Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Porcelain doll

08.07.2012 (15:15) • NessieCullenBlack • FanFiction jednodílné • komentováno 7× • zobrazeno 1959×

Renesmé klidně oddechovala ve své postýlce. Přikryla jsem ji její fialovou dečkou a v tichosti odešla z pokoje. Edward byl s ostatními na lovu, posilnit se před bitvou. Vyšla jsem před dům.

„Jacobe,” zavolala jsem do ticha. Věděla jsem, že mě uslyší, protože běhal po lese v okolí chaloupky. Po chvilce už jsem slyšela jeho přibližující se kroky.

„Děje se něco, Bello? Je Nessie v pořádku?” ptal se vyděšeně.

„Uklidni se, Renesmé je v pořádku, spí,” uklidňovala jsem ho, „potřebuji si jen něco zařídit, mohl bys ji na chvíli pohlídat?” optala jsem se ho.

„Jasně, dohlédnu na ni,” slíbil. Já jen přikývla a zamířila do lesa.

„Bello,” zavolal za mnou, „co chceš teď v noci zařizovat?” ptal se. Otočila jsem se na něj a chvilku přemýšlela, co říct.

„Chci se… rozloučit,” dostala jsem ze sebe nakonec. Jake se na mě nechápavě podíval. Já mu jen naznačila, ať to neřeší, a rozeběhla se do lesa. Zamířila jsem k Charlieho domu. Odemkla jsem klíčem schovaným pod rohožkou a tiše vklouzla dovnitř. Pomalu jsem vyšla schody nahoru a nakoukla do jeho ložnice. Spal tam, rozvalený přes celou postel, a něco mumlal ze spaní. Sevřelo se mi srdce, když jsem si uvědomila, proč jsem tu. Pozítří sem přijdou Volturiovi a co bude dál, už vůbec není jisté. Tak moc bych si přála ještě naposled vidět svoji maminku. Chtěla bych jí ukázat Renesmé. Má vnučku, kterou nikdy neviděla a ani neuvidí. Nevím, jestli to, co přijde, přežijeme, ale vím, že musím ochránit Renesmé. Musím ji ochránit, moji malou holčičku. A to dokážu za každou cenu. Když to bude nutné, uteče s Jakem a zachrání se… Kdybych byla člověk, tak se mi z očí valí proudy slz, ale v tomhle těle se nepláče. Jen cítím neuvěřitelnou bolest a strach. Strach ze ztráty…

„Sbohem, tati,” zašeptala jsem potichu jeho směrem a opustila jeho ložnici. Musím se vrátit k Renesmé a Edward se také co nevidět vrátí z lovu. Když jsem procházela kolem svého pokoje, pozastavila jsem se a nakoukla dovnitř. Rozhlédla jsem se po pokoji a zastavila se pohledem u papírové krabice vzadu v koutě. Nikdy předtím jsem si jí nevšímala, a tak ani nevím, co v ní je. Během setiny vteřiny jsem přeběhla pokoj a klekla si ke krabici. Když jsem ji otevřela, naskytl se mi pohled na moje staré věci. Různé hračky, obrázky, co jsem jako malá nakreslila, dopisy, co mi sem posílala Renée, když jsem tu trávila prázdniny… Všechno jsem to probírala a na dně krabice jsem objevila svoji porcelánovou panenku. Pamatuji si, jak jsem ji dostala…

„Všechno nejlepší, Bello!” křičela maminka, která vběhla do mého pokoje hned po ránu. Podávala mi hezky zabalený dárek a usmívala se od ucha k uchu.

„Děkuju,” řekla jsem a vzala si od ní ten balíček. Nedočkavě jsem roztrhla obal a podívala se, co se skrývá pod ním. Byla tam krásná porcelánová panenka. Hnědé vlásky až po ramena, veliké čokoládové oči, červené tvářičky…

„Jůů…” vydechla jsem obdivně. Položila jsem panenku vedle sebe a s vděčností objala maminku.

Nosila jsem ji všude s sebou. Jednou jsem ji tu asi musela zapomenout, když jsem už byla starší. Vyndala jsem ji z krabice a oprášila jí její zdobené šatičky. Všechny věci kromě panenky jsem naskládala zpátky do krabice. Panenku jsem si vzala a v tichosti opustila dům.

Když jsem se vrátila domů, Edward tam ještě nebyl. Jacoba jsem našla v obýváku, jak si četl nějakou knihu. Zvedl hlavu od stránek a usmál se na mě.

„Co to máš?” zeptal se mě a díval se na panenku v mé ruce.

„Panenku pro Renesmé, měla jsem ji jako malá,” vysvětlila jsem mu.

O 20 LET POZDĚJI

Pohled Nessie:

Seděla jsem na zemi vedle své holčičky a pozorovala ji, jak si hraje s panenkou, kterou jsem dostala od maminky, když jsem byla malá. Při vzpomínce na ni se mi sevřelo srdce. Zase mi na mysli vyvanula ta vzpomínka. Vzpomínka na chvíli kdy jsem svoji rodinu viděla naposled… Strhla se bitva… Maminka nakázala Jakovi, ať se mnou uteče… Brečela jsem a volala maminku… Nechtěla jsem ji opustit…

„Hele, mamí,” vykřikla Izzi, moje holčička, čímž mě vrátila zpět do reality. Podávala mi nějakou obálku.

„Copak to je, zlatíčko?” optala jsem se a vzala si to.

„To u sebe měla panenka, měla to v kapsičce,” vysvětlovala a ukazovala při tom na kapsičku na šatech panenky. Otevřela jsem to a podívala se na dopis uvnitř. Okamžitě jsem poznala to písmo.

Drahá Renesmé,

nevím, jak to zítra dopadne, ale udělám všechno pro to, abych tě ochránila. Jestli dojde k bitvě, tak vím, že nemáme šanci je porazit. Ale můžeme je zdržet na tak dlouho, aby tě Jacob dostal do bezpečí. Potřebné věci máš v batůžku. Nikdy nezapomeň, že tě moc miluji. Doufám, že budeš šťastná a prožiješ krásnou věčnost po boku Jacoba. Tak moc bych to všechno chtěla prožít s tebou, ale zdá se, že mi to není dopřáno. Miluji tě, nezapomeň na to…

Tu es plus que ma propre vie.

Po tvářích mi začaly stékat slzy. Neboj se, mami, nezapomenu… Taky tě miluji… Navždy…

Autor: NessieCullenBlack (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Porcelain doll: