Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vše skončilo

15.01.2010 (11:15) • Tezzynkaa • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2908×

Pohled Belly

Koukala jsem se na přeplněné školní parkoviště. Na mé bývalé přátele a na všechny ty lidi, co spěchají, aby nepřišli pozdě na hodinu. Žiju ještě vůbec? Odpověď zní ne...

Už celých pět, pro mě nekonečných měsíců jsem mrtvá. Protože jak můžu být šťastná, když sem měla to nejlepší na světě a přišla o to? Ten pocit nejde popsat. Je to jako bych vypila kanystr benzínu a spolkla sirku. Celí můj žaludek hoří a hrudník mě pálí. Komu se mám svěřit? A kdo mi může nabídnout odpověď, která by ulehčila mému ne-životu? Nikdo na světě se necítí jako já. Nikdo neví o existenci upírů, takže nikomu nemůžu říct pravdu. Pravdu o tom, proč mě moje láska opustila.

Špatně! Není to má láska. Nemám na něj žádný nárok. On už mě nemiluje, tak si ho nemůžu přivlastnit a označovat ho za něco, co patří mě.

Ti lidé na parkovišti pořád spěchali a já už se na to nemohla koukat. Musela jsem odsud pryč. Za tou jedinou záchranou která mě udržuje na hranici života. Otočila jsem klíčkem v zapalování a vyjela z Forkské střední. Jela jsem přímo do Port Angels za mou záchranou,za mým prokletím.

Jakmile jsem byla na místě, udělalo se mi špatně ze sebe sama. Ale i přes všechen ten odpor a zhnusení co jsem cítila, jsem vystoupila z náklaďáčku a obešla putyku. U zadních dveří pro personál jsem si sedla na převrácené basy od piv. Čekala jsem na člověka, který mi přinese to, co teď potřebuji. Dnešek vypadal přesně jako odraz mé duše. Bylo zataženo a peřina vytvořená z mraků, pokrývala celé nebe. Byla zima ale přesto dusno. Svojí teniskou jsem kreslila na okraji louže kroužky a přemýšlela jsem, jak dlouho to před Charliem utajím. Musím to skrývat alespoň kvůli němu a mamince. Byla by to pro ně obrovská bolest a pro Charlieho navíc i velké ponížení, kdyby se provalilo, že se ze mě stala až taková troska. Že chodím za školu a když tam nejsem, toulám se nejodpornějšími ulicemi Port Angels. Že se ze mě stala feťačka, která není ani slabým odvarem z té staré Belly.

Proč mě nenechal ten anděl na pokoji,když věděl že jeho láska není navěky? On je horší než to svinstvo který si vpichuju do žil. Z mého přemýšlení mě vytrhl hlas.

„Ahoj Bello,“ oslovil mě můj nouzový zachránce „tady to máš,ale nejdřív ukaž prachy.“

„Na.“ A podala jsem mu malou ruličku peněz. Muž si peníze vzal a zkušeným gestem si je přepočítal. Když zjistil, že mám přesně, usmál se na mě odporným úsměvem.

„Tak tady to je ale příště mi dej dopředu vědět, abych nemusel shánět matroš na rychlovku jako dneska,ok?“
Vypadal, že jsem mu svou dnešní objednávkou zkazila nějaký plán, ale mě to bylo v celku jedno.
Proč bych se taky měla starat o program ostatních?

„Promiň, ale byla to nouzovka.“ Odpověděla jsem mrtvolně unaveným hlasem.

Když muž odešel, znovu jsem si sedla na basy od piv. Vytáhla jsem injekční stříkačku a roztok ze špinavého papírového sáčku. Kdybych měla sílu brečet, brečela bych. Ale po několika měsících jakoby mi slzy vyschli a jakoby mé tělo nebylo schopné ronit slzy. Ale moc dobře jsem v ten okamžik věděla, že mě před zhroucením drží jediná myšlenka a to ta, že mě od vysvobození od bolesti dělí jen vteřiny. Vzala jsem si do ruky stříkačku a v levé ruce jsem držela ampuli s tím svinstvem. Natáhla jsem do stříkačky všechen její obsah a usmála se. Nebyl to ale ten úsměv od srdce, nebyl to ten úsměv, který se na mé tváři objevoval ještě před několika měsíci. Tohle byl zoufalý úsměv, který na mé tváři vypadal jako škleb netvora bez duše.

Natáhla jsem pravačku a vyhrnula jsem si rukáv. Pomalu jsem zapichovala jehlu do naběhlé žíly a když jsem usoudila, že je dostatečně hluboko zmáčkla jsem konec stříkačky. Sledovala jsem, jak se všechen její obsah vyprazdňuje, ale ke konci jsem se dostávala do stavu, po kterém jsem celé ty hodiny toužila. Opřela jsem se o špinavou a pomalovanou zeť a vzpomínala jsem. Jen nafetovaná jsem mohla vzpomínat bez bolesti v hrudi a žaludku. Moje nohy a ruce nevnímali chlad, nebo spíše já jsem nevnímala chlad z mých rukou a nohou. Vzpomínala jsem na jeho oči, na jeho vlasy, na jeho úsměv.

Na náš první polibek a na tu noc, kdy jsem byla jeho. Byla to ta nejkrásnější noc mého života, ale pro něj to určitě nebylo stejné. Ve své existenci měl plno přenádherných upírek a možná i lidských žen, i když tvrdil, že žádnou nikdy neměl. Vzpomínala jsem na to jak mě k sobě potom přitiskl a výskal mě ve zpocených vlasech a poté mi do nich vtiskl polibek. Nechtěla jsem si připustit, že to vše jsem ztratila jen proto, že mu nesahám ani po kotníky. Kdo by se ale divil, že? On je nádherný, chytrý, bohatý a celkově nejúžasnější člověk/upír na světě.

Já jsem nic a vedle něho jsem ještě méně než nic. A já nemám ani jeho fotku. Vše mi sebral a nyní existuje jenom v mé paměti. Jenom v mích vzpomínkách a snech. Najednou mě začala obklopovat tma a prázdnota v jednom. Došlo mi co se tu děje. Vzala jsem si toho moc. Umírám? Ano,umírám ale nebojím se toho. Jenom je mi líto mých rodičů, že budou trpět nad mojí ztrátou i když zbytečně. Tady na tomto světě bych se jenom trápila. Dál jsem vzpomínala na mou lásku, na mého Edwarda. Teď před smrtí se ho již odvážím přivlastnit si. Teď před smrtí je můj a bude můj, dokud nepřejdu na druhou stranu. Tma se rozrostla před celé mé vidění a celou mě pohltila...

Pohled třetí osoby

Dívka v bílé noční košili která jí spadala po kolena se pomalým, šoupavým krokem pohybovala po přenádherném domě. Měla kruhy pod očima a zpocené a mastné vlasy. Hlavu nakloněnou ve zvláštním úhlu a v jejích očích nebyla jiskra. Byla ve svém vlastním světě. Na tuto dívku bez života se upíraly jeden pár zlatohnědých očí.

„Rose, umyješ prosím tě Bellu?“ Zeptal se elf s tmavými vlasy aniž by z dívky v bílé košili spustil zrak.

„Dobře.“ Řekla žena která vypadala jako bohyně. Měla dlouhé, blonďaté vlasy které se jí vlnili doprostřed zad. Rosalie odložila časopis o módě a zvedla se z gauče. Vzala dívku jemně za loket a šla s ní do koupelny.

„Ach Bello, proč si to musela udělat? Copak nestačí, že se můj bratr trápil tak silně, hn? Musela jsi udělat takovouhle pitomost abys ho dorazila?“ Vyčítala Rosalie dívce, zatímco jí sušila vlasy. Měla přitom nenávistný hlas i výraz ve tváři ale přitom projevovala i špetku lítosti. Sama si neuměla představit jaké by to bylo, kdyby jí opustil Emmett. Její bratr byl na lovu. Nechtěl být od pomatené dívky ani vteřinu, protože věděl že moc času s ní, mu nezbývá. Dívka neměla jen chorou mysl, ale i choré tělo. Jen pár dní, možná týdnů a dívka zemře.

O pár dní později, pohled Edwarda

„Musíme to zkusit Carlisle! Já jí nemůžu nechat zemřít!“ Přemlouval jsem svého otce. Nikdy jsem jí nechtěl přeměnit, ale radši ať bude upír bez duše, než aby zemřela tak mladá bez toho, aby poznala život a navíc mou vinou. Kdybych jen neodešel.. Bello proč si musela být tak unáhlená? A proč jsem já musel být tak slabošský ? Mohl jsem najít nějaký způsob, jak zůstat s Bellou.

„Edwarde, “ promluvil s bolestí v hlase můj otec „ona je blázen. Když jí proměníme, její psychický stav se nezlepší. Stane se z ní věčný novorozený, bez schopnosti vnímat a uvažovat. Ani nebude vědět co se s ní děje. Kdyby byla Bella při smyslech, tohle by nechtěla.“ Položil mi ruku na rameno a soucitně se na mě podíval. Pak odešel z místnosti, kde na široké posteli ležela má Bella. Srdce jí tlouklo nepravidelně a slabě. Blížil se konec života mé lásky. Blížil se konec smyslu mé existence.

Přistoupil jsem k posteli a vzal jsem jí opatrně do náruče. Chtěl jsem s ní utéct někam daleko a kousnout ji, ale věděl jsem, že má Carlisle pravdu. Bella by nikdy nemohla být normálním upírem. Jed by nevyléčil její mysl. Místo toho jsem s ní vyšel z domu a šel s ní do stínu jednoho ze stromů.

Sedl jsem si a opřel jsem se o něj s mou láskou stále v náručí. Přejížděl jsem jí dlaní po obličeji a vlasech. A pak se na mě podívala a já poznal, že v ten okamžik ví kdo jsem. Že ví kdo je ona a kdo jsme my. Jemně se usmála a zavřela oči jako by chtěla spát. Její srdce ustalo ale jemný úsměv na rtech jí zůstal. A v ten okamžik vše co bylo součástí mého lidského života i mé existence skončilo, stejně jako tlukot srdce dívkou kterou jsem miloval...

                     Shrnutí

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vše skončilo: