Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Take a bow

09.09.2010 (18:00) • LeeLee • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 3868×

Nikdy bych nevěřila, že se to stane zrovna mě. Zrovna nám. Nevím, co se stalo, co jsem udělala špatně. Bylo to mnou? Nebo čím? Čím jsem si od něj zasloužila takové ponížení? A zrovna s ní? Copak snad zapomněl, že spolu máme dceru?

Otočila jsem se od okna, vytrvale zkrápěného kapkami deště, k posteli své dcery. Renesmé na ní seděla se zkříženýma nohama.

„Mami.“

„Copak, zlatíčko?“ řekla jsem a snažila se přitom o bezstarostný tón v hlase a úsměv.

„Kde je táta?“ zeptala se a zadívala se mi čokoládovýma očima do mých, zlatých. Povzdychla jsem si.

„Ness, táta je… Prosím, pochop, že tohle jsem vážně nechtěla. Samozřejmě, že ho ještě uvidíš. Ale teď není správný čas, buď hodná holka a vydrž to chvíli, ano?“

Renesmé jen sklopila oči a kývla.

„To je moje hodná holka. A teď už spi, ano?“ řekla jsem a přikryla jí až ke krku.

„Je to opravdu vážné, že ano? To proto jsme se odstěhovaly od babičky, dědy a ostatních?“ zeptala se.

„Nessie, probereme to zítra. Teď spi, ano? Miluju tě, zlato. Navždycky. Dokud měsíc…“ řekla jsem.

„…bude putovat po nebi,“ dokončila Nessie. Potom zívla a zavrtala se do peřin.

Chvíli jsem čekala dokud neusne, a potom jsem si sedla k její posteli a opatrně jsem si položila její ruku na tvář. Byla jsem fascinovaná jejími sny už od jejího narození.

Já, Edward a Renesmé. A taky celá rodina. Tenkrát jsem byla s Edwardem šťastná. To bylo předtím, než jsem začala pozorovat změny v jeho chování. Z lovů se vracel klidně o den později, občas nepřišel pár dní domů. Sváděl to na špatné loviště, že prý musel až do Kanady. Nechápu, jak jsem mu na to mohla skočit.

V Nessiiných snech jsme byli pořád jedna rodina. Chodili jsme s ní ven, když přálo upíří počasí, klidně i do parku, ale samozřejmě, jen když tam nikdo nebyl. Edward jí poskytoval odpovědi na veškeré zvídavé otázky, kterých měla habaděj. Vždycky se rozesměju, když si vzpomenu na její legrační, zvonivé: „Proč?“

Pustila jsem Ness ruku a šla k sobě do ložnice. Posadila jsem se k toaletce a dívala se do zrcadla. Nezměnila jsem se, od své proměny jsem nezestárla o jediný den. Avšak žena v zrcadle jsem nebyla já. Něco jí chybělo. Ta jiskra v očích, kterou jsem měla, kdykoliv jsem byla s ním.

Z očí, dívajících se na mě ze zrcadla, jsem četla příběh.

Den začínající jako každý jiný. Nessie se probudila a dala si snídani. Měly jsme naplánovaný svůj program. Carlisle byl v nemocnici. Měli jsme se brzy znovu stěhovat, takže Esme byla na prohlídce dalšího domu. Rosalie s Emmettem, stejně jako Alice a Jasper, byli ve škole. Edward nešel.

Renesmé se však udělalo nějak špatně, tak jsem jí vzala domů asi o dvě hodiny dřív. Byla jsem co nejvíc v potichu, chtěla jsem Edwarda překvapit. Uložila jsem Nessie spát a potichu otevřela dveře do ložnice. To, co jsem viděla, nikdy nezapomenu. V mé posteli a s mým Edwardem, byla nějaká cizí žena. Stála jsem jako solný sloup ve dveřích. Když mě ti dva zaregistrovali, Edward se ihned zvedl.

„Bells! Není to tak, jak si myslíš!“ spustil hned. V tom se otočila ta žena, se kterou tu Edward byl. V šoku jsem rozeznala Tanyinu tvář.

„Proč jí to neřekneš, Edwarde? Stydíš se za mě? Řekni jí, že mě miluješ!“ vykřikla Tanya.

„Tanyo, vypadni, hned!“ procedil Edward mezi zuby. Sesbírala ze země své oblečení a opustila místnost. Vyběhla jsem ze dveří. Edward na sebe něco hodil a vyběhl za mnou. Stáli jsme venku před domem.

„Bello, prosím, strašně mě to mrzí, už se to nikdy nestane, odpusť mi!“ říkal a snažil se zachytit můj pohled.

„Co čekáš? Že se ti vrhnu kolem krku? Ne, Edwarde, tohle jsi zkazil. Neomlouvej se, když to nemyslíš vážně. Říkáš to jen proto, že jsem tě načapala! Celou tu dobu jsi na mě hrál divadlo, a já husa hloupá ti na to skočila. Navíc, už mi i došlo, proč jsi mě nakonec proměnil. Potřeboval jsi někoho, kdo ti bude hlídat dítě, zatímco si budeš užívat s tou děvkou!“ Kdybych mohla brečet, už by mi dávno po tvářích stékaly potoky slz.

„Bells,“ zkusil to opatrně a chtěl mě pohladit, ale já ucukla.

„Vypadni. Vypadni z mého života, z života Nessie. Sbal si svoje věci a padej. Nechci tě už nikdy vidět. Do konce věčnosti budeš na mém seznamu nenáviděných lidí vždycky číslo jedna. Je čas jít, Edwarde. Sehrál jsi tu pěknou show, opravdu zábavnou. Říkal jsi, jak mě miluješ, že jsem ta pravá, ale zlato, tohle už je ohraná písnička. Kdyby se rozdávaly ceny pro největšího lháře, první je tvoje. Asi bych se ti měla uklonit. Dokázal jsi mě jednou přesvědčit, že mi budeš věrný a že mě miluješ. Ale to se nestane. Kdyby to bylo jen jednou a s někým jiným, možná bych ti dokázala odpustit, ale myslíš, že jsem taková husa, jak vypadám? Myslíš, že nevím, že tohle není poprvé?“

Edward se na mě díval se zlomeným výrazem v očích, ale moje tvář zůstávala kamenná.

„Hned zítra odjíždíme. Zajdu se ještě rozloučit s Carlislem a ostatními. Ti mi budou chybět. Ty ne.“

„Tím my myslíš…“ řekl a vzdychl.

„Pochopil jsi to naprosto správně. Já a Renesmé. Už ji neuvidíš. Naposled dnes ráno. Sbohem, Cullene.“

Otočila jsem se k domu. Edward za mnou klesl na kolena a vykřikl. Výkřik raněné laně.

Zavřela jsem dveře a dřív, než jsem všechno stihla promyslet, jsem začala házet věci do kufrů. Potom, když jsem měla sbaleno, jsem zabalila Nessie.

Druhý den ráno jsme měly všechno sbaleno. Rozloučila jsem se se všemi, nesli to opravdu těžce. Přeci jen, byli svým způsobem má rodina a já je měla ráda.

Pak jsem se svou dcerou nastoupila do taxíku a odjížděla na letiště, pryč z tohohle pochmurného města, vstříc novému životu.

Zatřásla jsem hlavou, abych zahnala vzpomínky. V zrcadle se teď odrážela jen Bella, žádné špatné vzpomínky.

Někdo otevřel dveře. Na klín se mi vyšplhala Renesmé.

„Proč nespíš?“ zeptala jsem se jí.

„Chybí mi,“ řekla jen a já věděla, že myslí Edwarda.

„Mě taky, Renesmé. Mě taky.“ Poslední větu jsem zašeptala Nessie do vlasů.

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Take a bow: