Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Kde je můj pianista? - část první

04.07.2012 (18:00) • AntjeCullen • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 2930×

Zavrtěla se v posteli, znechuceně sáhla po budíku, aby přestal zvonit. Natočila se ke svému manželovi, políbila ho a pohladila po tváři.

„Dobré ráno, miláčku,“ řekla něžně. Edward pomalu otevřel slepené oči, a když spatřil svoji ženu, tak se mu po tváři rozlil úsměv. Tohle ji za celou tu dobu, co spolu žijou, vždycky potěšilo a snad ji to nikdy neomrzí, i když od prvního společného probuzení uplynulo neskutečných sedmnáct let.

„Dobré jitro,“ odpověděl jí stejně sladce. Takové probuzení také přímo zbožňoval, pak mu vůbec nevadilo, že musel vstávat tak brzo.

Bella si sedla na postel, ještě víc rozházela vrabčí hnízdo, co měla na hlavě, zvedla se a pomalu se ploužila do kuchyně. Vyndala pět hrnků, do dvou dala lžičku kafe a do třech granko. Do konvice nalila vodu, zapla ji a dala vařit mléko do mikrovlnky. Na stůl položila tři druhy cereálií, tři misky a talíř s loupákem, co koupila ještě včera, aby nemusela vstávat dřív. Konvice zabublala, tak zalila obě kafe, do svého si přidala mléko a do druhého dvě lžičky cukru. Vešla do dveří, které byly vedle těch k jejich ložnici. Překráčela přes zem plnou hraček k oknu, rozhrnula závěsy a v pokoji se tak rozlilo světlo.

„Kluci, vstávejte,“ řekla a malému Carlisleovi a Chariemu odhrnula peřiny.

„Mamí, ještě chvilku,“ žadonili oba dva naráz.

„Kdepak, to jste zkoušeli několikrát a nikdy jste se nestihli nasnídat. Ať už jste z postele,“ rozkazovala s drobným úsměvem.

„Ale mamííí, my nemáme hlad,“ odmlouvali sladce.

„To mě nezajímá, musíte jíst. To byste koukali, kdybyste věděli, kolik toho váš tatínek spapal, když mu bylo jedenáct, jako vám,“ vymýšlela si. „A už nechci slyšet ani slovo, z postelí!“ Vyšla z pokoje a otevřela dveře z druhé strany její ložnice. Zase rozhrnula závěsy a klekla si k posteli.

„Zlatíčko, vstávej,“ hladila svou dcerku po vláskách. Elisabeth začala otevírat své oči. Bella si pomyslela, že je to celý tatínek. Měla jeho bronzové vlasy a zelená očka, už teď vystouplejší lícní kosti a malou vrásku mezi obočím, když se zlobila nebo soustředila. Po mamince měla jen trošku vystouplé přední zuby a plné rty. Protáhla se a skočila Belle kolem krku. Ta se s tou malou příšerkou zvedla a nesla ji do jídelny. Posadila ji na židli k její žluté misce.

„Co si dáš k snídani?“ ptala se Bella, i když věděla, že bude chtít své oblíbené medové cereálie.

„Dnes bych si pro změnu dala Cheerios s teplým mlékem,“ řekla vychovaně, s našpulenou pusinkou a důležitým výrazem. Bella se začala smát, do její misky nasypala trochu koleček, zalila to mlékem z mikrovlnky, které použila i na kakao a dala malé Lizi lžíci do ruky. Z pokoje líně vyšli Carlisle s Charliem a automaticky zabrousili ke svým miskám. Každý vzal své cereálie, zalil je mlékem, ještě poprosili o lžíce a začali jíst. Bella před všechny děti položila kakaa, na své a Edwardovo místo položila kafe.

„Edwarde! Vstávej nebo ti taky seberu peřinu,“ volala na manžela přes dvěře do ložnice.

„Vždyť už jdu,“ bylo slyšet z ložnice. Bella se napila kávy, uloupla si kousek z loupáku a šla do koupelny.

„Jestli tatínek do deseti vteřin nepřijde, tak mu naskákejte do postele, jo?“ pověřila děti.

Z poličky vzala gumičku a všechny vlasy svázala do culíku. Svlékla se a šla do sprchy.

Edward si promnul oči, zvedl se a v kalhotech od pyžama se vydal do jídelny. Upil si z kafe a zrak mu padl na ukousnutý loupák. Pousmál se pokřiveným úsměvem a pomyslel si, že si Bella nikdy nekoupí svůj loupák, ale vždycky ukousne z toho jeho.

„Jak vám chutná, děti?“ ptal se, když zasedl za stůl.

„Jako vždycky, tati,“ odpověděl slušně Carlisle.

„Že vám ty cereálie už nelezou krkem,“ usmál se Edward.

„A že tobě nelezou krkem ty loupáky,“ smál se Charlie.

„Charlie, nebuď drzý na tatínka,“ krotila svého bratra roztomile Lizí. Edward se znova sám pro sebe usmál, kousl si do rohlíku a usrkl kafe.

Z koupelny vyšla Bella zabalená v županu, sedla si vedle svého manžela a políbila ho na tvář. Napila se kávy, ukradla si ještě jedno sousto od Edwarda, který ji pobaveně sledoval, a šla dělat svačiny.

Přímo zbožňovala ty svačinové boxíky. Nemusela pomalu každý týden kupovat sáčky a ještě to balit do alobalu a podobně. Trochu si posmutněla, že se jí nepodařilo, aby jeden takový nesl do práce i Edward. Ale ten si je aspoň balil sám. Dneska byly na programu rohlíky se šunkou a jablkem. Rozpůlila všech devět rohlíků, lehce je potřela taveným sýrem, položila na ně šunku, zase spojila a ty pro děti dala do jejich krabiček. Vzala pět jablek, ke každému balíčku jedno přidala, z ledničky vyndala tři pití, co připravuje každý večer dětem a postupně celé svačiny položila před jejich majitele.

„Děkuju,“ ozývalo se z úst jejích dětí a manžela.

„Nemáte zač, zlatíčka moje,“ pohladila Carlislea a Charlieho po vláskách.

„A my jsme co? Vosk?“ stěžovala si Lizí a Edward přikyvoval.

„Samozřejmě, že ne.“ Přešla na druhou stranu stolu, dala dvě pusy na tváře Elisabeth a svého manžela políbila. Pořád ho milovala, neskutečně milovala, už jenom za to, že s ním měla tak nádhernou a dokonalou rodinu.

„Děti, pospíchejte, ať nepřijedeme pozdě do školy a do práce,“ popoháněl je mírně Edward. Ráno do školy je vždycky vozil on a ze školy je vozila Bella.

Edwardovi pořád zůstalo místo v 4Law, kde se vyšplhal až na pozici víceprezidenta společnosti. K praxi se už dlouho nedostal, takže měl mezery v zákonech, papírování ho moc nebavilo, ale vždycky pro něj byla rodina na prvním místě a proto to všechno překousl, aby mohl dostávat stálý, dosti vysoký plat. Díky tomu se finančně měli moc dobře, jenom na sebe s Bellou neměli tolik času, jako mívávali.

Bella zůstala u grafiky, ale jen na poloviční úvazek, protože nechtěla najímat hospodyni a chtěla se svými dětmi trávit čas. Přesto se z ní nechtěla stát domácí puťka a tak pracovala doma a tři dopoledne za týden pracovala přímo ve firmě. Měla na starosti kontrolu všech fotografií, log, stylů textu, prostě všeho grafického, co mělo spatřit světlo světa. Svou práci měla ráda, i když dávala přednost kreativnější části jejího oboru. Jednou si udělala fotografický kurz, ještě dnes si pamatovala něco z klasického černobílého materiálu – třeba že je citlivá vrstva tvořena ze stříbra a želatiny, ale to bylo asi vše. Fotografování ji bavilo, ale v často zataženém Seattlu na to neměla většinu času světlo ani náladu.

Děti a její manžel se s ní rozloučili a jeli výtahem z podkrovního bytu až dolů do garáží. Tam nasedli do krásného, nablískaného Volva a vyrazili do Elisabethiny školy, která byla nejblíž. Edward se zkušeně proplétal už teď značně frekventovanými silnicemi Seattlu a vysadil svou malou dcerku u školy. To samé zopakoval o kousek dál se svými syny.

„A hlavně se neperte, ano?“ připomínal jim. Stejně to bylo platný, jako mrtvýmu zimník. Vždycky mu vrtalo v hlavě, po kom to mají. On byl jako dítě hodný, nezlobil, Bella taky neprojevila žádné násilnické sklony a její tatínek byl šerifem, takže předpokládal, že po něm to taky nemají.

„Neboj, tati, měj se, tati!“ zahlásili kluci sborově.

„Vy taky, čerti jedni,“ pousmál se. Ještě naposled se na ně podíval a rozjel se do své práce, mezi papíry a telefonáty.

„To mě nezajímá, že se ti to takhle líbí, ale prostě nemůžeš použíš deset fontů na jedný straně, takže to koukej opravit a nebo se postarám o to, aby tě vyhodili!“ křičela Bella do telefonu a zavěsila. Nesnášela nováčky. Mysleli si o sobě, že nemají daleko k bohům, že jejich talent vše převyšuje a přitom porušovali základy. Zatřásla hlavou, aby ze sebe zesypala vztek a po chvíli se zvedla ze židle. Vzala konvici s kafem a nalila si plný hrnek. Tohle už je takový čtvrtý kafe a to je teprv... zamyslela se a přemýšela, kolik to je.

„Půl jedný?!“ vykřikla nahlas. Spočítala si, že má hodinu na to, aby dodělala kontrolu a jela vyzvednout děti. Takže půlhodinu na práci. Rozhodla se, že to holt bude muset vracet autorům a neopravovat to.

Makala jako fretka a taky že to stihla. Děti vyzvedla, doma uvařila oběd, jednu porci nechala v troubě pro Edwarda, dětem pustila pohádku, kterou stejně moc nesledovaly, a sama se natáhla na gauč, aby si odpočinula. Zazvonil jí telefon a ona se modlila, aby to nebyl nikdo z práce. O to víc ji potěšilo, že jí na displayi blikalo jméno Chlapák. Věděla, že Edwardovi strašně vadí, že ho tak má uloženýho, ale jí se to strašně líbilo. A ještě o to víc, když mu mohla odporovat. U těchhle kravinek ji to bavilo. Rychle telefon zvedla a dala si ho k uchu.

„Ano, chlapáku?“ škádlila ho jemně. Na to jenom bolestně zakňučel. „Co potřebuješ?“ řekla už mile.

„Říkal jsem si, že poslední dobou jsme neměli čas jenom pro sebe, ale že nerada necháváš děti s chůvou. Takže jsem se dohodl, že zítra nepůjdu do práce a že budeme dnes v noci ponocovat, uděláme si hody a vůbec krásný večer,“ namlsával ji. Rád jí dělal taková překvápka.

„To nezní špatně, ale kdo odveze děti do školy?“ prověřovala jeho plán.

„Neboj, ráno si přivstanu, tebe nechám spát, odvezu je a zase přivezu. Ale dnes přijdu asi o hodinku později, abych ještě zařídil pár věcí.“

„Čemu můžu vděčit za to, že se o mě takhle staráš?“ rozplývala se.

„Tomu, že jsi mi před pár lety řekla ano,“ řekl tak něžně, že jeho úsměv byl slyšet i v hlase.

„Miluji tě,“ řekla prostě.

„Já tebe, lásko. Pa večer,“ rozloučil se sladce.

„Pa.“ Zavěsila a sedla si na gauči. Prohrabala si vlasy a zjistila, že začínají být mastné. Ještě jednou se podívala na děti, které si v obýváku hrály a odešla do koupelny. Svlékla se, oblečení hodila do koše na prádlo a vešla do sprchy. Namočila si vlasy, napatlala na ně trochu šampónu, který vytvořil pěnu, pořádně ho vetřela a pak smyla. To samé zopakovala i s kondicionérem. Potom vzala krém na holení a začala si holit nohy a pak... ostatní části těla. Potom vyšla ze sprchy, otřela se ručníkem, vlasy si zabalila do ručníku a sebe zabalila do županu. Přešla do ložnice, kde si oblékla spodní prádlo, ale jinak zůstala v županu.

„Pane Masene, ještě musíte podepsat tu smlouvu o školení zaměstnanců,“ připomínal Edwardovi jeho asistent.

„Bude to muset počkat, už mám padla, nic neodkladného to není a na mě čeká žena,“ zamrkal na něj a zamával mu.

Sjel výtahem do garáží ke svému milovanému Volvu, zasedl za volant a vyjel na silnici. Přímo zbožňoval ulice osvětlené pouličními lampami. Všechno bylo nepřirozeně žluté a kontrastní, vzduch byl chladný a čístý, už jakoby připravený na další den. Z rádia zněla melancholická melodie písně Creep od Radiohead, kterou si před lety oblíbil. Poťukával si prstem v rytmu do volantu a lehce pokyvoval hlavou. Strašně se těšil na večer. Měl pocit, že v poslední době si moc romantiky neužili. Pousmál se, když ho napadlo, že mu to možná vadí o trochu víc než Belle. Po chvíli dorazil k jejich domu a znovu vstoupil do výtahu a nechal se svést až do posledního patra. Vystoupil, už připravený klíč zandal do zámku a odemkl. V tu chvíli se na něj sesypaly všechny děti a div ho neporazily.

„Ahoj, tati,“ křičel jeden přes druhého.

„Ahoj, kdepak máte maminku?“ Trochu ho urazilo, že ho taky nevítá.

„Usnula na gauči,“ řekla roztomile Lizí.

„Tak buďte potichu, ať ji nevzbudíme,“ zkrotil ty malé draky a pohladil je po vláskách. Pracovní kufřík nechal u dveří, zul se, sundal si sako a přešel do obýváku. Ležela v županu, ruce za hlavou, oči zavřené a mělce oddechovala. Edward se ještě chvíli rozplýval nad její krásou, potom přešel ke gauči, sedl si na jeho okraj a pohladil ji po tváři. Bella několikrát lehce zamrkala, pak úplně otevřela oči a usmála se.

„Ahoj,“ zašeptala rozespale. Edward se na ni jenom usmál jejím oblíbeným, jednostranným úsměvem a políbil ji na čelo. Bella si slastně zavrněla, pohladila ho po tváři a prohrabala mu vlasy.

„Počkej, já se půjdu převlíknout a ohřeju ti jídlo.“ Chtěla se už zvedat.

„Myslím, že to nebude potřeba. Ten župan ti sluší víc než jakýkoli šaty a není mi deset, abys mi musela ohřívat jídlo,“ odporoval.

„Css,“ ozvalo se od jejich dvou jedenáctiletých synů.

„To nebylo myšleno osobně,“ zasmál se. Odešel do kuchyně a začal hledat svoji porci jídla po ledničce, mikrovlnce. „Jenom mi, prosím tě, řekni, kde ho najdu,“ ptal se Belly.

„Pusť, já ti to udělám, běž si sednout, musíš bejt strašně unavenej,“ sedla si na gauč a pomalu se zvedala, aby se jí nezamotala hlava a Edward si šel rezignovaně sednout k jídelnímu stolu.

Edward zavázal Belle oči a vedl ji do koupelny, kde připravil překvapení. Děti už dávno spaly, bylo něco málo před půlnocí. Bella se k Edwardovi přitiskla, potajmu nasávala jeho vůni a snažila se nezakopnout. Dovedl ji doprostřed místnosti a povolil jí šátek, který měla přes oči. To, co viděla, jí vyrazilo dech. Byla napuštěná vana, ve které byly položené růžové lístky, po okrajích vany a na poličkách byly svíčky, které jako jediné osvětlovaly celou místnost.

„Ach, lásko,“ vzdychla Bella.

„To ještě není vše,“ řekl Edward a spiklenecky se zasmál. „Vana je připravená, broučku. Ukaž, vezmu ti župan,“ usmál se na ni a čekal s připravenýma rukama. Bella povolila uzel na pásku a nechala župan sklouznout z ramen. Opatrně našlápla na vodní hladinu jednou nohou, potom přidala i druhou nohu a ponořila se pod pěnu a lístky růží. Edward přešel ke stolku, který přinesl z obýváku. Sundal ručník, který přes něj byl a odkryl láhev šampaňského, dvě skleničky s jahodami a... notebook?

„Nebudeš pracovat, že ne?“ ptala se zděšeně. Edward se jenom zasmál a zakýval hlavou. Vzal láhev a uvolnil špunt. Nalil do obou skleniček, jednu podal Belle a druhou si nechal v ruce. Klekl si k vaně, ťukl si s Bellou, napil se a položil skleničku mezi svíčky. Přešel k notebooku a otevřel ho.

„Ber, prosím tě, ohled na to, že už jsem to pár let nedělal a že je to jenom notebook,“ nevesele se pousmál. Přikrčil se k počítači a začal klikat klávesami. Z reproduktorů začal vycházet zvuk elektrického piana. Bella se pousmála a zaposlouchala se do melodie... Když ji poznala, objala si obličej rukou, ve které neměla šampaňské a v koutcích se jí začaly rodit slzy dojetí.

„To je... první píseň, co jsi pro mě napsal.“ Hlas se jí začal třást.

„Přesněji řečeno, je to je to její velmi osekaná a nedokonalá verze,“ zasmál se, když se přehmátl.

„Pojď sem.“ Edward přešel k vaně a Bella ho stáhla za košili blíž k sobě a políbila ho. „Přidáš se ke mně?“ zeptala se sladce.

„Ta koupel je jenom pro tebe, aby sis odpočinula a uvolnila se,“ řekl jí s očima upřenýma do té její tekuté čokolády.

„Ale já nevím, jestli to bez tebe vydržím další minutu.“ Hlas jí zvážněl, ale o to víc Edwardovi přišla sexy.

„To můžu zařídit,“ řekl, sáhl pro ní do vany a vzal si ji do náruče.

„Počkej, co ty svíčky???“ vykřikla hystericky. Edward s klidnou hlavou položil její nohy na zem, druhou ruku nechal obtočenou kolem jejího nahého těla a začal prsty zhasínat malé plamínky... Ještě nebyl ani v půlce a Bella je všechny, téměř na jeden nádech začala sfoukávat. Když byly všechny zhasnuté, tak ho chytla kolem krku a vyskočila mu do náruče. Edward ji pohotově chytil a nesl si ji do ložnice.

Lehce a opatrně, jako nejdražší skvost na světě, kterým pro něj i byla, ji uložil do postele a políbil ji. Začala mu rozepínat košili, rukou přejela přes hruď až k rozkroku. Rozepla mu pásek, knoflík, chytla jezdec od zipu a pomalu s ním sjela až na jeho konec. Edward se zvedl od jejích rtů, kterým dával vášnivé polibky a shodil ze sebe košili a složitě se vysoukával z kalhot. Položil se na Bellu a něžně laskal její krk, věnoval polibek rameni a jednu ruku pomalu sunul po jejím boku. Belle začala naskakovat husí kůže, celá se chvěla vzrušením. Přestože normálně zbožňovala jeho jazyk na svém těle a jeho mrštné prstíky, už to bylo opravdu delší dobu, co měli večer pro sebe... Zatlačila mu do ramene a vyškrábala se nad něj. Stáhla z něho slipy, začala ho líbat a netrpělivě, s nedočkavostí si obkročmo sedla na jeho klín. Jakmile je spojila, tak se začali prát o místo nahoře. Pořád v sobě se převraceli, jeden na druhého až ten moudřejší – Bella – ustoupil a oba si jen užívali blízkost toho druhého, která je nakonec vznesla do nebes...

„Hvězdičko, vstávej,“ budil něžně svou manželku Edward. Seděl na její straně postele, hladil ji po tváři a úsmíval se na ni. Bella pomalu otevřela oči, úsměv mu oplatila, rukou mu zajela do vlasů a přitáhla si ho, aby si od něj mohla vzít sladký polibek. Potom se zvedl a přešel ke komodě pro tác se snídaní a položil ho Belle, která se na posteli stačila posadit, do peřin.

„Snídaně do postele? To si nechám líbit,“ usmála se na něj, on si opět sedl vedle ní a políbil ji. „Ty nebudeš?“

„Ne, já už jsem jedl,“ odpověděl se stále sladkým tónem.

„Tak si vedle mě aspoň lehni a kousni si do koblihy, celý to nesním a nerada snídám sama,“ přemlouvala ho.

„Víš, budu muset do práce,“ řekl tiše. Belle se zkrabatilo čelo a povadly jí koutky úst. „Promiň, je to prý něco naléhavého... Snažil jsem se to nějak... ukecat, ale nejde to.“ Koukal téměř zahanbeně do země, obávajíc se zklamaného výrazu ve tváři jeho lásky.

„No, co se dá dělat, držet tě tu nemůžu,“ snažila se odpovědět co nejmileji, ale přesto neudržela svůj hněv na uzdě. Cítila se jako holka, kterou si nabalí kluk na baru, slíbí jí, že jí přinese modré z nebes, stráví spolu noc a nakonec se ráno vypaří...

„Omlouvám se.“ Její obličej držel ve svých dlaních, díval se jí tak hluboko do očí, že nebylo pochyb o jeho upřímnosti. Bella se snažila pousmát, ale vyšel z toho jen škleb. Sklonil se k ní a vášnivě ji políbil. „Přijdu, co nejdřív to půjde,“ řekl na rozloučenou a zvedl se z postele.

„Edwarde,“ snažila se ho zastavit. „Co kdybychom si vzali dovolenou a příští pondělí odjeli s dětma k našim, den tam s nimi byli a pak se odebrali do nějakého penzionu poblíž? Třeba na týden?“ Chyběl jí, strašně moc jí chyběl a až včera pochopila, jak moc. Stejně to cítil i on.

„Udělám pro to maximum,“ usmál se a už nadobro vykročil dveřmi z ložnice. Bella naštvaně dala tác na druhou polovinu postele, přikryla se dekou a otočila se na bok. Nechtěla spát, ale musela se vzpamatovat. Nevěděla, proč ji to tak sebralo, Edward přece nemůže za to, že je nepostradatelný. I tak se cítila, jako kdyby ji zklamal, opustil. Zavřela oči a snažila se zahnat zlé myšlenky.

Po pár hodinách ji zbudila esemeska, kterou poslal Edward. Vyťukával ji s čelem zkrabaceným, s podrážděnýma očima, se vztekem na svého šéfa. Bella si ji přečetla, po tváři se jí zkutálela slza. Sama si nebyla jistá, jestli to byla slza zklamání a nebo hněvu.

Strasne moc me to mrzi, lasko, ale volno mi nedaji driv nez ve stredu. Omlouvam se...

Autor: AntjeCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Kde je můj pianista? - část první: