Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Mi scusi, Bella II/III

,.


Mi scusi, Bella II/IIIChtěli jsme se vzít, na což jsme potřebovali souhlas Volturiových. Avšak Tanya se nikdy nezajímala, jakou barvu mám rád, co poslouchám, jakou knížku miluji, proč jsem neměl nikdy v pokoji postel. Čím déle jsem přemýšlel o Tanye, docházelo mně, jestli jsem ji vůbec miloval. Přesvědčil jsem sám sebe, že to bude pro oba dva nejlepší, když se vezmeme. Už jsem neměl co ztratit. Ani vlastní soudnost. Druhý díleček, enjoy. VG

Dnes je to padesát let, co jsem udělal největší chybu své existence. Opustil jsem ubohou lidskou dívku a nechal ji napospas jejímu osudu. Přesvědčil jsem sám sebe, že to bude pro oba dva nejlepší, a s celou rodinou jsem se z Forks odstěhoval. Bez rozloučení, bez jediné zmínky o místu, kam míříme, jsme odjeli z města a zanechali za sebou jen prázdný dům a vzpomínky.

Bella. Pamatuji si její výraz, když jsem jí nalhával, že ji už nechci vidět, že to není holka pro mě, že chci vedle sebe vidět nějakou překrásnou upírku. Chtěl jsem sám sobě nafackovat jen za to, že jsem taková slova vypustil ze své nevymáchané pusy. Miloval jsem ji a ona byla pro mě vším. Dělala mou věčnost snesitelnější.

Blondýnka naproti mně se pousmála. Miloval jsem ji, ale Belle se nevyrovnala. Nebyla to Tanyina chyba, to ne, zbytek rodiny ji zbožňoval, byla to moje chyba. Čistě moje.

Chtěli jsme se vzít, na což jsme potřebovali souhlas Volturiových. Sňatek nás dvou by znamenal spojení dvou největších vegetariánských rodin, co kdy existovali. Cullenovi a Denalijští by se tím pádem stali hrozbou pro Volturiovi. Hrozbou jsme byli už teď.

Carlisle už žádal o přijetí a bylo mu řečeno, že máme dorazit za rok. Teď jsme čekali už desátý rok a přestávalo mě to bavit, nás všechny. Ani pro Volturiovi nebylo normální, že nechali své hosty tak dlouho čekat. Obvykle chtěli mít všechno co nejdříve z krku.

„Mohli bychom odjet do Paříže,“ navrhla Tanya a podívala se na mě. „Zítra je Valentýna.“

Zavrtěl jsem hlavou. „Alice by nám neodpustila, kdybychom nešli na tu její párty.“ Znechuceně jsem zakoulel očima. Sestřička by mi neodpustila, kdybych se její sešlosti vyhnul. Chtěla mě tam mít, aby měla jistotu, že jí Emmett s Jasperem oslavu nepřekazí.

„Jéžiši,“ houkla sklesle. „Musíš se účastnit všech akcí, které pořádá?“

Přikývl jsem, což ji asi naštvalo. Žili jsme spolu dvacet let a jí má rodina lezla na nervy. Edwarde tohle, Edíku tamto. Nikdy si však nestěžovala.

Naši začínající hádku přerušilo zaklepání. Do pokoje vešla Alice. V mysli si přehrávala předchozí vizi, kterou jsem z nějakého důvodu nezaznamenal. Viděla Volturiovi vynést rozhodnutí, že máme přijet.

„Cože tak najednou?“ zeptal jsem se jí nevzrušeně, ačkoliv ona z toho měla radost. Věděla snad víc, než mi ukázala?

„Po zítřejším večírku odlétáme,“ řekla stručně. „Carlisle teď hovoří venku s Caiem.“

„Proč s Caiem?“ zeptala se nechápavě Tanya a Alice protočila panenky.

Kráva, posteskla si. Copak neví, že jen Caius ovládá moderní techniku? Alice mou přítelkyni nemusela a dávala to hlasitě najevo. Jediná z celé naší rodiny stále mluvila o Belle a připomínala nám, co jsme ztratili. Jedině ona stále věřila, že se jednou shledáme s dívkou, kterou jsme zklamali.

„Beru na vědomí, Alice,“ řekl jsem a zkoumavě jsem si ji prohlédl. Zase byla v černém, poslední dobou se do ničeho jiného neoblékala. Jako by nosila uniformu. Černá sukně, černé tričko, černé kozačky po kolena. „A své poznámky si nech pro někoho jiného.“

Ušklíbla se, naznačila mým směrem neslušné gesto a zmizela, potvora. Nebylo to s ní lehké. Ani Jasper, ani já jsme nemohli přijít na to, co se s ní děje. Tajila, kde co mohla. Už se mi od ní nedostávala každá vize, jen ty, které se dotýkaly členů rodiny a nějak závažně je ovlivňovaly.

„Je divná,“ zasyčela Tanya a podívala se směrem ke dveřím, kudy se vypařila sestřička. „Divnější než normálně. A furt mele o nějaké Belle.“

„Nech to být, Tanyo.“ A taky že nechala. Celou cestu z Chicaga do Volterry se mnou nepromluvila a mně to ani nevadilo. Občas z její pusy vypadávaly hotové perly a v jejich myšlenkách to nebylo o nic lepší. Kdyby Alice neměla mít tu oslavu, sám bych jí řekl, že do Paříže letět nechci. Miloval jsem ji, ale i má láska měla někde hranici.

Byla noc, když jsme přistávali. Na ranveji na nás čekala tři černá auta a Alec Volturi s nějakou další postavou. Nepoznával jsem ji, protože na sobě měla dlouhý, černý plášť s kapucí.

„Cullenovi, Denalijští,“ přivítal nás Alec. Zlomyslně se pousmál, ale nic nezkusil. Jeho hlavou se nehonilo nic, nebo respektive neslyšel jsem žádnou jeho myšlenku. Rozesmál se a podíval se na postavu v černém.

„Denalijští jedou se mnou,“ zavelela ženským hlasem a Carmen s Eleazarem se posunula jejím směrem. „Všichni,“ dopověděla a i sestry se vydaly k ní.

Ten hlas mi něco říkal, někoho mi připomínal, ale nemohl jsem si vzpomenout koho. Někoho, koho jsem znal? Ale kdy?

Alice se pousmála podobně jako Alec, jenže u ní jsem věděl, že mě nebude mučit pohledem. Stejně jako u Aleca jsem neslyšel její myšlenky, a když jsem si to uvědomil, neslyšel jsem ničí myšlenky.

„Tanyo, mohla bys jet s Edwardem? Potřebuji něco probrat s Kate a Irinou.“ Ty dvě se na sebe nechápavě podívaly. S Alicí podnikaly nekonečné nakupovací nájezdy, ale tím jejich přátelství končilo.

Tanya nadšeně přikývla a vrátila se ke mně.

„Pohněte si,“ zavrčel Alec. „Ještě musíme vyzvednout slečnu Angie.“

Kdo ví, kdo slečna Angie byla.

Kličkovali jsme ulicemi Říma. Alec za volantem si pískal, čímž mě znervózňoval. Carlisle na sedadle spolujezdce bubnoval prsty do palubní desky. Z rádia vyhrávala nějaká nejnovější italská hitovka a já seděl namáčknutý mezi Esme a Tanyou.

„Proč jsme stále v Římě?“ zeptal jsem se Aleca, který zastavil u chodníku a beze slova vystoupil ven.

„Jo a ještě jedna věc,“ řekl a strčil hlavu zpět. „Angie je jiná než my. Nebyl bych rád, kdyby přišla k úrazu.“

Odněkud se ozval holčičí smích. Náš cíl kráčel po prostředku silnice, držel u ucha mobil a vesele se hihňal. Dlouhé, tmavé vlasy jí nespoutaně vlály kolem bledého, kulatého obličeje. Všechno na ní signalizovalo, že je člověk, ale nic jí nezabránilo, aby došla beze strachu k Alecovi a pustila se s ním do řeči.

„Měla mě vyzvednout máma,“ řekla mírně naštvaně a rozhlédla se kolem. Potom objala Aleca kolem pasu a otevřela dveře řidiče.

„Znáš ji,“ povzdechl si skoro dospělý chlapec. Vzhledově byl o něco mladší než já, věkově o nějaké tři století starší. Ale k dívce se choval jako její vrstevník. „Chtěla být co nejdříve doma.“

„Cullenovi, že?“ prohodila a strčila hlavu dovnitř. Měla neuvěřitelně černé oči. Cítil jsem Tanyin šťouchanec. „Já jsem Angie.“ Vlezla do auta a namáčkla se na otce. „Sorry,“ hlesla.

„Nic se neděje, slečno,“ prohodil Carlisle a nefalšovaně na ni začal zírat. Mě i jeho fascinovalo její bijící srdce a ledový klid Aleca, který nastoupil hned za ní. „Jste člověk.“

Přikývla. „Zatím,“ připustila. „Ale to se co nevidět změní.“

„Caius chce vnuka,“ vmísil se do hovoru Alec. „A tvoje máma by byla taky potěšená nějakou další hračkou.“

„Vaši rodiče jsou potom upíři,“ konstatoval otec.

„Jop, už nějakou tu dobu. Táta asi tak tři tisíce let, podle posledních propočtů, máma půl století.“ Podívala se na Aleca a mile se pousmála. Jako na staršího bratra. Neměla strach, že by jí něco udělal. Nebála se, že by ji mohl omylem zabít.

„Kdo jsou vaši rodiče?“ vyzvídal dál Carlisle. Zajímalo ho, kteří upíři se můžou ujmout lidské dívky a vychovávat ji jako vlastní. Věřil by to vegetariánům, ne normálním, lidskou krev sajícím upírům.

„Caius a Isabella Volturi,“ hlesla a vyhlédla z okna.

V hlavě mi to šrotovalo na dvě stě procent. Žena Isabella, která se před padesáti lety stala upírem. Hlodal ve mně červíček pochybností. Mohla to být naše Bella? Ale jak by se potom dostala až k Volturiovým?

Když jsem si k tomu přičetl hlas té ženy, který mi něco říkal, byl jsem si na devadesát procent jistý, že ta tajemná žena v plášti z letiště je moje Bella. Navíc, její myšlenky jsem nikdy neslyšel, a jak se zdálo, po přeměně svoje pole působnosti rozšířila.

„Proč to trvalo deset let?“ zeptala se Tanya. Dívka se otočila dozadu a sladce se usmála. Z jejího úsměvu jsem vyčetl, kde Tanyu měla. Byla sice křehká a lidská, ale ne tak bezbranná, jak jsem si zprvu myslel.

„Kdybyste žili ve Volteře aspoň chvíli, pochopili byste, že není čas myslet na zbytečnosti. Moje chůva se vdala do Španělska, z prázdnin v Dubaji se stalo osm let a poslední dva roky rekonstruujeme dům. Musíte nás omluvit.“

Tanya si odfrkla.

„Být vámi, slečno, tak to vaše frkání nepraktikuji před máti. Ona je trochu háklivá na neslušný chování, a i když jste jistě starší než ona, s chutí by vám nafackovala. V tomhle je odborník.“

„Jo, a přeborník v běhu na padesát mil,“ rozesmál se Alec a strhl volant prudce doprava a potom doleva. „Ještě mám v živé paměti den, kdy ji Felix označil za ‚vánočního andělíčka‘ a řekl jí, ať neklá do mužských věcí a jde nakupovat.“

„Co se stalo?“

„Po padesáti mílích kolem Volterry ho zkopala do kulata. Jo, to byly časy,“ povzdechl si Alec a chytil dívku za ruku. Jejich prsty se propletly a ona ho letmo políbila na spánek. Byli zamilovaní a láska čišela z každého jejich póru.

Do Volterry jsme dorazili brzo ráno. Místo ke hradu nás však Alec dovezl před nějaký velkolepý palác. Před ním už parkovalo černé auto, do kterého nastoupili Denalijští, a ti stáli před vchodem. Eleazar se bavil s Caiusem a tou postavou v černém plášti. Tajně jsem doufal, že by to mohla být moje Bella.

Jen co jsme vystoupili, žena zmizela a brzy ji následovala i dívka. Caius nás přivítal, ale já nevnímal nic jiného, než tu omamnou vůni, která mi připomínala domov ve Forks. Jak takhle mohl vonět někdo ve Volteře? Jako hlína po vytrvalém dešti, jako blízké moře, jako ta neustálá zeleň.

„Angioletto!“ zakřičel Caius, který nikdy nekřičel, a dívka se vrátila zpátky. „Ubytuješ hosty a potom je odvedeš do mé pracovny, kde na ně bude čekat máma.“ Přikývla a usmála se na něj. Nevypadali jako otec a dcera, spíš jako bratr a sestra. Nikdy bych si nepomyslel, že je Caius otcovský typ.

„Pojďte,“ řekla a vešla do domu. Denalijští ji následovali a zbytek naší rodiny se pomalu trousil za nimi taky. Pohledem jsem vyhledal Alici… Alice? Kam se poděla?

„Jaspere, kde je Alice?“ zeptal jsem se bratra, který v tichosti šel vedle mě. Sám byl zmatený a hledal ji.

„Alice zmizela, jen co jsme přijeli,“ ozvala se Kate, která na nás čekala v obrovské hale. „Řekla, že potřebuje sehnat šaty na ples, a potom jsme ji už neviděli.“

„Typická moje žena,“ pousmál se Jasper a dál se už o ni nestrachoval. Znal ji lépe než my a ona byla svými nakupovacími mániemi proslulá mezi všemi upíry, co ji znali. Jenže mně to nestačilo. Tušil jsem, že má něco za lubem. Proč by jinak nechtěla jet s Jasperem a nasomrovala se k Denalijským a té ženě, proč by zmizela bez Jaspera a bez jediného slova?

„Ty, Jaspere, cítíš tu z někoho nějakou emoci?“

Zavrtěl hlavou a pousmál se. „Caius nám řekl, než jste přijeli, že jeho žena je štít a udržuje Dům andělů jako neutrální zónu. Věděl jsi, že je dole obrovská tělocvična?“

Zdálo se mi to, nebo byl nadšený z toho, že tu byl? Nikdy se mu nechtělo do Volterry, protože Aro chtěl získat Alici do své gardy a jeho by tu nenechal. Snažil se je rozeštvat od doby, co se dozvěděl, že Alice dokáže předpovídat budoucnost.

Tanya mě čekala před pokojem, který měl být jen náš. Byl zařízen ve všech odstínech modré a nebyla v něm postel. Jedna celá zeď byla zaskládána cédéčky a knihami. Čím déle jsem se tou ženou zaobíral, tím více jsem si byl jistý, že je to naše Bella. Tanya se nikdy nezajímala, jakou barvu mám rád, co poslouchám, jakou knížku miluji, proč jsem neměl nikdy v pokoji postel. Čím déle jsem přemýšlel o Tanye, docházelo mně, jestli jsem ji vůbec miloval.

„O čem přemýšlíš?“ hlesla Tanya a posadila se mi na klín. Byla osprchovaná, převlečená a navoněná tím drahým parfémem, který jsem jí přivezl před pěti lety z Paříže.

„O jedné holce, kterou znám.“

„Ty mě podvádíš,“ zašeptala a políbila mě. Chutnala jako nějaké ovoce, ale nedokázala jsem odhadnout, jaké. Už to bylo tak dlouho, co jsem naposledy ochutnal lidské jídlo. „Jak můžeš myslet na jinou, když jsem tu s tebou?“ Políbila mě podruhé a ještě jednou.

Její snahu o něco víc přerušila ta dívka. V titěrných kraťasích a vrchu od bikin se opírala o futra a zírala na nás. Nevzrušovala se.

„Mamka s vámi chce mluvit,“ řekla pouze a otočila se na podpatku. Byla úžasná. Neznala nás, ale chovala se tak přirozeně. Jako bychom byli lidé.

Přišli jsme poslední. Zbývalo na nás poslední volné místo, které jsem s chutí přenechal Tanye a posadil jsem se na zem. Vedle mě už hověl Emmett. Ale jediný člen tu chyběl – zase Alice. Kde jen lítala?

Za stolem naproti nám seděla ona žena. Kapuci měla stále stáhnutou až k nosu a znemožňovala nám zjistit, kdo doopravdy je.

„Nebudu to protahovat,“ řekla a uvolnila se. „Poslední týden jsem přemýšlela, jak to udělat, abychom z toho měli užitek jak vy, tak i my. Je jen na mě, co vám nabídnu, vždycky to bylo na mě. A já se rozhodla takto,“ řekla a odmlčela se. Ze šuplíku vytáhla štos lejster. „Za povolení vaší svatby po vás požaduji sto let služby v Domě andělů.“

„Ne,“ řekl jsem bez rozmyslu. „Nepřipojím se ke gardě.“

Naklonila se dopředu a cosi zašeptala. „Mluvil tu někdo o Arově gardě? Já mám ponětí, že jsem řekla služba pro Dům andělů. Já tak zabiju tři mouchy jednou ranou a budeme si kvit. Sto let, co to je?“

„Proč bych se měl upsat někomu, o kom nevím, kdo je?“

„Kdo jste?“ ozval se Carlisle.

„Nedůležité,“ hlesla. „I kdybych byla Duch svatý, mohlo by vám to být šumafuk.“

„Nebudu se tu s vámi hádat,“ řekl jsem a postavil jsem se. „Bez svatby se obejdu klidně další století!“ zaječel jsem a chystal jsem se k odchodu.

„Jak myslíš,“ řekla žena, jenže jiným tónem, než doposud. Bella. Moje Bella. „Já si taky můžu sto let počkat. Čekala jsem padesát let, než jsem se s vámi znovu setkala. Proč si myslíš, že nejednáte s Volturiovými?“

„Patříš mezi ně,“ zavrčel jsem a vrhnul se k ní. Chtěl jsem jí strhnout tu kápi a podívat se na ni, jestli se nějak změnila. Ona však byla rychlejší než já. Vyskočila na nohy, židli odkopla někam za ní a začala po mně ječet.

„Možná jsem si Caiuse vzala, ale to neznamená, že patřím do té Arovy pošahané armády talentovaných! Nejsem blázen, Edwarde. Možná jsem Volturi, ale proč se ke mně chováš, jako bych měla lepru? I na Angie se díváš, jako na zvířátko v zoo!“

Kapuce jí v zápalu spadla na ramena a odhalila její obličej. Byla ještě krásnější, než jsem si mohl představovat. Rovné, čokoládově hnědé vlasy jí spadaly kaskádovitě do poloviny zad a v rozlícení vstávaly nahoru. Z temně hnědých očí šlehaly blesky. Měla krémově bílou pleť bez jediné chybičky. Potom pootočila hlavou a já zjistil, že jsem se mýlil. Po délce celé pravé tváře se táhla tenká, stříbrná jizva a končila někde v jejím výstřihu.

„Bello,“ vydechl jsem a zastavil jsem se uprostřed pohybu. Byla to ona, po tak dlouhé době jsme se spolu zase shledali.

„Isabello, pane Cullene!“ vztekala se. „Odteď už jen Isabello, nebo paní.“

 

>> alter



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mi scusi, Bella II/III:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!