Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Perník ze srdce


Perník ze srdceJak to dopadne, když se Emmett rozhodne zapojit do chystání Vánoc pro Nessie?

Předem díky za komentáře.

Vánoce. První, které jsme měli strávit jako rodina rozrostlá o Bellu a Renesmé. Nessie – to byl hlavní důvod, proč se všichni tak utrhli. Omotala si nás kolem prstu. Myslel jsem, že Alicino bláznění, když zařizovala cokoli od nákupu psacích potřeb po organizaci svatby, už znám, ale opět mě přesvědčila, že jsem ji hrubě podcenil. Trvala na tom, že všechno bude naprosto dokonalé.

Všechny zaúkolovala, aby začali vzpomínat na své oblíbené vánoční zvyky. Chtěla, aby Nessie prožila ty nejhezčí svátky a nebyla o nic ochuzena. Viděl jsem na ní, jak lituje, že nemůže přispět vlastními vzpomínkami, ale ty prostě neexistovaly. Byla ve tmě tak dlouho, že si na nic jiného vzpomenout nedokázala.

Když jsem tak poslouchal, na co všechno vzpomínali ostatní, uvědomil jsem si, že nemáme betlém. To byla vždycky moje starost, když jsem byl ještě člověk – rozestavit ho. A pak perníčky. Na nic jsem se netěšil tolik, jako na jejich pečení – aspoň dokud jsem byl malý. Bella s Esmé se dohadovaly nad cukrovím, ale o perníčkách jsem neslyšel ani zmínku. Zasvítily mi oči. To by mohla být moje šance jak se zapojit. Nehodlal jsem jen tupě poslouchat Aliciny rozkazy co nakoupit a jak vyzdobit dům. Tohle mělo být v mojí režii. Teď jen vymyslet podrobnosti.

První detail, který jsem potřeboval vyřešit, byla velikost pece. Chtěl jsem ty své dvě milované věci spojit, což znamenalo upéct perníčky ve tvaru postav z betlému. A pro maximalistu, jako jsem já, nepřipadala v úvahu jiná než životní velikost. Jenže to zároveň vylučovalo použití naší trouby. Nakonec jsem si poradil – našel jsem to nejjednodušší a zároveň nejlevnější řešení (jako by mi na penězích záleželo). Musel jsem sice použít veškerý svůj šarm, ale místní pekařka mi slíbila půjčit na jednu noc pekárnu. Ze soboty na neděli, kdy se nepeče, protože neděli si užívá i ona.

K mému překvapení se mi jako „hnětací otrok“ dobrovolně nabídla Rose. Věnoval jsem jí svůj nejšťastnější úsměv – musel jsem zářit jako maják, protože odlesk mé radosti jsem zahlédl i v její tváři.

To mě donutilo přesunout pozornost k druhému detailu. Jedna noc nemohla stačit, pokud mi nepomůže někdo další – Rose nevyjímaje… a pak třetí detail – vybrat recept. Svojí mamky už jsem se bohužel pár desetiletí zeptat nemohl, a tak jsem začal googlit. Vybral jsem deset různých receptů a na zkoušku je upekl.

Jelikož to pro Ness mělo být překvapení, nemohl jsem se zeptat ani jí, a tak nakonec padla volba na Charlieho, Sue a vlky. V duchu jsem si zamnul ruce nad mírem, který jsme nastolili mezi smečkou a námi. Teď se mi to hodilo, protože donutit rozhodnout třeba takového Jaspera by nemuselo dopadnout nejlíp. Už když tu dobrotu cítil, šklebil se, jako by mu někdo držel ruku nad plamenem.

Připravil jsem talířky se vzorky a bloky na poznámky. Charlie se Sue přijeli první. Sue se tradičně moc netvářila – byla ostražitá, ale kupodivu mi i ona přispěla svým verdiktem a pochvalou. Když jsem z venku zaslechl přijíždějící auta, vyšel jsem ven, abych přivítal ostatní. Při pohledu na Setha, který stále ještě rostl a měl právě úsměv od ucha k uchu, mi trochu zatrnulo. Škádlivě totiž mrkl na Paula a zazubil se na mě: „Doufám, že si uvědomuješ, že jsme hladoví jako vlci, a že nás neodbydeš nějakýma vzorečkama.“

Všichni se rozesmáli – Seth, Paul, Jacob (jak jinak) a Jared. Ostatní byli na hlídce, ale soudil jsem, že jako reprezentativní vzorek by měli stačit.

Posedali si v obýváku, udělali si pohodlí a zatím co si vyměňovali novinky s potěšenou Sue a Charliem, nenuceně hrabali do talířů a perníky v nich mizely přímo závratnou rychlostí. Chvíli jsem to s hrůzou pozoroval, ale pak jsem se neovládl a zasyčel: „Hele, zkuste aspoň předstírat, že vnímáte, co do sebe házíte. Potřebuju vědět, který druh vám chutná nejvíc!“

Paul se zastavil s rukou plnou vzorků ze dvou talířů a nechápavě se na mě zadíval. Seděl tak dobrou půlminutu, než mu konečně došlo, co jsem po nich chtěl – totiž verdikt. Bože, jak tohleto může hlídat kmen? Když jde o jídlo, zbytek jeho mozku přestane reagovat a zná jen nabírání, žvýkání a polykání. Fakt děs!

Vzápětí si nabral Seth a s plnou pusou zahuhlal: „Je to skvělý. Fakt ses překonal, Emme.“

Šibalsky mu zajiskřilo v očích: „Kdybys potřeboval pomoct, hlásím se jako dobrovolník.“

Setha mám vážně rád  – asi nejvíc z vlků, ale jeho žravost je příšerná. I když bych pomoc měl vítat, teď jsem místo toho zavrčel: „Rád bych ti věřil, ale já potřebuju někoho, kdo mi všechno, co se vytáhne z pece nesežere v rámci kontroly, jestli je všechno akorát.“

Seth za všecobecného veselí jen pokrčil rameny a s poťouchlým zvednutím obočí si sesypal vzorky z šestého talíře přímo do pusy.

Po hodině, kdy jsme s Rose museli rychle dopékat další plechy, jsem musel uznat kapitulaci. Nakrmit ty hladovce bylo nad naše síly. Naštěstí s tím Esmé napůl počítala a měla v záloze pořádnou masitou večeři. Ochutnávání se zvrhlo v docela prima večer, ale díky tomu jsem pak o půlnoci seděl s hlavou v rukách nad deseti recepty a přemýšlel, jestli mám použít rozpočítadlo Eneky benyky nebo je radši zamíchat jako karty a po slepu jeden vytáhnout. Když jsem za sebou zaslechl tiché kroky a vzápětí ucítil lidskou vůni, překvapeně jsem se otočil. Sue byla vážně poslední, kterou jsem tu teď čekal. Opřela se o stůl a trochu se usmála: „Taky mám jeden recept. Je ještě po mé babičce,“ pokrčila rameny, „jestli je pro tebe dost prověřený…“

Rozzářil jsem se jako vánoční stromek. Neovládl jsem se, chytil jsem Sue kolem pasu, až vyjekla a zatočil jsem se s ní po kuchyni. Pak jsem jí dal rychlou pusu na tvář a pustil ji: „Ty jsi můj anděl. Víš, že mi tím zachráníš život?“

Ušklíbla se a odfrkla: „To sotva. Dělám to stejně hlavně pro Ness.“

Horlivě jsem kýval hlavou, ale neuniklo mi pobavené zajiskření v jejích očích. Možná si hrála na tvrdou, ale moje radost ji potěšila. „Tak si piš!“


 

Velké stoly pekárny byly dokonalé pro vytváření postav. Tvoření, pečení a zdobení nám s Rose, Sue a Esmé, která nechala vlastní kuchyni a výrobu cukroví pro jednou Belle, zabralo celou noc. Výsledek ovšem stál za to. Jelikož v domě teď nebylo zrovna moc místa, přes den jsem kousek stranou postavil stáj, jako bych ji sem dovezl přímo z  Betléma. Když jsme do ní ráno umístili perníkového Josefa, Marii a do jestliček Ježíška, na kterého dýchal oslík a volek, vypadalo to dokonale. Jasper, který přišel spolu s ostatními kritizovat, dokonce předstíral, že si zamačkává slzu dojetí, ale mě naštvat nemohl. Byl jsem na nás vážně hrdý. Povedlo se nám upéct dokonce i tři krále a pár pastýřů s ovečkami. Poslední starostí bylo, kam zavěsit Betlémskou hvězdu – teda kometu.

Tenhle problém nakonec vyřešila Alice. Donesla spoustu drátěných ramínek a udělali jsme důmyslnou konstrukci, díky které kometa vypadala, jako když letí nad stájí. Na pozadí stromů nebyla skoro vidět.

Když jsem byl konečně spokojený s rozmístěním, poodstoupil jsem k ostatním a zadíval se na naše – ale hlavně moje dílo. Jsem fakt dobrej! Kam se hrabe dřevěný betlém. Trochu se mi zamžily oči – máma by na mě byla hrdá.

Vtom jsem ale uslyšel zavýsknutí: „Páni, co to je?“

Vteřinu po té jsem ucítil, jak si na mě Nessie vyskočila a zezadu mě objala kolem krku. Chytil jsem ji, aby se jí sedělo pohodlněji – mrknul jsem na ni: „Tvůj betlém. Co ty na to? Je z perníku.“

Nessiiny oči svítily tak, že bylo zbytečné ptát se, jestli se jí líbí. Vlepila mi pusu: „Strejdo Emme, ty jsi číslo! Díky!“

Byl jsem tak okouzlený, že jsem si nevšiml, jak její tvář najednou dostala škodolibý nádech, a tak mě její slova zasáhla naprosto nepřipraveného: „Doufám, že mi ho po svátcích pomůžeš sníst?!“

Ta potvůrka! Nečekala na mou trestající ruku, seskočila a rozběhla se schovat za chechtajícího se Edwarda s Bellou. No počkej, ještěrko. To ti vrátím!!!

THE END ♦



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Perník ze srdce:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!