Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Taneční hodiny pro Bellu

22.08.2010 (20:00) • Marvi • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 4089×

Taneční hodiny pro Bellu

U Belly doma

Charlie se už s naší svatbou jakžtakž smířil, ale dvakrát nadšený z toho není. Co taky může dělat? Já se rozhodla

Charlie se už s naší svatbou jakžtakž smířil, ale dvakrát nadšený z toho není. Co taky může dělat? Já se rozhodla svůj život, a hlavně věčnost, strávit s Edwardem.

„Konec rozjímání, někdo zvoní, budu muset jít otevřít.“

„Edwarde? Odkdy zvoníš?“ divila jsem se.

„Od té doby, co nechci zbytečně štvát tvého tátu,“ opáčil a pokřiveně se usmál.

„Něco pro tebe mám, ale napřed bych rád vešel dovnitř.“

„No jistě, pojď.“

„Dobrý večer, Charlie,“ pozdravil. Od televize se ozvalo zabručení, které znamenalo, že byl Edward zaregistrován.

„Pojď do kuchyně,“ vybídla jsem jej.

„Přece jsem ti říkala, že nic nechci!“ řekla jsem důrazně.

„Jenomže to není ode mne, ale od Alice.“

„Tak, když to je od ní, určitě zná mou reakci!“ řekla jsem pobaveně.

„Právě že zná, proto jsem tady,“ zazubil se.

Předal mi obálku. Otevřela jsem ji a nevěřila svým očím.

„Dopis? Proč mi Alice posílá dopis? To jí obtěžuje za mnou přijít a říct mi to?“ ptala jsem se nevěřícně.

„Jen čti, zjistíš, proč posílá radši mě,“ zazubil se Edward.

Drahá Bello,

říkáš si, proč jsem nepřišla osobně, je to tím, že Vaše svatba mě velmi zaměstnává. I když jsem to, co jsem tak se přiznám, že nestíhám. Proto jsem za tebou poslala Edwarda s touto obálkou, jak jsi jistě zjistila, není v ní jen tenhle dopis, ale i 2 poukazy, nač? To si přečti na nich, a prosím, není to Edwardův nápad, ale můj, tak buď na něj hodná, ano?

Alice

„Poukázky na lekce tance? Dělá si srandu?“ zírala jsem se překvapeně.

„Myslím, že ne,“ odpověděl Edward klidně.

„Vždyť ví, jak tanec nesnáším!!!“ protestovala jsem.

„Chce, aby svatba byla perfektní, proto nás posílá do tanečního studia, navíc to není jen tak ledajaké studio, podívej!“ řekl s nadějí v hlase.

„I kdyby bylo nejlepší v téhle zemi, nedostanete mě do něj!“ podrážděně jsem křičela.

Co budu lhát, nakonec mě Edward udolal, a já svolila. Samozřejmě, jsem se nevzdala tak snadno, něco ho to stálo.

Taneční studio

Když jsme se blížili k tanečnímu studiu „Dirty Dancing“ nebylo mi dvakrát dobře. Dokonce jsem chtěla za jízdy vyskočit z auta, ale radši jsem tuto myšlenku hned zavrhla, to bych přece Edwardovi neudělala. Jak se stejně znám, dopadlo by to špatně. A jak jsem posléze zjistila, Edward zamknul auto zevnitř, mohl něco tušit?

Dojeli jsme na místo, Edward vystoupil a šel mi otevřít dveře.

„Edwarde, musíme tam jít?“ zeptala jsem se opatrně. „Navíc tam nebudeme sami, to parkoviště je přeplněné!“

„No tak, Bello, to už jsme přece probírali, nezlob a pojď,“ neochotně jsem z auta vystoupila a přijala Edwardovo rámě.

V tanečním studiu nás vítal náš taneční mistr s partnerkou.

„Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Johnny Castle a se svou taneční partnerkou Frances Housemanovou Vás vítám v našem tanečním studiu,“ přívětivě se usmíval.

„Je to ten Johnny Castle, kterého si myslím?“ šeptala jsem k Edwardovi.

„Sice ti nemůžu číst myšlenky, ale ano je to on,“ odpověděl šibalsky.

„Jsme velice rádi, že jste si vybrali právě naše studio, ale už dost mluvení, začneme tančit, od toho jste tu přišli a my jsme tu pro Vás, abychom vás učili.“

„Nuže, prosím, dáme se do toho, hudbu prosím,“ řekl nadšeně. A začal názorně předvádět, co máme dělat. Všichni poslušně opakovali včetně nás. Edwarda to určitě nebavilo, jelikož on na rozdíl ode mě tancovat umí, ale nedal na sobě nic znát.

Ani jsem nepostřehla jak, ale najednou stál Johnny u nás a díval se, jak nám to jde, byla jsem pěkně nervózní a šlapala Edwardovi po nohách, ještě štěstí, že je upír!

„Tady bude hodně práce,“ povzdechl si Johnny. „Kolik, že to máme času, Edwarde?“

„Necelé tři týdny, Johnny,“ opáčil suše Edward.

„Budete tu muset zůstat po hodině,“ mrkl na nás a odešel k ostatním párům.

„Edwarde co to má znamenat? Vy se znáte?“ brunátněla jsem.

„Ano, jezdili jsme do jednoho horského hotelu na prázdniny. Johnny tam učil rekreanty tancovat, od koho sis myslela, že to umím?“

„Myslela jsem si, že si talent od přírody.“

„Ty mě bavíš, Bells,“ zubil se na celé kolo.

Do konce, tohoto pro mě utrpení, jsem se snažila nějakým způsobem tancovat. Asi jak Johnny řekl: „Bude tady hodně práce.“

„Zač mě trestáš, Alice,“ pomyslela jsem si v duchu pro sebe.

„Dnešní lekce je u konce, těším se s Vámi na viděnou příště,“ rozloučil se Johnny s celým sálem.

„Konečně můžeme jít,“ řekla jsem vítězoslavně Edwardovi.

„Kam ten spěch, zlatíčko?“ ptal se udiveně Edward.

„No coby, neslyšels, je konec!“ s nadějí jsem špitla.

„Pro nás není, copak si nepamatuješ, musíme tu zůstat,“ soucitně se na mě podíval.

„Ale no tak, ztratíme se v davu, pojď,“ udělala jsem psí oči. K ničemu mi to ovšem nebylo, neboť k nám přišla Frances a odvedla nás někam dozadu.

Někde vzadu ve studiu

Nebyla to tak velká a světlá místnost jako taneční sál, spíš menší, černá místnost s vyvýšeným pódiem v čele, které jí dominovalo. Na podiu už stál Johnny s Frances a ukazovali nám nějaké taneční kreace. V duchu jsem se musela smát, jestli si myslí, že mě něco takového dokážou naučit, tak mě neznají.

„Jestli chcete, můžu vás takhle naučit tancovat, tedy spíš tebe, Bello,“ pobaveně na mě Johnny mrknul. „Edward je na tom o poznání lépe,“ zašklíbnul se.

„No, abych taky nebyl, když jsi mě učil,“ ozval se Edward. No super, teď se začnou špičkovat, u toho být nemusím. Jak se jen vytratit?

„Tak pojďte k nám nahoru, ať můžeme začít,“ vybídla nás Frances. Co se dalo dělat, šli jsme. Já neochotně, Edward samozřejmě nadšeně!

„Takže dáme se do toho,“ pravil Johnny. „Postavte se naproti sobě, Bello, tohle je tvůj taneční prostor a tohle Edwardův, ty nevstupuješ do jeho, on do tvého,“ vysvětloval.

„Budu vám počítat a vy začnete tancovat Mambu, kterou jsme se před chvíli učili, na hodině,“ mluvil klidně. „Fran, pusť hudbu!“ křikl na ni, aby jej slyšela.

Hudba začala pomalu hrát, čekala jsem na Edwardovo znamení, kdy můžu vykročit, posléze jsem vykročila, ale ozvalo se zaúpění:

„Ne! Bello, ty vykračuješ druhou nohou! Takhle tu po sobě jen šlapete!“

„Dívej, Bello,“ vzal Frances a začal s ní tančit. „Takhle, vidíš? Začněte!“

Tentokrát jsem to už zvládla, a musím přiznat, že mě to i začalo bavit, až mě to samotnou udivilo. Pak jsme se rozloučili s tím, že musíme přijít zítra a pokračovat.

V autě jsem se Edwarda zeptala:

„Bylo to strašné, viď? Jsem hrozné kopyto,“ sklopila jsem oči.

„To teda jsi," řekl ironicky. „Ale moje, až tak strašné to nebylo, když ses uklidnila, celkem to šlo, myslím, že to za ty tři týdny můžeme zvládnout,“ usmál se na mě.

Chcete pokračování, nebo to za to nestojí? Jaký je Váš názor?

Autor: Marvi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Taneční hodiny pro Bellu: