.

 

Naposledy se na něj usměju.

 

 

„Bello, proboha, proč jsi to udělala?“ zeptal se mě. Chtěla jsem mu odpovědět, že život bez něj pro mě nemá cenu, ale než jsem se stihla nadechnout, oči se mi zvrátily a já přestala dýchat.

 

 

JE KONEC.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Všechno jednou skončí:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!