Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kdo jsi?

19.06.2011 (15:15) • • FanFiction jednodílné • komentováno 14× • zobrazeno 2472×



Kráčela temnou uličkou. Stíny uličky halily její dříve překrásný obličej. Nyní byl plný slz. Hnědé oči byly bolestné, smutné a rudé od neustálého pláče. Mívala v očích jiskřičky štěstí, ale teď ne. Nyní byly jako zvadlé růže, které nikdo nezalévá láskou. Smutek a stesk ji halily celou.

Posmutněle se vracela zpět… Domů k otci. Bez života tak, jako tomu bývalo vždy od jednoho osudného dne. Západ slunce byl krásný. Pro ni však ne. Nevnímala jej, jak nevnímala přátele a rodinu. Svaté pro ni bylo jen jedno… Jen jeden. Ale ten tu nebyl a nikdy být neměl. Chtěla ho. Problém byl v něm. On nechtěl ji.

Procházela bez duše uličkami a žila jen ve svých myšlenkách. Mnozí ji považovali za blázna. Blázen nebyla, jen příliš hluboce milovala. Ani si nevšimla, že slunce již zapadlo.

Procházela a nevšímala si okolního života. Vnímala jen prázdné místo v duši a ticho v mysli.

V jedné uličce se ozval zvuk. Bylo to poprvé, co sebou trhla. Před ní se objevila temná postava. Dívka vyděšeně odskočila dozadu. Muž, kterému nebylo vidět do obličeje, popadl dívku za ruku a zadržel ji v útěku. Pohlédla na něj, protože dobře věděla, co je zač. Pak klidně řekla:

„Zabij mě! Vlastně… Děkuji… Je to vysvobození!“

Zavřela oči a čekala, až zuby tvrdé jako kámen a ještě tvrdší protnou její tepnu krku. Nic. Zmateně oči otevřela a pohlédla opět na muže.

„C-o to?“ vypadlo jí z roztřesených úst.

„Co po mně chceš…?“ zeptala se nejistě neznámého. Neodpověděl. Místo toho vystoupil do světla lampy. Dívka vyděšeně vyjekla. Vytrhla se muži a úprkem utíkala pryč. Jak snadno ji dostihl. Bylo by pro něj snadné sehnout se k jejímu krku, ke krvi, která ho tak lákala, ale věděl, co musí udělat.

Smutně na ni hleděl a litoval svého činu.

„Bello, prosím, odpusť mi. Já tě nechtěl opustit a takto ti ublížit. Já tě opustil, protože jsem tě chtěl ochránit. Nechtěl jsem, aby ti nikdo z nás ještě ublížil. Nevydržím bez tebe už ani chviličku,“ šeptal potichu.

„Na to je pozdě!“ štěkla, ale když viděla zděšený obličej chlapce, zasmála se a to poprvé za velice dlouhou dobu.

„To sis myslel, že jsem to myslela vážně?“

„Ano,“ řekl zahanbeně Edward.

„Nevím… Zda ti věřit,“ přiznala.

On se na Bellu jen smutně podíval. „Dokázal bys mi to jen, pokud bys mi něco řekl…“ dodala.

„Promiň?“ zkusil to. Bella jen protočila oči a naoko posmutněla, v duchu však byla nesmírně šťastna.

„Ne! Zatím tady přemýšlej.“ Otočila se, aby odešla.

„Kam jdeš?“ zarazil ji Edward.

„Projít se. Až na to přijdeš, najdi mne.“ Otočila se a vešla do tmy. Lehce našlapovala pod světly lamp, když v tu ji něco čaplo za ruku, až sebou škubla.

„To není moc dobrý vtip, Edwarde,“ řekla při dotyku studené ruky.

Bella uslyšela zavrčení, které nakonec vystřídal krutý smích.

„Hloupá, tak hloupá…“ zašeptal hlas. Dívčí hlas. Victoria! Bellu zachvátila panika. Chtěla vykřiknout Edwardovo jméno, ale nedokázala ze sebe vypravit jediné slovo.

Viktoria kolem ní obcházela dokola. Belle se zrychlil dech. Srdce jí tlouklo splašeně jako zvon.

„Jsi tak hloupá…“ zašeptala jí krutě do ucha a pomalu se blížila ke krku.

„Když jsem tě viděla včera, byla jsi nešťastná. Co to že to o dnešku říct nemůžu? Na tom ale nezáleží.“ Chystala se Belle zaseknout zuby do krku, když vtom se zarazila.

„Tak proto nejsi nešťastná,“ zašeptala a dala se na úprk. V tom Bellu chytly ze zadu studené ruce. Vyjekla.

„Pššš, to jsem já,“ zašeptal jí do ucha a hned, jak se k němu otočila, ji objal.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se jí. Jen kývla. „Miluji tě…“

„No, že ti to trvalo,“ vyčetla mu se smíchem. Nechápavě se mračil. „Přišel jsi na to, jak ti budu věřit,“ povysvětlila a usmála se. Vydala se dopředu a očekávala, že ji bude Edward následovat. Ten však zůstal stát a překvapeně hleděl do tmy před Bellou. Bella se tam podívala taky.

„Co se…“ Když vtom se Edward rychlostí blesku objevil u ní a prudce ji odstrčil, až odlítla a narazila hlavou do zdi tak, že to nemohlo zůstat bez následků.

Belle se zamlžilo před očima. Upadla do bezvědomí. Před ní se odehrával boj, který neviděla. Victorie se marně snažila pomstít svého druha. Prohrála.

Hned, jak Edward skoncoval s Victorií, vrhnul se starostlivě k Belle. Vzal ji do náruče a starostlivě ji kolébal. Krásce se zachvěla víčka. Její hnědé oči se otevřely.

„Jsi v pořádku?“ vypálil ze sebe hned Edward. Bella se zamračila.

„Kdo jsi?“ vyšlo z jejích úst. V Edwardově tváři se zračilo zděšení.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kdo jsi?: