Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Omluva od Leah

05.06.2011 (15:00) • Paes • FanFiction jednodílné • komentováno 10× • zobrazeno 1839×

Pohled nikoho:

Na útesu seděla krásná dívka. Její pleť byla snědá a krátké vlasy havraní barvy jí vítr rozvlál do  všech stran. Oči měla zavřené a vypadala, jako by snila či přemýšlela. Naráz se prudce otočila, snad na někoho čekala. Po chvíli vyšel ze stínů lesa kluk se stejnou barvou pleti. Usmála se a vyskočila, aby ho objala. Ten kluk či už muž se sklonil, aby ji políbil. Po krátkém, ale přesto vášnivém polibku se od ní odtáhl a podíval se jí do očí.

„Chyběla jsi mi, Leah,“ řekl a dívka se zasmála a znovu ho políbila.

Pohled Leah:

Nevěřila jsem, že i já budu jednou tak moc šťastná, jako je Sam s Emily. Věřila jsem, že nejsem hodna takové lásky, ale opak byl zřejmě pravdou.

Vzpomínám, když jsem ho „poprvé“ skutečně uviděla. Chodil se mnou do školy, ale díky mojí zaslepenosti jsem si ho všimla teprve před měsícem.

Když byla obědová pauza, šla jsem do areálu školy, kde jsem si sedla pod mohutný strom. Nevnímala jsem okolí a relaxovala, kdyby nepromluvil, tak bych si ho asi ani nevšimla.

„Proč kráska, jako jsi ty, tady sedí úplně sama?“ uslyšela jsem klučicí hlas. Otevřela jsem oči a chtěla mu něco velmi peprného odpovědět. Ale stačil jediný pohled do jeho krásné tváře a už mu patřilo celé mé srdce. Jmenuje se Raven. Nedokážu pochopit, jak jsem ho mohla přehlížet. Jedině on mě dokázal vytáhnout z té mé nepřátelské masky.

Jenomže, i když jsem teď byla šťastná, věděla jsem, že se musím sejít se Samem. Musela jsem se mu omluvit za mé nepřátelství. Teď už vím, jakou sílu má otisk a nedá se té síle ubránit. Konečně chápu, že mě musel opustit a být se svou milovanou. Tolik mě mrzí, že jsem jim tak moc ubližovala. Jenom omluvou můžu ulehčit alespoň částečně svému svědomí.

Přišla jsem k domu Sama a Emily. Věděla jsem, že je Emily na nákupu ve městě. To mi vyhovovalo, chtěla jsem, ba přímo potřebovala si nejdříve promluvit se Samem o samotě. Zaklepala jsem na dveře a po pár vteřinách mi přišel otevřít. Díval se na mě nedůvěřivě, ale já si toho nevšímala a protáhla se kolem něho dovnitř. Což byla docela fuška, protože jeho svalnatá postava mi moc prostoru neposkytla. Zavřel dveře a zkoumavě si mě prohlížel. Měla jsem pocit, že slyším, jak mu šrotujou kolečka v hlavě, když tak přemýšlí. Kdybych nebyla tak nervózní, asi bych se rozesmála na celé kolo.

„Ahoj, Same,“ pozdravila jsem ho, aby si nemyslel, že jsem nevychovaná.

„Ahoj,“ zabručel a stále mě propaloval pohledem.

„Přišla jsem, abych se ti omluvila,“ skoro jsem zašeptala. Nebylo mi to příjemné, ale nebylo jiného východiska.

„Omluvit?“ zopakoval nevěřícně. Začínala jsem si myslet, že je trošku opožděný v jistých věcech.

„Jistě, teď, když jsem na vlastní kůži pocítila sílu otisku, vím, že jsi mě musel opustit. Už konečně vím, jaká je to mocná síla lásky a že si neměl na vybranou,“ drmolila jsem, a ani netušila, jestli to dává smysl.

Sam mě přerušil: „Nemusíš se mi omlouvat, Leah. To, co jsem udělal, nebylo k tobě fér. Je pravda, že jsem neměl na výběr, ale mohl jsem ti to šetrněji oznámit.“ No, to opravdu mohl. Není moc hezké, když se s vámi kluk rozejde ze dne na den bez rozumného vysvětlení a pak zjistíte, že se tajně schází s vaší sestřenicí.

„Vím, že se ti nemusím omlouvat, ale cítím to jako svoji povinnost. Mnohokrát jsem vám záměrně ublížila a za to se cítím hrozně,“ řekla jsem. To byla pravda. Pamatuji si ten den, kdy Sam Emily zranil a já ji to tak moc přála. Teď se za to strašně moc stydím, ona za nic nemohla. Naráz se otevřely dveře, v kterých stála Emily. Vykuleně jsem se na ni dívala. Mohla nás slyšet? Určitě ne, i když tento dům není moc zvukově izolovaný.

„Ach, Leah, slyšela jsem tě a určitě ti oba odpouštíme. Rozhodně jsem chápala, proč ses tak chovala,“ vyhrkla a v očích se jí leskly slzy. Nemohla jsem si pomoct, začala jsem taky brečet a vrhla se jí do náruče. Připadala jsem si jako malé dítě, ale v tu chvíli mi to bylo jedno.

„Jste moje rodina a už se k vám nikdy neotočím zády,“ vzlykla jsem a cítila, že i Sam objímá jak mě, tak i Emily. Bylo zvláštní, že mě kdysi jeho dotek vzrušoval. Teď je pro mě jako ztracený člen mojí rodiny. Ztracený člen naší smečky. Konečně můžeme být všichni zase kompletní. V tento okamžik to bylo dokonalé. Už nejsou žádné staré šrámy, žádná nenávist či zatrpklost vůči tomu druhému. Teď začínáme od začátku jako rodina.

Nějakou dobu jsme tam tak stáli. Potom jsem jim nechala soukromí a sama šla za svojí životní láskou. Odteď začíná můj nový příběh.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Omluva od Leah: