Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Vánoční odhalení

03.12.2010 (15:00) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1855×

La Push, Štědrý den

Vánoce. Krásný čas plný míru, lásky a klidu. Tak by to mělo být… Jenže ne pro každého. Snažil jsem se dělat, co jsem mohl, ale bez Sarah pro nás byly Vánoce jen zlomkem skutečných svátků. Byly spíš časem vzpomínek. Byl jsem rád, že se Rebecca  s Rachel rozhodly strávit svátky s námi. I když jsem to nechtěl dávat najevo, chyběly mi. Jejich společnost mě utěšovala, stejně jako ta Jacobova. A krom toho mi to dalo to čas na sebe.

Moje nemoc nezadržitelně postupovala. Věděl jsem, že každý den může být ten poslední, kdy ještě budu  schopný se sám zvednout z postele. O to víc jsem si toho vážil. I proto jsem teď nechal vánoční přípravy na dětech a vyrazil do lesa vykonat svou každoroční obchůzku. Naštěstí nebylo příliš sněhu, a tak jsem to mohl zvládnout bez pomoci kohokoli jiného kromě hůlky, bez které už jsem se ven neodvážil.

Cítil jsem, jak mě to táhne ven. Něco mě volalo. Nebo někdo. Něčí zoufalství. Tak by se ale nikdo v těchto chvílích cítit neměl. Nabral jsem si do batohu jablka, lojové koule a zrní a vyrazil jsem udělat nadílku zvěři. Byl to náš rituál s dětmi od chvíle, kdy byla Rebecca dost velká, aby takovou cestu zvládla. Tentokrát jsem jejich doprovod odmítl, potřeboval jsem být sám.

Děkoval jsem Velkému, že bydlíme tak blízko. Stačilo pár kroků a vešel jsem do lesa. Užíval jsem si křupání sněhu pod nohama, nádherně zimní vítr, který mi do tváře hnal vůni dřeva, jehličí a mrazu a téměř jsem nevnímal, jak se mi snaží dostat pod kabát. Usmál jsem se. Tohle mi bude chybět. Pohladil jsem nejbližší strom. Jen tak si vyjít, kdykoli se mi zachce… Zaplašil jsem smutek  nad tím, co nemůžu změnit a vyrazil hlouběji do lesa.

Najít vhodný stromek se mi podařilo docela brzy. Jablka a lojové koule, které jsem na něj přivázal pro zvěř a ptáky, vypadaly jako dokonalé ozdoby. Opodál jsem umetl větví kus země a nasypal na něj zrní. Poodstoupil jsem a na rtech mi bezděčně vykvetl úsměv. Kolikrát už jsem se takhle kochal? Kolikrát jsem přemlouval děti, že nemůžeme čekat, než přijdou první hodovníci, protože je příliš velká zima… A teď bych tu málem zůstal sám. Nával vzpomínek mi vehnal vlhkost do očí, a tak jsem je zavřel a na chvíli se v těch vzpomínkách utopil.

Náhle se ve mně vzedmul pocit, že nejsem sám. Byl podobný tomu, který mě dnes popoháněl a lákal sem. Do lesa i na tohle místo. Otevřel jsem oči a rozhlédl se. Co se má stát? Co pro mě Veliký připravil?

Zaposlouchal jsem se do zvuků lesa a trochu si posunul svou hučku, abych lépe slyšel. Praskání sněhu, vrzání stromů, pohyb větru ve větvích, tichý výkřik ptáka a… tlumený dusot. Pravidelné dopadání tlap. Co to ale může být za zvíře, že se nebojí? Určitě ví, že jsem tady. Má vůně už se musela roptýlit široko daleko. I to je důvod, proč ostatní zvířata čekají, až zmizím a oni budou moct začít bez obav hodovat.

Zvědavě jsem se rozhlédl a krev mi ztuhla v žilách. Okrajem mysli jsem si uvědomil, že dusot ustal. Jen několik metrů ode mě jsem spatřil obrovského černého vlka. Nic tak velkého jsem neviděl od doby, co jsem byl malý kluk. Začal jsem instinktivně couvat, když mě volání v mém nitru přinutilo zastavit. Vlk ke mně postoupil ještě o krok a já musel zaklonit hlavu, abych mu viděl do tváře. Mé tělo ovládl strach – nebyl jsem schopen pohybu… Ale když jsem mu pohlédl do očí… do těch hlubokých, téměř černých studní, spatřil jsem nezměrnou bolest a prosbu o pomoc. Vysvětlení. To bylo to, proč jsem tu. To on mě zavolal.

Znovu mi přišel na mysl můj děd Ephraim. Kmenové legendy mi vyprávěl snad od narození – místo pohádek. Ale proč vlastně ne? Vždyť to byly příběhy tak neskutečné, že s pohádkami mohly směle soupeřit. Kdo by se divil, že se mi o nich zdálo. A jednou… byl to sen nebo ne? … Vzbudil jsem se uprostřed noci a viděl jsem obrovského vlka, většího než cokoli, co jsem do té doby viděl. Stál u velké borovice na kraji lesa a díval se na náš dům a celou osadu, jako by ji chránil. Jako by jen dohlížel, že je vše v pořádku. Pak se jeho pohled zkřížil s mým, lehce pokývl hlavou a než jsem se stihl štípnout, abych se přesvědčil, že se mi to nezdá, otočil se a zmizel, jako kdyby tam nikdy nestál. Dodnes jsem si nebyl jistý, jestli jsem ho tenkrát opravdu viděl, nebo jsem si to jen namluvil pod dojmem pozdějších informací. I když… tehdy tu přece byli Cullenovi tak jako teď.

Tváří v tvář tomuhle zvířeti, mi přes rty přešel téměř šepot. „Duchovní válečník.“

Vlkovi zajiskřily oči v poznání. Vypadal najednou klidněji. Snažil jsem se dát si dohromady vše, co jsem o duchovních válečnících, měnících se ve vlky, věděl. Znamenalo to, že nám hrozí nebezpečí? Ale kdo tu tedy přede mnou stál? Ti původní byli už dávno mrtví. Ephraim, Quil i Levi. Největší pravděpodobnost byla, že tenhle gen zdědili jejich potomci… tedy vnuci. Žádné z mých dětí se neproměnilo, tím jsem si byl jist. Stejně tak i Quilem – byl to Jakův kamarád a viděl jsem ho včera. Navíc třináctiletý chlapec by se jistě neproměnil v takhle obrovského vlka. Takže zbýval… „Same, jsi to ty?“

Ve vlčích očích se zatřpytily slzy a vlk sklonil hlavu. Opatrně jsem zvedl ruku a tak, aby neměl ani nejmenší pocit ohrožení, jsem mu ji položil na obrovský čenich v chlácholivém gestu. Jediném, které jsem si dovolil. Takže Sam Uley. Stáli jsme tam spolu, hleděli si vzájemně do očí a ve mně se vzedmula obrovská lítost. Musel být šílený, když se proměnil. Nejspíš absolutně netušil, co se s ním děje. Jeho oči prosily.

Pousmál jsem se: „Neboj se, společně to zvládneme. Zajdeme za Quilem, poradí nám.“

Stáhl jsem ruku a sklonil se pro batoh, který ležel na zemi přede mnou. Naposled jsem se ohlédl na stromek. „Šťastné Vánoce.“

Vyrazil jsem a vlk Sam se ke mně připojil. Odcházeli jsme společně – muž s hůlkou a obrovský vlk. Který z nás měl v tu chvíli z budoucnosti větší strach? Oba jsme ji měli nalinkovanou. Pro mě byl přichystaný vozík a pro Sama… úděl měnit se ve vlka a chránit náš kmen. Doufal jsem, přál jsem si v tu chvíli, aby i při těchto povinnostech našel své štěstí. Aby to s Leah zvládli. Jeho oběť nesmí být tak velká.

♦ œTHE END ♦

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Vánoční odhalení: