Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Stavíme s Esme aneb Carlisle v pozoru

08.02.2010 (16:00) • Popoles • FanFiction jednodílné • komentováno 11× • zobrazeno 11660×

„Vážně takový klády?“ zaslechla Esme udivený hlas Edwarda.

Právě přemýšlela, co uvaří, až přijde Bella na návštěvu, a kapku se nudila. Svůj poslední projekt dokončila před několika dny a nyní neměla do čeho píchnout.

„No nekecám, jsou to stavitelky parexceláns, klidně i z tý největší zříceniny udělaj Ajfelovku, která rozhodně hned tak nespadne,“ ujišťoval Edwarda Emmett.

To už Esme zaujalo. Stavitelství byl její koníček.

„Hochu, a ten materiál... těch barev, tvarů a velikostí, no prostě výběr pro každého.“

Edward obdivně hvízdl.

„A kde a kdy se ten veletrh koná?“ zajímal se Edward, v jehož hlase Esme rozpoznala nevídaný zájem.

„Tenhle víkend v Seattlu, v kulturním centru,“ informoval ho Emmett.

„Hele a jseš si jistej, že to stojí za to? Nebude to jenom nějaká odborná přednáška?“ pochybovačně se ujišťoval Edward.

„Jasně brácha, jsou tam ukázky na živo, těch stylů a různých aranžmá a pomůcek, to jinde neuvidíš! A krom toho - prý tam postaví i pyramidu z toho nejlepšího matroše. Uvidíš, bude to hotovej architektonickej zázrak.“

Esme je už dál neposlouchala. Ano, byla udivená jejich zájmem o veletrh architektury a designu, ale pro ní to bylo vítané zpestření víkendu. Kromě toho vypadnout z tohoto domu hrůzy, kde právě probíhá válka Emmett versus Rose jí přišlo nanejvýš lákavé.

Už se rozhodla - Carlisle má o od pátku do soboty službu a ona se pojede podívat na ten hochy tolik opěvovaný stánek stavařství.

V sobotu ráno Esme, vybavená multifunkčním mobilem se zabudovanou kamerou a diktafonem, nasedla do auta a vyrazila směr Seattle.

Když přijela do města, očekávala, že najde nějaké transparenty, které by jí navedly ke kulturnímu centru, ale žádné plakáty s vyobrazením staveb nezahlédla. Zato koutkem oka zaregistrovala, že se ve městě asi otvírá nový rajcklub, protože všude byla vylepena spousta letáků s polonahými ženštinami.

Esme už po druhé objížděla kolečko a stále nemohla najít tu správnou odbočku. Tak zastavila u chodníku, stáhla okénko a zavolala na mladíky, kteří šli právě okolo.

„Promiňte chlapci, nevíte kudy se dostanu do kulturního centra? Má se tam konat veletrh nových stylů stavění. Víte,“ dodala stydlivě, „jsem jen amatérka, ale rychle se učím a tohle je pro mne velká příležitost.“

„Chlapci,“ kterým bylo tak kolem pětadvaceti se na sebe podívali, začali se uculovat a pak oceňujícím pohledem přejeli Esme.

„No madam, jsme si jistí, že ve vašem případě postačí jeden prstík a postavíte cokoli, i kdyby byl základní materiál té nejnižší kvality,“ pochechtávali se, ale nakonec Esme směr ukázali.

Esme se konečně dostala před kulturní centrum. Parkoviště bylo skoro plné a všude se to hemžilo lidmi.

Trochu jí udivovalo, kolik mladých lidí se zajímá o tento obor, ale pak to přestala řešit.

Vyrazila ke vchodu a stoupla si do fronty.

U vchodu jí uvítal pár mladých lidí. Oba byli velmi spoře oděni a chovali se k sobě nanejvýš důvěrně.

Esme diskrétně odvrátila oči, které jí padly na výzdobu haly.

V tu ránu jí došlo, že tady nebude něco v pořádku. Na vchodem do výstavního sálu byla umístěná plastika, ze které Esme málem vypadly oči z důlků. Skládala se z obrovského plastového a růžového falu, který mířil do rozevřeného otvoru, ve kterém s jistotou rozeznala... ne to není možné...

Ale nebylo pochyb, protože pod plastikou se skvěl nápis:

VÍTEJTE NA DESÁTÉM MEZINÁRODNÍM VELETRHU EROTIKY A SEXU

O Esmé se pokoušely mrákoty, pokud je něco takového u upíra možné. Stála jako zařezaná a za ní se začala tvořit fronta.

„No tak slečno, můžete se pohnout? Uvnitř je určitě něco, co vás zaujme víc než plastovej pták v hnízdě,“ zasmál se jí do ucha nějaký chlápek a trochu neomaleně do ní strčil.

Foťák jí vypadl z ruky. Sklonila se pro něj a když vstávala, málem dostala infarkt, protože si ze vzdálenosti asi deseti centimetrů hleděla z oka do oka s velmi vyvinutým a velmi vzpřímeným reprodukčním orgánem, jehož vlastník se právě chystal vstoupit na podium. Třikrát se musela přesvědčit, že nejde o koně.

Velmi opatrně dokončila vztyk a probrala se z letargie.

No co, je dospělá a světaznalá žena. Když už je tady, proč se něčemu nepřiučit, že?

Pohnula se kupředu a jako ve snách procházela mezi expozicemi.

Chodila od stánku ke stánku a čím dál tím víc si uvědomovala, že její sexuální život je suchý jak loňský vánoční stromeček. Potřeboval by trošku šťávy.

Očima přeběhla po vakuových pumpách, které prý postaví i mrtvého, až se pohledem zarazila u jednoho obchůdku s rajcovním prádélkem.

Už ví, co dá Carlisleovi k výročí svatby.

Vždyť on se neustále chová tak konzervativně a se strojovou přesností dodržuje ten rozvrh alá třikrát týdně od devíti do desíti. Ušklíbla se. Většinou stejně končí dřív. A misionář je zřejmě po tatínkovi.

Třeba by ho mohla přimět k nějaké změně. Někdy až záviděla Rose a Emmovi ty jejich šílené eskapády a spontánní chování. Taky by si chtěla pořádně zadupat.

Vlezla dovnitř a studem se jí zrychlil dech. Kdyby mohla, byla by rudá až u prstů na nohou.

Takhle jen vykoktala, že by chtěla něco sexy. Mladá prodavačka se na ní chápavě usmála a začala jí snášet zboží.

Esme nakonec odcházela více než spokojena. V několika taškách měla věci, o kterých nemohla beze studu ani přemýšlet. Mezi těmi všemi krajkami, podvazky a saténem se totiž nacházel i obleček z latexu a pánský obojek.

Jako bonus jí k nákupu ochotná slečna přidala i jakýsi gel a podivný kroužek, plus krabičku s něčím, co je prý překvapení. Prý z toho bude mít radost ona i manžel a že se mu z toho srolují uši do vrtule. Tak na to byla Esme zvlášť zvědavá. Dohodla se s prodavačkou, že se pro tašky vrátí až si to tu projde. Byla zvědavá, co se děje na hlavním pódiu.

V téměř euforické náladě se prodírala davem a nevěřícně sledovala vystoupení modelů a herců, předvádějících všechny možné pomůcky v praxi.

Tolik kůže, plastu a latexu pohromadě ještě neviděla a o účelu některých pomůcek se raději ani neodvažovala přemýšlet.

Jediné co jí občas přišlo na mysl, bylo že dostat tak dlouhý a veliký vibr... ne zakroutila hlavou, to prostě nemůže být anatomicky proveditelné.

Když došla k podiu, kde se právě předváděly ukázky z Kamasutry, zůstala stát s otevřenými ústy a sledovala ten lidský propletenec. Moderátor v sáčku právě popisoval jaké zóny se touto polohou stimulují a jak má partner zatnout hýžďové svaly, aby dosáhl kýženého efektu.

Esme chvíli zaostřovala svůj zrak a poté s údivem konstatovala, že to co vidí je opravdu hlava té dívky, ale zkroucená v tak podivné poloze - a co to má v ústech, objevuje se to a mizí....? Natáčela hlavu doleva, pak dolů, až skoro sama ztratila rovnováhu.

Když konečně přišla na to, co má dívka v ústech, napadlo jí, že rozhodně nemůže mít mandle, protože podle délky mohla s jistotou konstatovat, že má v současnosti svého partnera až po krk.

Netušila, jak může být lidské tělo pružné... Nezaváhala, zapla kameru a začala pořizovat dokumentaci.

Za chvíli už toho dotyčná figurantka měla plné zuby, doslova...

Esme zalapala po dechu a zamumlala „No to je hustý!“

Vedle ní stál pár, který byl stejně jako ona zaujat tou názornou ukázkou. Dívčina k ní otočila oči a chlubivě poznamenala: „Tom má hustější, viď, miláčku?“ a zazubila se na svalovce po svém boku.

Esme to raději nekomentovala. Vypnula kameru a po anglicku zmizela.

V rychlosti ještě prošla několik stánků a podií. Pořídila si slušnou videotéku a doufala, že něco z toho na Carlislea zabere.

Vybavena sexuálními pomůckami jako blyštivou zbrojí a plna nových poznatků v oboru erotiky zamířila domů s cílem zdolat pevnost jménem Carlisleova sexuální zdrženlivost.

Její odvaha se však zmenšovala úměrně s ubývajícími kilometry do Forks.

Když přijela před dům, pokusila se myslet na nové techniky obrábění dřeva, kdyby náhodou Edward poslouchal. Bohužel se jí do toho neustále motala představa jak ta figurantka obráběla svého partnera.

Naštěstí zjistila, že doma je jen Rose, stále si zkoušející paruky.

Tak, řekla si, když bezpečně uklidila svůj nákup do skříně ve své pracovně. Fáze jedna, úspěšně dokončena.

Fáze dvě – dostat zítra všechny děti z domu.

U Emmetta a Edwarda by to nemělo být těžké, chystali se přeci na stejný veletrh. Když Esme došlo, o čem se to vlastně včera bavili, byla neuvěřitelně vděčná prozřetelnosti, že se jim nevnutila do auta. Nedokázala si představit, že by to absolvovala v jejich společnosti.

Alice stejně uvidí co má v plánu a Jasper půjde s ní, takže zbývá jen Rose. A to bude oříšek, protože pokud nenajde paruku, ve které by mohla mezi lidi, nedostane jí odtud ani heverem.

Najednou se ozvalo nesmělé zaklepání a Esme úlekem nadskočila, jako by se tu dopouštěla něčeho zakázaného.

„Esme, mohu dál?“ ozvala se Aice.

„Jistě, zlato, jen pojď,“ Esme se mírně třásl hlas.

Alice vešla a Esme znepokojeně zaregistrovala její cukající koutky.

„Chtěla jsem ti říci, že zítra vyrážíme s Jasperem na celý den na lov a bereme s sebou i Rose, takže si s námi nemusíš dělat starosti.“

Esme došlo, že Alice už o všem ví, a sklesle a zahanbeně se zhroutila do křesla.

„Neboj Esme, bude to dobré, jen se musíš trochu odvázat,“ radila jí Alice a Esme se raději nepokoušela uvažovat nad tím, co všechno může Alice vidět. Připadala by si pak stejně vystavená jako ta slečna na podiu.

„Jo, abych nezapomněla,“ otočila se ve dveřích Alice, „něco jsem ti přinesla, bude se to hodit k to mu kočičímu oblečku.“ Něco se kmitlo vzduchem a Esme zachytila černý jezdecký bičík.

Alice na ní spiklenecky zamrkala a zavřela za sebou dveře.

Esme nevěřícně zírala na ten předmět ve svých rukou a potom útrpně zasténala.

Bože jak tohle dopadne?

Nazítří ráno se dům docela rychle vylidnil. Emm s Edwardem se mihli obývákem a zamířili ke dveřím. Ničím se nezdržovali a nasedli do auta. Oba vypadali značně natěšeně.

Alice s Jasperem a Rose je brzy následovali. Kupodivu ani jeden z nich se jí nepodíval do očí, jen Jasper měl zatnuté zuby a Alice mu tiše mumlala do ucha: „Vydrž lásko, za chvíli budeme sami v lese.“

Esme jen zaregistrovala Jasperův poťouchlý úsměv a... bože on na ní zamrkal? Za co? Za co si tohle zasloužila?

Esme si uvědomila, že Jasper asi nasál její pocit vzrušení z připravovaného překvapení.

Carlisle byl stále zavřený ve své pracovně, ze které se ozývalo jen šustění stránek.

Esme se naložila do voňavé koupele a v hlavě si připravovala scénář pro svůj vlastní film.

Když se vykoupala, vklouzla do toho nejodvážnějšího krajkového prádla, které kdy měla na sobě.

Pravda, podvazkový pás jí chvilku dělal potíže, ale nakonec ho přeprala.

Na to si oblékla ten latexový kočičí obleček. Patřila k němu i maska s ouškama končící pod očima..

Rty si nalíčila krvavě rudou rtěnkou.

Podívala se do zrcadla a se spokojeným zamumláním: „Počkej miláčku, já ti tak zamňoukám, až se ti srolujou podkolenky,“ vyrazila do boje.

Pro jistotu se ještě jednou podívala na natočený materiál, aby něco nezkazila.

Když přetáčela scénu, kde se pár navzájem poléval medem a patlal šlehačkou, zapřemýšlela, jestli by nestálo za to ulovit nějakého králíka a nahradit lidské pochutiny krví. Ale pak to zamítla, opravdu si nechtěla zapatlat ten nový obleček.

Takto vyzbrojena vyrazila směr prcovna.

Carlisle seděl v křesle, zahloubán do nejnovějšího objevu – totiž erotického časopisu, který omylem zabral Emmettovi.

Vrtalo mu hlavou, jak přimět Esme, aby s ním zkusila polohou ze strany číslo dvacet pět.

A vůbec, blížilo se jejich výročí svatby a on pro ní neměl žádný dárek. Třeba by jí nevadilo, předplatné tohoto poučného čtiva.

Carlisle byl gentleman. Ačkoli by uvítal erotické uvolnění častěji, držel se starých zvyků a nevyžadoval sex více jak třikrát týdně. Malý Karlík ale gentleman nebyl a věčně si stál za svým, že by to chtěl častěji.

Najednou Carlisla z přemýšlení vytrhl podivný šramot.

Rychle hodil časopis do šuplíku, připraven bránit ho před vetřelcem do roztrhání těla. V panice si rychle dopl zip, který měl v poloze OFF, zato jeho přítel byl částečně v poloze ON, takže rychlé trhnutí zipem vyvolalo reakci v podobě bolestivého zaúpění a prudkého předklonu.

Dveře se pomalu otevřely, ale nikdo v nich nestál.

Najednou se v polovině futer objevila noha v černém lesklém latexu.

Carlisleovi zatrnulo.

Na chodbě se ozval zrychlený dech a jedno hlasité MŇAU.

Při vzpomínce jaké byly návštěvy jeho synů a čeho se převážně týkaly, jen ztěžka polkl.

Doufal, že to není Edward s dalším problémem. Tohle by s ním už vážně neřešil. Stačilo, když musel Esme vysvětlovat svůj jazyk v jeho puse a zkřížené meče v jejich kalhotách.

Carlisle si vždycky myslel, že se upír nemůže potit, ale po té scéně, kdy je nachytala Esme, byl opcený až na prd...

Noha jezdila po futru nahoru dolu, pak zmizela a místo ní se objevil vyšpulený zadeček, taktéž obalený těsným černým latexem.

Carlisle zíral na stříbrný zip, který vedl přesně mezi půlkami. Ten pohled způsobil, že jeho kalhoty změnily vzhled – nyní z nich byl stan pro čtyři osoby.

Carlisle se modlil, aby to nebyl Emmett a jeho další vtípek, protože pokud ano a on takto reaguje na jeho pozadí... to by vážně bylo na návštěvu sexuologa.

K čertu, tak kdo to vlastně je?

Co když si někdo spletl dům? To by vlastně nebylo tak špatné – vzpomněl si na stranu dvacet pět - jen nevěděl, jak by reagovala Esme, kdyby tu našla cizí ženu, jak se plazí v kočičím oblečku po dveřích.

Počkat... ten tvar nohy a zadečku... „Esme?“ vydechl nevěřícně a švy jeho kalhot zasténaly pod novým náporem.

Esme se přestala mazlit s futrem u dveří. Stejně si málem na těch vysokých podpatcích zvrtla kotník .

Vešla ladným krokem do pokoje a uprostřed se zastavila.

Pohled na Carlislea a jeho čelist volně uloženou pod stolem a středový kolík podpírající stan nyní už pro pět osob, bylo to, co potřebovala k další akci.

Pomaličku rozepla jeden ze zipů na tom těsném oblečku a odhalila skrytou kapsičku s háčkem. Carlisle s očima přilepenýma na zipu a sledujícíma každý milimetr o který se pohnul, hlasitě polkl.

Z háčku vylovila pouta, obalená růžovým plyšem.

Nechala je volně bimbat na pokrčeném ukazováčku, ale pak jí to přišlo málo a roztočila je. Jenže neodhadla rychlost a pouta se zachovala jako bola.. Vystřelila odstředivým pohybem z jejího prstu a s neúprosnou přesností zasáhla Carlislea přímo do stanu pro pět osob.

Carlisle vydal zvuk připomínající právě se telící krávu, rukama se chytil za napadenou oblast a promptně se zlomil v pase. Jenže zapomněl, že sedí u stolu, a čelem nabral hranu.

Esme jen nevěřícně zírala na svého manžela, kterého jediným hodem plyšových pout málem vykastrovala a připravila o hlavu.

Vrhla se k němu, ale zapomněla, že stojí na vysokých podpatcích.

Noha se jí zvrtla a ona ladnou šipkou přistála hlavou v Carlisleově klíně.

„Lásko není ti nic?“ zadívala se nejdříve do jeho očí a poté i do míst, kde spočívala její hlava.

Carlisle však upřeně pozoroval místo... no místo – upřeně jí zíral na zadeček a jeho stan se opět pozvedl do prostornosti menšího fotbalového hřiště.

Esme udivena tou reakci sledovala jeho pohled a v zápětí jí bylo vše jasné.

Při dopadu se jí otevřel jeden ze zipů na spodní části oblečku. Usmála se na něj a chtěla si kleknout.

Rukou se opřela o pootevřený šuplík stolu. Šuplík nevydržel a s rachotem vyletěl ze zásuvky zasýpajíc oba aktéry svým obsahem.

Esme se vyhrabala ze záplavy tužek, barevných lepítek a poznámkových bločků.

To, co jí však uvízlo ve výstřihu, nebyl poznámkový bloček.

Nevěřícně zírala na stranu dvacet šest a kmitala očima od obrázku k vyděšeným kukadlům svého drahého manžela.

Pomalu jí začínalo docházet, čím že se tu zabýval, když ona byla pryč.

Carlisle nešťasně sledoval, jak obsah šuplíku zasypává jeho ženu a důkaz, který chtěl před Esme ukrýt, přistává přímo v jejím výstřihu.

Esme po něm bleskurychle chňapla jak kobra po kořisti.

Přesně určil okamžik, kdy pochopila co tu před chvílí dělal.

Její oči putovaly od obrázku k jeho očím a k jeho poklopci.

Tak a jsem zase v prd..., pomyslel si sklesle.

Už už chtěl začít vysvětlovat, když se Esme prudce postavila na nohy a hlasem, ze kterého přímo ukapávala ironická něžnost, se zeptala: „Takže chlapeček nám tu zlobil? To ho budu muset potrestat“ a provokativně si přejela bičíkem po těle.

To už Carlisleovy kalhoty opravdu nevydržely. Jeho přítel prudce zvedl hlavu a ignorujíc zaseklý zip to vzal zkratkou mezi švy.

Čapla Carlislea za klopy sáčka a jedním pohybem mu ho sundala. Carlisle se nenechal pobízet a jeho košile padla za vlast.

Esme mu pokývala prstem a zvala ho k sobě.

Bože, mě se splnil sen, pomyslel si Carlisle a chtěl si Esme k sobě přitisknout.

„Ne tak hr, ty zlobivý,“ zarazila ho a pleskla bičíkem po zádi.

Carlisle zavrčel, ale udržel se. Tuhle Esme nepoznával. Byla jako z jeho nejtajnějších představ.

Pak mu ale kompletně zkolabovala mozková činnost protože Esme se začala pomalu svlékat.

Pěkně zoubek po zoubku odhalovala kůži pod zipy a provokativně pomalu si svlékala jednotlivé části oblečku.

To už Carlisle opravdu nevydržel.

S temným zavrčením se na ní vrhnul a zipy nezipy obleček putoval za jeho košilí.

Popadl jí do náručí a přirazil ke stěně.

Jenže pracovna asi nebyla navrhována k takovému zacházení. Tím úderem Esme o knihovnu povolily všechny úchyty polic a rozvášněná dvojice byla během vteřiny zasypána až po hlavu v klasické literatuře. Jako bonbónek navrch přistál na Carlisleově hlavě devítisetstránkový slovník a vytvořil tam velmi módní čepeček.

Esme se začala smát, když viděla výraz na tváři svého manžela. Ale Carlisle nebyl humorně naladěn. Prudce odhrnul vrstvu knih, vyhrabal je z té laviny a s Esme v náručí zamířil k ložnici.

Esme si však chtěla hrát.

„Počkej miláčku až uvidíš, co jsem pro nás koupila,“ zavrkala mu do ucha a zaklapla za nimi dveře ložnice.

V té chvíli se na příjezdové cestě objevilo auto s Emmettem a Edwardem.

„No tak Ede, nebuď naštvanej, můžeme tam zajet zítra,“ konejšil Emm očividně rozladěného Eda.

„Přece nemůžu za to, že tam nějakej blbec zavolal, že je tam bomba. Buď rád, že jsme se to z rádia dozvěděli po cestě a netrmáceli se až do Seattlu.“

„Já vím, když já se tak těšil, že se konečně něco přiučím a pak to budu učit Bellu,“ brblal Edward, zatímco stoupali po schodech k hlavním dveřím.

Jen zběžně přelétl myšlenky osob uvnitř.

Carlisle řešil nějaký problém se sponou na pásku a Esme zase přemýšlela jestli správně zandala tužkové baterky. Fajn, nic převratného.

Otevřel vstupní dveře a svorně s Emmettem ve zklamaném tichu vstoupili do haly.

Vtom se ozvalo podivné vrčení a z patra zazněl Carlisleův zděšený hlas.

„Esme, to néé!“

Otevřely se dveře a na chodbu se vyřítil Carlisle. Byl oblečen pouze v slušivém obojku se cvočky. V patách měl Esme, oblečenou do rudého rajcovního prádla, která v jedné ruce třímala bičík a v druhé růžového kmitajícího robertka.

V ten moment všichni dokonale ztuhli. Tedy kromě Carlisla, ten už ztuhlý byl.

Emm s Edem zírali na své rodiče a ti neschopni pohybu jim šokovaný pohled opláceli.

V Carlisleově mozku se mihla vzpomínka na podobnou situaci, ve které je však s Edwardem načapala Esme. Tehdy Carlisle reagoval pohotovou otázkou.

Edward zachytiv tu myšlenku, vrhnul vypleštěný pohled na vrčící a cukající růžové monstrum v Esmině ruce. Zděšeně o několik kroků ustoupil a vyhrkl:

„Nééé, přidat se nechci!“

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak co, podařilo se ?

Naším cílem byla vaše rozesmátá pusa... no tak... nenechte se přemlouvat a dejte vědět jestli jste se zasmáli...

neboli v překladu:

Nebuďte líní. Laskavě si uvědomte, že pisatelky potřebují odezvu, aby věděly, jestli mají napsat něco dalšího, nebo se na to vybodnout...

Lekce života v pořadí již třetí aneb Polibek je kumšt

Moje shrnutí

Shrnutí AliceBrandon

Autor: Popoles (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Stavíme s Esme aneb Carlisle v pozoru: