Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Our beautiful heaven

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Our beautiful heaven Další z mých jednorázovek je zde.
Odehrává se jen pár minut před tím, než vystoupí na sluneční světlo. Ovšem s jedním podstatným rozdílem - Bella je opravdu mrtvá.

20.08.2010 (18:00) • Crystal • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 3272×

 

 

Tik, tak, tik, tak… vteřiny nemilosrdně utíkaly, nedaly se zastavit. Ručička na obrovských hodinách, které visely vysoko na věži, stojící uprostřed města, jehož ulice dnes byly zdobeny červení. A opět ten tichý zvuk času, který utíkal a neměl v plánu se nikdy zastavit, jen tik a tak, stále a stále dokola.

 

Schovány ve stínu, seděly opřeny o stěnu dvě bytosti, které byly tolik odlišné od ostatních… odlišné od sebe.

Bronzovlasý mladík, jehož pokožka byla sněhově bílá… Jen tam seděl a čekal, než nadejde vhodný čas pro jeho konec. Jak smutné, že nejvroucnější přání někoho tak dokonalého, bylo právě odejít. Po tom jediném toužil, protože ztratil to, pro co žil. Ztratil lásku, byla pro něj nenávratně pryč. Věděl, že on je důvod, proč mu odešla z tohoto světa. Opustil ji, aby jí dal možnost žít život, jaký by si podle něj zasloužila… lepší, do kterého by on neměl patřit. Ale jeho láska o život bez něj nestála… vzdala se ho.

 

Když ztratil ji, jeho existence ztratila význam… skončila a pro něj již neexistoval důvod, proč na tomto světě dál být. On chtěl být s ní. Byla jeho život, jeho srdce, jeho věčné štěstí, které vyprchalo… chtěl ho pět najít. První se však musí zbavit těch pout, které ho držely daleko od ní.

 

Vedle něj seděla dívka, na tváří měla lehký ruměnec a její kaštanově hnědé vlasy jí sahaly k pasu. Celá byla oděna do bílého a posmutněle sledovala mladíka vedle sebe. Nikdy nechtěla, aby to dopadlo takto. Nechtěla, aby zemřel… ač pro ni. Ale věděla, že se to stane, věděla, že ona tomu zabránit nedokáže. A tak seděla vedle něj a s bolestí a láskou ho čokoládovýma očima pozorovala. Čekala, než se rozhodne vystoupit na sluneční paprsky, a tak se dobrovolně vzdá své existence. 

 

Po několika vteřinách položila svou dlaň do jeho, sice věděla, že on její dotek neucítí… Nemohl by, i kdyby si to nejvroucněji přála. Litovala toho, že on nemůže vnímat její přítomnost, nikdo na tomto světě nemohl.

 

„Je mi to líto, nemělo to dopadnout takto,“ zašeptala a její hlas se nesel po okolí, pro ni v podobě slov s ozvěnou podobnou zvonkohře, pro ostatní v podobě příjemného vánku. Ale její slova zdaleka nedokázala vystihnout, co cítila.

Ona moc dobře věděla, proč tohle dělá. Již věděla, že tehdy, když jí řekl, že pro něj nic neznamená, že láska k ní vymizela… že tehdy lhal, protože ji nechtěl vystavit takovému nebezpečí, jako pro ni představoval on a jeho rodina.

 

Nevyčítala mu ten odchod, ani by nemohla, tehdy to udělal pro ni. Jediné, čeho litovala a co jí vadilo, byl ten skok z útesu. Ani v nejmenším tehdy nemyslela na svou smrt, myslela na něj a jeho hlas… jeho hlas byl to poslední, co slyšela ve svém lidském životě, bylo to nejkrásnější. Nenapadlo ji, že její čin dopadne takto, že její smrt přinese i smrt někomu, koho nikdy nepřestane milovat.

 

„Brzy budeme spolu, lásko. Už brzy,“ zašeptal mladík, když uslyšel, jak se ručička na hodinách opět o kousíček posunula. On věděl, že ho jeho láska uslyší, i když netušil, že sedí právě vedle něj.

Hnědovlasá dívka se na něj podívala, její oči byly plné slz, které se marně snažila potlačit. Na její tváři byl posmutnělý úsměv. Ona si tolik přála, aby ho jeho sestra stihla zastavit, věděla ale, že to nemá šanci stihnout. Už mu v tom nedokáže nikdo zabránit.

„Já vím,“ řekla k němu líbezným hlasem a rukou mu lehce přejela po zmučené tváři.

„Ale kéž bys mohl zůstat naživu,“ doplnila šeptem a sklopila zrak.

„A pak už budeme navždy spolu, tak, jak to mělo být,“ řekl šťastně a ten tón v jeho hlase ji zabolel. Pro ni byla jen ta představa, že on je šťastný z toho, že brzy zemře, nesmírně bolestivá.

Byla zmatená, protože se v ní přely dva odlišné pocity, které si dokonale protiřečily. Smutek z toho, že její osobní anděl zemře. A radost z toho, že bude s ní. V tento okamžik nechtěla být šťastná, protože jeho smrt je to nejhorší, čeho může být svědkem. Byla ráda, že ho vidí, ale tohle nechtěla.

 

Poslední minuta. Oba si to moc dobře uvědomovali a zatím co na tváři mladíka se objevil úsměv, tvář dívky vypadala ještě bolestněji. Ano, zbývala poslední krátká minuta, která ubíhala nesmírně rychle a dívka stále doufala, že si to rozmyslí. Ale on to neměl v plánu, byla si toho plně vědoma… kdyby si to přeci jen měl nakonec rozmyslet, proč by zde stále byla? Proč by jí bylo dovoleno zůstat.

 

„Nemělo to tak skončit, omlouvám se,“ šeptla bolestně a věděla, že to bude to poslední, co mu řekne dříve, než udělá to, proč je tady. A ona se omlouvala, ale neměla za co… to on je tady ten, kdo ji opustil… Milovala ho. 

Ozvalo se poslední tik a tak… Ručička na hodinách se opět posunula o jeden dílek, nyní byla na číslici dvanáct.

Chlapec se tiše zvednul a několika kroky přešel k místu, kde byla hranice stínu a přímého slunečního svitu. Pomalu si začal rozepínat košili a zároveň s tím z dívčina oka vyklouzla slza. Prosebně pohlédla k nebi.

„Prosím, ne. On si nezaslouží smrt, prosím… nedovolte mu to,“ šeptala se vzlyky. Byla to jen nevyslyšená prosba. Když pohlédla zpět na chlapce, právě se chystal udělat poslední krok, kterým se odsoudí k smrti.

 

„Ne! Edwarde nedělej to!“ ozval se výkřik z dálky, který patřil drobné bytůstce s černými rozčepýřenými vlasy. Bylo pozdě, on udělal krok do světla a hnědovláska odvrátila svůj pohled k zemi, na něco takového se nemohla dívat.

 

Všechno bylo tak rychlé, když se mladík nebránil. Dvě bytosti ho rychlostí, které si lidské oko nemohlo všimnout, zatlačily za mohutné dveře a jedním rychlým pohybem ho připravily o existenci. Jakmile to dívka uslyšela, vytryskly jí slzy, vzhlédla a postavila se na nohy.

Netrvalo to ani vteřinu a před ní se z bílého dýmu zhmotnil mladík, dívka na nic nečekala a s potlačovanými vzlyky ho objala.

„Nebe,“ zašeptal šťastným hlasem.

„Ano, nebe… naše krásné nebe,“ odpověděla mu s úsměvem a dál ho objímala. Teď byli oba konečně šťastní… Zavanul lehký větřík, oba společně se rozplynuli v dým a kolem bylo slyšet tiché „miluji tě.“

 

Shrnutí

Autor: Crystal (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Our beautiful heaven :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře