Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Love is above all

26.01.2011 (15:45) • enchantress • FanFiction jednodílné • komentováno 3× • zobrazeno 3365×

Unaveně jsem otevřela oči a podívala se na budík. Bylo za deset minut sedm. Vyděšeně jsem vylítla z postele, protože za půl hodiny mám být v práci. No tak za půl hodiny ne, ale čtyřicet minut můžu taky počítat jako půl hodiny. Urychleně jsem si to zamířila do koupelny, kde jsem se pořádně umyla. Miluji ten pocit, kdy mi kapky horké vody stékají po těle, ale dnes na to opravdu není čas. Osušila jsem se a vlasy zamotala do ručníku a zamířila si to do šatny. Na práci organizátorky oslav a svateb jsem si vzala šaty a boty na podpatku. Hodně jsem změnila svůj styl oblékání a i styl chování. Jsou to dva roky po jeho odchodu, a já teď žiji v Londýně a dnes nastupuji na nejúžasnější místo v Anglii. Ani nevím, jak se jmenuje paní šéfová, ale to mi teď bylo upřímně jedno. Oblékla jsem se a zamířila znovu do koupelny, kde jsem si dosušila vlasy a načesala do složitého účesu. Nalíčila jsem se a zhodnotila jsem svou práci. Vypadala jsem nádherně a vskutku k sežrání. Usmála jsem se a utíkala do kuchyně, kde jsem si vzala jablko a v momentě jsem si už oblékala kabátek. Chvíli jsem hledala kabelku, ale nakonec jsem ji našla a mohla vyrazit do práce. Zamkla jsem byt a klíčky hodila do kabelky. Vytáhla jsem pro změnu klíčky od auta a už si to pádila dolů. Zbývalo mi deset minut, což je vynikající čas. Vyběhla jsem z domu a šla ke svému autu. Dnes bylo zataženo a vypadalo to, že bude pořádný liják. Vyhodila jsem ještě ohryzek od jablka a otevřela si auto. Elegantně jsem nastoupila a vyjela z parkoviště.

Jela jsem jako o závod, ale to mi vůbec nevadilo. Kdysi jsem to nenáviděla, ale co mě opustil ten dokonalý upír jménem Edward Cullen, jsem se změnila, a to dost. Teď mi ještě došlo, že jsem se nepředstavila. Jmenuji se Isabella Swanová a dnes nastupuji na místo organizátorky oslav a svateb. Je mi dvacet let a já si náramně užívám života. Sice Edwarda pořád miluju, a nikdy nepřestanu, ale musím žít dál. Pokoušela jsem se zabít, ale nevyšlo mi to, a tak jsem aspoň zmizela z městečka Forks. Jezdím tam sice každý měsíc za tátou, ale vždy pouze na víkend, protože přes týden jsem byla ve škole, ale teď jedu do práce. Zaparkovala jsem své auto na parkovišti a vydala se k velké budově. Recepční zavolala nějakému panu Bryanovi, že jsem zde.

„Jeďte do patnáctého patra. Pan Bryan vás bude očekávat,“ oznámila mi recepční.
„Děkuji,“ odpověděla jsem jí.
Vydala jsem se k výtahu a vyjela do patnáctého patra. Vystoupila jsem a přede mnou byly jedny dveře. Zaklepala jsem a ještě si upravila šaty.
„Dále,“ ozvalo se.

Neváhala jsem a vešla. Za stolem seděl mladý muž, kolem třiceti let. Na tváři měl milý úsměv.

„Vy musíte být Isabella, že ano?“
„Bella. A ano, jsem to já,“ opravila jsem ho.
„Dobře.“ Pořád se usmíval. Vstal a šel ke mně.
„Ukážu vám vaši kancelář!“ oznámil mi.

Jen jsem kývla a šla za ním. Otevřel mi dveře a já mezitím zavolala výtah. Zavřel za sebou a mezitím sem přijel výtah. Nastoupili jsme a jeli do šestnáctého patra. Když se otevřely dveře výtahu, spatřila jsem čtvery dveře. Pan Bryan mě zavedl do jedněch z nich a ukázal mi mou kancelář. Kancelář byla luxusně zařízena a byla tu nejnovější elektronika.

„Líbí se vám?“ zeptal se mě.
„Ano, a jak moc!“ usmála jsem se na něho.
„To je dobře, a na stole vám leží první práce. Budete pracovat na svatbě!“ usmál se na mě a odešel.

Šla jsem ke stolu a sedla jsem si do koženého křesla. Podívala jsem se na papíry a pusa mi spadla k zemi. Má první práce má být pro rodinu Cullenů. Měla jsem sto chutí dát okamžitou výpověď, protože pro ně já dělat nechci. No, ale, když se zamyslím, tak to bude možná příjemné, potkat staré známé. Jenže co se mi stane, až uvidím Edwarda? A čí to bude svatba? Podívala jsem se na další stranu a zděšeně jsem se na to dívala. Má nejlepší kamarádka Alice se bude vdávat, ale když jsem zjistila za koho, tak mi pusa spadla ještě níž. Ona si bere Edwarda. Povzdechla jsem si a v tu chvíli myslela na Jaspera. Chudák. Muselo ho to sebrat, nebo si možná našel někoho jiného. To ještě nevím, ale určitě to zjistím. Vzala jsem si potřebné papíry a šla ke svému autu. Podle adresy bydlí v domku na konci Londýna. Odemkla jsem si auto a vyjela. Jela jsem skoro hodinu. Ne že bych jela pomalu, ale většinou jsem stihla červenou. Vždy jsem si jen povzdechla a při cestě ještě zavolala Alici. Ani nejmenším tušením neví, že přijedu já, protože jsem se nepředstavila jako Bella, ale jako jedna z organizátorek z agentury. No a hlas jsem taky trochu změnila. Ona mi jen řekla, že mě budou čekat a zavěsila. Jela jsem ještě asi půl hodiny a pak jsem parkovala před obrovskou vilou. Ještě jsem se podívala do zrcátka a rty přejela leskem. Ano, musela jsem uznat, že vypadám dobře. Vystoupila jsem a vydala se k domu.

Zazvonila jsem a čekala asi minutu. Na to, že jsou upíři, dost dlouhá doba. Otevřel Emmett, a když mě viděl, tak mu spadla pusa.

„Bello?“ zeptal se vyděšeně. Jen jsem se usmála.
„Jsem tu z agentury,“ řekla jsem na vysvětlenou, ale to už za ním stála skoro celá rodina. Všichni na mě hleděli jako na ducha. Nechápala jsem je. Jo, změnila jsem se, ale to je úplně jedno. Já tu jsem, abych jim zařídila svatbu, a pak odešla zas o dům dál.
„Bello, tak ráda tě vidím,“ objala mě Esmé.
„Však já vás taky, ale opravdu jsem tu z té agentury,“ usmála jsem se. Ve dveřích se objevila Alice s Edwardem. Oba na mě hleděli jak na zjevení.
„Jsem Bella Swanová z agentury, ale vy mě asi neznáte!“ řekla jsem jen tak. Bylo mi najednou jedno, že je Alice s Edwardem, už jsem Edwarda ani nemilovala. Nevím, kde se to ve mně vzalo.
„Já vím, kdo jsi,“ oznámila mi Alice a už mě objímala.

Jen jsem zakroutila očima a taky ji objala. Esmé mě pozvala dál a já ráda přijala, jen jsem si do auta skočila pro potřebné věci. Pak jsem vešla do domu a zalapala po dechu. Bylo to tady tak nádherné a neuvěřitelné. Alice mě zavedla do kuchyně ke stolu. Usmála jsem se a všechny materiály jsem položila na stůl. Vysvlékla jsem si kabátek a sedla jsem si na židli.

„Takže, jak si to představuješ?“ zeptala jsem se.
„No, chtěla bych to všechno sladit do bílé barvy,“ řekla mi Alice.
„Dobře, to není problém,“ usmála jsem se a zapsala si to do papírů.
„Bello, hodně ses změnila,“ zavedla řeč Alice jinam.
„Já vím, Alice, ale taková už prostě jsem,“ usmála jsem se na ni.
„Jsi nádherná,“ oznámila mi.
„To ne, ale prostě mám teď jiný styl a práci, kterou miluji.“
„Jsi na mě naštvaná?“ zeptala se mě.
„Alice, akorát hned první svatba, kterou dělám ve své nové práci, jste vy. To byl pro mě první šok, a druhý, že se vdáváš za Edwarda, ale naštvaná nejsem,“ řekla jsem popravdě.
„Bello, víš, mezi mnou a Jasperem už to neklapalo, a navíc se zamiloval do jiné, jako já se zamilovala do Edwarda,“ řekla mi.
„Do koho se zamiloval?“ zeptala jsem se zvědavě.
„Uvidíš!“ usmála se a podívala se na můj katalog šatů. Nechala jsem to být a začala s ní řešit různé detaily svatby. Bylo toho opravdu moc a já už byla u nich dvanáct hodin. No skvělý, to už i má pracovní doba skončila. Povzdechla jsem si, protože půl den strávený tady mě úžasně pobavil. Teď budu muset domů, kde budu sama s mými myšlenkami.
„Bello, nechceš u nás přespat?“ zeptala se Alice. Jak ráda bych chtěla, ale nemůžu.
„Alice, myslím, že to není dobrý nápad,“ odpověděla jsem jí.
„Pokoj pro hosty je ve druhém patře, první pokoj vlevo!“ oznámila mi.
„Co mám s tebou dělat?“ zeptala jsem se jí s úsměvem.
„Nic, a věci ti donesu,“ usmála se.

„Dobře,“ sklidila jsem věci ze stolu a odnesla je do pokoje pro hosty. Pokoj byl nádherný a krásně sladěný. Usmála jsem se sama pro sebe a za chvíli už tu byla Alice.
„Chceš pyžamo nebo tepláky a triko?“ zeptala se.
„Tepláky a triko,“ usmála jsem se a papíry položila na stolek, který tu byl. Rozpletla jsem si vlasy, které jsem měla doteď ve složitém účesu. Mé dlouhé vlasy spadaly do půl zad a tvořily nádherné kudrny. Usmála jsem se a mezitím už přišla Alice, která, když mě uviděla, tak na mě zírala.
„Copak?“ zeptala jsem se.

„Nic, jen jsi nádherná,“ usmála se na mě.
„Ale prosím tě,“ řekla jsem jí. Ona mi položila oblečení na postel a odešla. Já se převlékla do černých tepláků a do bílého topu, který jsem měla do půl stehen. Když jsem byla oblečená, tak jsem šla dolů do obývacího pokoje, kde seděl Jasper.
„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a sedla jsem si na pohovku.
„Ahoj, Bells,“ řekl mi a usmál se.
Tiše jsem na něho zírala, protože to je poprvé, co mi tak řekl. Vždy jsem byla jen Bella, ale najednou jsem Bells. Podívala jsem se, na co se dívá, a když jsem zjistila, že hledí na Scary movie 3, tak jsem se na pohovce natáhla a dívala se taky…

Asi jsem usnula, protože jsem se probudila v hluboké noci v posteli. U postele seděl Jasper. Málem jsem vyjekla, protože jsem se opravdu lekla. Díval se na mě takovým zvláštním pohledem, tak jako se na mě díval dřív Edward. Pořád jsem byla v šoku.
„Promiň, ale musím ti to říct,“ začal Jasper.
„Co mi musíš říct?“ zeptala jsem se.
„Bells, já tě miluji,“ řekl mi. Nevěděla jsem, co na to říct. Možná ho taky miluju, ale jak to mám vědět, když jsem úplně mimo? Posadila jsem se a podívala se mu do očí. Viděla jsem v nich lásku a strach z odmítnutí. Když jsem se tak zamyslela, tak mi došlo, že ho také miluji. Usmála jsem se na něho a posunula jsem se a tím mu udělala místo na posteli.
„Já tebe taky,“ špitla jsem.
„Vážně?“ usmál se.

Jen jsem kývla na souhlas. Lehla jsem si a on si lehl vedle mě. Hned jsem usnula. Zdálo se mi tolik pěkných snů, že jsem se určitě ze spaní usmívala… Ráno mě probudilo sluneční světlo. Podívala jsem se vedle sebe, ale nikdo tu nebyl. Že by to byl pouhý sen? Zakroutila jsem hlavou a vstala z postele. Na křesle byla hromádka oblečení, kterou jsem vzala a zamířila do koupelny. Pustila jsem horkou vodu a chvíli si užívala ten pocit, ale moc dlouho ne, protože jsem byla zvědavá, jestli to byl v noci pouhý sen nebo skutečnost. Vylezla jsem ze sprchového koutu a osušila se. Vlasy jsem měla ještě mokré, tak jsem je zabalila do ručníku. Oblékla jsem si bílé kalhoty a černý top, který jsem měla dost dlouhý. Alice se umí trefit do mého vkusu. Dosušila jsem si vlasy a šla k posteli, kterou jsem ustlala. U křesla byly ještě boty na podpatku, které jsem si obula. Podívala jsem se po pokoji a šla dolů, kde byla jen Alice. Podívala jsem se na hodiny, a zjistila, že mám být za deset minut v práci, ale to nestihnu, protože cesta tam mi bude trvat minimálně hodinu.

„Alice, promiň, ale musím jet do práce,“ řekla jsem jí, když se chystala promluvit.
„Už jsem tam volala a řekla, že jsi u nás byla do noci a že se potřebuješ vyspat,“ odpověděla mi.
„A co pan Bryan na to?“ zeptala jsem se.
„Nic, jen to, že máš dneska volno,“ usmála se na mě.
„Tak musím domů,“ řekla jsem jí.
„Bello, a nechceš u nás bydlet?“ zeptala se mě.
„Alice, to nejde. Já se zamilovala a nemůžu tu být, protože to byl určitě jen sen,“ řekla jsem jí pravdu.
„Bello, ale nebyl. On tě opravdu miluje,“ usmála se na mě.
„Cože?“ zeptala jsem se.
„Ano, to v noci nebyl sen, ale skutečnost, ale šel raději na lov, protože ti nechce ublížit.“
Nemohla jsem tomu uvěřit. Sedla jsem si, protože jinak by to se mnou šlehlo. Zhluboka jsem dýchala a zkoušela všechny ty informace pochopit. Takže Jasper mě miluje a já jeho. Je tu i možnost, že bych se mohla stát upírkou. Ne, zase jsem přemýšlela dopředu.
„Ahoj, lásko,“ slyšela jsem za sebou. Otočila jsem se, a zjistila, že tam je Jasper. Usmála jsem se na něho.

„Tobě taky,“ usmála jsem se. Chtěla jsem se podívat na Alici, ale ta už tu nebyla. Váhavě jsem přešla k Jasperovi a objala ho. On se usmál a políbil mě. Hned jsem byla červená a on se zasmál. V objetí jsme přešli do obývacího pokoje, kde byl Emmett a Carlisle. Sklopila jsem hlavu a šla vedle Jaspera. Samozřejmě jsem se i trochu styděla, ale Jasperovi to vůbec nevadilo. Sedl si do křesla a mě si posadil na klín.

„No konečně, brácho, taky ti to trvalo,“ utrousil Emmett. Střelila jsem po něm vražedný pohled a on se i lekl. Carlisle se usmíval a já byla dokonale štastná. Položila jsem svou hlavu na Jasperovo rameno a zavřela oči. Přemýšlela jsem nad tím vším. Cítila jsem se jako v pohádce, která by neměla nikdy skončit, ale co já vím…

O jeden měsíc později

A bylo to tady. Dnes byla vidět má první práce na svatbě. Všude byly bílé růže a plno dalších květin, které byly bílé. Byla jsem čím dál tím nervóznější, protože tu byl i můj šéf, aby vše zkontroloval a zhodnotil. A ke všemu tu bylo mé zatím neprozrazené tajemství, které jsem chtěla říci dnes, protože dnes je dokonalý den na to, abych to prozradila. Podívala jsem se po kostele a vše se mi zdálo dokonalé. Byla jsem i za svědka Alice, ale zatím jsem ještě organizátorka. Udělalo se mi špatně a tak jsem šla ven, kam zrovna přijela auta. Z jednoho vystoupil Jasper a hned byl u mě. Nejspíše si všiml mé bílé barvy.

„Není ti něco?“ zeptal se starostlivě.
„Neboj, bude to dobré,“ ujistila jsem ho a hned se pozdravila s ostatními. Alice držela dva vaky šatů. Jeden pro sebe a jeden pro mě. Hned mi jeden dala a já se na ni usmála. Zavedla jsem ji do oddělené místnosti, kterou jsem vybrala na převléknutí… Alice se převlékla. Měla krásné bílé šaty. Byly bílé jako sníh. Usmála jsem se na ni a ona pomohla mně. Já měla fialové šaty, které se mi opravdu líbily.

„Bello, vím, co skrýváš za tajemství. Viděla jsem to ve své vizi,“ řekla, když mi zapínala zip.
„Alice, ale neříkej to nikomu a hlavně na to nemysli,“ poprosila jsem ji.

„Neboj se,“ usmála se. Také jsem se na ni usmála a ještě jí řekla, kdy vejde do hlavní části kostela a půjde uličkou. Rozloučily jsme se a já se šla postavit na místo, kde má stát svědek. Netrpělivě jsem čekala a modlila se, aby vše dobře dopadlo. Najednou se kostelem rozezněl Wagnerův pochod. Usmála jsem se, když uličkou šla okouzlující Alice. Usmívala se a šla pomalým krokem za Edwardem. Poté jsem přestala vnímat. Přemýšlela jsem a tvářila se trochu nepřítomně.

„Ano,“ řekla Alice. Toto mě až vyrušilo z mého přemýšlení. Ted byl na řadě Edward, který řekl stejná tři písmena. Oddychla jsem si a usmívala se. Bylo to dokonalé, i když z toho skoro nic nevím. Svým podpisem jsem ještě stvrdila, že jsem byla svědek Alice a pak už se mohlo jet domů. Můj šéf se mnou rozloučil, protože toto byla má první i poslední svatba v jeho agentuře. Dala jsem výpověď, protože stejně se budeme stěhovat…

S mou láskou jsme šli do auta. V autě s námi jel ještě Carlisle a Esmé, kteří byli nejšťastnější na světě. Nabídla jsem Jasperovi ruku, kterou hned přijal. Bylo mi pořád ještě špatně, ale moc jsem se nedivila. Doma už bylo také vše připraveno. Hodně krve a nějaké to jídlo pro mě, ale to už jsem neřešila. Když jsme asi po půl hodině konečně všichni zasedli, tak Alice vstala a po všech se usmála.

„Chtěli bychom všem poděkovat, že jste přijeli na naši svatbu a hlavně bych chtěla poděkovat Belle, která tuto nádheru zorganizovala a vymyslela. Děkuji ti, Bells.“
Usmála jsem se na ni a naznačila, že není zač. Ona se usmála a posadila. Jenže já musela do domu. Sice bylo venku asi dvacet pět stupňů, ale mně byla zima. Jasper byl hned u mě, protože měl o mě zase strach. Teď byla ta vhodná chvíle.

„Jaspere, musím ti něco říct,“ špitla jsem.
„Lásko, děje se něco?“ hned se ptal.
„Ano, děje. Budeš tátou,“ zašeptala jsem.
„Cože?“ řekl nevěřícně.
„Jsem ve druhém týdnu a čekám dvojčátka, tvoje dvojčátka,“ řekla jsem mu s úsměvem.
„To je skvělé,“ usmál se a objal mě.
„Já vím, tatínku!“ oslovila jsem ho.
„Musíme jim to říct. Je to neuvěřitelné,“ usmál se.
Jen jsem kývla a my se vydali za ostatními. Jasper mě vzal jemně za ruku a ještě mě políbil. Pak se na mě usmál a podíval se na ostatní.
„Chtěl bych vám něco říct,“ řekl trochu víc nahlas. Alice se jen usmívala, protože ona věděla, o co jde.

„Děje se něco, Jazzi?“ zeptala se Esmé.
„Budu táta,“ řekla má láska. Všichni na něho hleděli jak na blázna a pak se podívali na mě.
„No, je to pravda. Čekám dva poloupíří drobečky,“ usmála jsem se na všechny. Esmé byla hned u mě a objímala mě. Carlisle tomu nemohl uvěřit, a Emmetta nebudu popisovat. Byl jako malé dítě, které se těší na sourozence. Sedla jsem si a napila se vody, protože jsem měla sucho v puse. Byla jsem opravdu štastná, že už to víc ani nešlo, ale Jasper tomu nasadil korunu. Přišel ke mně, klekl si na koleno a usmál se na mě.

„Isabello Swanová, vezmeš si mě?“ zeptal se a všichni ztichli. Dívali se na mě a čekali, co odpovím.
„Ano,“ usmála jsem se. On mi nasadil prstýnek a já byla zasnoubená a ke všemu budu máma. Byla jsem nejšťastnější na světě. K večeru Edward s Alicí odjeli na svatební cestu na ostrov Esmé. Ten den ještě neskončil, protože Carlisle chtěl mít jistotu, a tak mě ještě vyšetřil, udělal odběry krve, a pak mě už konečně poslal spát. Byla jsem velice unavená a jen, co jsem si lehla, tak jsem spala…

Ještě nekončíme…

O deset měsíců později…

Deset měsíců uběhlo a já teď kráčím uličkou, na sobě krásné bílé šaty, a z jedné strany Renesmé a z druhé Thomase. Jsou to moje a Jasperovy děti, akorát mají měsíc a už vypadají na tři roky. Jak rychle rostou, ta naše neposedná dítka, ale to mi vůbec nevadí. Hlavně, že všichni žijeme šťastně v jednom domku a já se dnes stanu paní Cullenovou. A ještě jsem se nezmínila, že jsem upírka. Můj sen se splnil a já jsem vděčná za všechno. Má věčnost teprve začíná a já jsem zatím ta nejšťastnější upírka na světě.

Tato povídka je věnována: Rajčátku za opravu a hlavně Misppule, abych si to u ní vyžehlila...