Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nemáme to štěstí...

Renée


Nemáme to štěstí...Takový úvod k mé připravované kapitolovce Life without impression.

Jak vám asi bude, když jste jediní ze smečky, co nemají partnera? O tom je tato povídka.

Pěkné čtení. Vilinka

„Same, musím ti něco říct,“ zašeptala má žena.

„Ano?“

„Jsem těhotná,“ řekla a já se na ni díval nevěřícným pohledem. „Same, opravdu jsem těhotná.“

„Opravdu?“ zeptal jsem se radši a ona pokývla hlavou. „To je úžasné, miluji tě,“ řekl jsem a s tím ji políbil…


Leah

„Fuj! Strč si ty svý úchylný myšlenky někam,“ zařvala jsem na Sama v myšlenkách. Neměla jsem zapotřebí rozplývat se nad jeho štěstím, jako většina smečky.

„Leah! Je šťastný, tak ho nech.“ Tentokrát to byl Paul a ostatní přikyvovali. I můj malý bratr.

„Jistě, Sam tohle, Sam tamto. Já zapomněla,“ zařvala jsem.

„Pokud ti to vadí, tak se proměň.“ Snažil se naši debatu ukončit Sam.

„Jak si přejete, Alfo.“ S tím jsem se odběhla proměnit.

***

Seděla jsem na malém paloučku a přemýšlela. Proč se tohle stalo zrovna mně? Měla jsem být normální holka, kterou jednou Sam požádá o ruku, a budeme mít spolu děti. To se mělo stát mně, ne jí. Kvůli ní, kvůli tomu, že tehdy přijela, už Sam není můj. V životě už Sama mít nebudu a ani to dítě, ať už by bylo s kýmkoliv. A za vše může blbý vlkodlačí gen. Kdo by o to stál? Možná tak zbytek rezervace…

Chtěla, chtěla jsem se nějak přinutit myslet na něco jiného, ale nešlo to. Všichni ve smečce jsou šťastní. Mají svůj protějšek, pro kterého by udělali nemožné. Stejně je na tom jen Jacob, jenž trpí kvůli té Isabelle. Někdy jsou jeho myšlenky příšerné, ale jak to mohu posuzovat, když i má bolest je nepřekonatelná. Prostě, oba jsme ztroskotanci, kteří zřejmě v životě nenajdou to štěstí.

Z oka mi ukápla slza. Nebrečela jsem často, ale tohle byl jeden z okamžiků, kdy to bylo nevyhnutelné.

„Proč já? Co jsem komu udělala?“ vzlykala jsem.

„Tuhle otázku si kladu už hodně dlouhou dobu,“ ozvalo se za mnou. No, jistě, kdo jiný, než Jacob Black!

„Co ty tu chceš?!“

„Nic, jen se tak procházím po lese a najednou slyším, jak brečíš. Mimochodem, moc ti to nesluší,“ řekl a blýskl po mně svými bělostnými zuby.

„Nech si ty kecy pro někoho jiného a padej. Nechci tě tu!“ rozkázala jsem mu.

„Ale chceš, nebo alespoň někoho, kdo ti bude dělat společnost.“ A to je pořád dokola. Samé psychologické řečičky.

„Myslíš, že ty jsi ten pravý na dělání společnosti? Od jejich svatby je z tebe troska,“ vyčítala jsem mu.

„Od jeho otisku je z tebe příšerná troska,“ pitvořil se.

„To nebylo vtipný,“ mračila jsem se.

„Ale bylo, jen je z tebe zatrpklá vlčice, která se už nesměje,“ konstatoval.

„To říká ten pravý. „Ó, Bello, Bello, miluješ mě, tak si to konečně uvědom. Je to pijavice, mně alespoň bije srdce,“ vzdychala jsem a snažila se o napodobení Jacoba. Ten se začal neuvěřitelně smát.

„Zřejmě s tebou až taková nuda nebude.“

„Jestli je se mnou nuda nebo ne, to tě nemusí zajímat. Ty bys nejlépe udělal, kdybys utekl, jako dřív. Nikdo by tě už nemusel poslouchat,“ řekla jsem holou pravdu. I když já nebyla o nic lepší.

„Fajn, uteču, ale pojď se mnou,“ usmál se.

„To ne-nejde…“ Byla jsem zaskočená. Nikdy jsme nebyli příliš velcí kamarádi. Spíš jsme si pořád dělali naschvály a stěžovali si jeden na druhého.

„Ale jde, Lee, přece nechceš strávit pořád na jednom místě, se stejnými lidmi. Dívat se na to, jak Sam vychovává děti s jinou… To není nic pro tebe,“ přemlouval mě.

„Ale taky není v mém stylu před něčím utíkat.“

„Ještě nikdy si to neudělala. Tak jednou to zkus. Uteč.“ Přemlouvaly mě i jeho oči a účinkovalo to.

„Já vím, že máš pravdu, ale nemůžu všeho nechat a prostě utéct,“ vymlouvala jsem se.

„A co tě tu drží?“

„Seth, mamka, smečka…“

„Seth je už velký kluk, dokáže se o sebe postat. Tvá mamka má Charlieho a smečka… Oni i ty budou rádi, když odejdeš, vlastně my oba. Jsme pro smečku jen přítěž. Dva truchlící měniči…“

„Máš pravdu,“ přiznala jsem neochotně. „Ale necháš mi trochu času? Chci se rozloučit, a tak…“

„Jasně, ale nečekej, že budu vždy milý. To jen dnes, protože jsi brečela.“ Mile se usmál.

„To teprve se mnou zažiješ svou nejhorší noční můru.“

„Jak myslíš, ale už pojď,“ podal mi ruku. Pak jsme se vydali směrem k mému domu…

 


 

Tak, tohle je takový úvod k mé připravované kapitolovce. Doufám, že se vám jednorázovka líbila a chtěla bych se zeptat, jestli stojí za to psát dál?

Také, kam byste si představovali, že Leah s Jacobem pojedou?

Budu ráda za komentáře. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nemáme to štěstí...:

 1 2   Další »
11. lily
22.04.2012 [19:32]

nazdárek Emoticon skvělá jednourázovka
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon !!! uz se tesim na kapitolovku,aaale jsem se chtela zeptat kdy bude ???Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. míša
13.02.2012 [21:16]

Je to moc pěkný :))! Leah je mi líto :((!

9. sam
10.02.2012 [20:30]

fíha,to je dobrýýý ,ae uz se tesim na tu kapitolku!! Emoticon Emoticon Emoticon

03.02.2012 [19:20]

klarushaHm... Zajímavé. Povídky tohodle typu sice nejsou můj styl, ale jednorázovka se ti moc povedla. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. Mex
30.01.2012 [1:50]

Doufám, že se to bude ubírat tim směrem, kterej si představuju :) já je vidim někde v kanadě, co by dělali vlci na jihu?! :)

6. Ceola
28.01.2012 [11:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Wow to je úžasný :) Piš dál! :) Bude to skvělá kapitolovka :)) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. THe
27.01.2012 [15:32]

THeSuper! Emoticon Na povídku už se strašně těším. Emoticon

26.01.2012 [15:52]

AlliceVolturiCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.01.2012 [15:42]

ada1987 Emoticon

25.01.2012 [19:35]

AnnieSMoc pěkné, určitě pokračuj Emoticon Jestli to bude pokračovat tak jak si myslím, tak musím říct, že už mě to taky napadlo, ale já to sem samozřejmě nedala Emoticon ale nechám se překvapit Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!