Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Líbánky

16.11.2010 (18:30) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 6386×

Bella

„Pokud… pokud udělám něco špatně, pokud ti ublížím, musíš mi to hned říct.“

Vážně jsem přikývla, stále mu hledíc do očí. Udělala jsem další krok skrz vlny a opřela mu hlavu o hruď.

„Neboj se,“ zamumlala jsem. „Patříme k sobě.“

Byla jsem neočekávaně přemožena pravdivostí svých vlastních slov. Tato chvíle byla tak dokonalá, tak správná, že neexistoval způsob, jak to zpochybnit.

Jeho ruce se kolem mě ovinuly, přidržujíc si mě u sebe. Léto a zima. Cítila jsem se, jakoby se každý nerv v mém těle probudil k životu.

„Navždy,“ souhlasil a pozvolna nás zatáhl do hlubší vody. Objímal mě a líbal, načež mě vzal do náruče a vystoupil z černých vln. Příjemně chladil, za což jsem mu byla vděčná, protože moje tělo neuvěřitelně hořelo. Jaké to bude? Vybavilo se mi snad deset scénářů z různých knih, ale žádný se nemohl vyrovnat mým vlastním představám milování se s ním. Sladké, pomalé a vášnivé, jako to nejlepší ovoce. Ta postel, ke které mě nesl, byla sama o sobě z pohádky. Nemohlo to skončit jinak, než happyendem. Položil mě do péřových polštářů a přitiskl své rty na mé hrdlo. V klíně jsem ucítila jeho nedočkavost. Zavřela jsem oči a připravila se na slibovanou bolest při prvním milování. Věřila jsem, že to přežiju. Nejen to, že to bude pekelně bolet, ale i tu skutečnost, že můj milovaný manžel je upír. Píchlo mě z toho v podbřišku, jak jsem se sama bála. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Chtěla jsem ho vidět. Sledovat jeho tvář, ale když jsem na něj pohlédla, musela jsem své oči přimhouřit.

„Bylo to dokonalé, Bello,“ zašeptal a přitiskl mi rty na hranu tváře. Znejistěla jsem a naklonila hlavu na stranu.

„Nádherné,“ souhlasila jsem, když mě napadlo, že mluví o tom oceánu. Zavrtěla jsem se pod ním a on se rozesmál.

„Jsi nenasytná, víš to?“ Tak moment, něco tu je špatně.

„Spíš nedočkavá,“ opravila jsem ho a přejela mu prsty po zádech.

„Nemáš hlad? Prý potom bývá hlad.“

„Na to se mě zeptej pak,“ usmála jsem se. Začínala jsem být víc a víc nervózní. Proč tu mluví o tom, co bude poté, když ještě samotný akt neproběhl? „Předbíháš sledu událostí.“

„Vážně to chceš? Ještě?“ divil se nejistě. Přimhouřila jsem oči a zavrtěla se pod ním.

„Slíbil jsi mi, že se o to pokusíme,“ vyčetla jsem nechtěně.

„Bello?“ zašeptal zmateně. Hej, teď už tu vážně něco nehrálo. Edwardova chladná ruka mi přejela po čele. Tvářil se zmateněji než já. „Nemáš úpal z toho slunce? Asi jsme na to šli moc rychle. Měl jsem tě nechat aklimatizovat a ne si tě takhle surově vzít,“ spekuloval.

„Moment, cože?“

„Lásko, očividně jsi rozrušená, ale z toho si nic nedělej. Sám jsem z toho unešený a to jsem se toho bál.“

„Čeho ses bál?“ vypískla jsem. Sakra, o co tu jde? Jaký úpal? Jaká aklimatizace? Jaké surové brání? Rozrušená? Já? Spíš vykolejená!

„Prvního milování, přece,“ usmál se a opět mě políbil. Hlava se mi na okamžik odkrvila a zatmělo se mi před očima. Tak teď to přijde. Najednou mi bylo jedno, jestli jsem chytila úžeh, nebo ne. Měla jsem jeho božské tělo mezi stehny a jeho rty na svých. Slastně jsem zavrněla a tělo mi polila nedočkavost.

„Omlouvám se,“ zašeptal mi do rtů.

„Proč?“ vydechla jsem omámeně.

„Příště se polepším,“ vzdychl.

„V čem?“

„Jsi tak sladká,“ změnil téma. Celé moje tělo bylo napnuté, jako struna. Proč pořád mluví? Takhle mě přiměje jen k tomu, že mu z té postele uteču.

„A ty upovídaný,“ odvětila jsem svůj dvojsmysl a doufala, že tu narážku pochopí.

„Slyšel jsem, že si lidé potom povídají, tak to zkouším,“ usmál se nejistě. Nejspíš by zrudl, kdyby mohl. Já tedy rozhodně rudá byla, ale ne studem. Vzteky!

„Edwarde, jsi si jistý, že to zvládneš?“ zeptala jsem se opatrně. Odtáhl tvář a zadíval se mi zkoumavě do obličeje.

„Dokázal bych si s tebou povídat celé hodiny, Bello,“ ujistil mě opět o věci, na kterou jsem se ho neptala. Začínala jsem mít pocit, že ten úpal nemám já, ale on.

„Nemluvím o mluvení, ale o milování.“

„Ty… ještě pořád to chceš?“ divil se.

„Jistěže to pořád chci!“ souhlasila jsem a on vytřeštil oči.

„Nechápu tě,“ vzdychl překvapeně.

„Tak teď si připadám dost divně,“ zamručela jsem.

„Ne, počkej. Já to myslel tak, že já sám bych si teď dal třeba procházku, nebo sprchu. Nemůžeme být tak hr, chápeš?“

„Hr?“ vyjekla jsem a hlas mi hystericky přeskočil o oktávu. Jak hr? Vždyť jsme sotva došli do postele!

„No, já bych docela využila té situace, že ehm… mi ležíš mezi stehny. Víš jak, když už tu takhle jsme…“ nedokončila jsem větu a nechala to na něm, ať si to domyslí.

„Já si vzal nymfomanku,“ zasmál se a přejel mi prsty po boku. Ha há! Jdeme na to! Edward se ke mně přitiskl a lehce zavrněl do mého ucha jako kočka. Nedočkavostí jsem málem oslepla. Chtíčem mě bolel celý podbřišek.

„Už ti to stačí?“ zeptal se tiše. Ztuhla jsem a své ruce, které jsem před sekundou zvedla do vzduchu, abych ho objala, jsem nechala spadnout na matraci pod sebou.

„Ne,“ odsekla jsem už podrážděně.

„Bello!“ obořil se a zvedl se na loktech.

„No co je? Tak tohle přece není seriál, abychom jeden akt rozmáchli na deset epizod, no ne?“

„Jaký jeden akt?“ Edward vypadal překvapeně. Opět jsem znejistěla. Něco mi tu fakt uniká a očividně nejen mě.

„Asi mám schizofrenii, nebo už vážně nevím, co se děje, ale pokaždé, když už věřím, že se to stane, tak couvneš. Ty se mě bojíš?“ vyhrkla jsem naplno. Na co to tajit?

„Ještě jsem dnes ani jednou necouvl. Třikrát jsme se milovali a ty chceš…“

„Hele pr! Cože jsme se?“ přerušila jsem ho a vymrštila se do sedu. Ještě, že byl upír a stihl uhnout.

„Milovali, vždyť jsi celou dobu u toho!“ řekl dotčeně Edward.

„Ha ha, tak jsme se pobavili a teď můžeme jít na věc, ne?“ nadhodila jsem, ale Edward se už oblékal.

„Nejsem šicí stroj, abych jel desetkrát,“ mručel.

„Tak o tom bych se asi hádala, pokud mi tvrdíš, že za těch pět minut, co tu jsme, byl sex už třikrát,“ odvětila jsem.

„Pět minut?“

„A jak dlouho si myslíš, že tu jsme, Edwarde?“ Můj manžel se otočil na digitální budík na stole a zaskučel.

„No vážně. Tak to jsem to tedy excelentně zkazil.“

„Nic jsi nezkazil, protože nic nebylo. Jsi z toho vystresovaný jako já. Máš jen bujnou fantazii, Edwarde,“ tišila jsem ho. „Já si teď dám sprchu a oba se uklidníme, pak to zkusíme, ano?“ prosila jsem.

„Dobře,“souhlasil. Měla jsem neblahý pocit, že mi už nejspíš nevyhoví, ale tak použít se dá ledasco. Přesunula jsem se na kraj postele a vstala. Tedy myslela jsem si to, nohy selhaly a já sebou řízla o zem. „Jsi v pořádku?“ vyhrkl a zvedal mě ze země.

„Nevím, co jim je,“ děsila jsem se a ukazovala na nohy. Zkusila jsem se zvednout, ale třásly se, jak novorozenému teleti. V podbřišku se mi jaksi ulevilo a… „Co to?“ vyjekla jsem a pokoušela se došourat do koupelny. Jestli jsem to teď dostala, tak… ale nebylo to rudé. Jen narůžovělé- Hlavní bylo, že se mi ulevilo. Sice mě pálil celý rozkrok, a když jsem na něj pustila vodu, myslela jsem, že porodím dělohu, ale bylo mi lépe. Opláchla jsem se a vykodrcala jsem z koupelny. Edward akorát natahoval nové prostěradlo.

„Co to děláš?“ znejistěla jsem.

„Je tam krvavá skvrna od protržení, myslel jsem, že…“

„Od čeho? Hele, tohle už není vtipný. Buď jsi vážně jako králík, nebo šicí stroj, anebo já jsem lenochod, protože jinak si to neumím představit. Přece bych nepropásla tři milování s tebou!“ hysterčila jsem.

„Asi propásla. Prostěradlo je první důkaz, tvé malátné nohy jsou druhý důkaz a ta nehoda, co ti tekla po stehnech je ehm… byla moje, takže třetí důkaz.“

„Fakt? A nešlo by s tím něco udělat?“ prosila jsem. Taky chci u toho být!

„To prostěradlo se vypere a nohy ti namasíruju,“ slíbil. Zařvala jsem jako tygr a Edward vylekaně přeskočil z jedné strany postele na druhý.

„Já. Chci. Sex.“ Každé slovo jsem odsekávala jako samostatnou větu. Do mého těla se vtělil sexuální maniak. Edward vytřeštil oči, když jsem skočila na postel a napřáhla po něm ruce. Kdyby měl košili, drapla bych jej za ni, ale takhle byla jediná věc, tyčící se dopředu, o něco níž, takže jsem jej raději vzala za ramena. Tamto by ho bolelo. Nechal se. Naplněná zuřivostí jsem s ním praštila o postel. Nebránil se.

„Bello, uklidni se. V klidu si o tom promluvíme, ano? Přece se nebudeš kvůli takové věci rozčilovat.“

„Edwarde, já nechci mluvit,“ zavrčela jsem. Zvedl ruce v obranném gestu a z mého hrdla se vydral zvuk podobný jeho bojovnému vrčení.

„Ty jsi vrčela?“

„To si piš, kocoure,“ ušklíbla jsem se a konečně dostala to, co jsem chtěla. Pěkně pomaloučku.

Edward

O něco později jsem ležel zmoženě na zádech a zadumaně poslouchal klidný dech své spící konečně uspokojené ženy. Usnula, zaplať pánbůh. Nevěděl jsem, jestli bych se ještě dnes na něco zmohl. Budu ji muset unavit nějakým programem. Třeba plavání s delfíny nebo tak něco.

Oddechl jsem si, ale zároveň se cítil podivně zmatený. Když jsem po velkém přemlouvání a mnoha kompromisech konečně přistoupil na Bellin požadavek milování, nejvíc jsem se bál, jestli dokážu zkrotit svou sílu, svou touhu po krvi, svou upíří podstatu. V životě by mě nenapadlo, že nejvíc budu muset krotit svou – rychlost!

Mé shrnutí

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Líbánky: