Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Šťastná

10.10.2011 (21:30) • IsabelMasen • FanFiction jednodílné • komentováno 13× • zobrazeno 3362×

Byly to už dva měsíce, co jsem odjela z Forks. Na den, kdy jsme se s Edwardem rozešli, nikdy nezapomenu. Křičeli jsme na sebe, dokonce jsem Esmé rozbila její oblíbenou vázu a Emmettovi jsem rozbila křeslo v obýváku. Nevěřila jsem, že bych něčeho takového byla schopná, ale ta hádka mi dokázala, že už nemůžeme být dál spolu. Už ani nevím, o čem jsme se hádali. Poslední dobou jsme na sebe pořád jen křičeli, ponižovali se a uráželi jeden druhého. Nevěděla jsem, co se stalo s tou vášnivou láskou, která nás spalovala několik měsíců před začátkem hádek a problémů. Když jsme spolu začali chodit, byla jsem tak moc zamilovaná, že mě ani nenapadlo dělat si starosti s budoucností. Jenže po nějaké době jsme přišli na to, že si nemáme o čem povídat. Přišli jsme na to, že už nám společné chvíle nedělají takovou radost jako před tím. Ještě ten večer jsem mu nechala vzkaz, sbalila se a odjela. Charliemu jsem volala s tím, že jsem dostala nabídku k práci v nedalekém Seattlu. Na nic se neptal a popřál mi hodně štěstí.

Během pár hodin jsem dojela na místo. Nebyl to Seattl, ale nějaké malé městečko na Olympijském poloostrově. Bylo tu hodně zeleně, lesů, obchodů, ale hlavně hodně lidí. Ulice byly přecpané lidmi, kteří nakupovali na trhu, který byl umístěn před obchodním domem. Na tak malé město tu bylo hodně obyvatel a obchodů. Bydlela tu jedna moje kamarádka z dětství. Volala jsem jí a vše jí řekla. Pochopila to a nabídla mi, že u ní můžu pár týdnů zůstat. Její byt byl malý, ale pro nás dvě naprosto ideální. Rebeca byla krásná a velice chytrá. Studovala už vysokou školu a prý byla nejlepší z ročníku. Už ve školce vynikala a bylo jasné, že z ní jednou něco bude. Už pět let měla přítele, se kterým po ukončení studia plánovala svatbu a rodinu. Alex byl pohledný a hodný muž, který miloval mou kamarádku tak, že mě bodlo u srdce. Edward mě také takhle miloval. To už je ale pryč.

Po měsíci a třech týdnech pobytu jsem znala všechny sousedy a pár prodejců z trhu. Zrovna jsem nakupovala zeleninu u Emmy, když jsem do někoho vrazila.

„Hrozně se omlouvám, neviděla jsem vás,“ omlouvala jsem se a pomalu jsem se otočila. To, co jsem uviděla, mi vyrazilo dech. Snědá tvář, velké černé oči, tetování na rameni a černé krátké vlasy. Tak moc mi připomínal Jacoba, ale nebyl to on.

„Nejsi ty náhodou Bella, Bella Swanová?“ Měl hluboký melodický hlas, který uklidňoval a hladil duši.

„Ano, jsem. My se známe?“

„Ne, osobně jsme se ještě neviděli, ale vím toho o tobě hodně. Jacob, můj brácha, o tobě často mluvil. Jsi ještě hezčí než vyprávěl.“ Jacobův bratr? Nikdy jsem o něm neslyšela. Ani můj nejlepší přítel se o něm nezmínil.

„Jacobův bratr? Nikdy se nezmínil, že má bratra. Ještě si se mi ani nepředstavil,“ podotkla jsem a on se rozesmál. Měl velice chytlavý smích, protože i já jsem cítila, jak se mi rty vytahují do širokého úsměvu.

„Jmenuji se Nicolas, ale pro všechny jsem Nick. Jacob o mně ještě před měsíci taky nic nevěděl. Billy mě měl ještě dřív, než poznal Jacobovu matku. Jsem nemanželské dítě. Mamka mi před pár lety umřela, a tak úřady našli Billyho. Jsem v rezervaci nový. Sem jsem přijel, protože tu mám kamaráda na vozíku, tak jsem ho přijel navštívit. Teda, já sem ale ukecanej,“ začal se chechtat a já se přidala.

Celé odpoledne jsme si povídali, pošťuchovali se a smáli se. Neměla jsem o něj zájem jako o přítele, ale jako o kamaráda, kterému můžu říct všechno. I on to tak bral. Prý se otiskl do jedné dívky v rezervaci.

„Nicku, opravdu dobře se mi s tebou povídá, ale už budu muset jít. Mám doma ještě nějakou práci. Ráda bych se s tebou ještě sešla, neřekla jsem ti úplně všechno.“ Podíval se na mě a podal mi kousek papírku, na kterém bylo jeho telefonní číslo. Prý až budu mít chuť, tak ať zavolám. Usmála jsem se na něj a rozloučila se s ním.

„Takže ty jsi odjela, protože si myslíš, že k sobě nepatříte? Bello, podle toho, co jsi mi řekla, tě miluje a ty miluješ jeho. Nevzdávej se šance na lásku, bojuj. Jsi krásná chytrá žena, která potřebuje lásku. Okamžitě se sbal a jeť za ním, nebo o něj přijdeš.“ Jeho slova mě vytrhla z přemýšlení. Znaly jsme se teprve týden a on už přesně věděl, co se děje. Podívala jsem se do jeho tmavých očí a uvědomila si, co jsem vlastně provedla. Opustila jsem muže, kterého jsem z celého srdce milovala. Nechala jsem ho na pospas Tanye a ostatním upírkám.

„Nicku, děkuju ti. Konečně jsem si to uvědomila. Zavolám ti, jak jsem dopadla. Moc ti za všechno děkuju, máš to u mě.“ Dala jsem mu pusu na tvář a běžela jsem domů. Do velké cestovní tašky jsem naházela všechny své věci a v další minutě už jsem startovala auto.

Cesta do Forks mi přišla hrozně dlouhá, ale když jsem míjela nápis Vítejte ve Forks, věděla jsem, že dělám správně. Odbočila jsem na neviditelné odbočce k vile Cullenů a nemohla se dočkat, až uvidím Edwarda. Byla jsem bez něj dva měsíce, ale připadalo mi to jako rok. Vyběhla jsem z auta, zastavila se u velkých dřevěných dveří a chvíli jsem jen tak stála. Věděla jsem, že Alice viděla, že přijedu, a proto jsem se vůbec nedivila, když se dveře přede mnou otevřely, a v kamenném objetí mě drtila Alice. Zavřela jsem oči, objala ji a nasála její vůni. Šeřík, med a citron. Když jsem oči znovu otevřela, stáli přede mnou všichni členové rodiny upírů. Všichni se šťastně a spokojeně usmívali, ale jedna tvář chyběla. Ta, kterou jsem toužila vidět nejvíc. Edwardova tvář. Rozhlédla jsem se kolem, ale nikde jsem ho neviděla. Když jsem se všemi objala, zeptala jsem se na to nejdůležitější.

„Kde je Edward?“ Po zaznění mé otázky všem zamrzl úsměv na tváři a spokojené výrazy nahradila zloba a zklamání. První, kdo se vzpamatoval a byl schopen odpovědět na mou otázku, byl Emmett.

„Víš, Bello. Jsme moc rádi, že si zpátky, ale Edward to nezvládl. Bello, on si někoho našel.“ Nevěřila jsem vlastním uším. Já jsem se kvůli němu trápila, plakal jsem skoro každou noc, čekala jsem, že mě obejme a řekne mi, jak moc mě miluje. On má někoho jiného. Začala jsem vzlykat. Slzy mi tekly po tvářích, ale já neměla sílu je setřít.

Seděla jsem na pohovce a ostatní se mě snažili zabavit. Vyprávěli mi, jak se měli ten měsíc a pár dní, co jsem tu nebyla. Byla to sice krátká doba, ale u nich se toho změnilo docela dost. Esmé začala restaurovat nějakou školu v Port Angeles, takže se nejspíš budou stěhovat. Carlisle odešel z nemocnice a oficiálně se stal nezaměstnaným. Emmett a Rose se znovu vzali a Alice už dva týdny nebyla nakupovat. Tomu jsem se musela zasmát. Když ostatní členové mé druhé rodiny slyšeli můj smích, okamžitě se přidali. Smáli jsme se docela dlouho, ale naši dobrou náladu zkazil nově příchozí.

„Jaspere, myslím, že to auto nespravím. I Kate se na to dívala, ale nic jsme s tím neudělali.“ Vešel do místnosti a jeho pohled utkvěl na mně. Vypadal překvapeně, ale nakonec se usmál a došel ke mně. Chtěl mi dát pusu na tvář, ale já jsem uhnula. Pozdravila jsem ho a dál se bavila a Rose o nové kolekci bot od Chanel.

„Edwarde, zlatíčko. Myslím, že jsem našla perfektní auto pro Jazze.“ Pisklaví hlas byl doprovázen nehezky znícím smíchem. Zpoza rohu se vyřítila drobná černovlasá upírka. Měla vlasy v moderním rozcuchaném mikádu a oči jí zářily karmínově rudou barvou. Překvapeně na mě hleděla a nakonec se usmála. Nebyl to ale milý úsměv, spíš výsměšný.

„Edwarde, zlatíčko. To je ta tvoje Bella? Neříkal si náhodou, že je hezká?“ Šlehla po mně nehezkým pohledem a nahlas se zasmála. Nedala jsem se vytočit a dál si povídala s Rose. Kate, jak mi jí Edward nevědomky představil, se posadila Edwardovi na klíně a něco mu šeptala do ucha. On se jen uculoval a líbal jí na krk. Párkrát se podíval i na mě, ale já vždy odvrátila zrak a věnovala pozornost něčemu jinému. Ta láska, která mu svítila v očích, určitě nepatřila mně.

„Moc vám všem děkuju, že jsem tu dnes mohla být. Myslím, že se vrátím zpátky tam, odkud jsem přijela. Doufám, že se ještě někdy uvidíme. Mám vás moc ráda.“ Pohled jsem věnovala jen Esmé, jejímu manželovi, Alici s Rose a Emmettovi s Jasprem. Na Kate jsem se ani nepodívala a Edward se někam vypařil. Objala jsem se s mojí druhou rodinou a šla jsem k autu. Než jsem stihla otevřít dveře, bledá ruka mě zastavila. Byl to Edward.

„Netušil jsem, že se vrátíš. Když si odjížděla, tak si tvrdila, že je to konec. Byl jsem na dně, ale Kate mi pomohla. Vím, že jsem si někoho našel moc brzo, ale je vážně úžasná. Rád jsem tě viděl, Bello. Sbohem,“ řekl a pevně mě objal. Ruce jsem mu dala za krk a naposledy jsem nasála tu omamnou vůni, kterou měl jen on.

Po návratu jsem začala znovu studovat, našla jsem si práci a nové přátelé. Dny se měnily v týdny, ty v měsíce, až nakonec nastal den, kdy jsem se s Edwardem poprvé viděla. Byly to už dva roky, čtyři měsíce, dva týdny a tři dny. Neviděla jsem ho tak strašně dlouho, ale pořád jsem ho milovala. Součástí mého života se stali mí přátelé, kamarádky ze školy i část Cullenů. Alice za mnou jezdila a někdy s sebou vzala i Rose, nebo Emmetta. O něm jsme se nikdy nebavili a mně to nevadilo. Pociťovala jsem na sobě jisté změny, které mě vyděsily. Měla jsem větší prsa, delší řasy a o několik centimetrů jsem vyrostla. Začínala jsem stárnout. Pomalu, ale jistě jsem se blížila smrti.

Během pěti let, které jsem strávila v městečku Utah, jsem si našla partnera. Nemilovala jsem ho tolik jako jeho, ale stačilo to na jeden šťastný rok. Měli jsme se rádi, ale on dostal nabídku v New Yorku, a tak jsem opět osaměla. Alice už mě nenavštěvovala tak často, dokonce mi nebrala telefon, když jsem jí volala. Pomalu ale jistě na mě začínali zapomínat.

Šla jsem zrovna po chodbě vysoké školy, na kterou jsem chodila, když jsem to zaslechla. Tiché vzlykání, šustění a klení. Došla sem proto ke zdroji všeho toho povyku a otevřela dveře od záchodů. Na zemi seděla mladá dívka, se kterou jsem chodila do stejného ročníku. V ruce držela těhotenský test a klepala se jí ruka. Celá se třásla tak moc, až jsem se lekla, jestli jí něco není. Podívala se na mě a podala mi těhotenský test. V první chvíli jsem netušila, co po mně chce, ale záhy mi to došlo.

„Je to negativní,“ řekla jsem jí a ona se na mě překvapeně podívala. Během vteřiny mi skočila kolem krku a děkovala mi. Objala jsem ji a říkala jí, že nemá zač. Když se uklidnila, svěřila se mi, že to pět dní nedostala, a tak se moc bála. Jmenovala se Lucy a byla to nejoblíbenější dívka na škole. Všichni ji měli rádi a ona si to užívala. Nebyla namyšlená, ale užívala si pozornost. Rozhodla se, že ze mě udělá krásnou holku, kterou bude každý chtít. Nechala jsem ji tedy, aby ke mně další den ráno přišla a udělala ze mě kočku. Trvalo jí to několik desítek minut, ale výsledek byl dech beroucí. Měla jsem natočené vlasy, jemné stíny, tenkou vrstvu make-upu a rty jsem měla potřené leskem. Poděkovala jsem jí, ona mi ještě dala šaty a odešla. Během deseti minut jsem byla připravená jet do školy. Byla jsem nervózní. Nikdy jsem se nemalovala a neoblékala moc hezky. Neměla jsem se pro koho upravovat. Nebyl nikdo, kdo by ocenil mou snahu udělat ze sebe člověka. Když jsem parkovala na svém obvyklém místě, všimla jsem si stříbrného Volva v čele parkoviště. Srdce ni tlouklo tak rychle, že jsem ho slyšela i já, a to jsem byla člověk. Stál tam, opřený o své auto a sledoval lidi kolem. Jeho tvář byla ztrhaná a smutná. Nikoho kromě jeho jsem neviděla, takže tu byl z Cullenů sám. Už už jsem chtěla vystoupit z auta, když se k němu připojila jeho sestra. Alice. Ta dlouho jsem ji neviděla, nikoho z nich. Vystoupila jsem z auta a šla k nim. Snažila jsem se jít sebevědomě, ale moc se mi to nedařilo. Boty na podpatku plus moje nešikovnost udělaly svoje.

Když jsem je míjela, slyšela jsem je zalapat po dechu, ale nenechala jsem se vyvést z míry. Chtěla jsem vejít do budovy, ale ledová ruka mě zastavila. Otočila jsem se a uviděla Edwarda, jak na mě překvapeně hledí.

„Ach, Bello. Tak rád tě vidím. Už jsem myslel, že se tu neukážeš. Ani nevíš, jak mě to všechno mrzí. Vrať se ke mně, moc mi chybíš,“ řekl a s nadějí v hlase čekal na mou odpověď. Já se jen usmála a položila svou ruku na jeho tvář.

„Edwarde, už nejsem ta naivní malá holka, kterou si zblbnul. Běž za Kate a buď šťastný.“ Slova, která jsem vypustila z úst, ho překvapila, ale nakonec se usmál a také mě pohladil po tváři. Otočila jsem se a sebevědomě kráčela dál. Sama, ale šťastná.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Šťastná: