Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Sandwich

28.01.2010 (12:00) • Rock • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 5403×

„Cože? Nikdy!“ vyjela Rose na Edwarda, když nám oznámil, že si k nám, do upířího doupěte, přivede člověka.

„Klid, miláčku,“ uklidňoval ji Emmett, ovšem jen tak tak zadržoval smích.

Já byla v pohodě. Ano, neskutečně mě to štvalo, protože ho miluji a on chodí s ubohým človíčkem. Ovšem už jako člověk jsem se naučila dobře přetvařovat. Dělat mrtvého brouka pro všechny případy, to bylo moje motto života. Spíš věčnosti, abych řekla pravdu.

„No, nespíš je nová doba. Proč ne? Když se Edward zamiloval,“ snažil se uklidnit situaci Carlisle.

„Ty miluješ člověka?“ zeptala se pro změnu Esme.

Bylo to tu k zbláznění, každý mluvil přes druhého, jen já byla zticha a sledovala všechno z povzdálí. Jak jsem říkala, mrtvý brouk.

„Jistě, že nemiluje. Víme to všichni, ale tohle je Pan Tvrdohlava,“ vyjela pro změnu Alice.

„Alice má pravdu, nemiluje toho člověka, miluje-“ Chudák Jasper to nedořekl, protože dostal jednu přes držku. Ne, že by ho to bolelo. Ovšem on se přeci vždycky musí Alice zastat, vlezdoprdelka. Tak jsme mu říkali s Emmettem. Nesnáší tu přezdívku, proto se nám tak líbí.

„Je to nebezpečné, může se jí něco stát. Navíc, Edwarde, víš, že nemám dobré sebeovládání,“ pokračoval a snažil se z toho vybruslit.

„Jo, udělá si z tvojí Jessičky sandwich,“ přidal se Emmett a sám se zasmál vlastnímu vtipu.

Odpovědí mu bylo jen Edwardovo zavrčení. Zase se všichni do sebe pustili. Hádali se, že kdybych nebyla upírka, nic nepochytím.

Moje motto: Dělat mrtvého brouka - teď zrovna moc neplatilo.

„Tak už dost!“ zmírnila jsem je. „Budeme hlasovat. Kdo tu chce chodící sandwich?“ zeptala jsem se a Edward na mě zavrčel. „Jessicu?“ opravila jsem se.

Ruku zvedl - zcela nečekaně - Edward. Přidali se Emmett, jak jinak, že? Carlisle a Esme. Co by taky svému synáčkovi nedovolili.

„Edwarde, ty nemůžeš hlasovat!“ vyjela Alice.

Edward si jen povzdechl a dal ruku dolů. Bylo to tři : tři. Zbývala jsem já. Tohle jsem vážně milovala. Bože, po tom co řeknu, půlka rodiny se mnou minimálně století zase nepromluví.

„Jak to vypadá rozhodnutí je na mně, zase. Takže já jsem pro, aby Jessica, krycí jméno chodící sandwich, přišla k nám na návštěvu, respektive na večeři,“ oznámila jsem svůj ortel.

Koukla jsem se na Alici, která mě vraždila pohledem. To si budu muset žehlit snad dvěma stoletími nakupování. No, potěš pánbůh.

Rose se tvářila dost podobně, ovšem svým pohledem probodávala Emmetta, který se válel pod stolem. Kdybych nevěděla, že je to upír, který nepotřebuje dýchat, řekla bych, že se dusí.

„Proč?“ Ptala se mě Alice.

„Co proč?“

„Proč jsi to dovolila?“ Pořád mě probodávala pohledem typu: ,Tohle ti neodpustím, ani kdyby jsi mě na kolenou prosila, ale jestli půjdeme na nákup, jsem ochotna o tom uvažovat.´

„Bude sranda,“ řekla jsem nenuceně.

Emmett konečně vstal z pod stolu a díval se na mě uznalým pohledem.

„Jsem na tebe pyšnej, ségra,“ řekl mi a tentokrát já propukla v hrdelní smích, který ovšem netrval moc dlouho, jelikož se na mě všichni vrhli. No, všichni. Jen Alice, Jasper a Rose, ale ono to stačí.


DEN D

„Bože, Emmette! Co to zase děláš?“ křikla jsem na něj. Myslela jsem, že když mu řeknu: Dej do toho cibuli, bude to dostatečný výraz. Jak se zdálo, nebyl. Pro Emmetta ne. Po tom, co chtěl dát na pánev jablko a rajče, musela jsem přejít na jiný způsob výuky - alá Výuka pro imbecily. Nebojte, název ještě není hotový.

„No co?“ bránil se. „Říkala jsi, ať tam dám cibuli, ne?“

„To jo,“ přiznala jsem, „ale myslela jsem JEDNU. Jednu cibuli, ne pět nebo kolik jsi jich tam nacpal. Oloupanou a nakrájenou jednu cibuli, ne v celku.“

„Proč jsi to neřekla hned?“ ptal se mě dotčeně.

Zkoumavě jsem na něj pohlédla.

„Co je?“

„Jen přemýšlím, co jsi Rose udělal, že si tě dobrovolně vzala. A to více jak padesátkrát.“

Jen si naštvaně odfrkl a dál se věnoval, konečně jedné oloupané a nakrájené, cibuli.

Jen jsem si povzdechla a pokračovala v přípravě zeleninového salátu. Potom jsme pokračovali s polívkou přes hlavní chod až k desertu.

Emmett sice říkal, že desert je zbytečný, když je to Jessica, ovšem Edík měl zdá se jiný názor. A tak jsme k sandwichi dělali ještě desert.

Stejně si myslím, že se nedostane ani k salátu, ty její kecy nikdo z nás nebude tolerovat dlouho.

Edward právě vyjel za desertem a asi snad celou tu dobu vrčel na Jazze. Vážně mi ho bylo líto, na představě Jessiky na talíři přece není nic špatného, nebo ano?

Nevím, každopádně Edíkovi to zdá se vadilo.

Celou tu dobu, co byl Edward pryč, jsem musela poslouchat jejich blbé poznámky.

„Fůj, to smrdí.“ Rose.

„Cos jste tam proboha dali?“ Alice.

„S tím jedem to byl dobrý nápad, ale nevím, jestli mi otrávená krev bude chutnat.“

„Jakej jed?“ vyprskla jsem na Jaspera.

„V tom není jed?“ divil se.

„NE!“ Odpověděl mu Emmett a to hodně dotčeně.

„Aha, tak proto to tu tak smrdí, fůj.“ Měla jsem sto chutí mu jednu vrazit, škoda, že by ho to nebolelo.

Radši jsem si jich nevšímala a ztratila se v myšlenkách, ovšem zanedlouho jsem slyšela kola volva na příjezdové cestě.

Vydala jsem se do obýváku a stoupla si vedle Emmetta, který objímal Rose. Když mě uviděl, objal mě taky zlehka kolem ramen. Nevěřícně jsem se na něj podívala.

„To aby ti to nebylo líto,“ zašeptal mi do ucha a já se zasmála. Asi moc nahlas, protože se na mě všichni otočili a i Jessica, která právě vstoupila do našeho posvátného domu.

„Ahoj,“ pozdravila všechny s úšklebkem, no, možná to měl být úsměv. Kdo ví?

Ani jsme se nestačili vzpamatovat a už nás všechny objímala, začala u Esme.

„Moc mě těší, Esme,“ řekla jí a hned šla na Carlisle.

„No jistě, klidně mi můžeš tykat. Mě to nevadí,“ řekla si Esme, a jako na potvoru jen málo slyšitelně, takže ji Jessica neslyšela. S Emmettem jsme se na sebe zamračili, měli jsme v tomto ohledu hodně podobné myšlenky.

Jessica došla až ke mně a chtěla mě obejmout, já uhnula. Zmateně se na mě podívala, ale potom jen pokrčila rameny a spustila tu svojí špatně nacvičenou šaškárnu.

„Ahoj, Isa- “

Přerušila jsem jí: „Slečna Cullenová.“ Emmett se vedle mě otřásal smíchy, ovšem tlumil to, takže se to dalo poznat jen na jeho třesoucím se těle.

„Promiň, cože?“

„Jmenuji se Cullenová, pro tebe slečna,“ řekla jsem s úsměvem.

„Aha,“ řekla, ale vypadala, že jí to nedošlo. Otočila se na Esme a na Carlisla. „Omlouvám se, nevěděla jsem, že vám mám vykat, my doma si tykáme běžně.“ Husička, nepochopila vůbec nic.

„Ale to nevadí,“ řekla Esme mile.

Jessica si jí ovšem už nevšimla, koukla na mě. „Takže znovu, těší mě. Jsem Jessica, Isa- “

„Slečna Cullenová.“ Koukala na mě jako vyoraná myš.

„Slečno Cullenová?!“ vykuňkla. Skoro jsem viděla její slzy v očích. Chudinka.

„Ehm, ehm,“ odkašlal si Carlisle a tím přerušil Jessičino zírání na mě. „Nedáme si večeři?“ zeptal se mile, ovšem i v jeho podání slovo „nedáme“ znělo vážně dost znechuceně. Čehož si samo sebou Jessica nemohla všimnout. Ta i kdyby tu s námi žila - pro boha, pokusila jsem si to představit - tak by si ani po padesáti letech nevšimla, že nestárneme. Je úplně vypatlaná.

Jen přikývla a následovala všechny do jídelny. Já a Emmett jsme šli do kuchyně, kde už jsme měli všechno připravené.

Vzala jsem polívku, Emmett vzal hlavní chod a desert. Potom k nám přišla na pomoc ještě Rose, která vzala salát.

Přinesli jsme to do jídelny.

I když to všem smrdělo, kromě Jessiky - asi - Esme se na mě uznale podívala. No jo, vařit pro lidi, když jste to víc jak sto let nedělali a ještě mít na „pomoc“ Emmetta, to je tady výkon.

Ovšem hned jak nás uviděla Jessica, nemohla si odpustit poznámku.

„Jé, ale já saláty nejím,“ řekla. A já už věděla, jakou reakci to u Rose vyvolá. Ozval se rána, ano, přesně taková.

Koukla jsem se na ni, tvářila se jako bohyně pomsty a kolem sebe měla rozbitou mísu a její obsah.

Jejda.

„Ehm,“ dělala jsem, že kašlu, abych zadusila smích. Ovšem jediný, kdo mi to sežral, byla nečekaně Jessica.

Položila jsem polévku na stůl a Emmett mě napodobil.

„Doufám, že tohle už jíš,“ řekla jsem a ukázala na česnekovou polévku. Dobrý výběr, viďte? Můj vlastní. Emmett má na svědomí jen ty špagety, které položil hned vedle polívky.

„Dobrou chuť,“ popřáli jsme jí s Emmettem a všichni po nás hodili nechápavé pohledy.

„Snad si nemyslíte, že bych dělal, že to jím, když…“ bouchla jsem ho do břicha a ústy naznačila: Teď ještě ne.

Přestal.

„Vy nejíte?“ zeptala se nechápavě.

„Ne!“ vyštěkla Rose.

„Ale to víš, že jíme,“ snažila se uklidnit situaci Esme. Bylo zvláštní, že za tu dobu, co tu byla Jessica, Edward ještě nepromluvil, ale po pravdě mi to nějak nevadilo. „To víš, já vařím pořád, jenže tady to nikdo neocení,“ povzdechla si. Byla vážně dobrá herečka. Ovšem na druhou stranu měla trochu pravdu, kdyby uvařila lidské jídlo, asi bychom jí to hodili na hlavu.

„Aha,“ řekla jen a pustila se do polévky. Všichni jsme ji sledovali znechucenými pohledy. Myslím, že i Jaspera přešla chuť vysát ji.

Jessica sice byla celá nemožná, ale její způsob jakým jedla, byl ještě horší. Musím uznat, že Emmettův výběr byl úžasný. Špagety jí lítaly od huby, myslím, že jich víc zbylo na zemi, než v její puse.

„Jejda,“ řekla, když si konečně všimla svého špinavého trička.

„Rovně chodbou, první dveře nalevo,“ řekla mile Esme. A mě něco došlo. Alice s Emmetem už se smáli a já se k nim musela přidat. Všichni na nás koukali jako na blázny, ovšem jen do té doby, než k nám přiběhla s křikem Jessica - celá mokrá.

„Já-á se om-omlouvá-m,“ vysoukal Emmett s obtížemi, „ale to mělo být na tebe,“ řekl a ukázal na Edwarda.

No jo, Emmettek si nám hrál. Když Jessica otevřela dveře, musel se na ni vylít ten kbelík s vodou.

„Půjčíte mi, prosím, nějaké oblečení?“ vykoktala. Ta voda byla nejspíš studená.

„Ne,“ řekly Rose s Alicí. Esme se jí omluvila, že by jí její oblečení nebylo, a tak jsem zbyla jen já.

„Promiň, ale sama ho mám málo. Alice dělala inventuru šatníku a všechno vyhodila na červený kříž, takže jestli chceš?“

Hodila po mně znechucený pohled. Tss, takové dobré kousky. Ale to víte, už jsem je jednou na sobě měla.

Edward neotálel a odvedl si ji do svého pokoje. Když se vrátili, měla Jessica jeho košili a kalhoty.

„Dojíš ten desert?“ zeptala jsem se jí mile.

Ona si jen odfrkla, což mě tak popudilo, že jsem jí ten koláč hodila přímo do obličeje.

„Co to?“ ptala se zmateně a při tom si utírala zbytky koláče z obličeje, které jí spadly na tu čistou košili.

Všichni se rozesmáli, až na Esme, Carlisla a Edwarda, i když všem cukali koutky, viděla jsem to. I u Edwarda.

„Druhé patro, druhé dveře vpravo,“ řekla Esme. „Já jen myslím, že se ti tamta nelíbila.“

Jessica jen něco zabrblala a vydal se nahoru.

„Oou,“ ozval se najednou Emmett. Proboha, to je zlé.

„Hele, Emmette? Tak mě tak napadlo, cos´ dal do téhle koupelny?“

„No, totiž já- “ začal ze sebe soukat, ale něco ho vyrušilo. Ne něco, ale někdo. Jessica.

„Aaaaaa!!! Moje vlasy,“ ozvalo se z koupelny a já se začala válet na zemi smíchy. Snad všichni se ke mně přidali, nevím. Moc jsem okolí nevnímala.

Když v tom přiběhla Jessica a vlasy měla celé ulepené od medu. Páni, to byl pohled k popukání.

„A tohle mělo být na koho, Emmette?“ ptala jsem se smíchem.

„Na Rose,“ řekl hlas vedle mě. Já se s velkým úsilím konečně zvedla a koukla na něj.

„Na Rose?“ On ten med měl na Rose? Na svou ženu?

„Na mě?“ zařvala Rose. A jé…

Ani nevím, kde ho vzala, každopádně Rose držela polštář a chystala se ho hodit po Emmettovi. A taky tak udělala, jenže… Jak to říct, Emmett má hodně dobré úhybové manévry.

Jessica ovšem ne. Teď tu stála, celá od medu a s peříčky ve vlasech. Tak to jen tak z vlasů nedostane.

„Jessico?“ ptal se Edward. Ovšem ta neposlouchala, byla rudá vzteky. Vážně, víc než rajče.

Rozběhla se k Emmettovi a… Bože, ona ho praštila?!

Chudák Emmett.

„Au, au…“ začala ječet, „moje ruka!“

Všichni jsme se shlukli u Emmetta.

„Není ti nic?“ ptala jsem se, se smíchem. Bylo mi jasné, že Jessica mu nijak neublížila. Ani nemohla.

„Jo,“ kňučel, „moje tvář. Ona mi dala facku,“ řekl jako malé dítě a začal po ní ukazovat.

„Myslím, že by jsi měla jít,“ řekla Esme tvrdě a jen stěží přemáhala smích.

„Vždyť jsem mu nic neudělala,“ stála si za svým. „Ale radši půjdu,“ řekla a začala se otáčet k odchodu a já si na něco vzpomněla.

„Jessico?“

„Co?“ vyjela na mě. To jsem si nezasloužila. No, možná trochu.

„Dávej pozor na schodech. Nešlapej na šestý schod ze shora, je nějaký vetchý, tak ať nespadneš.“

„Ha, ha, ha. Vážně moc vtipné. Už bych spadla, jak jsem šla nahoru.“

„Nespadla, protože ze záhadných důvodů z toho padáme jen, když jdeme dolů.“

„Vážně moc vtipné,“ řekla a vydala se ke schodům.

Pokrčila jsem rameny.

Za chvílí jsme jen slyšeli ránu a Jessičino: „Áaa, moje noha. Blbý schody!“

To už jsem nevydržela a znovu se složila smíchem na podlahu.

Shrnutí povídek

Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Sandwich: