Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Live or death or foreverness


Live or death or forevernessNečekané setkání Edwarda a Belly. Bella se utápí v depresi a Edward poslouchá její tichý monolog. Dokáže jí pomoct? Přijme Bella pomoc? Předem varuji, je to spíše happy end.

Měla jsem depku ze školy, nestíhala jsem psát kapitolovky a vznikla tahle jednorázovka. NEdokážu psát sad end, takže není ani tady, ale účel to splnilo. Je mi o něco málo lépe.
Prosím zanechte alespoň kraťounký koment. Moc mě potěší a zvláště teď dodají sílu. B) B( 8D

Možná se někumu konec může zdát nedokončený, ale je to ideální, podle mě, a pokračování by bylo jen černé :D:).

Doporučuji písničku Need od Hany Pestle. Poslouchala jsem ji celou dobu, co jsem psala, a tak nějak je to vidět:D.


 

 

Smrt. Co vše to slovo znamená? Co je po ní? Jaká je? Co proti ní zmůžeme? Je třeba se jí bát? Uleví nám? Bolí? Je těžká? Je smutná? Je trest? Je vysvobození? Je spása? Život?

Je lepší nebo horší? Co znamená žít? Čím je pro nás život? Jak se má žít? Co od něj očekávat? Co se očekává od nás? Očekává vůbec od nás někdo něco? Musíme něco dokázat? Kdo jsme? Co jsme? Čím jsme? Pro koho tu jsme?

Existuje vůbec nějaká odpověď? Proč je tolik otázek a jen málo odpovědí? Proč nám nikdo neporadí? Proč nám někdo nepomůže? Proč nás někdo nepovzbudí? Proč jsme? Co chceme? Můžeme něco vůbec chtít?

Proč jsem tak sama? Proč mi někdo nepomůže? Proč nikdy neslyším jediné slovo lásky? Štěstí? Radosti? Slovo díků? Proč neznám pohlazení?

Jsem opravdu tak hrozná? Příšerná? Hnusná? Odporná? Blbá? Tupá? Hloupá? Zlá? Špatná? Naivní? Škodlivá? Dětinská? Necitlivá? Neohleduplná? Pitomá? Pošetilá? Zhoubná? Zlovolná? Zbytečná? Nechtěná? Démonická? Nemožná? Nesnesitelná? 

Opravdu je mi vše jedno? Nezajímám se o okolí? Kašlu na všechno? Všechny? Ubližuju? Ničím? Zabíjím? Jsem bez kousku citu? Lásky? Naděje? Štěstí? Přání? Jaká jsem? Jsem taková, jakou mě vidí? Kdo mě takovou vidí?

Máma? Proč? Proč mě nemá alespoň trochu ráda? Proč jí na mě alespoň trochu nezáleží? Proč je na mě taková? Co jsem udělala jí? Sobě? Tobě? Vám? Koho se ptám?

 

 

Ve dne pevnou skálou býti,

v noci se v trosku měniti.

 

Padat stále níž,

však nebát se nic.

 

Kam dopadnout člověk může

a co proti tomu zmůže?

 

Osud na city nehledí

a čekat, že tě někdo pohladí?

 

Čekal bys rok, dva i víc,

nepomůže ti však nikdo, nic.

 

Čekáš trochu té lásky,

život tě ale tahá za vlásky.

 

Pro to prosté: mám tě rád,

jsi schopný nechat si vše brát.

 

Tvůj přítel se odvrací,

tvá naděje se ztrácí.

 

Touhu po objetí,

splácíš svou obětí.

 

Bílá paní přichází,

z tebe život odchází.

 

Dýcháš těžce,

umíráš lehce.

 

Tvá vůle, tvé odhodlání,

se soumrakem mizí znenadání.

 

Večerní slunce usíná,

plamen tvé neděje zhasíná.

 

Svítil, zářil i plápolal,

proč jsi se za něj nepopral?

 

 

Je ta báseň pravdivá? Proč mi jde od srdce? Proč jsem ji napsala? Co vlastně znamená?

Prala jsem se? Za jsem se měla prát? Má smysl se prát? S kým se vlastně perem? Je život boj? Chci bojovat dál? Má to cenu?

Není lepší prohrát? Nemůžu přece stále trpět nebo ano? O co bojuju? Stál ten boj doposud za to? 

Ne. Nestál. Nemá to cenu. Jednou to musí skončit.

 

Nedokázal jsem uvěřit tomu, co slyším. Myšlenky toho anděla byly tak černé. Černější než noc nad námi.

Nedokázal jsem dělat nic jiného, než poslouchat. Tíha jejích myšlenek byla i na mě moc.

Nikdy za celou svou stoletou upíří existenci jsem nikoho takového nepotkal. Je nevinný anděl s duší nevinného trestance bez pomoci. Má v sobě tolik bolesti. Ta bolest mě sráží na kolena. Mohl jsem odejít, avšak nedokázal jsem to. Stál jsem kousek od ní a jen ji pozoroval.

Seděla s rukama v klíně a opírala se o strom. Byla krásná, ale vypadala ztrhaně. Nešťastně, smutně, bolestně a zkroušeně.

 

A teď je ten správný čas. Nikomu nebudu chybět. Nikdo mě nebude hledat. Každý na mě rád zapomene. 

Sbohem, mami, přes to vše tě mám, měla a budu mít ráda.

 

Nechápal jsem její slova. Co chce udělat?

Pak jsem to ucítil.

Donesla se ke mně vůně její krve.

Co to udělala?!

Vzhlédl jsem k ní.

Ležela na trávě a pod rukou se jí dělala velká kaluž krve.

Chvíli jsem jen zíral.

Co to udělala? Proč to udělala?

Vydechl jsem a rozeběhl se k ní. Spolu s krví se z ní vytrácel život. Neslyšel jsem ani její myšlenky.

To ne!

Zareagoval jsem rychle. Sundal jsem si tričko a zastavil krvácení.

Zarazil jsem se, už ji nestihnu odvést k pomoci. Chtělo to rychlé jednání. Sklonil jsem se nad ni.

„Promiň.“ Políbil jsem ji na krk a prokousl její tenkou kůži.

Nesál jsem její krev, jen nechal proudit jed do jejího těla. Odklonil jsem se od ní. Odhrnul jsem jí vlasy z obličeje. Byl nádherný, nespletl jsem se. Pohladil jsem ji jednou rukou a druhou stiskl její ruku. Reagovala na můj čin a zmáčkla ji.

Dovolil jsem si se nadechnout. V okolí byla cítit jen její krev. Byla sladká i hořká zároveň.

Pozoroval jsem ji celou proměnu. Měnila se z krásky v bohyni. Zaplavily mě výčitky. Co když mě bude za to nenávidět? Můžu se jí pak divit? Ne!

Nemohl jsem však dovolit, aby viděla vše tak černě. Život k ní byl asi krutý, ale je v něm i světlo a to já jí ho ukážu. Pokud mi dá šanci.

Její srdce začalo zrychlovat a vynechávat. Věděl jsem, co to znamená. Její proměna je u konce. Za okamžiků se z ní stane upír.

Byl slyšet poslední úder a dál nic.

Pomalu zatřepetala víčky a odlepila je od sebe. Pohlédla na mě.

„Jsem v nebi, anděli?“

Její hlas byl úžasný, jako rajská hudba pro mé uši.

„Ne, nejsi,“ usmál jsem se na ni. „Jsi stále na zemi, jen už nejsi člověk.“

„Proč? Chtěla jsem zemřít.“

„To jsem nemohl dovolit. Vím, jak jsi trpěla, ale chci ti ukázat i krásný život.“

„Ten není.“ Tón i obsah těch slov mě zraňoval. Ztratila sílu i naději. Musím jí dokázat opak.

„Je a já tě rád přesvědčím…“ Tak moc jsem si přál znát její jméno.

„Bella.“

„Budu tu pro tebe, Bello, jestli budeš chtít a ukážu ti krásy světa.“

Přitiskl jsem si prsty na své rty a pak na její čelo.

„Budu ti věřit, ale nezklam mě, prosím. Nepřežila bych to.“

„Nezklamu.“

„Kdo jsi?“

„Edward. Tvůj Edward, chceš-li.“

„Chci.“

To slovo mi pohnulo mým srdcem. Neodolal jsem a lehce ji políbil.

Přitiskla mi ruku na tvář.

Kdybych mohl, brečel bych. Ne smutkem, ale štěstím, nadějí a láskou k ní.

 

Shrnutí mých povídek



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Live or death or foreverness:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!