Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kráska a Emmett - 1. část

wsdj


Kráska a Emmett - 1. částPřináším vám novou povídku Kráska a Emmett. Příběh se odehrává několik měsíců po smrti Jacoba, otce Bena. Bella spolu s ním opouští domov a odjíždí daleko od bolesti a utrpení. Koho potká na konci své cesty? Novou lásku? Vaše IsabelMasen.

Bella

„Víš, že na mě se vždycky můžeš spolehnout. Kdybys něco potřebovala, okamžitě volej,“ řekla Lilly tichým hlasem plným smutku a strachu. Objala jsem ji, políbila na tvář a otočila se. Za zády jsem nechávala domov, rodinu a přátele. Opouštěla jsem vše, co mi bylo blízké a co mě dělalo šťastnou. Nastoupila jsem do auta, nastartovala a vyjela směr nový život. Po tváři mi stekla slza a dopadla na světlé džíny, které jsem měla na sobě. Pozorovala jsem mokrou stopu a znovu se propadla do pasti vzpomínek.

Bylo to už několik měsíců, ale pořád jsem neměla odvahu se podívat do očí svému bratrovi. Byli jsme jedna krev, jedna rodina, ale nemohla jsem. Kdykoliv se zjevil v kuchyni nebo v pokoji, opouštěla jsem dům a bloudila po lese. Sama, nešťastná a slabá. V takových chvílích jsem zajela do La Push a schoulila se do náruče muži, kterého jsem milovala. Jacob byl můj přístav naděje, bezpečí a lásky. Chodili jsme spolu několik let a já už si život bez něj nedokázala představit.

Poznali jsme se na jednom večírku, který pořádala Lilly, má nejlepší kamarádka. Všichni kolem mě se bavili, tančili a užívali si života nezadaných a mladých, jen já seděla v koutě, popíjela limonádu a modlila se, aby si mě nikdo nevšiml. Docela se mi to dařilo, ale když se ve dveřích objevili tři snědí muži, vyšla jsem ze svého úkrytu a pozorovala chlapce, který přišel. Měl černé vlasy, svalnatou postavu a rty ve tvaru srdce. Okouzleně jsem ho pozorovala, a když se otočil, pohlédl do mých očí a já přesně věděla, s kým mám tu čest. Pamatovala jsem si malého indiánského chlapce, syna otcova přítele. Jako děti jsme si hráli na naší zahradě a já se do něj zamilovala. Jak se říká, dětská láska je nejsilnější, a u nás to platilo. Od první schůzky jsme se stali nerozlučným párem.

Po měsíc jsme se s naším vztahem svěřili rodičům, po půl roce prarodičům a po roce jsme plánovali společné bydlení. Oba jsme dokončili střední školu a našli si byt v Port Angeles. Nikdo z našich blízkých nebyl spokojený z toho, že máme v plánu se odstěhovat, ale my měli svou hlavu a po několika týdnech se zabydleli. Půl roku po přestěhování si Jacob našel práci a já občas vypomáhala v cukrárně, kterou vedla má kamarádka. Měsíce plynuly a oslavovali jsme dvouleté výročí našeho vztahu. Jacob mi koupil malé auto, které jsme si tak přála, a já byla neskonale šťastná, že jsem mu také mohla dát něco, po čem tak toužil. Byla jsem těhotná a podle všeho, co jsem se dozvěděla od maminky, jsem pod srdcem nosila chlapce. V rodině Swanových se během prvních pár dnů dalo poznat, co se narodí.

Jako vždy se moje milovaná maminka nepletla. Čekala jsem chlapce a Jacob mi každý den dokazoval, jak je šťastný. Chodil do práce jen párkrát do týdne a užíval si se mnou můj požehnaný stav. Bříško mi narostlo až v pátém měsíci a já tak nemusela čelit dotěrným dotazům tak dlouho. Než se ve Forks rozhlásilo, že jsem těhotná, přivezla jsem domů dětskou autosedačku s malým Benem. Byl maličký, křehký, ale hlas měl jako operní pěvec.

Vychovávali jsme ho s láskou, úctou a radostí, kterou nám jeho přítomnost dávala. Když začal chodit, měli jsme menší problém ho donutit na chvilku posedět, ale dal si říct. Mluvil, běhal a svému otci dělal radost stejně jako mě. Miloval umění a já si s ním prohlížela největší světová díla. S Jacobem si povídal o autech, sportu a svém velkém snu. Toužil stát se automobilovým závodníkem. Když jsem se to dozvěděla, nebyla jsem šťastná. Můj bratr jezdil v autech a miloval rychlost víc než vlastní život. Jacob se toužil stát se tím, čím chce být jeho syn, a proto se rozhodl jet s mým bratrem.

Prosila jsem ho, naříkala a plakala, ale k ničemu to nebylo. Můj milovaný se usmál, políbil mě i svého syna a odjel. U srdce mě tížil nepříjemný pocit něčeho, co jsem neuměla pojmenovat. Hrála jsem si s Benem, vyprávěla mu o všem, co ho zajímalo, a nervózně pozorovala zavřené dveře. Když jsem uložila malého, posadila jsem se na pohovku, napila se vína a hypnotizovala vchodové dveře. Nervózně jsem se ošívala a počítala každou sekundu. Po hodině a půl se dveře konečně otevřely. Tedy spíš rozletěly. Můj otec nic neřekl, hodil po mně kabát, vzal do náruče svého vnuka a vyběhl z bytu. Zmateně jsem ho následovala a nechala se vtáhnout do jeho dodávky. Neměla jsem tušení, kam jedeme, ale když jsem uslyšela houkání sanitky a uviděla nemocnici, všechno ve mně se sevřelo.

Seděla jsem vedle jeho lůžka a pozorovala jeho mrtvolně bílý obličej. Netřásla jsem se, neplakala a ani mi nebylo smutno. Všichni kolem mě vzlykali, naříkali, ale já jen stála, svírala svého syna a pozorovala doktory, jak se ho marně snaží oživit. Věděla jsem, že je pozdě. Necítila jsem kolem sebe jeho přítomnost. Nebyl tu. Odešel.

Když jsem se vzpamatovala z toho šoku, konečně přišlo to, co se slušelo. Plakala jsem, vzlykala a modlila se, aby to byl jen sen. Otec mě pevně svíral a do ucha mi šeptal slova útěchy. Objímala jsem ho a děkovala bohu, že tu se mnou je. Podívala jsem se na sestru, která držela Bena, a na konci chodby se objevil můj bratr. Zvedla jsem se a udělala pár kroků k němu. Chtěla jsem ho obejmout a utěšit a říct mu, že vše bude v pořádku. Pohlédla jsem do jeho očí a viděl v nich vinu a bolest. Pravou ruku měl v sádře, pod okem monokl a kolem krku krunýř. Po tváři mu stekla slza a dopadla na modrou podlahu vonící desinfekcí. Všechno ve mně se sevřelo tupou bolestí. Zavrávorala jsem a spadla do otcovy náruče. Došlo mi, kdo za tu nehodu mohl, a zvedla se. Přeběhla jsem k němu a pěstmi do bouchala do hrudi. Křičela jsem, nadávala a proklínala ho.

Jacob zemřel kvůli jeho jízdě. Nevšiml si stromu na konci silnice, a když chtěl zabočit, neubrzdil to a narazil do něj. Můj přítel neměl šanci náraz přežít. Jeho strana auta byla úplně zdemolovaná. Můj bratr vyvázl jen s několika menšími zraněními. Od toho dne jsem se stala úplně jiným člověkem. Na mém místě by se jiná žena zbavila jeho oblečení a věcí, ale já to neudělala. Potřebovala jsem mít důkaz, že existoval. Přičichovala jsem k jeho věcem a cítila tu aromatickou vůni, která mě rozplakala. Chtěla jsem upadnout do nevědomí a vzpomínat na něj, ale nemohla jsem. Musela jsem se postarat o Bena, jediného muže, kterého jsem milovala a na kterém mi záleželo.

Teď jsem seděla v autě, plakala a celá rozechvělá projížděla kolem místa, kde zemřel. Snažila jsem se nedívat se na ten strom a pomníček u něj, ale na okamžik jsem se zadívala na jeho fotku a vše ve mně se roztřáslo. Projela jsem kolem toho prokletého a cítila zvláštní chlad. Kabinou auta se rozezněl telefon a já pohlédla na volajícího. James, můj bratr. Hovor jsem odmítla a dál pokračovala v cestě za novým, lepším životem.

V Seattlu jsme se setkala s maminkou a Benem. Rozloučila jsem se s ní, vzala svého syna a jela na místo, které jsem tak dlouho neviděla. Na Aljašce jsem byla jen jednou, ale byl to pro zážitek na celý život. Můj syn miloval zimu, sníh a mráz, takže to pro něj bude ideální místo na to, aby zapomněl. Stejně jako já. Bylo mi jasné, že ho nikdy z hlavy ani ze srdce nedostanu, ale přála jsem si na chvilku myslet na něco jiného. Ta bolest a smutek mě ničil. Potřebovala jsem místo, kde prožiji něco nového, co mě donutí se přestat trápit a užívat si život s Benem.

Když jsme přijeli k domu, okouzleně jsme vydechla. Tatínek říkal, že to místo je krásné, ale to, co jsem uviděla, mi doslova vyrazilo dech. Malý šedivý domek mezi bílou pokrývkou sněhu a ledu. Ben vyběhl z auta, vydechl a pomalu přešel ke dveřím. Chtěl je otevřít, a když se mu to nepovedlo, otočil se na mě a pousmál se. Sáhla jsem do kapsy u bundy a úsměv na rtech mi zamrzl. Ach ne, já ten klíč nechala doma. Zklamaně jsem vydechla a poslala Bena zpátky do auta. Vytočila jsem číslo ženy, která mi dům pronajala, a přiložila si telefon k uchu.

„Haló?“ ozvalo se a já úlevně vydechla.

„Dobrý den. Moc se omluvám, že vás vyrušuji v takovouto hodinu, ale nastal menší problém. Klíč od domu jsem nechala doma a náhradní mají rodiče. Bylo by možné se do domu dostat jiným způsobem?“ zeptala jsem se a pevně sevřela víčka.

„Ach, Isabella Swanová, už vím. Je mi líto, ale klíč mám doma a dovnitř se nedá dostat jinak než vchodovými dveřmi. Vy už jste na místě?“ zeptala se překvapeně a já v jejím hlase slyšela starost.

„Ano, před chvílí jsme přijeli,“ odpověděla jsem a podívala se na Bena, který mě sledoval.

„Venku je vážně zima, nemůžete zůstat v autě. Dva kilometry od vašeho domu je velký srub, ve kterém bydlíme. Přijeďte,“ navrhla a já chtěla odmítnout, ale když se můj syn otřásl a na ruce se mu objevila husí kůže, změnila jsem názor. Poděkovala jsem, nasedla do auta a vydala se směrem, který mi prozradila. Dlouho jsem nic neviděla, ale nakonec se před námi objevil ten největší srub, jaký jsem kdy viděla. Dolní čelistí jsem otírala podlahu auta a překvapeně hleděla na tu nádheru, kterou jsme měli před sebou.

„Pojďte dovnitř, ať nezmrznete,“ křikla mladá žena, která se objevila ve dveřích. Vzala jsem do náruče svého syna a blížila se k teplu, které vycházelo z domu. Vyšla jsem pár schodů a pohlédla do tváře té, která mi domek pronajala. Podala jsem jí ruku a usmála se.

„Jsem Isabella Swanová a tohle je můj syn Ben,“ představila jsem sebe i syna a viděla na její tváři spokojený úsměv.

„Jmenuji se Esmé Cullenová a jsem šťastná, že budeme mít za sousedy tak milé lidi,“ řekla, když si potřásla rukou s Benem. Pozvala nás dál a já nesměle následovala její nataženou ruku, která mě posílala do nitra domu. Zula jsem se, svlékla si bundu a to samé udělala s Benem. Než jsem se nadála, vyběhl do domu a neposlouchal mé prosby, aby se vrátil.

„Omlouvám se, je hrozně zvědavý,“ šeptla jsem stydlivě a pousmála se. Tuto vlastnost zdědil po otci.

„Nic se neděje. Dlouho jsme tu neměli návštěvu, jsme poctěni,“ zasmála se a vedla mě do pokoje, který voněl skořicí a citrusem. Uviděla jsem Bena, jak sedí na zemi a směje se na blonďatého muže, který dělal opičky.

„Isabello, tohle je můj syn Jasper,“ představila mi muže a já si s ním potřásla rukou. Věnoval mi úsměv světové hvězdy a já se zarděla.

„Pojďte, ukážu vám zbytek rodiny,“ řekla, ale já ji musela zastavit.

„Tykejte mi, prosím. Jsem Bella,“ řekla jsem a usmála se. Vešli jsme do dalšího pokoje a já pohlédla do tváří šesti nadpozemsky krásných lidí. Jako první se zvedla černovlasá dívka, která svou chůzí připomínala spíš motýla než člověka. Představila se mi a já udělala to samé. Kromě Alice jsem se seznámila s Rosalíí, Carlislem a nakonec zůstala stát tváří v tvář s tím nejkrásnějším mužem, jakého jsem kdy viděla. Na malou chvíli jsme zapomněla na Jacoba a vše, co jsme spolu prožili. Hleděla jsem do jeho zlatých očí a toužila jen po jediném. Schovat se v jeho náruči a slyšet hlas, kterým by mě utěšoval. Natáhla jsem k němu ruku a usmála se. V jeho očích se objevila radost a něco, co jsem neuměla pojmenovat.

„Bella,“ zašeptala jsem a cítila pevný stisk jeho ruky.

„Jmenuji se Emmett,“ představil se mi a já se znovu ztratila v jeho hlubokých očích. Zatřepala jsem hlavou a seznámila se s jeho bratrem Edwardem. Všimla jsem si, že po mě zvláštně koukal, ale snažila jsem se to nevnímat.

Během večera jsem se seznámila se všemi a pořád pokukovala po Emmettovi. Kdykoliv jsem na něj pohlédla, zvedl oči od mého syna a usmál se na mě. Uculovala jsem se jako nějaká puberťačka a najednou si uvědomila, co dělám. Usmívám se na muže, kterého vůbec neznám. Na muže, který má vše, co si může přát. Znovu jsem pomyslela na Jacoba a po tváři mi stekla slza. Co to proboha dělám? Mám zájem o jiného muže. Znechuceně jsem se zvedla, popadla svého syna, rozloučila se a zbaběle utekla.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Kráska a Emmett - 1. část:

 1 2   Další »
01.03.2012 [19:00]

ChristieVampyKrása, Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon je to smutný začátek, ale snad se časem v Bellině životě objeví jiskřička štěstí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Tahle povídka je úžasně dojemná, už se těším na pokračování... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. beatkablack
28.02.2012 [21:32]

a ja si chvilku myslela že si začne s Jasperem Emoticon škoda no Emoticon jinak krása Emoticon Emoticon

13. alžbětka
28.02.2012 [21:17]

úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.02.2012 [21:12]

kollartTak tohle jsem nečekala...nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. hayley
27.02.2012 [20:34]

nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon rýchlo pridaj pokračovanie prosím Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Rena16
27.02.2012 [18:47]

Rena16wow!!!hodně zajímavé Emoticon...hodně silný příběh Emoticon Emoticonúplně mě pohltil Emoticon honem další díl Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. lowelllyyP
26.02.2012 [22:58]

Páni!!!! WOOOW!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Jsi tady jediný člověk, který mě svým příběhem rozplakal!!! Brečím u čtení málokdy, ale tobě se to opravdu povedlo! Klobouk dolů a pokračuj prosím, jsem zvědavá, jak to bude nadále pokračovat...

Potlesk patří tobě!!! Emoticon EmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticonEmoticon

8. luckily
26.02.2012 [22:29]

Super, moc se mi to líbí! Konečně jiný pár než Edward a Bella...:D Ne že bych ten pár neměla ráda, ale těch příběhů je už tolik..:D Těším se na další dílek.:)

7. LidkaH
26.02.2012 [22:03]

super zacatel uz se tesim na pokracko! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. Jana
26.02.2012 [18:53]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!