Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » No, basta!

13.11.2010 (15:00) • Spyro • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1774×

Seděl jsem na rohu ulice a měl jsem ruce v kapsách. Na zítra nám Jeremy sehnal vstupenky na prohlídku Volterrského hradu. Jsou drahé, ale my si je můžeme dovolit. Pozval jsem i Eleanor. Takže já, můj nejlepší přítel a moje přítelkyně. Těšil jsem se, protože v hradech to bývá romantika. Tam uskutečním svůj plán.

Sáhnul jsem do kapsy a vytáhnul malou, nenápadnou krabičku ve tvaru lastury, která měla karmínově červenou barvu. Krásná barva značící vášeň. Otevřel jsem ji a vykouknul na mě prstýnek z bílého zlata s diamantem zasazeným uvnitř, který měl tvar pěticípé hvězdy - pentagram.

Se svojí přítelkyní Eleanor jsem byl ve vztahu již pár let. Zažili jsme spolu nevídané. Krásná dobrodružství, končící romantickým polibkem. Často jsme se smáli. Eleanor i já jsme měli dobrý smysl pro humor a to bylo jedno z pout, které nás k sobě pojilo. Měla krásné, dlouhé, uhlově černé vlasy s ocelovým odleskem, čistě zelené oči, přecházející do tyrkysové barvy, krásné plné rudé rty a krásnou postavu. Měla krásně zaoblené boky. Nebyla moc hubená, ale ani moc tlustá. Byla tak akorát. A měla krásná ňadra. Nikdy jsem nepřestal přírodu obdivovat, že dokázala stvořit tak úžasné stvoření, jako je Eleanor. Člověk by si na první pohled řekl, že potkal anděla. To jsem si také řekl, při našem prvním setkání. Usmál jsem se a schoval lasturu s prstýnkem do kapsy.

A Jeremy, to byla veselá kopa, ale na druhou. S ním jsem se nikdy nenudil. Většinou za našimi dobrodružstvími stál on. On to zařizoval, on to podnikal, on to dokumentoval. Měl ty nejtrefnější hlášky, co se týče bizardních situací. Měl dlouhé hnědé vlasy, stažené do culíku a na tváři mu stále hrál úsměv. Měl veselé oči barvy čokoládové.

Jak jsem tak přemýšlel, moje myšlenky se zatoulaly ke škole. Navštěvuji vysokou školu. Vzpomněl jsem si, že mám domácí úkol, a tak jsem se s povzdychnutím sebral a šel jsem si úkol udělat.

O DEN POZDĚJI

Probudil jsem se do krásného rána. Ptáci zpívali, jako by mi chtěli říct, že je dnes onen den. Pohled mi padnul na lasturu, ležící na stole. Podíval jsem se z okna. Bylo celkem hezké počasí. Bylo zataženo, ale sluneční paprsky prosvěcovaly skrz mraky a to vytvářelo tu nejromantičtější atmosféru, jakou jsem kdy viděl. Bylo to neuvěřitelné, jaké jsem měl štěstí.

Myslel jsem si, že se dnes už nic nemůže pokazit.

Oblékl jsem si kalhoty, košili a pokusil se alespoň trochu učesat svoje rozpustilé vlasy. Nikdy se mi úplně nepovedlo je zkrotit. Vždycky mi stály nahoru. Tak jsem si namočil hřeben a vyčesal si je nahoru. Byl jsem proti Eleanor i proti Jeremymu velký. Vždycky jsem byl větší a silnější než ostatní. A vyhovalo mi to. Vyrazil jsem pro Eleanor.

Když jsem došel na určení místo, Eleanor už tam čekala. Obejmul jsem ji, políbil na přivítanou a čekali jsme na Jeremyho. Přišel mírně později, ale usmíval se, a tak se ten malý vztek, který jsme na něj měli, okamžitě vytratil. Vyšli jsme k hradu. Jeremy sršel vtipem, a než jsem došli k hradu, smíchy jsme málem leželi na zemi.  Vešli jsme do hradu, kde už čekali další turisti, kteří se chtěli pokochat krásami hradu. Nepřišlo mi zvláštní, že jsem o hradu nikdy nic neslyšel. Po chvíli přišla krásná dáma. Měla hnědé vlasy stažené do drdolu a červené oči. Opravdu, čistě červené oči. Měla na tváři úsměv, ale ne moc přátelský.

„Benvenuti! Io sono Heidi e io vi accompagnano oggi. Mi segua per favore, tenere insieme!" řekla monotóním hlasem a rozešla se do útrob hradu. Jeremy se přistěhoval z Anglie, ptal se mě, co říkala.

„Vítejte. Jsem Heidi a budu vás provázet. Pojďte za mnou a držte se pohromadě," předběhla mě Eleanor s úsměvem a zrychlila. Usmál jsem se a šel s ní. Vešli jsme do velké kruhové místnosti se třemi trůny, na kterých seděli tři pánové. Jeden blonďatý, jeden hnědovlasý se světlým odstínem a kudrlinami a ten poslední byl hnědovlasý s tmavým odstínem. Pomyslel jsem si, že tu nejspíš žije celá rodina, protože všichni měli červené oči.

A pak se to stalo. Na kraji davu začínali křičet lidé. Pevně jsem Eleanor obejmul a díval se, co se děje. Jeremy to uviděl dřív. Zbledl a začal pokřikovat, ať utečeme. V tom k němu přišla hezká blonďatá dívka, mohlo jí být tak 15 a usmála se na něj. Jeremy se skácel na zem a začal se svíjet v křečích. Brečel.

Vyděšeně jsem s Eleanor couval ke dveřím. V tom mi ji vytrhl mladý chlapec. Vypadal jako ta dívka, ale měl hnědé krátké vlasy. Eleanor měla rozšířené oči strachy. Čichl si k jejímu krku a s úsměvem ji odvedl k trůnu uprostřed. Muž, který vypadal jako vůdce, jí odhrnul vlasy ze zátylku a přiložil jí svoje rty na krk. Vybuchl jsem a vyrazil vpřed. Vrazil jsem do něj. Bylo to, jako bych narazil do stěny, přesto muž mírně zavrávolal.

„Nechte ji!" křičel jsem. Přišel ke mně menší muž, který měl také rozježené vlasy a červené oči. Zasyčel a chytil mě. I když byl tak malý, bez problémů mě přikoval na místě. Nic jsem nezmohl. Jenom jsem sledoval, jak se ten muž zase Eleanor přiblížil ke krku. Prokousnul jí hrdlo. Eleanor vykřikla.

„Sei dolce, giovane e gustoso..." šeptal jí do ucha. Znechutilo mě to. Jsi krásná, mladá a chutná. Myslel jsem, že vyvrhnu snídani. Znovu se přisál k jejímu krku. Eleanor už nekřičela. Její oči se zavřely a rty otevřely. Byla mrtvá.

„No! È freaks! Nient'altro che freaks! Accidenti a te! Io ti odio! Le voglio bene e ti ha portata da me!"

Křičel jsem na ně něco o zrůdách, sám jsem ani nevěděl co. S velkými obtížemi jsem se tomu malému vytrhl a padl k Eleanor, ležící na zemi. Otočil jsem se. Ta malá blondýnka byla přisátá mému nejlepšímu příteli ke krku a ten už se ani nebránil.

Až teď jsem si všiml, jak na mě všichni ti lidé vyděšeně koukají. Vůdce se na mě ale díval jinak. Díval se na mě obdivně. Nechápal jsem to.

„Ha strappato Demetri! Proprio così!" šeptala vyděšeně Heidi a couvala ode mě. Nechápal jsem, co je zvláštního na tom, že jsem se mu vytrhnul. Koneckonců jsem nejsilnější. Ale oni se mě báli. To byla moje výhoda. Znovu jsem se otočil a uviděl něco, na co nikdy nezapomenu. Na zemi leželo přes padesát mrtvol. Všichni měli vysátou krev. Pochopil jsem, o co jde. Jsou to upíři!

„Turn it, ci può ancora essere utile," řekl ten vůdce a opět se posadil na trůn. Vrhla se na mě bezmála polovina upírů, co byla v místnosti. Přistoupil ke mně ten malý a kousnul mě. Pak už jenom tma a žár.

O TŘI DNY POZDĚJI

Probudil jsem se. Všechno bylo ostré a krásné. Stála nade mnou hnědovlasá dívka a usmívala se.

„Benvenuto tra noi," řekla s přeslazeným úsměvem a ještě přeslazenějším hlasem. Postavil jsem se. Začala přede mnou couvat. Byla menší než já. Sklonil jsem se k podlaze a mírně jsem do ní bouchnul. Udělala se tam trhlina. Znovu jsem se postavil a rozběhl jsem se. Byla to neuvěřitelná rychlost. Zastavil jsem se a snažil se vzpomenout, co se stalo. Vzpomínal jsem si jen na žár a bolest. Matně se mi vybavovala dvě jména, ale nedokázal jsem si je propojit.

Eleanor, Jeremy. Eleanor, Jeremy. Eleanor, Jeremy.

Dvě kontrolky. Nevěděl jsem, co znamenají. Najednou jsem ucítil palčivé pálení v krku. Museli to na mě poznat, protože s úsměvem odešli a po chvíli přivedli nějákou vyděšeně vyhlížející dívku. Hypnotizoval jsem její krční tepnu, která pulsovala. Nechal jsem se zmítat smysly a vrhl jsem se na ni. Přisál jsem se na ni a nechal jsem do sebe proudit tu krásnou rudou tekutinu.

A tak začal můj druhý život.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Slovník:

Benvenuti! Io sono Heidi e io vi accompagnano oggi. Mi segua per favore, tenere insieme!

Vítejte! Já jsem Heidi a budu vás dnes doprovázet. Následujte mě, prosím, držte se pohromadě!

Sei dolce, giovane e gustoso...

Jsi sladká, mladá a chutná ...

No! È freaks! Nient'altro che freaks! Accidenti a te! Io ti odio! Le voglio bene e ti ha portata da me!

Ne! Jste zrůdy! Nic jiného než zrůdy! Proklínám vás! Nenávidím vás! Miloval jsem ji a vy jste mi ji vzali!

Ha strappato Demetri! Proprio così!

On se vytrhnul Demetrimu! Jen tak!

Turn it, ci può ancora essere utile.

Přeměňte ho, může být ještě užitečný.

Benvenuto tra noi.

Vítej mezi námi.

Pozn. V perexu má Felix stejné vlasy, jaké si učesal, když šli na prohlídku hradu.

Autor: Spyro (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek No, basta!: