Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Město andělů

surprise-ukázka


Město andělůInspirace ze stejnojmenného filmu. Snad se bude líbit... Není co více dodat, jen že se jedná o Edwarda (poloupíra) a Isabellu (člověka)... Hezké čtení, vaše zuzu P.S.: Pusťte si k tomu píseň Only Time od Enyi či jakoukoliv jinou smutnou písničku, hlavně k poslední části.

Už ji nějakou dobu sledoval. Věděl, že žije s přítelem, ale jak pochopil, nemilovala ho. Nevěděl, na co čeká, proč se bojí ji oslovit, ale byl jiný, tak jiný...

Šla akorát domů, už bylo moc pozdě. Tom se zase bude určitě rozčilovat, jako ostatně vždy, když neposlechla jeho režim. Nedokázal pochopit, že ona má také svůj život. Chtěla s ním skončit, ale vždy ji přemluvil. Dnes byla pevně rozhodnuta, že Tom konečně musí odejít. Už s ním nedokázala déle být a žít.

Náhle pocítila nepříjemný pocit v zádech a otočila se. V pouličním osvětlení bohužel nic neviděla, tak se zase vydala na cestu, ale mrazivý pocit cizích očí už nezmizel. Naštěstí domů měla již jen kousek.

Netušila, že ji sleduje nadpozemsky krásný mladík, který z ní byl moc unesen. I když ji neznal, její ticho myšlenek ho k ní táhlo...

Odemkla hlavní dveře a vstoupila do předsíně. Spatřila světlo televize hrát z obýváku a sklíčeně si povzdechla. Už ten rozhovor chtěla mít za sebou. Potichu si sundala kabát a pověsila ho, boty stáhla z nohou, odkopla je pod botník a nazula si papuče a pak zamířila rovnou do obýváku.

Tom seděl rozvalený na gauči a evidentně nevnímal, že už přišla. V ruce držel plechovku piva, kterých bylo rozházených kolem stolu několik, a opilecky nadával na nějaký zápas basketu.

Oči jí sjely po jeho chování a pocítila nechuť. V místnosti to smrdělo jako v nějakém pajzlu a on ještě jako drzost si chtěl zapálit.

„A dost!" vyletěla najednou a vyhodila mu plechovku z ruky. Neohroženě před ním stála a mladík, který ji sledoval, byl překvapen její odvahou.

Tom si konečně všiml, že v místnosti není sám, a naštvaně se zvedl.

„Copak se děje, lásko?" zavrčel opile a natáhl se, aby ji uhodil. Znova. Ale ona si to nechtěla již nechat líbit a pod jeho ránou se sehnula.

„Uklidni se, Thomasi!" vykřikla nervně. Nevěděla, k čemu se Tom zase odhodlá.

„Už tě tu nechci, je ti to jasné? Vypadni!" zařvala na něj, ale on se jen pochechtával.

„Copak, Bellinka mě tu už nechce?" Výsměšně si ji prohlížel a přibližoval se k ní. Bála se ho. Ustupovala před ním, ale teď už neměla kam. Opírala se o stěnu a přemýšlela, co má dělat. Tom se k ní přibližoval s nebezpečným výrazem.

„Já ti ještě ukážu, Bellinko. Ty mě ještě chtít budeš. Budeš prosit, holčičko," syčel nenávistně a znova se natáhl, že jí zase vrazí. Bella se odhodlala a odstrčila ho od sebe.

„Vypadni! Už tu nemáš co dělat. Já tě už nechci!" Tom se sbíral ze země a chechtal se ještě více.

„Bellinko, přece nechceš zahodit krásné dny, co jsme měli, né?" říkal Tom oplzle a vrávoral, jak se snažil udržet na nohou.

Bella si z kapsy vytáhla telefon a vyhrožovala mu: „Jestli se mě jen dotkneš, tak volám policii. Už si nenechám od tebe ubližovat, Thomasi."

Mladík, který tuto dvojici sledoval, se udivoval její odvaze. Očekával by cokoliv, ale toto rozhodně ne. Malé, drobounké stvoření vyhrožující téměř dvoumetrovému chlapovi. Thomas se zasekl a pak se rozřehtal.

„To si nedovolíš. Nikdy jsi své výhružky nesplnila, Bellinko." Tu zdrobnělinu nesnášela. Už už na číselníku namačkala 911, když ji zastavil jeho hlas.

„Odcházím, Bello. Přeješ si to a já ti tu nebudu zaclánět, stejně náš vztah za nic nestál. Ani v posteli, najdu si radši nějakou jinou, která se nebude ostýchat. Zůstanu poslední noc a ráno si odnesu věci. Klidně se zamkni, ale já ti nic neudělám." Překvapeně na něj pohlédla.

Čekala, že se zase bude snažit jí ublížit, ale on ji naprosto ohromil. Posadil se zpět na gauč a usnul. Nevěděla, jak dlouho tam stála, než se uklidnila. Pak sama zalezla do ložnice, pro jistotu si zamkla a pak ulehla.

Chlapec sledoval, jak se jí nedaří usínat, a bylo mu jí moc líto. Viděl její hádku s jejím partnerem a oddechl si, že ten chlap už odchází.

Když se přestala vrtět a dech se jí upokojil, přistoupil k ní blíže. Sledoval její jemné rysy obličeje, vlasy kolem něj rozhozeny jako vodopád a v bílé košilce vypadala jako anděl. Pousmál se té ironii.

*   *   *

Mířila parkem do svého domu. Již čtrnáct dní měla od něj klid. Thomas ji opustil a jí bylo lépe. Více se v práci usmívala a nechodila domů s napnutými nervy.

Nervózně se ošila a zamračeně se rozhlédla. Poslední dva týdny sílil pocit, že ji někdo sleduje. Cítila to i předtím, ale asi si to neuvědomovala. Nevěděla, co má dělat.

Mezitím se mladík rozmýšlel, co má dělat. Nejednou se jí málem ukázal, ale vždy na poslední chvíli se rozmyslel. Ona dívka ho moc přitahovala, ale bál se, že ho nepřijme. A hlavně by porušil jeden z nejhlavnějších zákonů o utajení... Ale nemohl odolat.

Bella procházela přes prázdnou loučku. Na chvíli se zasekla, zdali něco nenechala v práci a radši se podívala do kabelky. Když zvedla hlavu, jakože bude pokračovat v cestě, lekla se tak, že málem spadla na zadek. Rozdýchávala se a přitom sledovala dotyčného, který se před ní z čista jasna objevil.

„Dobrý den, nevyděsil jsem vás?" zeptal se mladík a usmál se. Ona na něj jen dokázala zírat a tělo ji neposlouchalo. Kolena se chvěla, srdce si běželo maraton a mozek byl sotva schopen zvládnout příkaz, aby se držela na nohou. Zelené oči ji chytily do pasti a nešlo se od nich odtrhnout.

Bílé zuby se blýskly v zapadajícím slunci a Bella na chvíli zavřela oči a zatřepala hlavou. Párkrát se zhluboka nadechla, aby uklidnila své běsnící srdce a poté se odhodlala a znova se na něj podívala.

„Ne, jsem v pořádku. Jen mě spíš napadá... Kde jste se tu vzal? Nikdo tu nebyl..." přemýšlela nahlas a teď se dívala na to, jak si jemný vánek pohrává s jeho bronzovými vlasy v upraveném rozcuchu.

Byla to spíš taková řečnická otázka, ale chlapce to trochu zamrazilo. Tohle nedomyslel.

„Víte, seděl jsem tu. Málem jste o mě zakopla," zalhal. Nevěděl, jak jinak z toho vycouvat. Uchvácen jejími reakcemi natáhl ruku k ní, než si uvědomil, co dělá. Všimla si toho, dívala se na něj pochybovačně.

„Než jsem se zastavila, nikdo tu nebyl," odvětila rozhodně a s nedůvěrou si ho prohlížela.

„Asi jste si mě nevšimla." Čelo se jí zkrabatilo zamyšlením a pak pokrčila rameny.

„Stejně je to jedno, ale vyděsil jste mě. Příště si na to dávejte pozor," poznamenala mnohem příjemnějším tónem.

„Omlouvám se, to jsem nechtěl. Příště se to již nebude opakovat. Pro případ, že bychom se někdy ještě potkali, jmenuji se Edward." Čokoládové oči si ho přeměřily a pak se ústa usmála. Jak jí to jen slušelo!

„Omluva přijata. Jsem Isabella, ale jinak pro přátele Bella." Nabídla mu ruku, ale když se k ničemu neměl, zase ji zmatena stáhla. Líbila se jí jeho přítomnost. Cítila se uvolněně jako nikdy předtím a tak udělala něco, co bylo proti všem jejím zásadám.

„Nechcete... Nechcete jít ke mně na kafe?" zeptala se a upřeně na něj pohlédla.

„Moc rád," zašeptal a pak za hovoru vyrazili k ní.

*   *   *

„Děkuji vám za krásné odpoledne, Bello," loučil se Edward. Opravdu se s ní příjemně trávil čas, ale musel ještě splnit pár povinností.

„Prosím... Bylo by mi milejší, kdybychom si tykali," řekla ostýchavě a trochu zčervenala.

„Dobře. Děkuji ti za krásné odpoledne," zopakoval a usmál se.

„Já tobě taky, Edwarde. Takhle dlouho jsem se již nebavila. Uvidíme se ještě někdy?" Tázavě zvedla oči a skousla si spodní ret. Pokřiveně se usmál.

„Třeba hned zítra, pokud si budeš přát, ale teď už musím jít. Dobrou noc, Bello," zašeptal a pak jako vítr byl pryč.

„Dobrou," zopakovala do prázdna a pak zavřela dveře. Svezla se po nich a vložila si hlavu do dlaní. Netušila, co se s ní děje. Srdce bilo jako zvon, když jí zalétla jen maličká myšlenka k tomu oslnivému muži, Edwardovi, a ona tušila, co to znamená. Nechtěla si to přiznat.

Tuto noc se jí těžce usínalo, a když se jí to povedlo, sny byly o něm. Zelené oči a bronzový rozcuch se jí honil hlavou.

Edward si opatrně sedl na její postel a strašně ho lákalo ji pohladit. Celá její tvář ji lákala k motýlím polibkům, které jí ale nemohl nikdy dát. Tedy - mohl, ale bál se, že jí ublíží...

Náhle ho tyto pocity začaly deprimovat. Smutnil z toho, že nemohl být s ní. Nemohl být s ní tak, jak by si pro ni představoval. Platonický vztah je sice krásný, ale bez doteků, bez žádného doteku.

*   *   *

Během několika týdnů se začali stýkat pravidelně téměř každý den. Jakmile jeden den jeden z nich nemohl, tak ten druhý to pomalu cítil jako křivdu. Za tu dobu, co se znali, se na sobě stali tak závislí, že skoro bez sebe neudělali ani krok, ale zato vše se dělo jen v kamarádské rovině.

Bellu stále uchvacovaly jeho zelené oči. Občas, když se do nich zahleděla, měla pocit, že se v té zelené záři utopí... To si vždy musela trošku potřást hlavou, aby se vymanila z jeho vlivu. Bála se, že je v tom sama, ale netušila, že Edward je jí okouzlen naprosto stejně, ne-li více.

Vždy, když se odpoledne potkali, vydali se spolu na nákup. Edward jí vždy vozil košík a ona tam nakládala věci. U pokladen se snažila se ho nějak dotknout, ale nikdy se jí to nepodařilo. Ať se sebevíce snažila, on vypadal, že si to vůbec neuvědomuje.

Jenže on po dotyku toužil čím dál tím více. Jenže i teď měl občas problémy se v její přítomnosti ovládat, protože její vůně ho neskutečně lákala. A co by se mohlo stát, kdyby se dotkl její horké kůže... Kdyby ucítil její puls na své kůži... Už jen z představ se mu sbíhaly sliny a to nemohl dovolit.

Jednoho dne, to zrovna když byl den nákupů, Bella chtěla dělat nějaký salát. Edwarda bavilo ji sledovat, ale rozhodl se, že jí pomůže.

„Bells, ukaž, já ti s tím pomůžu," nabídl se, přičemž jí vzal nůž a rajče z rukou a bokem ji odsunul stranou. Začal krájet zeleninu, přičemž Bella začala hledat správné koření, které do salátu patří.

Edward ji sledoval a chvíli nedával pozor. Náhle se řízl a krev mu začala prudce téci. Vystrašeně pohlédl na ni, přičemž si ulehčeně oddechl, když stála zády k němu. Náhle se s třemi malými skleničkami otočila k němu a zarazila se.

„Edwarde, jsi v pořádku?" ptala se roztřeseně. Oči se jí při pohledu na krev rozšířily a srdce začalo rychleji bít. Edward nevěděl, co se děje, ale když viděl, že ona strašně rychle bledne a krůpěje potu jí máčí čelo, pochopil.

Pak se náhle v bezvědomí sesypala na zem a skleničky se rozkutálely po celé kuchyni. On okamžitě k ní přiskočil, přičemž po ráně od nože mu zbyla již jen krvavá stopa na ruce a na lince. Namočil opatrně utěrku a začal jí omývat čelo.

Měl o ni ohromný strach, ale ještě dříve, než se probudila z bezvědomí, uklidil všechny důkazy o tom, že mu kdy nějaká krev tekla.

„Co... Co se děje?" ozval se její hlas tiše a bezbarvě.

„Já nevím, akorát jsi na mě pohlédla a pak ses sesypala jako domeček z karet," odvětil jí Edward a trošku zažertoval, i když měl o ni ohromný strach.

„Ale já vím," pověděla mnohem rozhodněji Bella a chytla ho za ruku. Za tu, kam se řízl. Nevěřícně ji prohlížela a nemohla přijít na to, kde je ta rána po noži.

„Řízl ses..." zkonstatovala a nechápavě na něj pohlédla.

„To se ti asi zdálo, Bells. Já jen viděl, jak ses sesypala, a měl jsem o tebe velký strach." Pomohl jí pomalu se posadit a opřel ji o linku.

„Edwarde, já to viděla. Po ničem jiném takhle neomdlívám," snažila se mu vysvětlit, ale koho se snažila přesvědčit? Jeho nebo sebe?

„Bells, třeba se ti to fakt jen zdálo. To bych musel vědět, že by mi tekla krev, nemyslíš?" prohlásil a doufal, že se v tom už nebude šťourat.

„Počkat," řekla najednou rázně stále si prohlížejíc jeho ruku. Náhle se usmála a pravila: „Tušila jsem, že se mi to nezdálo." Poukázala na pár kapek krve na jeho rukávu od svetru. On jen v duchu zaklel, jak si toho mohl nevšimnout?

„To je asi už..." nedomluvil, protože ho okamžitě přerušila. 

„Nelži mi. Co jsi zač?" Jakmile to vyslovila, trochu se strachem v očích se od něj odsunula. Byla si najednou v jeho přítomnosti tak nejistá.

Jakmile pustila jeho ruku, teprve teď mu došlo, že ji cítil na své kůži a neublížil jí. Zvládl by s ní být. Jenže už je pozdě, povzdechl si v duchu.

„Já... Já..."

„Pravdu, Edwarde." Neoblomnost v jejích očích a v jejím hlasu mu jasně dávala najevo, že neuvěří jen tak něčemu.

Rozhodl se, že jí to řekne. Stejně už nemá co ztratit, protože to nejdůležitější už nemá. Její důvěru.

„Víš, Belli, já nejsem normální člověk..." začal, ale zlomil se mu hlas. Nedokáže to...

„Jo, toho jsem si taky stihla všimnout. Takže co jsi?" dorážela na něj a plameny v jejích očích mu jen dokazovaly její odhodlání se tu pravdu dozvědět za každou cenu.

„Jsem... poloupír," vydechl tiše.

Ona se nejdřív zasekla a pak se pořádně zhluboka nadechla. Oči se jí nenávistně zúžily a pak na něj vykřikla: „Vypadni! Prosím, vypadni, a už se nikdy nevracej!"

On jen stále klečel neschopen slova. Nevěřil slovům, která právě teď vyšla z úst té nekrásnější bytosti a nejkrásnější duše, kterou měl šanci kdy poznat.

„To nemyslíš vážně," zašeptal bezmocně.

„Vypadni, řekla jsem. A myslím vážně každé slovo. To sis se mnou chtěl jen tak pohrát a pak jednoho dne by se našel jen u policie záznam, že se pohřešuje nějaká Isabella Swanová? Tak to fakt ne... Zmiz, ať už tě nevidím." Zvedla se ze země a nenávistně ho propalovala očima. Neuvědomovala si, že kdyby chtěl, mohl jí ublížit kdykoliv, ale on by to nedokázal.

Chtěl cokoliv vysvětlit, něco říci, ale výraz jejího tvrdého rozhodnutí ho přesvědčil o tom, že nemá smysl se s ní dohadovat. Zmizel svou přirozenou rychlostí a ji nechal jen zmateně koukat na místo, kde ještě před pár vteřinami stál.

Pro oba to bylo těžké rozhodnutí. Bella se poté složila a obličej si složila do dlaní. Slzy se jí samy od sebe spustily proudem a v hrudi cítila velkou díru, protože pochopila jednu věc. Ona se do té zrůdy zamilovala.

*   *   *

Další týdny pro ni probíhali v takovém apatickém stavu. Vše dělala automaticky, ani nad tím nemusela přemýšlet. Občas, hlavně po nocích, měla pocity, že není sama, tak seřvala vždy Edwarda, aby vypadl, že ho tam mít nechce. Vždy ji poslechl, nechtěl ji dráždit, ale nemohl být daleko od ní. To už nedokázal.

Miloval to něžné stvoření, i když na něj byla nevraživá. Slyšel ji po nocích plakat a jemu se poté svíralo též srdce bolestí.

Jednou, po hodně dlouhé době, se Bella konečně rozhodla. Chtěla tento pocit aspoň jednou zažít, a i když milovala mytickou bytost, nevadilo jí to.

Akorát začínal víkend a ona ho chtěla strávit na své chatě, která je asi dvě hodiny od Los Angeles. Zabalila si pár věcí a něco nakoupila i jemu, aby nejel jen tak na sucho. Pořídila pár potravin a čekala na večer, kdy vždy jeho přítomnost cítila.

Úsměv se jí na tváři vykouzlil, když ho ucítila. Zašeptala jeho jméno a čekala, kdy se objeví. Chápala ho, že se jí asi bude trošku bát, tak jen láskyplně šeptala jeho jméno a potichu se mu omlouvala a říkala, že to chce nějak odčinit.

Nakonec přišel. Stál tam ve své kráse a pozoroval ji těma svýma zelenýma očima. Kdyby neseděla, asi by se jí podlomila kolena jeho krásou. Pohlédla jinam a pak vstala a pomalu se vydala jeho směrem.

Nedokázala uvěřit, že ho tu má. Nedokázala přesvědčit svůj mozek, že ho tu má, než se ho sama dotkla a pak ho objala kolem pasu. Položila si hlavu na jeho hruď a cítila, jak rychle a prudce dýchá.

Líbilo se jí, že i ona jeho dovádí k šílenství. Dělalo jí to moc dobře. Konečně se odhodlal i on a spoutal ji ve svém náručí. Konečně oba našli to, co hledali. Toho druhého.

Chvíli tam tak jen stáli, když ho ona pozvala k sobě na chatu. Rád souhlasil a odejeli spolu pryč.

*   *   *

Jakmile tam dorazili a Bella otevřela dveře, sevřel ji Edward v objetí. Počal ji pomalu líbat na krk a tváře, potřeboval se oťukat, zdali zvládne svou chuť po krvi. Přejel jí rukou po zádech až k zadečku, když jí unikl vzdech. V tu chvíli si byl jistý, že ji zvládne, nějakým způsobem se dotáhli do ložnice a pak se oba dostali až do výšin mráčků a obláčků, které patřily jen jim.

Ráno se Bella vzbudila a jak sledovala spícího Edwarda, uvědomila si, že tu není nic dobrého k jídlu. Rozhodla se, že mu pro něco dojede do blízké vesničky, koupí mu nějaký koblížky. Opatrně tedy vstala, oblékla se, napsala mu vzkaz a vyrazila na cestu.

Edward se vzbudil nějakou dobu po ní. Natáhl ruku na její půlku a zjistil, že je v posteli sám. Zamračeně si prohlédl postel a na polštáři vedle sebe zahlédl papírek, který poukazoval na to, že jela pro čerstvé pečivo a že se za chvíli vrátí.

S úsměvem se šel osprchovat. Už se těšil na její přítomnost, až ji bude moci políbit, svírat ji v náručí...

Dokoupal se, ale ona ještě doma nebyla. Přišlo mu divné, že se ještě nevrátila, protože věděl, že vesnice je pár minut jízdy autem, a pokud jela na kole, tak už by tu pomalu měla být.

Další chvíli se jen nepříjemně ošíval, protože tušil, že se něco stalo. Už tu déle nemohl vydržet.

Vypálil k jejímu autu, nastartoval a vyrazil směrem k vesnici. Uprostřed lesů, zrovna tam, co je ta krutá ostrá zatáčka, stál před ním velký nákladní vůz. Ze vzduchu kolem cítil její vůni mnohokrát silněji a jed se mu sbíhal v puse.

Okamžitě vyletěl z auta a hledal ji.

Nejdříve nemohl říci, kde je, protože pach krve se tu vznášel všude, když ji zahlédl kousek dál ve směru od sebe na silnici. Ležela tam tak sama, osamocena, v kaluži krve.

Přiběhl k ní a přiklekl. Vzal si její ruku do dlaní a počal ji zulíbávat, protože chtěl, aby věděla, že je tu s ní. Ani nevnímal krev, ve které se právě válel. S velkými obtížemi otevřela oči a usmála se na něj.

„Tady jsi, můj anděli. Miluju tě," zašeptala z posledních sil a oči se jí zase přivíraly.

„Ne, Belli, nenechávej mě tu, miluju tě, taky tě miluju, nenechávej mě tu samotného," křičel Edward bezmocně a třásl s její rukou, jakoby jí to mělo pomoci. Ani si neuvědomoval pocit štěstí, který ho zalil po těch dvou slovech, která jí vyšla ze rtů a která si vždy přál uslyšet, protože silnější bolest jej přehlušila.

Slyšel jen slábnoucí dech a zadrhávající srdce. Nemohl uvěřit, že květina jeho života vyhasíná, nevěřil, že důvod jeho bytí, který nedávno našel, už odchází, už mizí...

„Belli, lásko, zůstaň tu prosím, aspoň chviličku ještě, nechci tu být sám," zoufale drmolil Edward, i když již věděl, že je pozdě. Poslední dech se dostal přes ústa a srdce jí utichlo. Navždy.

„Néééé!!!" Jeho hlas se rozlehl v ozvěně lesy kolem. Někdo mu právě vytrhl srdce z těla a on tu už nechtěl být. Nechtěl tu zůstat bez důvodu své existence. Ještě nevěděl, co udělá, ale byl rozhodnut, že se vydá co nejdříve za ní.

 


Tak vám tu přináším další jednorázovku. Poprvé jsem napsala SE a tak doufám, že mě za to neukamenujete. Prozradím vám, že pokud jste se dostali až sem, tak jste přečetli asi 3 200 slov, což je zatím pro mě maximum, co jsem narvala do jednorázovky.

Doufám, že mi tu zanecháte jakoukoliv reakci, kladnou i zápornou, na což se těším. Vaše zuzinecckaa

P.S.: Pokud si budete přát, jak strávili svou noc v bonusu, klidně udělám, ale musí být aspoň 5-10 lidí, kteří o tohle zažádají. Díkes za pochopení



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Město andělů:

 1 2   Další »
13. Ajda
08.03.2013 [16:22]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Nádherný :) a dojemný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

12. Elena
16.12.2012 [16:14]

Krásné :)

11.
Smazat | Upravit | 26.12.2011 [10:27]

To je nádherný příběh! Pustila jsem si k tomu písničku When I look at you od Miley Cyrus a nestačila jsem zadržet slzy! Emoticon Bylo to opravdu nádherné a originální! Edwarda jako poloupíra jsem si už párkrát zažila, ale ne s Bellou jako takhle tvrdým a rázným člověkem. Emoticon Také se mi líbilo, že je to z pohledu nikoho. Takových povídek moc neznám a když znám, tak nejsou moc dobré, není tam moc pocitů. Tady to bylo pěkné, ale to je slabé slovo. Bonus si ráda přečtu. Emoticon Emoticon Emoticon

10. Klérka
25.11.2011 [23:31]

wow !!! naprosto krasne jen me mrzi ze ji nepromenil ... Emoticon Emoticon jinak uzasne !!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. lucka2010
27.09.2011 [19:00]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

8. matahari
26.09.2011 [16:00]

jasne ze bonus bude Emoticon Emoticon

26.09.2011 [15:14]

MichellCullenJá bych si přála aby si ten bonus napsala Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.09.2011 [14:45]

selena257ja.....ja.....ja Emoticon tvoja poviedka ma dohnala az ku slzam Emoticon je malo takych to poviedok a za tuto ti udelujem jednicku Emoticon a mohla by si prosim ta napisat ten bonus??? Emoticon veelmi ti dakujem Emoticon

5. Lili
26.09.2011 [14:30]

Pěkná povídečka a to nejsem nadšenec do páru Bella/Edward Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.09.2011 [7:57]

Andilek14Bylo to naprosto úžasný! Emoticon Emoticon Emoticon Krásně napsaný a příběh je super! Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!