Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Pátek nešťastný je den...

08.04.2010 (12:15) • BellaCullenSwan • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4024×

Byl pátek... Ten den se většinou chodí lidé bavit. Už jsem měla hlad a mé oči o tom vypovídaly. Byly černé, jako půlnoční obloha, jako černočerná tma... Rozhodla jsem se zajít si do baru a vybrat si nějakou svačinku. Rychle jsem vrhla pohled k budíku na nočním stolku a potěšeně se pousmála. Byl čas. Rychle jsem vstala z postele, na které jsem seděla a četla si knihu. ‚Na Větrné hůrce‘. Moje nejoblíbenější. Občas mi přijde až směšné, jak lidé přemýšlí. Nechala jsem knihu knihou a došla ke svojí obrovské skříni. Byla přeplněná těmi nejdražšími a nejhezčími oblečky. Nikdy bych si tohle nekoupila, nebýt mojí sestry. Moje sestra... Jak bych ji nazvala... Ona je můj malý ďáblík. Miluje nakupování a svého manžela. Co se týče nakupování, je nebezpečná. Myslím si, že by se jí bál i ten nejsilnější. Což je pravda. Musela jsem se usmát nad svým obrovským bratrem, který má panickou hrůzu z jejích nákupů. Musela jsem zatřepat hlavou.

Nemůžu teď myslet na svoji rodinu. Zklamala jsem je a to je neodpustitelné. I když oni mě zcela chápou. Já zase nechápu proč... Opravdu jsem se snažila, ale vždycky mě lákal jiný život. Život plný adrenalinu, který teď prožívám. Pobíhám po barech a hledám si potravu. Ušklíbla jsem se. Je to až trapné.

Přestala jsem se zabývat takovými věcmi a rychle našla nějaké šaty. Byly mi těsně pod zadek a krásně obepínaly mé tělo. Na oči jsem si dala černé linky a doplnila řasenkou, na pusu jsem dala rudou rtěnku. Vlasy mi v lehkých loknách spadaly k pasu. Nechala jsem je rozpuštěné. Obula jsem si boty na vysokém podpatku a znovu se podívala na hodiny.

Deset hodin večer. Nejlepší čas vyjít. Bydlela jsem v té nejlepší části města. Města Vancouver. Vyšla jsem z bytu a následně i z domu. Auto jsem si brát nemusela, bar jsem měla hned za rohem.

Šla jsem potemnělými uličkami a ozvěnou se ozýval jen klapot bot. Pomalu jsem přišla k baru s názvem Mystical... To se k dnešnímu dni přesně hodí. Někdo potká mystického tvora. U vchodu byla dlouhá fronta a já se rozhodla si ulehčit vstup. Pomalu jsem přišla k vyhazovači. Jen se na mě obezřetně díval, dokud jsem si smyslně neoblízla ret a neusmála jsem se na něj. Jeho kalhoty dost naznačovaly, že by si semnou rád užil. A to jsem si jenom oblízla ret.

Rychle odepnul pásku a tím mě pustím dovnitř. Z fronty se ozvalo mručení a tiché nadávky. Přešla jsem to a vešla do přeplněného baru. Myslím, že sem už se moc lidí nevejde. Nasála jsem esenci vůní, ale nikdo mi nevoněl. Rozhodla jsem si zkrátit chvíli tančením. Pomalu, ladnou chůzí baletky, jsem došla doprostřed parketu. Začala jsem se svíjet do rytmu hudby a kolem mě se utvořil kruh. Všichni si vzrušeně šeptali. Kluci obdivně a holky závistivě. Musela jsem zakroutil hlavou. Jak přitahujeme své oběti.

Láká je nejen naše krása, ale také naše vůně a hlas. Když začneme mluvit, každý obdivně lapá po dechu. Je to až nemožné. Každý má pud sebezáchovy, který v případě nejnebezpečnějšího predátora vůbec nevnímají. Měli by začít prchat. Ale ne, oni se dívají na naší krásu, jako na bohy. Jo, kdyby tak věděli...

Písnička přestala hrát a já odkráčela k baru. Ladně jsem se vyhoupla na barovou stoličku a barman se na mě zářivě usmál. Jen jsem nadzvedla obočí.

„Co to bude, krásná slečno?“ zeptal se koketně... Jen jsem protočila oči a ukázala na jméno nějakého drinku. Neměla jsem chuť mluvit. Za okamžik už přede mě stavěl nějaký sajrajt, který smrdí, ostatně jako všechno jídlo a pití, jako bláto. Ušklíbla jsem se a trošku se napila... Chtěla jsem se otřást znechucením, ale ovládla jsem se. Během 10 minut jsem měla, asi tak 10 dalších drinků před sebou. Pozvalo mě už tolik mužů, ale žádný mi nevoněl. Jen jsem mu poděkovala a drink nechala na baru. Zase si potřebuji jít zatančit.

Opět jsem došla doprostřed parketu a zase se začala svíjet na hudbu, která hrála. Nikoho jsem k tomu nepotřebovala. Úplně jsem si k tomu vystačila sama. Měla jsem zavřené oči, takže jsem nevnímala nic, kromě hudby. Do doby než ke mně někdo přišel.

Přišel ke mně a stoupl si za mě, takže jsem se zády opírala o jeho hruď. Chytnul mě kolem pasu a druhou rukou mi objížděl pravou stranu mojí siluety. Tss, co si to myslí? Prudce jsem otevřela oči a otočila se na něj. Ani se nevzpamatoval ze šoku a už mu jedna přiletěla. Chytnul se za pravou tvář a já se na něj obořila: „Tohle už nikdy nedělej! Radím ti dobře! Nepokoušej mě!“

Ten kluk tam stál v šoku. Kdyby alespoň byl hezkej, ale takovej... jak bych to řekla? Mimoň?! Měl blonďatý vlasy natupírované gelem do tvaru jehliček, takže působil, jako ježek. Měl modré oči... A nijak hezky nevoněl. Měl v sobě nespočet panáků a tím jeho vůni zrovna nepomohl. Musela jsem se ušklíbnout.

Pozorovala jsem páry svíjející se pod náporem hudby a alkoholu. Pomalu si tancovali na ploužák a já pocítila závist. Nikdy si nenajdu nikoho, koho bych takto mohla milovat. Pomalu, ale jistě se blížila půlnoc a já se připravovala, že si najdu svoji večeři, když mě, jako blesk z čistého nebe, zavalila nádherná vůně. Začala jsem hledat jejího původce a pořád ho nemohla najít. Až potom jsem oněměla úžasem.

Kousek ode mě seděl nádherný chlapec. Byl tak nádherný, až to bolelo. Jeho krátké, hnědé vlasy s bronzovými odlesky, měl v ležérním rozcuchu. Na sobě měl černou košili, pod kterou se rýsovaly jeho svaly a tmavé džíny. Při pohledu na něj mnou projela touha. Na klíně mu bohužel seděla nějaká blondýna, takže mě moje touha hned přešla a já se vzdala. Nebudu přece někomu kazit vztah. I když sama žádný nemám.

Nejsem zase tak moc bezcitná, nebo ano?

Musela jsem se pousmát... Každému připadám, jenom jako někdo, kdo nemá žádné city a nic neřeší. Jenže se šeredně pletou. Jestli se takhle k někomu chovám, tak je to jen kvůli tomu, co jsem si protrpěla. A že toho nebylo málo. Protrpěla jsem toho více než Rose, více než Esme. Ani jedna z nich nemá ponětí, co se mi stalo. Ví to jen Carlisle. A ten to ani neví podrobně. Jenže já... já každý den před očima vidím, co se mi stalo, předtím než mě Carlisle našel. Nevidím to, jako každý, jenom zahalené v mlze nebo rozmazané. Já to vidím čistě. Nemá to žádnou vadu obrazu, nic. Naprosto živě se mi to honí hlavou. Je pravda, že jsem se pomstila, ale to, co jsem jim udělala je nic oproti tomu, co udělali oni mě.

Rychle jsem zatřepala hlavou, abych vyhnala tyhle myšlenky. Ještě se tu zhroutím. Zase jsem došla na parket, ovšem blíž k tomu chlapci. K jeho skupince, ve které jsem viděla i toho chlapce, co si semnou chtěl užít. Začala jsem tancovat a potichu jsem zpívala s hudbou. Občas jsem očkem hodila na toho kluka a on se na mě díval. Pozoroval mě s takovým zájmem, až to snad ani nebylo možné. Ta holka, co na něm seděla se na něj dívala. Když si všimla, že jí nevěnuje žádnou pozornost, sledovala jeho pohled, dokud se nezasekla na mě. V tom okamžiku, bych snad byla mrtvá, jestli by rčení ‚pohledem zabíjet‘ fungovalo.

Bohužel pro ni. Ten kluk si všiml mého opětovaného, vražedného pohledu, směřovaného k dívce na jeho klíně. Pomalu svůj zrak přemístil ze mě na ni. Ta holka se na mě arogantně usmála a já měla chuť vraždit... Hned bych ji vytáhla ven a tam si v klidu dala svoji svačinku. Jenže ona nijak extra nevoněla. Ani nebyla hezká.

Měla špinavě blonďaté vlasy, ve kterých měla rudou čelenku s mašličkou. Na sobě měla nějaké rudé šaty, ve kterých vypadala jako... Ani mě na to nenapadlo slovo. Na nohou měla gladiátorky, což vypovídalo o tom, že na podpatcích neumí chodit. Pomalu jsem očima sjela ke svým nohou a uchichtla se. Na mých nohou byly lodičky s celkem dost vysokým podpatkem. Nemohla jsem si nevšimnout, že se i ten chlapec podíval na její nohy a potom na moje. To si získalo moje další uchichtnutí. Na té holce bylo snadno poznat, že je šťastná, že ho uklovla zrovna ona. Hned jak jsem si toho všimla, mi došlo, že on bude stejný jako ten kluk, kterému jsem vlepila tu facku. No, jistě, když se s ním přátelil.

Přestala jsem si ho všímat a pořádně se ponořila do hudby. Po chvíli jsem si šla opět sednou k baru, protože nehráli nijak dobře. Zase jsem se ladně vyhoupla na barovou stoličku a otočila se směrem k parketu. Byly tu nejrůznější páry. Viděla jsem holku, vyšší než byl její kluk. Chudák, musel zaklánět hlavu, aby na ni pořádně viděl.

Potom tu byla taková baculka. Bože, jen co jsem si všimla, co má na sobě, jsem vyvalila oči, že mi skoro vypadli, obrazně řečeno samozřejmě. Potom jsem se začala neovladatelně smát a všichni se na mě dívali. Podívali se směrem, kam jsem se dívala já, takže na tu baculku a přidali se ke mně. Ona na sobě měla kožený šaty, který měla uplý kolem jejích špeků. Byla ošklivá až to ani nebylo bezpečné. Jak jsem ji sledovala, všimla jsem si, že nemůže ani pořádně chodit a to vyvolalo další salvu smíchu. Navíc na sobě měla tenisky na skate. Bože.

Okamžitě jsem odtrhla pohled a ten okamžitě střelil ke dvojici, která se hádala. Mohla jsem to svým sluchem slyšet. Nepochopila jsem proč se hádají kvůli takové hlouposti. Hádali se, protože se ten kluk podíval na jinou holku. Jakoby to ona nedělala taky.

Bylo až směšné, jak jsou lidé žárliví. Říká se, že naše pocity, jsou o mnoho silnější než lidské. Ovšem to jsem nemohla dosud posoudit. Nikdy jsem nikoho nemohla milovat. Nemohla jsem na nikoho žárlit. Nemohla jsem nikoho nenávidět, protože jsem za svého nového života nepotkala nikoho, kdo by mi tak moc ublížil.

Rychle jsem, za dnešek už po několikáté, zahnala myšlenky, které mi nejsou příjemné. Pořád jsem seděla na stoličce, když mi někdo zlehka zaklepal na rameno. Otočila jsem se a barman přede mě stavěl sklenici s martini. Tázavě jsem se na něj podívala.

„Od támhle toho kluka,“ řekl mi jen a odešel plnit objednávky. Podívala jsem se koho myslel a usmála jsem se, když jsem si všimla toho s bronzovými vlasy. Jen nadzvedl svoje pití a ve vzduchu si semnou ťukl. Musela jsem se napít a přitom se tvářit nepříliš znechuceně.

Vypadalo to, že ten kluk si nevšímá té holky, co mu pořád sedí na klíně. Ta holka se tvářila tak vražedně, že kdybych byla člověk, asi bych se bála. Jenže, co zmůže obyčejný člověk proti mně? Pomalu jsem dopila ten sajrajt, kterému lidi říkají dobrý drink a ladně seskočila ze stoličky. Prudce jsem se otočila k parketu a to způsobilo, že se mi vlasy rozevlály na všechny strany a já si tak vysloužila pár obdivných vzdechů od kluků, co byli u baru. Jen jsem zakroutila hlavou a pomalu odkráčela do rohu parketu, kde na mě nikdo neuvidí.

Pomalu jsem tam došla a potom si sedla na židli, která tu stála. Hudbu jsem nevnímala. Vlastně jsem nevnímala vůbec nic. Z nenadání jsem se prudce zvedla a lidi kolem mě se začali divně dívat. Bože... Šla jsem si stoupnout někam na parket a začala tančit. Nevěděla jsem, co je to za písničky, dokud nezačali hrát jednu z mých oblíbených. Je sice trošku starší, ale to přece nevadí, nebo ano? Neřešila jsem jestli vadí nebo ne a nevnímala nic, kromě hudby.

Najednou jsem cítila, jak mě někdo zlehka pohladil po rameni. Měla jsem zavřené oči, a tak jsem se jen otočila a chytla toho dotyčného kolem krku. On mě chytl kolem pasu a začal semnou tančit. Stále se zavřenýma očima jsem se svíjela do rytmu mojí oblíbené písničky a dotyčný mi vycházel vstříc. Byl to hodně vášnivý tanec a já nechtěla, aby skončil. Takhle jsem se totiž ještě nikdy necítila. Bylo mi nádherně. Bohužel pro mě někdo mi to nepřál a písnička skončila. Zastavila jsem se a dotyčný semnou. Pomalu jsem otevírala oči, přestože jsem podle vůně poznala, kdo semnou tancuje, tak když jsem oči otevřela zůstala jsem udiveně zírat.

Přede mnou stál ten anděl. Jen jsem se na něj usmála a rozpojila svoje ruce, které mi teď bezvládně visely podél těla. Chtěla jsem odejít, jenže když jsem se otočila a chystala se udělat krok od něj, uvědomila jsem si, že mě stále drží kolem pasu. Zvedla jsem obočí a chytla zezadu jeho ruce a pomalu je oddělávala z mého pasu. Celou dobu jsem se mu dívala do jeho pronikavě zelených očí a on mi pohled jen oplácel.

„Promiň, už musím jít,“ řekla jsem, jakmile jsem jeho ruce oddělala z mých boků. Rychle jsem se otočila a když jsem od něj byla dostatečně daleko, jsem se na něj otočila a poslala mu vzdušný polibek. On celou dobu jenom stál v šoku a ve chvíli, kdy jsem se zase otočila a utíkala pryč, jsem slyšela, jak se rozběhl zamnou.

Doběhla jsem zpátky do toho rohu a posadila se zase na tu židli. Opět, jako bych si něco uvědomila jsem se prudce postavila a židle se ode mě odrazila a zastavila se o zeď. Židle mírně zapraskala, jakoby nadávala. Hledala jsem toho kluka a všimla si ho jen o asi 10 metrů dál, než jsem byla já. Pomalu, sebejistě jsem se k němu přibližovala. Nemohl mě slyšet. Došla jsem až k němu a chytla jej zezadu, kolem pasu. Jen sklonil hlavu a podíval se na mé ruce. Potom mě chytl za ruce a otočil před sebe.

„Ahoj,“ nesměle jsem jej pozdravila. Kdybych mohla, tak se asi červenám.

„Ahoj, krásko,“ odpověděl mi a mírně se začervenal. Ou, jak sladké.

„Řekneš mi své jméno?“ zeptala jsem se ho.

„Edward... smím znát tvé?“ optal se naoplátku mě. Jen jsem zakroutila hlavou a usmála se.

„Raději mi říkej krásko,“ řekla jsem mu do ticha.

„Smím prosit?“ zeptal se nesměle. Jen jsem přikývla a on už mě táhl na parket.

Protancovali jsme spolu asi 5 písniček a já si pokaždé všimla té holky, co tu sním byla, jak se na něj v šoku zírá.

„Nebude Tvá přítelkyně žárlit?“ optala jsem se ho.

„Jaká, smím-li to vědět? Žádnou nemám,“ odpověděl mi nechápavě.

„A ty někoho máš?“ zeptal se a nevinně se usmál.

„Určitě už musíš znát moji odpověď... Nemyslíš, že kdybych někoho měla, byla bych s ním a ne s tebou?“ odpověděla jsem mu otázkou, ale nedala jsem mu přímou odpověď.

Po dalších dvou písních jsem to už nevydržela a chytla ho za límeček. Vzbuzoval ve mně touhu, jako ještě nikdo. Přitáhla jsem si jeho hlavu a dala mu ruce kolem krku. Přitiskla jsem své rty na jeho a v tu chvíli by se ve mně krve nedořezali. Né, že by ve mně nějaká byla. Prošel mnou elektrický proud a já se od něj odtáhla. Jen se zmateně podíval a potom mu přes obličej přešla bolest. Nechtěla jsem aby trpěl. Zase jsem si přitáhla jeho rty. Naše rty se o sebe třely a já pootevřela rty a on toho využil. Ústa mi začal plenit jazykem. Nijak jsem nezdráhala a aktivně se zapojila. Naše jazyky spolu pomalu tancovaly vášnivý tanec, který jsme tancovali před chvíli my.

Cítila jsem, že mu dochází dech a tak jsem se od něj odtrhla. Oba jsme přerývaně dýchali a já věděla, že dnes neukojím pouze jednu touhu, ale rovnou dvě... Pomalu jsem si stoupla na špičky, abych dosáhla k jeho uchu.

„Znám lepší místo... Nepůjdeme tam?“ zašeptala jsem mu smyslně a kousla ho do ušního lalůčku. Hned na to zalapal po dechu a zachvěl se. Nasucho polkl a přikývl. Chytla jsem ho za ruku a mířila k zadnímu vchodu. Nikdo nás přece nemusí vidět. Vyšli jsme z baru do tmavé uličky a já zamířila k lesu. Kousek odtud jsem sice měla byt, ale co kdyby se něco zvrtlo. V lese jsem měla ještě svůj starý dům. Dřevěná chajda.

Jak jsem tak mířila lesem, slyšela jsem, jak mu sprintuje srdce, jako o závod. Otočila jsem se na něj a usmála se.

„Nemusíš se bát... Semnou se ti nic nestane,“ zašeptala jsem a on se nejistě usmál. Už jsme se blížili k domečku, když se zastavil. Tázavě jsem se na něj otočila a on se na mě vrhnul. Začal mě líbat na krku a tím mě vyburcoval.

„Edwarde, ne... Ještě kousek... Musíš to vydržet,“ zavzdychala jsem, zatímco on rukama bloudil po mém těle. Rázem přestal a já ho zase chytla za ruku. Rozběhla jsem se lidskou rychlostí a on běžel semnou.

Ani nevím jak, ale najednou jsem ležela na posteli a líbala se s Edwardem. Došlo mi, že se chystá vyspat s někým, koho ani nezná jménem. Byl přesně takový, jakým jsem ho typovala. Uměl skvěle líbat a já toužila poznat, jaký bude v posteli. Přetočila jsem se na něj a odtáhla se. Jen se zmateně díval. Začala jsem mu rozepínat knoflíky. Hezky jeden po druhém... Otírala jsem se o jeho rozkrok a z úst mu vždy, když jsem se dotkla jeho mužství, ozval hluboký vzdech. Dívala jsem se mu do očí a on mi můj pohled oplácel. Měl krásné oči...

Najednou jsem opět ležela pod ním. Pomalu svýma rukama putoval od spánku, přes obličej, krk, dekolt, hrdlo, bříško až ke stehnu a zase zpátky. Zastavil se u ramen, kde jsem měla lem šatů... Sklonil hlavu a zase mě začal líbat. Líbali jsme se dokud mu nedošel dech a hned, jak jsme se od sebe odtrhli přerývaně dýchal. Potom rukama putoval na záda, kde jsem měla zip šatů. Pomalu jel rukou po zádech a rozepínal zip. Sundal mi šaty a já zůstala jen ve spodním prádle.

Chtěl se zase sklonit, ale já se přetočila nad něj. Pomalu jsem mu z ramen stahovala košili. Jemně jsem se dotýkala jeho vypracované hrudi a divila se, jak je možné, že má člověk tak krásné tělo. Sklonila jsem se k němu a zase ho začala líbat. Poté jsem se opět odtáhla a zasypávala polibky jeho hruď. Rukama jsem pomalu putovala k jeho kalhotám. Jistýma rukama jsem mu rozepnula pásek a knoflík se zipem. Pomalu jsem mu sunula kalhoty dolů a poté je odhodila někam do rohu pokoje. Sundala jsem mu i boxerky a zírala na tu nádheru. Chtěla jsem ho co nejvíce uspokojit, tak jsem pomalu sklonila hlavu a vzala ho do pusy.

„Bože...“ zavzdychal a já se usmála. Přejela jsem špičkou jazyka po celé jeho délce. Jeho dech se změnil a já poznala, že se blíží k vyvrcholení.

„Edwarde,“ zalapala jsem po dechu... Byl úžasný a já si krásně užívala. Celým domem se rozléhaly jen naše vzdychy a steny. Netrvalo dlouho a já byla unášena vlnami uspokojení.

Pohled Edwarda

Byl pátek a já si chtěl užít. Domluvil jsem se s Mikem a jeho partičkou, do které jsem nepatřil. Já jsem patřil mezi samotáře. Bohužel, byl jsem jeden z nejuznávanějších kluků ve škole a tak po mě každá toužila. Nevěděl jsem, s jakou holkou bych měl jít, tak jsem nakonec pozval Jessicu. Byla otravná, ale docela hezká.

Se svým Porschem jsem jel k baru, kde jsme měli sraz. Jen co jsem zaparkoval jsem si všiml Jessici, Mika, Tylera, Erica a Benjamina. Stáli u vchodu a čekali na mě. Pomalu jsem vystoupil a vydal se k nim. Jessica mi hned skočila kolem krku, a tak jsem ji objal kolem pasu. Stáli jsme ve frontě a byli jsme druzí na řadě, když k jednomu z vyhazovačů přišla nějaká kráska.

Měla na sobě úžasné šaty, které ji obepínaly její krásnou postavu. Měla boty na dost vysokém podpatku, ale to mě nedostalo. Dostalo mě až to, že když si smyslně oblízla rty, ten vyhazovač ji okamžitě pustil a měl problém, aby si ji nevzal. Mike se ke mně sklonil a zašeptal mi sebevědomě do ucha: „Hochu, ta bude ještě dneska moje.“ Jen jsem se posměšně usmál. Ta by Mikeovi nedala, ani kdyby byl poslední kluk na týhle planetě.

Konečně jsme se dostali dovnitř. Měli jsme tu zarezervovaný stůl, a tak jsem se k němu vydal. Sedl jsem si a Jessica mi sedla na klín. Bože, jak si ty holky myslí. Asi po půl hodině se Mike rozhodl najít tu krásku. Odešel a hned na to se vrátil a držel se za pravou tvář. Pobaveně jsem se zasmál a musel jsem něco říct.

„Teda, Miku, vidím, že ti to nějak nevyšlo. Vidím, že ti dala, ale něco jiného...“ přisadil jsem si a všichni kolem se rozesmáli. Po chvíli jsem si všiml, že ta kráska sedí u baru a zaraženě se na mě dívá. Co si asi myslí? Zatřepala hlavou a odvrátila pohled. Vstala a vydala se na parket. Svůdně se vrtěla do rytmu a mnou z čista jasna projela touha. Po asi dvou písničkách odešla opět k baru a já si zavolal číšnici. Jessica tu teď nebyla a tak jsem tu krásku pozval na drink. Díval jsem se na její krásu, když se otočila. Ve vzduchu jsem si s ní ‚ťukl‘ a napil se. Po chvíli někam odešla a já se zklamaně koukal kolem. Nikde jsem ji neviděl a tak jsem se rozhodl jít hledat na parket. Stála kousek ode mě a tancovala na písničku od Enriqeho Iglesia. Pomalu jsem k ní došel a zlehka jí pohladil po rameni. Se zavřenýma očima se otočila a spojila svoje ruce za mým krkem. Po skončení písnička otevřela oči a udiveně se na mě dívala. Potom se usmála a rozpojila ruce, které jí teď bezvládně visely podél těla. Chtěla odejít, ale neuvědomila si, že ji pořád držím kolem pasu, takže neušla ani krok a otáčela se na mě zpátky. Pomalu chytla moje ruce a oddělávala je z jejího pasu. Celou dobu jsme si dívali do očí. Měla je zvláštně černé. Takové nebezpečné...

„Promiň, už musím jít,“ řekla mi, jakmile oddělala moje ruce z jejích boků. Rychle se otočila a za chvilku se zase otočila a poslala mi vzdušný polibek, poté se rozběhla do tmy. Neváhal jsem a rozběhl se za ní. Nikde jsem ji nemohl najít, tak jsem jenom stál a rozhlížel se okolo. Nikde nebyla...

Najednou se mi kolem pasu objevili dvě bledé ruce. Sklonil jsem hlavu a podíval se na ně. Hned jsem ji poznal. Chytl jsem ji za ty ruce a otočil před sebe.

„Ahoj,“ řekla mi jen.

„Ahoj, krásko,“ odpověděl jsem jí a cítil jsem, jak jsem se začervenal...

„Řekneš mi své jméno?“ zeptala se mě.

„Edward... smím znát tvé?“ odpověděl jsem ji znovu a na oplátku se zeptal na její... Jen zakroutila hlavou.

„Raději mi říkej krásko,“ řekla mi.

„Smím prosit?“ zeptal jsem se nesměle... Stihla jen přikývnout a já už s ní stál v objetí na parketu.

Tancovali jsme spolu snad hodinu, když se mě zničehonic zeptala...

„Nebude Tvá přítelkyně žárlit?“

„Jaká, smím-li to vědět? Žádnou nemám,“ zeptal jsem se jí a tvářil se nechápavě.

„A ty někoho máš?“ rychle jsem pokračoval, než stihla odpovědět.

„Určitě už musíš znát moji odpověď... Nemyslíš, že kdybych někoho měla, byla bych s ním a ne s tebou?“ odpověděla mi otázkou, ale přímou odpověď mi nedala. Mrška jedna...

Po chvíli mě chytla za límeček košile a přitáhla si moji hlavu. Ruce mi zase dala za krk a přitiskla její rty na ty moje. Projel mnou elektrický proud... Bylo to zvláštní... Hned se ode mě odtáhla a v mém pohledu asi musela vidět zmatek a bolest. Rychle, že jsem to ani nepostřehl si zase přitáhla moje rty. Naše rty se o sebe třely a když pootevřela rty, nijak jsem nezahálel a začal jsem její rty prozkoumávat jazykem. Nevadilo jí to, právě naopak. Začala se aktivně zapojovat a to mě těšilo. Jazyky spolu tancovaly vášnivý tanec, který jsme ještě před chvíli tancovali spolu.

Pomalu mi docházel dech a ona, jako by to vycítila se ode mě odtrhla. Dýchali jsme oba přerývaně... Pomalu si stoupla na špičky a do ucha mi něco zašeptala... Bylo to jen pár slov, ale i tak ve mně vzbudili touhu, která potřebovala ukojit...

***

Než jsem se nadál ležel jsem nad mojí kráskou a líbal ji v posteli. Měli jsme už jedno kolo za sebou a já si dneska chtěl užít mnohem víc. No co... Nabídla se sama a vypadalo to, že jí to nijak nevadí. Pomalu, jako by byla z porcelánu, jsem jí sundával jediné oblečení, co měla ještě na sobě. A to podprsenku. Rychle jsem ji rozepnul a přisál se na její bradavky. Prohnula se pode mnou, jako luk. Usmál jsem se a skousl. Bylo krásné slyšet, jak vzdychá a celá se pode mnou prohýbá... Za chvíli jsme se oba svíjeli na vlnách rozkoše a uspokojení...

Ležela mi na hrudi a vypadalo to, že spí... Nechal jsem ji a sledoval její krásu. Byla opravdu nádherná... Po chvíli zvedla hlavu. Takže nespala... Vytáhla se k mojí hlavě a políbila mě. Potom se přesunula k uchu a potichu zašeptala.

„Mimochodem jsem Bella...“ Potom se pusou přesunula na krk, který chvíli líbala, poté jsem cítil ohromnou bolest a tmu.

Je tohle smrt?

BellaCullenSwan

2. část

Autor: BellaCullenSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Pátek nešťastný je den...: