Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Last Christmas, I gave you my heart...

27.12.2011 (20:00) • Petronela • FanFiction jednodílné • komentováno 22× • zobrazeno 3923×

LAST CHRISTMAS, I GAVE YOU MY HEART...

„Šťastné a Veselé, Bello,“ hlaholil hned ráno Charlie a to byl Štědrý den až zítra! Den, který jsem nesnášela ze všeho nejvíc.

„Šťastné a Veselé, Charlie,“ zamumlala jsem a dál rozmotávala svítící ozdoby na stromeček, jasné znamení, že nemám chuť se dál vybavovat. Zítřejší datum byl už tak dost hrozný, natož ještě vést nějaké rozhovory s Charliem.

„Doufám, že si letošní Vánoce užijeme aspoň stejně tak jako ty loňské,“ odvětil na mé přání a než jsem mu stačila nějak odpověď, oblékal na sebe policejní bundu a vyrážel ven.

Jasně, Vánoce podobné těm loňským by chtěl zažít každý – tedy až na mě. Dodala jsem v myšlenkách odpověď. Od loňských vánoc jsem tuhle dobu neměla ani trochu ráda. Zvláštní, co dovede jedno zlomené a odhozené srdce udělat s celými svátky, které mají být naplněné láskou a hřejivým pocitem kolem srdce.

Celý rok byl fajn, žila jsem, jak nejlépe jsem uměla a na můj zkrachovalý vztah jsem nemyslela, ale s příchodem vánoc se vrátily i všechny ty zatracené vzpomínky a slzy, které jsem loni ronila jenom potají, abych nikomu dalšímu nekazila svátky.

Zavrtěla jsem hlavou a potlačila i zrádné slzy, rozhodla jsem se na to víckrát nemyslet. Letos prožijeme s Charliem Vánoce úplně jinak. Užijeme si je se vším všudy.

Vytahovala jsem poslední plech s cukrovím z trouby, když se rozezněl domovní zvonek. Nikoho jsem nečekala a myslela si spíš, že si Charlie opět zapomněl klíče. Čekalo mě však milé překvapení, když jsem za dveřmi spatřila Tylera a Erica.

„Kluci, co tady děláte?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Posílá nás Jessica. Zrovna k ní jedeme s vánočním stromkem,“ odvětil Eric a ukázal na korbu auta, kde stála středně velká jedlička.

„Chce, abychom tě taky dovezli. Plánuje společné zdobení stromku – její rodiče nejsou doma, takže i takovou malou oslavu Vánoc,“ osvětlil mi jejich přítomnost Tyler.

„To zní moc fajn, ale…“

„Máš snad něco neodkladného? Cukroví v troubě? To bychom mohli klidně počkat, ale potom nezaručuju, že by z toho cukroví moc zůstalo Charliemu,“ smál se Tyler a Eric mu přitakával.

„Dobře, půjdu s vámi, jenom se obleču a nechám vzkaz Charliemu,“ odvětila jsem. „Pojďte zatím dál, ať nemrznete venku,“ vybídla jsem je a kluci se mi hned natlačili dovnitř. A jelikož jsem nechtěla, aby na mě museli dlouho čekat, vzala jsem schody nahoru po dvou, hodně jsem tím sice riskovala, když vezmeme v potaz mou velkou nešikovnost, ale nakonec se to povedlo a nic se mi nestalo.

Rychle jsem na sebe hodila svetr, bundu, krk omotala šálem a do rukou vzala čepici a rukavice. Tak nějak jsem tušila, že se mi budou ještě hodně hodit. Pochybovala jsem totiž, že zůstane jenom u zdobení stromku, zvlášť když je venku sníh.

„Tak jsem hotová, můžeme vyrazit,“ informovala jsem kluky, jen co jsem ve zdraví sešla ze schodů.
„Ok, a co ten vzkaz pro Charlieho?“ zajímal se Tyler a já musela přiznat, že se mi to během oblékání úplně vykouřilo z hlavy.

„Vidíš to? Málem bych na to zapomněla,“ usmála jsem se a vyrazila ještě do kuchyně, kam mě kluci následovali.

„Páni, Bello, tady to neuvěřitelně voní.“ Začichal Tyler a už se natahoval po právě dopečené várce cukroví. Okamžitě jsem ho plácla přes ruku.

„Neblázni, zrovna jsem to vytáhla z trouby, ještě je to teplé,“ kárala jsem ho.

„Promiň, nemohl jsem odolat. Všichni tvrdí, že jsi skvělá kuchařka, a tak jsem chtěl zkusit, co je na tom pravdy,“ zamumlal Tyler a Eric se mu začal posmívat.

„Chceš, abych svým cukrovím obhajovala titul dobré kuchařky?“ podivila jsem se. „Fajn, tak jak myslíš, ještě tedy zabalím nějaké cukroví k Jessice, abys konečně mohl ochutnat,“ prohodila jsem smířeně a s úsměvem.

Tyler se na mě podíval se spokojeným úsměvem a mrkl i na Erica.

„Lidi, měli byste si ale pospíšit, Jessica na ten stromek už netrpělivě čeká,“ poznamenal Eric při pohledu na hodiny.

„No, vždyť už jdeme,“ zamumlal Tyler s pusou plnou cukroví, které mi kradl pod rukama.

„Mimochodem, to cukroví je skvělé – skoro lepší jak od mámy,“ vysekl mi poklonu a už se hnal z domu za Ericem.

Dobalila jsem malou krabičku s cukrovím. Dopsala vzkaz pro Charlieho a vyšla ven. Zamlkla jsem a kluci si mě potom usadili mezi sebe, prý aby mě zahřáli, protože topení v autě moc fungovat nechtělo.

Před domem Stanleyových na nás už netrpělivě čekala Jessica. Podupávala nohou, aby se trochu zahřála a jen co nás zahlédla v zatáčce, začala na nás zběsile mávat, jako bychom chtěli kolem ní jenom projet.

„To vám to ale trvalo! Mrznu tu dobrou půl hodinu,“ durdila se, zatímco kluci šli odvázat stromek z korby.

„Moc se nerozčiluj, plnili jsme jenom tvoje přání a dovezli jsme ti sem Bellu.“ Ukázal na mě a Jessicu si tím úplně usmířil.

„Bello! Jsem tak ráda, že ses rozhodla přijet. Bez tebe by naše parta na tomhle vánočním večírku nebyla celá a mě by to moc mrzelo,“ vítala mě okamžitě, jen co jsem vysedla z auta.

„Taky jsem ráda, že jsem přijela. Aspoň nebudu sedět doma a vymýšlet, co dělat, abych se zabavila, než dorazí Charlie z rezervace.“ Pokrčila jsem rameny a nechala se dnešní hostitelkou vést do domu s tím, že kluci si se stromkem poradí sami.

„Takže, kdyby byl Charlie doma, tak bys mě nechala ve štychu?“ zajímala se podmračeně.

„To víš, že ne… Jenom bych toho asi měla víc než normálně,“ povzdechla jsem si a sundala si kabát. V domě to krásně vonělo cukrovím, někde hrálo potichu rádio a všude bylo příjemné teplo. „Takže, vaši nejsou doma?“ zeptala jsem se, když jsem se rozhlédla a uviděla v obýváku jenom Angelu, jak o něčem zapáleně hovoří s Benem a vůbec si nás všímá.

„Jeli dokoupit poslední dárky a navštívit babičku. Tak jsem se samozřejmě velmi ochotně nabídla, že nazdobím stromek a všechno nachystám, aby se mohli zdržet co nejdéle,“ odvětila naprosto nezištně Jess a obě jsme se začaly smát.

„Nějak se mi nechce věřit, že ti na to nepřišli,“ zamumlala jsem, když mě vedla do kuchyně.

„Mám herecký talent a navíc - nechystáme tu dělat žádnou divokou párty. Bude nás tu jenom pár nejbližších přátel. Takže se opravdu není čeho bát. Máme dokonce povoleno načít nějaké to víno, abychom si mohli udělat svařák,“ prohodila slavnostně a ukázala asi na tři láhve červeného vína.

„Kam máme dát ten stromek?“ Nakoukl do kuchyně Eric.

„Postavte ho do obýváku, je tam na něj nachystaný stojan, hned tam s Bellou přijdeme,“ zaúkolovala ho a Eric okamžitě zmizel. „To cukroví můžeš dát na talířek a donést ho do obýváku, myslím, že kluci se na něj slétnou jako včely na med,“ podotkla a už se měla taky k odchodu.

Už jsem jenom zahlédla její záda ve dveřích, když se přece jenom zastavila a znovu nahlédla do kuchyně. „Jo a mimochodem, doufám, že ti nebude vadit, když přijde i Mike. Tak nějak jsem ho musela pozvat,“ dodala omluvně.

„Jasně, že nevadí, proč by mi to mělo vadit?“ odvětila jsem a snažila se zaměstnat si ruce přerovnáváním cukroví na talířek. Mohlo mě vlastně napadnout, že když mluvila o celé partě, tak přijde i Mike. Jenomže, mě to fakt nenapadlo.

„Já nevím, jenom tak,“ pokrčila rameny. „Tak já jdu nachystat ty ozdoby, pospěš si, ať mi pomůžeš zdobit. Nechat to na klucích by byla hotová pohroma. Aspoň tedy pro mámu,“ zasmála se a konečně odešla.

Jen co zmizela v obýváku, opřela jsem se o linku a zhluboka se nadechla. Byla pravda, že jsem Mika vídala každý den ve škole, ale to bylo něco jiného, než ho vidět opět na Vánoce. Opět v den, kdy mi zlomil srdce, které jsem mu naservírovala skoro na zlatém tácu.

Byla jsem z toho setkání nervózní, nevěděla jsem, co bych od toho měla očekávat. Bála jsem se, že kdyby mě znovu políbil, asi by mě zase pobláznil. A to jsem nechtěla. Nebo možná ano… Sama jsem přesně nevěděla, co pořádně chci. Vlastně – jedno jsem věděla s jistotou, nechci mít opět zlomené srdce.

„Bello, kde to vázne?“ Vběhla do kuchyně Angela.

„Promiň, už jsem se za vámi chystala,“ odvětila jsem s omluvným úsměvem a trochu nervózní jsem se vydala s ní do obývacího pokoje, kde už kluci blbli s ozdobami a Jess se je snažila trochu mírnit, ale moc se jí to nedařilo.

„To je dost, že si už tu. Musíš mi pomoct zkrotit tu divokou zvěř,“ žadonila Jess a já souhlasila, přestože byla zábava sledovat kluky, jak se nahánějí po obývacím pokoji a z vlasů jim trčí stříbrné třásně.

Odložila jsem talířek s cukrovím a to byl jasný povel pro kluky, aby se usadili, jelikož se vrhli na přinesené jídlo.

„Já věděla, že mi pomůžeš,“ oddechla si Jessica a sbírala klukům třásně z vlasů, zatímco se cpali mým cukrovím. „Doufám, že to není všechno, co jsi dovezla, jinak je to totiž naposledy, co je vidíš takhle klidné,“ podotkla a Tyler na ni jenom vyplázl jazyk.

„Bohužel jsem netušila, jak moc důležité moje cukroví bude, takže jsem toho moc nebrala.“

„Škoda, takhle budeme muset vymyslet něco jiného,“ povzdechla si teatrálně Jess.

„Děláš, jako bychom byli malé děti,“ zabručel s plnou pusou Ben. A Tyler a Ericem souhlasně zamručeli.

„Kdybyste byli malé děti, tak vám pustím pohádku a nebudu pro vás chladit pivo,“ odsekla mu Jessica a kluci se hned rozjasnili. „Předem ale upozorňuju, že mám jenom pro každého dvě.“

„To zní dobře. A jelikož jsme gentlemani, necháme vám za odměnu nějaké to cukroví a dáme se do zdobení stromku,“ nabídl se Ben a vzal si od Jessicy řetěz.

„Ben má pravdu. Dámy, posaďte se a jenom si užívejte. Všechno za vás nachystáme,“ přitakal Eric a začal hledat v krabici s ostatními ozdobami světýlka, které okamžitě začal rozmotávat za Tylerovi asistence.

„Myslíš, že je dobrý nápad je nechat nazdobit ten stromek?“ zeptala jsem se šeptem Jessicy, když jsme se všechny pohodlně usadily na sedačku a sledovaly pány, jak se snaží.

„Nejsem si tím jistá, ale tak uvidíme, co dovedou, a jestli nás aspoň překvapí,“ odvětila Jess a natáhla se po jednom rohlíčku.

„Jen aby nepřekvapili v tom špatném slova smyslu,“ zamumlala jsem skepticky.

„Ale holky, nechte je – nabídli se, tak ať se snaží. Třeba to bude nejhezčí stromek, co jsme kdy viděly,“ bránila je Angela.

„Fajn, dáme jim šanci,“ souhlasila jsem, přestože jsem stále nebyla tak úplně přesvědčená, že nechat zdobit stromek kluky, je ten úplně nejlepší nápad. „No, a co budeme zatím dělat my?“ zajímala jsem se, když mě přestalo bavit jenom tak sedět na zadku a pozorovat kluky, jak se pachtí s ozdobami – ne, že by to nebyla zábavná podívaná.

„Můžete mi pomoct ozdobit zbytek domu, máma je těmi všemožnými světýlky úplně posedlá,“ navrhla Jess a já s Angelou jsme okamžitě souhlasily.

„Jess? Kam přijdou tyhle vločky?“ zajímala jsem se, když jsem došla k osvětlení do oken.

„Ty přijdou do kuchyně. Myslím,“ dodala nejistě a rozhlížela se po obýváku, který už pomalu nepřipomínal ani obývák, ale jeden malý obchůdek se všemožnými cetkami na Vánoce.

„Nemyslí si, tvoje máma, že to s těmi ozdobami trochu přehání?“ přidala se ke mně Angela, když porozestavěla drobné keramické andílky a jiné postavičky po parapetu.

„Mně to neříkejte, já si toho vědoma jsem. Navíc jsem jí to už několikrát říkala, ale nedá si říct. Raději se na celý den zahrabe do téhle kupy krabic s ozdobami a je spokojená,“ pokrčila Jessica rameny, a tak jsme to nechaly být. „Vlastně, ještě jste neviděly to nejlepší – musíme na zábradlí na schodišti pověsit takovou obří girlandu,“ dodala s vítězným úsměvem a my s Angelou jsme jenom zafuněly.

To myslí opravdu vážně? Prolétla mi ta myšlenka hlavou a Jess, jako by ji snad slyšela, jenom pokývala hlavou.

„Holky, stromeček je nazdobený.“ Přišel za námi Eric.

„Vážně? Tak to se tedy předveďte,“ vybídla je Jessica a společně jsme se vydali ke stromku. Ben s Tylerem před ním stali a z větší části ho zakrývali. „Na co čekáte? Jsme všechny hrozně zvědavé, jak se vám to povedlo.“

„Tadá!“ vyřkli všichni tři a ustoupili, abychom si mohly prohlédnout stromek.

„No – nevypadá to nejhůř,“ poznamenala jsem, když jsem spatřila velmi bizarně nazdobený stromek. Pohlédla jsem na holky a čekala i jejich verdikt, stejně jako nedočkaví kluci.

„Myslím si, že se vám to povedlo. Na to, že jste stromek zdobili poprvé, to není špatné,“ pochválila je Angela a kluci se jenom dmuli pýchou, jak moc se jim to povedlo. Mě však stačil jediný pohled na Jessicu a bylo mi jasné, že jejich spokojenost nebude mít dlouhého trvání.

„Tak co si myslíš ty, Jess?“ zeptal se odvážně Ben.

Jessica se zhluboka nadechla a poté spustila. „Kdybych nevěděla, že zdobíte stromek poprvé, asi by mě prve napadlo, že si ze mě děláte jenom pořádnou legraci, ale takhle? To opravdu nemůžete myslet vážně, kluci.“ Spráskla rukama. „Copak jste doma nikdy neviděli nazdobený stromek? Za tohle by mě máma přerazila!“ zoufala si trochu naštvaně.

„Co se ti na tom nelíbí?“ zajímal se Eric a snažil se narovnat šikmou špičku na vrcholku stromku.

„Co se mi nelíbí? Vlastně skoro všechno. Všimli jste si vůbec, že jsme všechny ozdoby naplácali pouze na přední část stromku a zadní zůstala úplně prázdná? Tak se to vůbec nedělá.“

„Jess, uklidni se. Ještě máme čas a třeba to půjde napravit, aniž bychom musely celý stromek ozdobovat,“ uklidňovala jsem ji. „Kluci nám s tím pomůžou a bude to opravené raz dva.“

„Jasně, že pomůžeme, přestože stále nechápeme, co se vám nelíbí,“ prohodil Tyler.

„Tak vidíš, Jess… Tylere, sundej ten řetaz, Ericu, ty sundej ty červené baňky, bílé můžou zůstat, tak jak jsou…“ Začala jsem všechny kolem sebe dirigovat, co mají dělat, a zjistila jsem, že mě to dokonce baví, sledovat, jak se věci dějí i bez mého přičinění.

„Bello? A nechceš nám místo toho věčného komandování raději pomoct? Měli bychom to dřív a ještě se mohli pobavit,“ dobíral si mě Ben.

„Kdybyste nezkazili ten stromek, tak už jsme se dávno mohli bavit,“ odsekla jsem mu, když v tom zazvonil zvonek. „Dojdu otevřít,“ nabídla jsem se, když se Jess začala zvedat z podlahy, kde dostrojovala spodní část stromku.

Došla jsem až na chodbu a mezitím se zvonek rozezněl ještě jednou.

„No vždyť už jdu,“ povzdechla jsem si a otevřela jsem dveře.

„Jess, promiň, že… Bello, zdravím,“ usmál se na mě značně překvapený Mike. „Jess se zmínila, že možná dorazíš,“ zamumlal a přešlápl.

„Jo, dorazila jsem,“ odvětila jsem a snažila se vzpamatovat z toho, že ho tu vidím. Vlastně jsem na to, že má přijít, díky klukům, úplně zapomněla. „Pojď dál, venku je zima,“ vyzvala jsem ho a Mike se protáhl do domu.

„No to je dost, že jsi konečně dorazil, kámo,“ nakoukl do chodby Tyler, „Bella by nás tu sedřela z kůže,“ stěžoval si, jako bych po něm chtěla, bůh ví co a ne jenom nezdobit stromeček.

„Vážně?“ podivil se Mike a změřil si mě takovým zvláštním pohledem. Zároveň se však u toho usmíval, a tak jsem si dovolila se usmát taky, přesto jsem se neubránila červenání.

„Tak to není a ty, Tylere, si nevymýšlej,“ pohrozila jsem mu a vrátila se do obýváku. „Mike dorazil,“ informovala jsem ostatní.

„Fajn. My jsme zatím dozdobili ten stromek,“ prohlásila Jess a spokojeně si prohlížela výsledek společné práce. Byl to velký rozdíl, pokud vezmeme v potaz to, jak ten stromek před několik desítkami minut vypadal.

„Co budeme dělat teď?“ zajímala se Angela.

„Cokoliv chceme, jenom nesmíme nadělat nepořádek, a tak podobně. Naši se vrátí až pozdě, takže, co navrhujete?“ vybídla nás Jess.

Než jsme však stačili něco vymyslet, padlo rozhodnutí tak nějak mimo nás. Venku začalo opět sněžit, a tak bylo vlastně jedno, co chtěl kdo do té chvíle dělat.

„Dobře, vzdávám se!“ ječela jsem a doufala, že to na kluky zabere a já neskončím v další závěji a sněhem za bundou. Už tak mi byla docela zima. Zahrada byla od naší sněhové bitvy ušlapaná a nepůsobila tak harmonicky, jako když byla přikrytá sněhovou peřinou.

„Jak ti můžeme věřit, že to myslíš vážně?“ zajímal se přezíravě Mike, zatímco se ke mně pomalu blížil. V rukou si připravoval další sněhovou kouli.

„Nikdy nelžu,“ odsekla jsem mu a vystrčila odvážně bradu. „Navíc je mi opravdu zima,“ zamumlala jsem tak, že to skoro neslyšel.

„Myslím, že jí můžeme věřit, kluci,“ zavolal na své kumpány a odhodil sněhovou kouli pryč, aby mi pomohl stanout ze země, na které jsem se, díky svým nešikovným nohám, opět válela. „Tak pojď do tepla,“ vybídl mě a napřáhl ke mně ruku.

Byla jsem nejistá, když jsem ji přijímala. Cítila jsem ty lehké vibrace, když jsem se ho dotkla, a potom na jeho tváři spatřila úsměv. Chtěla jsem mu v tu chvíli padnout kolem krku, ale naštěstí jsem si to v poslední chvíli rozmyslela, a když už jsem skoro stála, trochu jsem zatáhla a Mike spadl na zem a já vedle něj.

Díky šoku z nečekaného útoku, který ho překvapil, se nestihl vzpamatovat natolik rychle, aby mi zabránil v tom, ho trochu v tom sněhu vyválet. A než mi to stačil jakkoliv vrátit, zvedla jsem se a utíkala za holkami k balkónovým dveřím, kde jsem ze sebe začala setřepávat sníh.

„Tohle ti nedaruju, Isabello Swan!“ bručel Mike, zatímco mu kluci pomáhali se zvednout a oprášit z něj sníh. Já s holkami jsem se jenom smála.

„Nech toho, bručoune. Aspoň jednou se Belle podařilo tě dostat na lopatky, tak se s tím smiř a už pojďte všichni dovnitř, nebo ještě nastydnete a budete na dnešek jenom nadávat,“ křikla na kluky Jess a já se s radostí vrátila do domu, kde jsem se uchýlila k nejbližšímu topení, aby mi mohly uschnout kalhoty.

„Spolu si to ještě vyřídíme,“ varoval mě s úsměvem Mike, když kolem mě procházel, a v očích mu hrály čertovské jiskřičky, které jsem na něm tolik milovala.

„To se ještě uvidí,“ odpověděla jsem mu vyzývavě.

„Však uvidíš,“ sliboval a mířil si to za ostatními kluky.

„Bello! Ty mi tu vážně chceš nastydnout?“ zajímal se Jess a já se na ni zmateně podívala. „Ty mokré kalhoty na tobě možná uschnout, ale nejdřív ti způsobí pěkně nepěkné nachlazení. Pojď se mnou nahoru, půjčím ti nějaké moje džíny, měly bychom mít stejnou velikost,“ vybídla mě a než jsem stačila jakkoliv reagovat, vedla mě do svého pokoje, kde hned začala hledat nějaké kalhoty, které by mi podle jejího úsudku padly.

Když konečně našla jedny tmavě modré, pohodila je na postel s tím, že si je mám vzít a ty mokré přehodit někde na topení.

„Zítra mi za to poděkuješ,“ ujišťovala mě. „Takže se tu v klidu převleč a já jdu dát svařit to víno, aby ses mohla hned i zahřát,“ mrkla na mě a hned také zmizela za dveřmi.

Společně jsme se poté usadili v obýváku s kouřícími hrnky v rukou a pustili si pohádky, které jsme stejně přes vzájemné klábosení vůbec nevnímali. Bylo to však hrozně příjemné, takhle trávit společně čas.

Vzpomínali jsme na společně strávené chvíle ve škole i na léto, které jsme většinou trávili odděleně. Já jsem tehdy odjela na měsíc za mámou do Jacksonville. Byly to krásně strávené prázdniny, přestože jsem tam nikoho neznala. S mámou mi bylo fajn.

„Na co myslíš?“ zajímal se Mike, když si ke mně přisedl.

„Ale na nic, vzpomněla jsem si jenom na mámu.“ Pokrčila jsem rameny a stočila pohled na stromek, abych se nemusela dívat do těch jeho modrých očí, které na mě pořád hleděly, bez stopy výčitek, z událostí minulých Vánoc.

„Stýská se ti po ní?“ vyzvídal dál, ale já ho přitom moc nevnímala. Myšlenkami jsem se zatoulala opět k loňským Vánocům a nedokázala jsem zadržet slzy, které se mi spustily po tváři. „Pšt, nebreč, Bell. Zase se s ní uvidíš, přijede přece na Vánoce, nebo snad ne?“ konejšil mě, aniž by věděl, proč vůbec brečím.

Rychle jsem si otřela tváře. „Ano, přijede,“ zamumlala jsem a snažila se dál nevzpomínat.

„Tylere, pojď mi pomoct!“ ozvala se najednou Jess a všichni se k ní otočili. „Zapomněli jsme pověsit jmelí!“ vysvětlila důvod svého poplachu.

„To nejdůležitější,“ odvětil naoko otráveně Tyler a už si to mířil za Jess, která držela v ruce jmelí na provázku. „Tak, kam ho mám uvázat?“ zajímal se.

„Přivaž to jenom na lustr,“ odvětila a než se nadála, jmelí bylo na svém místě. „Tak, teď by to konečně mohlo být úplně všechno. Doufám,“ zamumlala a dosedla mezi mě a Mika. Přišlo mi, že tak nějak podvědomě vycítila, co se ve mně odehrává v jeho blízkosti a že mi tak úplně neskočila na to, že jsme se rozešli až po Novém roce.

„Tak co, už jsi uvažovala nad tím, co si dáš za předsevzetí na Nový rok?“ zajímala se Jess, zatímco dopíjela svůj druhý, a naštěstí i poslední, hrnek svařáku.

„Zatím jsem nad tím nepřemýšlela. Myslím, že to přijde až u přípitku, kdy si uvědomím, co bych chtěla na tomhle roce změnit. Ty snad už víš, co budeš chtít dokázat?“ zeptala jsem se trochu překvapeně. Sama jsem zastávala názor, že dokud jeden rok neskončí, neměli bychom ho vůbec uzavírat.

„Samozřejmě. Pokud ne dřív, tak minimálně o letních prázdninách si hodlám najít toho největšího krasavce. Ovšem mimo Forks, protože tu není pořádný výběr a potom… To už je vlastně jedno. Ten kluk je moje předsevzetí,“ vykřikla, když se najednou zase rozezněl domovní zvonek.

„Zvalas ještě někoho?“ podivila jsem se, jelikož jsme v obýváku seděli všichni z party.

„Ne. Takže buďte všichni potichu, kdyby to byli sousedé, tak ať si nestěžují rodičům, že jsme tu dělali nepořádek,“ varovala nás Jess a vydala se otevřít.

Všichni jsme v naprostém tichu čekali, kdy se vrátí. A když se tak stalo, ticho bylo snad ještě větší, jelikož jsme překvapeně zírali na její doprovod. Nepřicházela totiž sama, vedla sebou další čtyři nově příchozí.

„Lidi, máme návštěvu. To jsou mí noví sousedé. Edward, Alice, Emmett a Rosalie Cullen,“ představila je a já si hned všimla, jaký pohled vrhla na Edwarda. Že by přece jenom zrovna přehodnocovala své budoucí novoroční předsevzetí? „Přišli se představit, a tak jsem je pozvala rovnou dál, myslím, že to nebude vadit, ne?“

„Ehm, samozřejmě, že to nebude vadit,“ souhlasila Angela a my ostatní jsme okamžitě přikyvovali.

„Jessico, přinesli jsme taky nějaké cukroví,“ podotkla ta menší černovláska, myslím, že Alice.

„To je fajn, zrovna sis tím zřejmě získala srdce zdejších kluků,“ prohodila s úsměvem Jess. „Mimochodem, tohle je Tyler, Mike, Ben a Eric,“ představila kluky a potom se obrátila na nás. „A tohle je Angela a Bella.“

„Všechny nás moc těší,“ zašveholila Alice a tanečním krokem došla doprostřed místnosti, kde na stůl položila cukroví, které vypadalo jako od profesionála.

Rozhovor s novými sousedy byl z počátku velmi neosobní a opatrný, dokud kluci nezjistili, že Emmett je skvělý bavič a než se k nám přidala Alice s Rosalií. Skvěle jsme se poté bavili, ale připadalo mi, jako by Edward postával tak nějak bokem a moc se s ostatními nebavil, spíš jenom sledoval to dění kolem nás.

Jessica se s ním zpočátku snažila koketovat, ale potom se to rozhodla nechat na později, kdy jí mysl nebude stínit ani kapka alkoholu.

Po další půl hodině mi to už nedalo a vydala jsem se za Edwardem. Vypadalo to totiž tak, že sem byl svými sourozenci přinucen jít a jenom ho to obtěžovalo. Nevěděla jsem, jak bude na mou opovážlivost reagovat, ale doufala jsem, že mě neodmítne. Pokud by tak ale udělal, zdvořile bych mu nabídla, že může odejít, pokud se nebaví. Nebylo by to vyhození z Jessicina domu, to ne. Byla by to spíš propustka z jeho pekla.

Když jsem k němu šla, cítila jsem v zádech něčí pronikavý pohled a i bez otočení jsem věděla, komu patří. Mike mě častoval pohledy celý večer. Nevěděla jsem, co mají znamenat, ale trochu jsem se jich bála. Měla jsem strach, co by mohly znamenat.

„Zdravím. Bavíš se?“ zeptala jsem se zdvořile a Edward se lehce usmál.

„Samozřejmě, co jiného bych dělal stranou od ostatních,“ prohodil a já se zasmála. Měl milý a takový lehce tajemný hlas. Směšně, co by na něm mohlo být tak tajemného?

„Myslela jsem si to. Donutili tě sem jít, co?“ zajímala jsem se a střelila pohledem na jeho sestry.

„Tak nějak,“ souhlasil. „Mikovi se asi moc nelíbí, že spolu mluvíme,“ nadhodil a já jsem střelila pohledem k sedačce, kde se Mike bavil s ostatními kluky. Spíš tedy poslouchal, o čem se baví ostatní, a sám na mě jenom upíral pohled, který v tuhle chvíli jasně říkal, že se mu nelíbí, že se s Edwardem bavím.

„Mikovi může být jedno, s kým se bavím a s kým ne. Nepatřím mu,“ odpověděla jsem nenuceně, odtrhla od něho pohled a usmála se na Edwarda.

„On si sice myslí něco jiného, ale je fajn, že to říkáš, vůbec se k němu totiž nehodíš.“

„Máš pravdu. Nehodíme se k sobě a Mike si toho je vědom,“ podotkla jsem narážejíc na loňské Vánoce, což však Edward nemohl vědět a já jsem to nehodlala dál rozmazávat. „Ale teď dost o mně a Mikovi. Nedáš si něco na pití? Svařák sice už došel, ale můžu ti uvařit čaj nebo cokoliv jiného,“ nabídla jsem se a už jsem měla v plánu jít do kuchyně, když se mi pod nohy zamotal koberec, který měli Stanleyovi pouze pod konferenčním stolkem a kousek u sedaček.

Než jsem se nadála, cítila jsem, jak padám, což nebyl zrovna nejpříjemnější pocit.

Spadnout na zem, či spíše stolek, jsem však nestačila. Octla jsem se totiž v pohotovém Edwardově náručí a teď mu z blízka hleděla do jeho úchvatných topazových očí.

„O-omlouvám se, jsem hrozně nešikovná,“ zamumlala jsem a chtěla se postavit, když v tom jsem si všimla, pod čím to oba dva stojíme.

Edward si toho zřejmě vědom nebyl, ale já ano. To jmelí přímo nad námi přímo vybízelo k tomu, abych se plně odpoutala od toho zkrachovalého vztahu s Mikem a dala šanci i něčemu jinému, novému a…

Aniž bych si to předem plně promyslela, využila jsem té šílené situace, která mou nešikovností nastala, a políbila jsem Edwarda Cullena.

THE END

Ať vám Vánoce všechno, co chcete, dají,
ať všichni kolem vás radost mají,
ať vás v novém roce tak pěkné věci čekají,
že se vám o nich ani sny nezdají.
To a mnohem víc ze srdce přeje Petronela

Autor: Petronela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Last Christmas, I gave you my heart...: