Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Přej si, co chceš...

19.08.2011 (15:45) • zuzinecckaa • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 2061×

Isabella, dcera vysoce postaveného šlechtice, měla ve svém mlaďoučkém životě vše, o co si řekla, ale jediné, po čem toužila, jí rodiče nemohli věnovat. Nemohli, protože ani mezi sebou tento cit nechovali, natož ke své dceři z domluveného manželství.

Vždy po večeru uléhala do svého lože s radostí, že se může ponořit do tak sladkého spánku, který jí přinášel mnoho snů.

Jak sama zjistila, ve snech si mohla dělat, co sama chtěla. Mohla létat, pohrávala si s myšlenkami na ovládání živlů, představovala si stavby tak obrovské a honosné, procházela se jimi, sledovala si noční oblohu, ale nejvíce se jí do představ vtíral muž.

Byl vysoký se svalnatou postavou, vlasy mu neuspořádaně spadaly do čela, husté tmavě bronzové obočí mu lemovalo oči, které někdy měl zlatavé, ale někdy dosahovaly takové černoty, že se jejich tmavé hloubky až bála.

I když si ve svých snech přála být sama, tento muž se jí stále vtíral do jejích představ. Nemusela ho vidět, ale stále cítila jeho přítomnost.

Nikdy s ní otevřeně nemluvil, ale z každé její myšlenky se stal zázrak, a ona věděla, že se ji snaží rozradostnit.

Právě se procházela zahradou plnou nejrůznějších voňavých květin, od lilií přes růže a orchideje, až po hyacinty, stromy s různými druhy ovoce lemovaly krásně utvořené stezky z keříčkových barevných rostlin, když ho spatřila.

Stál k ní zády a přes stíny stromů kolem viděla, že je oblečen, jak ho nejraději vídávala. Černé volnější kalhoty a zlatý plášť, který se tak neodolatelně hodil k jeho očím, pokud měly tuto barvu.

Už se chtěla konečně po těch dlouhých měsících, co její sny navštěvuje, dozvědět, kdo to vlastně je. Zahlédla jeho bronzové vlasy, jak se lesknou na slunci. Na sobě měla ty nejkrásnější šaty, ani takové si nedokázala sama představit.

Jemňoučké fialové hedvábí příjemně šustilo při chůzi. Suknice byla užší, než byla zvyklá, ale nádherná. Jemné pásky maličkých perliček se táhly od ramen až po lem vespod šatů. Korzet tmavší barvy než-li suknice jí obepínal hruď, ale mohla v něm volně dýchat, ne jako v těch šatech, co normálně nosí. Šaty byly na uzounká ramínka. Šál stejné barvy jako suknice ji příjemně hladil na holých pažích.

Botičky na menším podpatku měly barvu korzetu. Vlasy měla sepnuté ve složitém účesu, přičemž při každém pohybu hlavy házely odlesky na zem malé drahokamy do vlasů jí vpletené. Jemný řetízek byl jedinou ozdobou jejího dekoltu, na němž se skvěl sugilit (fialový polodrahokam).

„Tak konečně jsi tu," poslal jí v myšlenkách a otočil se k ní čelem. Černá košile obepínala jeho svalnatý hrudník a ji svírala touha se ho dotknout...

„Čekáš dlouho?"

„Ne, vždy tu jsem tak dlouho, jak ty sníš." Už jí to říkal vícekrát, ale zvyk je zvyk.

„Promiň, neuvědomila jsem si to," zarděla se. Usmál se jejím rozpakům.

„Co bys chtěla dnes?" tázal se jí opatrně. Pohlédla na něj a kousla se do rtů. Chtěla hodně věcí, ale pár jich nemohla vyslovit nahlas.

„Nemusíš se stydět, víš přeci, že tohle je jen sen a sny přeci nejsou skutečností…" Jeho hlas ji objal a polaskal na duši tak, že mu uvěřila.

Zahleděla se do dnes zlatých očí a odvětila: „Dnes by to mohlo být jen jediné přání. Slib mi, prosím, že mi ho splníš. Je už jediné, které mám a které je pro mne ještě nesplněno."

„Mluv, má drahá. Můžeš míti všeho, čeho žádáš." Rozechvěla se nedočkavostí, ale i nervozitou. Už je tak blízko… I ve snu cítila, jak jí v hrudi srdce buší, polévá ji horko studem… Protože žena nemá právo jako první tohohle žádat. Ne při jejím vychování a postavení. Ale již to nemohla vydržet.

„Slibuješ?" zašeptala bázlivě. Svým pocitům nerozuměla, ale toto jediné přání se pro ni stalo neskutečně důležitým, až zoufale ztrácela pevnou půdu pod nohama. Jediné tajemství ji dělilo od poznání celé pravdy.

Měkký úsměv se posadil na jeho rty. „Pokud ti na tom tak moc záleží, má drahá, tak slibuji. Splním ti tvé přání."

Odvrátila pohled stranou a nervózně si pohrávala s cípem svého šálu. Právě teď nebyla ochotna na něj pohlédnout, i když si normálně pohledům na něj nevyhýbala. Naopak je vyhledávala.

Zavřela oči a tiše vydechla: „Mým největším přáním je znát tvé jméno."

Hned na to otevřela své oči, ale setkala se jen s bolestným výrazem.

„Co se děje?" ptala se zmateně, protože tuto reakci rozhodně nečekala.

„Edward. Mé jméno je Edward, Isabello…" Jak jeho hlas dozníval, a postava se vytrácela, tak tento okamžik využil.

Jakmile pocítila chuť jeho rtů na svých, její ruce se chtěly obmotat kolem jeho těla, ale narazily jen na vzduch. Zmizel.

„Miluji tě, Isabell," neslo se s posledním dechem, než se jí před očima vypařil napořád.

Nejdřív nechápavě zírala na místo, kde ho ještě před chvílí viděla stát, než ji krutá pravda zasáhla.

„Né!" vykřikla bezmocně a spustila se na kolena. Hlavu si vložila do dlaní, přičemž jí slzy smáčely nádherné šaty, na kterých jí ale teď vůbec nezáleželo.

Už pochopila. Mohla si přát, co chtěla, ale jen to, co se týkalo snů… Proto ho ztratila. Proto ztratila lásku svého života. Ano, zamilovala se do něj, ale pochopila to až teď. Až teď zjistila, že ty její pocity byly vlastně láska k tomuto člověku.

Co se mu stalo? Proč nemohou být spolu? Trápila se pro svou lásku.

Sen se jí náhle začal bortit do nicotné temnoty, do které se propadala i ona.

„Ne!" vyjekla znova a posadila se na posteli. Ruce křečovitě svírala v pěsti a slzy stále tekly. Takže to nebyl jenom sen? Byl to… Skutečný sen, ale ve snu? Mátla se ve svých vlastních myšlenkách.

„Edwarde, jestli jsi skutečný, já si tě najdu… Miluji tě," slíbila si této noci sama sobě. Věděla, že pro něj udělá vše. I kdyby měla zaprodat svou duši ďáblu, prosím, dobrý Bože, odpusť, najde ho i v horoucím pekle, jen aby mohla být s ním.

Další jednorázovka z mé dílny... Je možno udělat další dílky, ale musím počkat. Tuto berte spíše jako prolog k nové povídce, ale teď si nemohu dovolit psát další kapitolovku... Díkes za pochopení. Doufám, že uvidím skvělé komentáře od vás čtenářů, za které předem děkuji a na které se už moc těším. Vaše zuzinecckaa

Autor: zuzinecckaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Přej si, co chceš...: