Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Mi scusi, Bella I/III

09.07.2010 (20:30) • VampiresGirl • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 4837×

I. část

Kdysi na zemi existoval člověk, pro kterého bych okamžitě obětovala celou svou smrtelnou duši a upsala bych se ďáblu. Kdyby řekl, snesla bych mu modré z nebe a šla bych za ním na druhý konec světa. Jenže on si necenil toho, co jsem mu nabízela, a odešel. Bez vysvětlení, bez jediného slůvka na rozloučenou zmizel.

Víckrát jsem o něm neslyšela a nehledala jsem ho. Žila jsem si svůj vlastní život, potýkala se s vlastními problémy a řešila nevyzpytatelné situace.

Po prvních deseti mrtvých letech mi jeho tvář a jméno málokdy přišli na mysl. Edward Cullen a jeho rodina se pro mě stali vzdálenou vzpomínkou na něco krásného a nestálého. Teď jsem byla oficiálně třicet pět let mrtvá a z jejich rodiny se stala jen příjemná vzpomínka.

Blonďatý muž vedle mě se otočil tváří ke mně a pousmál se.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal a pohladil mě po tváři. Kdysi mi ty ruce připadly studené, teď měly stejnou teplotu jako já. V šedozelených očích poskakovaly malinkaté jiskřičky a on sám vypadal mladší, než doopravdy byl.

„Dobré ráno, miláčku,“ odpověděla jsem mu taktéž šeptem a jemně jsem se usmála. Do pokoje prosvítaly sluneční paprsky a okusovaly roh postele, kde jsem měla natažené nohy. Má kůže se diamantově třpytila a připomínala mi, kdo jsem. Co jsem.

Nadzvedl mi bradu a ukradnul mi polibek. Milovala jsem to.

„Nikdy bych si nepomyslel, že budu mít takovou překrásnou ženu,“ zavrněl a přitáhl si mě blíže k sobě. Holými zády jsem se dotýkala jeho břicha a chloupky kolem pupíku mě příjemně šimraly. Zbožňovala jsem, když jsem ho ráno našla po mém boku, a ne zahloubaného v obrovských stozích knížek v knihovně, jak řeší nějaké bezprecedentní zákony.

Nikdy bych si nepomyslela, že i já jednou můžu patřit mezi ně. Byli obdivováni, nenáviděni, ignorováni a posloucháni. Tvořili zákony a trestali ty, kteří je nedodržovali. Vlastnili město, ale to pro ně tři bylo malé. Nedovolovali nikomu lovit uvnitř jeho zdí a smrtí trestali každé takové porušení. Lidé ve Volteře prostě byli nedotknutelní, aby se neprovalilo, že ve městě žijí upíři, kteří měli být podle legend vyhnáni svatým Markem.

Svatý Marek byl čistě náhodou můj švagr Marcus Volturi a podle jeho slov šlo tehdy o vyhnání všech těch, kteří se snažili jít mermomocí proti proudu. Sám byl upír už nějaké to tisíciletí, jako můj milovaný Caius, a společně se svou ženou Didyme žil v obrovském volterském hradě. Na hradě s nimi žil ještě Aro, třetí Volturiovic bratr, a většina volterské gardy a upírů, kteří se rozhodli pro život s Volturiovými.

Já, Caius a několik stráží jsme žili bokem celému tomu zmatku a shonu v obrovském paláci na druhé straně města. K domu přiléhal malý park, obrovská zahrada a rozlehlá vinice, která se svažovala po svahu dolů k Roncolle. Pro život v ústraní jsme se rozhodli před několika lety, kdy jsme přijali za svou malou holčičku Angiolettu, která by na hradě nebyla v bezpečí.

Dveře do naší ložnice se otevřely a dovnitř proklouzla štíhlá, černovlasá a černooká dívenka ve světle žluté noční košili. Vyšplhala se za námi na postel a uvelebila se vedle mě.

„Buon giorno, ma bella,“ zašvitořil Caius a přetáhl ruku přes můj bok až k ní.

„Buon giorno, papa,“ pozdravila ho a přitáhla si jeho medvědí dlaň více k sobě, čímž nás namáčknula úplně na sebe. „Buon giorno, mama.“

Políbila jsem ji do vlasů a zamumlala jsem pozdrav. Ona vě děla, že jsme nebyli obyčejní smrtelníci, jako ona. V šesti letech si její dětská fantazie o nás vymýšlela pohádky, ale nikdy se ani slůvkem nezmínila, že bychom byli jiní.

To pro ni jsem momentálně žila. Ještě před nedávnem to bylo batole, které po čtyřech lozilo po obývacím pokoji a snažilo se dosáhnout na všechny okrasné předměty, které pokoj zdobily. Teď z ní byla malá slečna a zanedlouho bude chtít jít na universitu a vdát se.

„Mi scusi, signore,“ zahlaholil muž, který chvíli po našem andílkovi vešel do ložnice. Demeteri se hlavou dotýkal stropu a Angie připomínal medvěda. Měl krátké, hnědé vlasy, svaly kam se člověk podíval a obvykle se mračil. Možnosti odejít z hradu strachu využil okamžitě, stejně jako Alec a Coralina, jediná žena v mužské gardě.  „Ale v hale čeká váš bratr a chce s vámi mluvit. Mi scusi, signora.“

„Nic se neděje, Demeteri,“ řekla jsem a posadila jsem se. Aro byl neodbytný a vždycky přicházel v nejnevhodnější hodinu. Vůbec nebral ohled na to, že Angioletta někdy spala nebo jsme chtěli být s ní. „Jednou Ara přetrhnu jako hada,“ slíbila jsem, políbila jsem Caiuse na čelo, ten políbil Angie a odešel společně s Demeterim pryč.

Stále rokovali v Caiově pracovně a ne vylézt a říct, co se děje. Angioletta už šla zase spát a já jsem osaměla.

Lehce jsem zaklepala na dveře a vstoupila jsem dovnitř. Caius seděl ve svém křesle za masivním stolem a unaveně si mnul oči. Aro rázoval po místnosti a Marcus stál opřený o sloupek uprostřed pokoje a nad něčím hloubal.

Postavila jsem na stůl podnos se čtyřmi poháry horké, čerstvé krve a pousmála jsem se. Nikdo mi úsměv nevrátil, což mě zarazilo. Obvykle se aspoň Caius usmál.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se a posadila jsem se do křesla naproti Caiovi. Podala jsem jim poháry a oni je s vděkem přijali. Museli vzít zavděk krví z daňka, kterého zabil Demeteri ve volterské oboře. Podle mě ho ani nevnímali, co pijí.

„Jak bys zabránila něčemu, čemu ani zabránit nechceš?“ zeptal se mě Aro, který se zastavil až u mě a opřel se o opěradlo křesla.

„Nechápu.“

„Jak bys mohla,“ povzdechnul se Marcus. „Jsi tak mladá.“

Upila jsem z poháru a otřela si koutky úst. Stále mě podceňovali a jen Caius věděl, že pozorně sleduji jejich politické machinace. Kvůli Angie jsem musela plánovat dopředu a předvídat, kdy se ve Volteře objeví krvežízniví upíři.

„Náš starý známý nám oznámil, že chtějí svou rodinu spojit s jinou. Bylo by jich dvanáct, což by znamenalo druhou největší skupinu upírů na planetě.“

„Nelíbí se vám to, ale?“

„Carlisle Cullen je náš dobrý přítel, a kdybychom řekli ne, poštveme proti sobě druhou půlku našeho světa.“

Počkat, cože? „Edward se bude ženit?“ vyhrkla jsem a nemyslela jsem na důsledek svého výroku. Oni nevěděli, že jsem kdysi Cullenovi znala. Úspěšně jsem to Volturiovým tajila a nikdy bych jim to neřekla. Nebýt téhle chyby.

Jejich pohledy se stočily na mě. Marcus přešlápl z nohy na nohu, Caius se naklonil dopředu a Aro pevně sevřel opěradlo křesla.

„Odkud znáš Cullenovi?“ zeptal se mě podezíravě Aro. „Nepamatuji si, že by přijeli do Volterry v poslední době, co tu pobýváš ty.“ Skousla jsem si rty. A bylo to v háji.

„Znala jsem je před čtyřiceti lety,“ přiznala jsem. „Mi scusi, že jsem vám o nich neřekla dřív. Ale takhle část je už dávno za mnou. Opravdu se bude Edward ženit?“

„Ano,“ řekl Caius, vstal a došel až ke mně. Naklonil se a políbil mě. „Chce si vzít tu Tanyu, nebo jak se jmenuje. Taky vegetariánka.“

„Vyřídím to,“ řekla jsem. „Není nic horšího než vinna. Ale nebýt Cullenových, doteď bych žila ve Forks a nikdy bych nikam nevycestovala. Otevřeli mi oči.“

„Jsi osina v zadku, mia Bella,“ prohlásil Aro. „Ale ať je po tvém. Stejně jsem slíbil Sulpícii, že ji vezmu do Paříže.“

„Pozvěte je ode dneška za rok,“ řekla jsem. „Rok vydrží.“ Museli vydržet. Všichni tři svorně přikývli.

„Proč rok?“ zeptal se mě zvědavě Marcus a přesunul se k nám třem. Ve sporém světle vypadal stejně úchvatně, jako Caius. On a můj manžel si byli neuvěřitelně podobní, ačkoliv měl Marcus tmavě hnědé vlasy světle hnědé oči. Aro na rozdíl od nich vypadal úplně jinak. Už za svých lidských let musel být neuvěřitelně bledý a překrásný a i teď byl neodolatelný. Dříve bych řekla i kouzelný, ale to bych s ním nemohla několik let žít pod jednou střechou. Vycházeli jsme spolu, dokud nás někdo na dlouho dobu nezavřel do jedné místnosti. Potom jsem si bylo schopní říct hodně ošklivé věci, které se nechal líbit jen ode mě.

„Rashid mě pozval k nim a já jeho nabídku přijala. Příští měsíc začínají ve škole prázdniny a já beru Angiolettu s sebou.“

„Měl bych jít,“ vyhrkl Marcus. „Didy mě jistě zabije.“ Jeho drobná, nevinná žena dokázala být pěkná dračice, když se jí zachtělo. Většinou zuřila, když se u nás Marcus pár dní zapomněla a s Caiem řešil světový mír.

Dům se vylidnil a my dva měli zase klid. Angie spala, Demeteri s Alecem zmizeli do hradu a Coralina byla stále ještě na dovolené ve Francii, kde žil její bratr Luc.

„Proč jsi mi nikdy neřekla, že znáš Cullenovi?“

„Snažím se zapomenout,“ špitla jsem a schoulila jsem se v jeho náruči. „Dříve mi neuvěřitelně chyběli, ale teď je to za mnou. Změnila jsem se, přehodnotila jsem své cíle a zamilovala se. Miluji teď někoho jiného.“

Ublíženě se zatvářil a já ho políbila na čelo. „Milovalas Edwarda Cullena?“

„Kdysi,“ přiznala jsem. „Mi scusi, Caie.“

„Za co se omlouváš? Za to, žes někoho milovala? Ale Bellinko,“ rozesmál se. „Každý jsme někdy miloval, to ti nemůžu mít za zlé.“ Polibek mi opatrně vrátil, jako bych byla křehký člověk, ale já chtěla víc. Měli jsme dostatek času, než se někdo vrátí, a Caiova pracovna byla mé oblíbené místo.

Obkročmo jsem si na něj sedla a začala jsem ho líbat na krku. Pomalu jsem mu rozepínala košili a on mi s větší vervou rozepínal knoflíčky u halenky. Nakonec oba dva kusy oblečení skončily na zemi pod námi roztrhané na cáry.

„Vždycky tě budu milovat,“ zašeptala jsem a nechala jsem ho převzít kontrolu nad mým tělem.

Angioletta rozespale zírala na nás dva v těsném objetí. Málokdy zašla až ke Caiovi do pracovny, protože obvykle někoho našla ještě dřív, než sem došla.

Oba dva jsme byli nazí, Caius navíc připoutaný pouty k ručkám křesla a na sobě měl jen černou kravatu, kterou jsem objevila o něj v šuplících. Ani jsme se nesnažili předstírat, že děláme něco nepatřičného.

„Mami? Tati?“ zašeptala a její rozespalá očka se rozšířila úžasem.

„Ano, srdíčko? Stalo se něco?“ zeptala jsem se a natočila jsem se tak, aby neviděla většinu toho, co jsme dělali.

Přejížděla pohledem ze mě na Caia a rozpačitě se pousmála. „Mám žízeň.“

Caius se rozesmál, ale byla jsem to já, kdo vstal, oblékl se a šel s ní do kuchyně. Hodiny na zdi ukazovaly tři hodiny ráno, ale doma jsme byli zatím jen my tři.

„Co jste to dělali?“ zeptala se mě zvědavě a vyškrábala se na barovou stoličku, aby dosáhla na pult, kam jsem postavila teplé kakao.

„Ehm…“ zamyslela jsem. Jak chcete šestiletému dítěti vysvětlit, že jste měli sex se svým manželem? Snad právě proto Caius předtím nechtěl děti. Děti vám kradou soukromí a v upírském světě ho existovalo velice pramálo. „Řekla bych, že takhle se dělají děti,“ zašeptala jsem spiklenecky a mrkla na ni. „Ale neříkej to ve škole.“ S úsměvem na rtech přikývla a napila se kakaa. Pod nosem jí zůstal hnědý knírek.

„Kdy pojedeme na prázdniny?“

„Až dostaneš vysvědčení a skončí škola,“ slíbila jsem jí a pohladila jsem ji po černých vlasech. „Potom poletíme hodně daleko a tam chvíli budeme bydlet.“

„Bude tam táta?“

Přikývla jsem. „Pokud ho strýček Aro nezdrží tady, bude tam s námi. Ale teď už pojď spát, ty rozumbrado.“

Jen co Angie znovu usnula, vrátila jsem se ke Caiovi, který stále seděl v křesle a nemohl se díky poutům pohnout. Rozesmála jsem se a on nic nechápal. Jemu se nenaskytl takový pohled, jako mě. On se nemusel dívat na nahé tělo člověka, kterého miloval, a který se tvářil jako umučení boží.

„Už spí,“ zavrněla jsem a odpoutala jsem ho. Pro dnešek bylo her dost. Nechala jsem ho, aby si oblékl černý župan, a potom jsem se k němu znovu přitulila a nechala jsem si vyprávět, jaký byl svět před tím, než jsem se narodila.

Historie z jeho úst zněla jako pohádka a nebýt upír, jen lecčemu bych uvěřila. Nebylo možné, abychom tolik zasahovali do lidských dějin a oni si toho nevšimnuli. I teď jsme ovládali polovinu jejich světa a oni si žili bez povšimnutí dál. Z toho nám plynuly peníze, z toho jsme žili a mohli si kupovat, co jsme si zamanuli. Byli jsme bohatí na jejich úkor. Nesmírně bohatí. A lehce se na to zvykalo.

Měsíc utekl jako voda a my se pomalu chystali na odjezd do Dubaje, kde žil Rashid s partnerkou. Oba dva byli nesmírně přátelští a veselí a já se k nim vracela ráda. Tentokrát to bylo poprvé od okamžiku, kdy jsme adoptovali Angiolettu.

Angie pobíhala po domě a nosila mi a Coralíně všechno, co si chtěla vzít s sebou. Většinu z toho jsme stejně vyřadily, když se nedívala, ale jí to dělalo radost.

Caius se ochomýtal okolo a balení nechal na mě. Občas ho zavolali bratři, aby jim s něčím pomohl, a zabavili ho na celý den. Demeteri i Alec byli jako na trní. Z Volterry se dostali maximálně tak, když plnili nějaký úkol, a teď byli pozváni, aby s námi strávili dovolenou. Kdyby to Aro jen věděl, jak mu dva z jeho nejlepších lidí rozmazluji.

Cullenovi a Denalijští přijali všechny naše podmínky a souhlasili, že se svatbou počkají, dokud všechno nevyřídíme. Nebyla jsem si vědoma toho, že by se ptali, proč tak dlouho chceme čekat. Stejně jim po tom byla putna.  Nic proti nim.

Měla jsem rok na to, abych si vymyslela milión důvodů, proč se nemůžou spojit. Jakýkoliv důvod, který projde přes bratry, je přijatelný a Aro přijme cokoliv, jen aby jim zabránil v tom, co chtějí udělat.

Žádná svatba a šmitec.

Ale proč by neměl mít Edward právo na štěstí, když jsem ho dostala i já? Proč by neměl být šťastný a zamilovaný, když jsem šťastná a zamilovaná i já?

Chtěla jsem s nimi naposledy mluvit, sama se rozloučit. Měla jsem na to právo. To oni odešli a nechali mě tam bezbrannou, bez vysvětlení a s pocitem, že nejsem chtěná. Teď jsem to byla já, kdo měl navrch, ačkoliv jsem kdysi byla člověk. Když mě poznali, byla jsem mladinká a oni staří. Jenže brzy jsem pochopila, že moc v našem světě není o stáří, ale o respektu. Můžeš být novorozený a rozkazovat tisíc let starému, ale můžeš být tisíc let starý a nikdy nerozkážeš mladičkému upírovi. Je to o tom, kdo jsi, koho znáš, a koho podplatíš. Tak funguje náš svět, a pokud někdo neumí hrát, skončí jako potrava pro silnější a ambicióznější.

Kde jsem stála já, když jsem byla manželka jednoho z nejváženějších upírů na zeměkouli?

Znovu se s Cullenovými setkat znamenalo znovu oprášit staré vzpomínky. Vůbec jsem nevěděla, jestli to bude bolet, jestli ještě něco ucítím, jestli jsem byla stále ještě živá.

Jmenuji se Bella, Bella Volturi. Bella znamená krásná, ale já si tu připadnu jako ošklivé káčátko, ačkoliv mě můj milovaný Caius ujišťuje, že jsem ta nejkrásnější pod sluncem. A já mu zatím věřím. Jsem manželka, matka, přítelkyně a ztracená dcera. Jsem cokoliv, co si můj manžel přeje, abych byla. Nosím štěstí, smůlu, radost i slzy. Jsem predátor a to se nikdy nezmění. Nechtěla bych to změnit. Miluji nespoutaný lov a svého andílka. Miluji Caiuse. Miluji Volterru. Miluji svůj domov.

Odsoudí mě za to Cullenovi?

>>

Autor: VampiresGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Mi scusi, Bella I/III: