Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nikdy jsem neměla dovolit, aby se do mě zamiloval upír

24.03.2012 (16:00) • WhiteTie • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 3440×

„Bello, musím tam jít. Sama dobře víš, že není jiná možnost. A musíš jít se mnou. Nevím, jak dlouho se tam zdržím a nechci riskovat, že bys mezitím porodila a byly nějaké komplikace, a ty jsi zemřela. Nevíme, jak bude probíhat porod, případů, kdy upír s člověkem splodili dítě, není moc a pokaždé žena zemřela. Nechci o tebe přijít. Nechci, aby naše dítě ztratilo matku dřív, než ji stihne vůbec poznat.

Edward byl značně vyplašený. Obával se nejhoršího. Znal krutost vládců, ale doufal, že se smilují a nechají ji žít. Že ji promění. Věděl, že se musí vydat na cestu co nejdříve.

Bella s tím nesouhlasila. Věděla, že to nepřinese nic dobrého. Byla si jistá, že jejich výlet skončí špatně. Byla ochotna obětovat cokoliv pro to, aby Edward žil a viděl jejich dítě vyrůstat. Vládců se bála. Ale věřila Edwardovi. Když si myslel, že je to dobrý nápad, respektovala to. Nic jiného jí vlastně ani nic nezbylo…

….

Nastal ten očekávaný den. Vyrazili. Oba seděli v autě a mířili do Itálie. Oba plní obav z toho, co je čeká. Věděli, že to nebude jednoduché, ale oba doufali, že jejich láska tohle vše překoná. Cesta netrvala dlouho. Jakmile překročili hranice Itálie, začal Bella cítit napětí. Bála se, ne o sebe, ale o svou lásku. A o své dítě. Doufala, že vládci budou milosrdní.

Ve Volteře o nich už věděli. Když dorazili do města, čekal je doprovod. Jane a Felix. Dovedli je přímo k hradu. Bella zůstala ohromeně stát. Viděla před sebou obrovský, starobylý hrad v centru města. Byl přímo úchvatný. Byla zvědavá, jak to vypadá uvnitř, ale tušila, že ji tam moc dobrého nečeká. S Edwardem a doprovodem kráčeli starobylými chodbami, přímo do velkého sálu. Jakmile se otevřely vstupní dveře, rozprostřel se před nimi velký sál, plný upírů. V jeho čele byly tři trůny, na nichž seděli vládci. Aro, Caius a Marcus.

Edward Belle povzbudivě stiskl ruku a pomalým krokem se přibližoval do středu místnosti.

„Zdravím, Edwarde, proč jsi přišel?“ Aro promluvil jako první. Edward se na ni ještě ohlédl, v očích se mu zračilo odhodlání, a odpověděl na otázku.

„Vládcové, přišel jsem vás požádat, abyste proměnili mou ženu, Isabellu. Ne hned, ale za nějaký čas. Čekáme dítě, jsme ochotní tu zůstat do porodu, a protože je mi známo, že většina žen při porodu umírá, přišel jsem vás poprosit, abyste ji přeměnili. Miluji ji, a bez ní nemá má existence cenu,“ vysvětlil.

Dívala se na vládce s prosbou v očích. Doufala, že Edwardově prosbě vyhoví. Věděla, že je to bude něco stát, ale že to bude až taková oběť, to v tu chvíli netušila. Kdyby to věděla, nikdo by ji do Volterry nedostal. Ani Edward.

„Poradíme se, zítra vám sdělíme verdikt. Nyní je, Jane, ubytuj v komnatách,“ poručil Aro. Jen němě přikývli a vydali se za Jane do nitra hradu.

Aro přemýšlel. Tato prosba ho velice překvapila. Edward nebyl první, kdo ho přišel prosit o pomoc, ale tohle? A takhle? Splodil s lidskou ženou dítě. Byl si jist, že dítě bude mít neočekávané schopnosti, vždyť to bude dítě Edwarda, který umí číst myšlenky, a Belly, která je už jako člověk obdivuhodná. Moc rád by získal Bellu i to malé pro sebe, chtěl by, aby zůstali zde na hradě, ale věděl, že Edward by to nepřipustil. Měl tedy jedinou možnost. Domluvil se s bratry, a jelikož všichni souhlasili, následující den si zavolali Bellu a Edwarda.

„Už jsme se rozhodli, sdělíme vám tedy svůj verdikt,“ promluvil Aro. Edward i Bella čekali na další jeho slova.

„Přeměníme ji, ale pod jednou podmínkou – život za život. Tvůj za její.“

Jakmile Belle došel význam těch slov, zakřičela: „To přece nemůžete. Nemůžete po něm chtít, aby se rozhodl, zda přežiju, na úkor jeho. To přece nemůžete udělat!“ Plakala a zoufale se sesunula k zemi. Neviděla nic, neslyšela, její mysl byla celá zahalená v temnotě a bolesti. Nevěděla, jestli žije nebo sní. Věděla pouze jedinou věc – Edward to věděl. Udělal to dobrovolně. Kvůli ní a dítěti. Věděl, že jde na smrt.

…

Stála v hlavním sále a viděla, co se její jediná láska chystá udělat. Bylo jí z toho zle. Zachrání sebe a dítě na úkor Edwarda. Nechápala, jak to mohla udělat. Věděla ale, že to je jeho přání. Jak má bez něj ale teď žít? Jak má žít s vědomím, že kvůli ní umřel otec jejího dítěte? Jak má žít celou existenci bez jeho lásky?

Otevřely se dveře a vstoupil Edward. Přišel sám. Došel až k ní, políbil ji.

„Miluji tě, Bello. A navždy budu. Miluji vás, oba.“ Pohladil ji po tváři, na rty jí vtiskl letmý polibek a sklonil se k jejímu břichu.

„A ty, štěstí naše, opatruj maminku,“ promluvil k dítěti v matčině lůně.

Nechtěla jej pustit, ale cítila, jak se od ní vzdaluje. Věděla, že o něj přichází. V hrudi se jí rozprostřelo podivné prázdno.

Edward se blížil ke trůnům. Byl tak blízko, ale přitom tak daleko. Viděla, jak poklekl. Naposledy se na ni otočil a usmál se.

„Miluji tě, Bello. Na to nikdy nezapomeň,“ zašeptal.

Aro se přiblížil k Edwardovi a trhl.

Belle vyšel z hrdla výkřik a zhroutila se na zem. Je konec. Všemu je konec.

Chvíli předtím, než jsem omdlela, mě napadla poslední myšlenka: „Nikdy jsem neměla dovolit, aby se do mě zamiloval upír…“

Všem, co to dočetli, gratuluju. Takhle to vypadá, když nemám na noční co dělat a padne na mě splín. Vím, že je to uspěchané, místy zmatené, ale doufám, že i tak se to bude někomu líbit. Děkuji všem, co si to přečtou a zanechají alespoň smajlíka...

Autor: WhiteTie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy jsem neměla dovolit, aby se do mě zamiloval upír: