Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upírem proti své vůli 25. kapitola

13.04.2010 (21:45) • MaiQa • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4918×

25. Nečekané

Čekal mne den na který jsem se dvanáct let moc těšila. Oslavovala jsem své osmnáctiny. Teď bych ovšem ty co vymyslely narozeniny nejraději nakopala. Nechtěla jsem aby mi bylo už tolik. Sice jsem neměla už důvod bát se stárnutí když on odešel, ale na druhou stranu jsem se hodně bála. Mněl se konat sjezd rodiny. Samozřejmě mnělo ráno přijet i těch pár jedinců co bydlelo ve Forks. Toho jsem se právě bála. Jacob mi slíbil že příjde, hodně mi pomáhal. Začala jsem ho mít hodně ráda, každý den hned po škole jsem vždy jezdila k němu domu. S ním jsem byla šťastná, když jsem byla s ním nemyslela jsem na Edwarda. To se ovšem vždy změnilo když jsem odjela domů.

„Bello, Jacob přišel,“ zavolala na mne matka.

„Už jdu,“ vykřikla jsem nadšeně a utíkala dolů.

„Ahoj,“ pozdravila jsem jej.

„Ahoj, tak kam vyrazíme?“ zeptal se.

„Nevadilo by ti kdybychom dneska byly tady? Mně se nikam nechce,“ usmála jsem se.

„Tak budeme tady,“ vstoupil dovnitř. Šly jsme ke mne do pokoje.

„Včera jsem o tobě mluvila s matkou,“ vyhrkla jsem hned jakmile jsem zavřela dveře.

„Na co se ptala?“ zeptal se zvědavě.

„Myslela si že spolu chodíme,“ odpověděla jsem mu.

„Taky to tak vypadá,“ usmál se.

„Ale není to pravda,“ řekla jsem v klidu. „Zatím,“ šeptla jsem.

„Mohlo by se snad změnit?“ zeptal se.

„Časem. Kdo ví?“ odpověděla jsem mu.

„Jak dlouhým časem,“ zeptal se.

„Jacku o tomhle se teď nemíním bavit,“ naštvala jsem se.

„Promiň,“ usmál se.

„Už jsem ti ukázala celý můj dům?“ změnila jsem téma.

„Ne,“ odpověděl mi.

„Tak pojď za mnou,“ povzdychla jsem si a vyšla z pokoje. Ukázala jsem mu celý dům a ke každému pokoji jsem mněla ještě nějaké zajímavosti. Většinu jsem si vymyslela, potřebovala jsem jej nějak zabavit. Skončili jsme v kuchyni. Toho využil. Zeptal se jestli si nemůže vzít něco k jídlu. Prý mněl hlad. Matka mu to dovolila a tak nám tam kdybych ho odtamtud s pomocí otce násilím neodvedla málem nic nezůstalo. Teď jsme stály venku a mněli se rozloučit. Nechtělo se mi do toho.

„Tak je čas se rozloučit,“ začala jsem.

„Jo to je,“ řekl smutně.

„Tak ahoj,“ rozloučila jsem se s ním. Otočila jsem se a pomalu odcházela.

„Tak zítra,“ zavolal za mnou. Usmála jsem se a zavřela za sebou dveře. Šla jsem do svého pokoje. Rozhodla jsem si po delší době zase něco přečíst. Přehrabovala jsem se v knihách a nemohla najít žádnou na kterou bych mněla chuť. Dobrá, přiznám se. Jedna taková tam byla, ale pro její přečtení jsem neměla dost odvahy. Hypnotizovala jsem nápis nový měsíc a doufala že se sám přepíše na jiný název. Nedělo se tak. Se zavrčením sem si ji vzala a otevřela. Začala jsem číst. Brečela jsem. Věděla jsem že se mi děje to stejné jak jí. Pomalu ale jistě jsem si začala stále více zamilovávat Jacka. Mněla bych se s ním přestat vídat, ale copak to jde? Přestala jsem přemýšlet a jen četla.

Otevřely se dveře a dovnitř nakoukla matka. „Promiň že tě ruším, ale přišel ti nějaká krabice,“ usmála se a podala mi velkou krabici. Tam je snad televize nebo co? Proč je tak velká? Ale hlavně by mně zajímalo od koho vlastně vůbec je.

„Díky mami,“ usmála jsem se na ni.

„Doufám že tam bude něco hezkého,“ řekla zamyšleně a odešla z pokoje. Předně jsem se podívala po adrese odesílajícího. Nikde jsem žádnou nenašla. Začalo mi to být divné. Otevřela jsem víko a zalapala po dechu. Byly tam dvoje šaty. První byly dlouhé plesové a druhé kratší. Obojí modré barvy. K tomu v balíčku byly i světle modré boty na podpatku. Už jsem věděla kdo je odesílatel a to ještě před tím než jsem si přečetla dopis jež byl vespod krabice. Poslala mi to Alice. Chtělo se mi brečet. Nezapomněla na mě. Stále jsem pro ni musela být kamarádka. Usmála jsem se. Pořád dokola jsem si četla co mi napsala. Nehrála si se mnou tak jako on. Musela mne mít tak ráda jako já ji.

„Tak co v tom bylo?“ zeptala se zvědavě matka která právě přišla.

„Ty pláčeš?“ vyděsila se.

„Jsem šťastná,“ odpověděla jsem jí.

„Od koho to je že tě to tak nadchlo?“ zeptala se.

„Od kamarádky,“ usmála jsem se.

„Jsem ráda že na tebe tvé kamarádky nezapomínají. Měla bys už jít spát, zlato. Ráno musíš brzy vstávat. V devět již máme být na místě,“ usmála se na mne.

„Kdy už mi konečně řekneš kde bude ta oslava?“ zeptala jsem se jí.

„Až bude čas,“ řekla jen a odešla z pokoje. Povzdychla jsem si a šla do koupelny. Vysprchovala jsem se a poté si šla lehnout. Rychle jsem usnula. Poprvé si mi nezdál špatný sen…

Ráno sem se vzbudila brzy. Budík mi měl zvonit až za hodinu. Vykoupala jsem se, oblékla si staré tepláky a triko. Lehla si na postel a snažila se v klidu dočíst nový měsíc. Zrovna při čtení části kdy Bella jede zachránit Edwarda zazvonil budík. Lekla jsem se a jelikož jsem ležela na konci postele slítla jsem z ní. Pořádně jsem si zanadávala a zvedla se. Do pokoje se vřítila matka.

„Přípravy můžou začít,“ usmála se a vlekla mne do své koupelny. Připomínala mi Alice. Posadila mě na připravenou židli a začala líčit. Trvalo snad hodinu než skončila. Nejvíce času jí zabraly stíny. Potom se vrhla na účes. Ten ji zabral hodinu a půl.

„Mami, já tě nechci vidět na mé svatbě. To mne snad připravíš o všechny vlasy,“ zasyčela jsem. Jen se zasmála. Poté mne dala na výběr ze šatů které mi poslala Alice. Vybrala jsem si ty dlouhé. Pomohla mi je dát na sebe tak abych si nezničila make-up.

„Hotovo,“ řekla pyšně. Koukla jsem se do zrcadla a nemohla uvěřit svým očím. Ta dívka co byla z zrcadle jsem byla opravdu já?

„Je čas. Musíme vyrazit,“ vyhrkla matka. Nadechla jsem se a vyšla z koupelny. Pomalu jsem sešla schody a vyšla ven. U vchodu byla zaparkovaná limuzína. Tou jsem jela jen jednou a to když mne v pěti vzal táta na premiéru svého filmu. Nastoupila jsem.

„Už mi řekneš tam jedeme?“ zeptala jsem se jí.

„Uvidíš,“ usmála se.

„Doufám že budu příjemně překvapená,“ řekla jsem spíše sobě.

„Budeš,“ odpověděla. Přejeli jsme skoro celý Londýn. Dostaly jsme se na cestu kterou jsem jela zatím jen párkrát. Vedla do domu Cullenových.

„My jedeme ke Cullenům?“ zeptala jsem se úžasle.

„Ano,“ odpověděla mi.

„Oni se vrátily?“ zeptala jsem se. Otočila se na mne.

„Nikdy neodjely,“ řekla. „Tedy odjel jeden z jejich synů, ale jinak ostatní zůstaly,“ upřesnila. Zamračila jsem se.

„Aha. Jak jsi se s nimi dohodla na oslavě?“ zeptala jsem se jí.

„Sami mi to nabídly,“ pokrčila rameny.

Co na to říkáte. Tenhle díl jsem psala přes hodinu. Povedl se? Já jsem s ním spokojená. Co myslíte že se stane v dalším díle?  

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Upírem proti své vůli 25. kapitola: