Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jen zdání

13.07.2011 (17:00) • Myfate • FanFiction jednodílné • komentováno 33× • zobrazeno 4000×

Lehký třas rukou mi v hledání příliš nepomáhal. Nakonec jsem ztratila trpělivost a obrátila kabelku naruby. Všechen její obsah se s řinkotem, šustěním a jedním tlumeným žuchnutím vysypal na postel.

Až příliš chaoticky i na svou povahu jsem se začala přehrabovat věcmi a ty nepotřebné házet na zem. Kde jen může být?

Konečně jsem našla, co jsem hledala. Telefon.

Pod tlačítko rychlé volby mi Phil nastavil číslo svého mobilního telefonu, o kterém prohlásil, že ať se děje cokoliv, na něm ho vždy zastihnu. Na oplátku jsem mu musela slíbit, že ho použiji jen v nejnutnějších případech, takže nanejvýš dvakrát denně.

Dnes jsem mu ještě nevolala, protože mám na návštěvě Bellu a ta vždy ví, jak vyřešit mé krize, ať už se týkají čehokoliv. Jenže teď tu není.

„Renée, už jsem tě neslyšel téměř celých dvacet čtyři hodin. Je všechno v pořádku?“ ozval se Philův ustaraný hlas po druhém zazvonění. „Myslel jsem, že za tebou přijela Bella.“ To v překladu znamená, že měl mít volno a mou krizovou pohotovost měla na celý víkend převzít právě ona.

Baseballový tým, který Phil trénuje, se dostal do vyšší ligy, či co a on s ním odjel na dvoudenní soustředění.

Sama sebe jsem přesvědčovala, že nic není tak akutní, aby to nevydrželo do nedělního večera, kdy se má vrátit. Ovšem, když se to týká Belly...

„Phile, omlouvám se, že tě ruším, ale tohle musím probrat s tebou. Bella opravdu přijela...“ Nevěděla jsem, jak bych měla pokračovat. Co říct, abych to podala správně a citlivě?

„Přijde ti divné, že letadlo s ní nespadlo? Buď ráda, že nemá takovou smůlu,“ snažil se zlehčit situaci nejen slovy, ale i smíchem.

„To je vážná věc. Tady jde o Bellu!“ téměř jsem se na něho rozkřičela. Krotilo mě jen pár slz, které mi smáčely obličej, aniž bych je o to žádala.

„Promiň, lásko, netušil jsem, že je to až tak vážné. Co je s Bellou? Ve které nemocnici leží?“ Do jeho hlasu se vkradl podtón paniky.

„Nic jí není. Zrovna před chvílí se šla se svým přítelem projít,“ snažila jsem se uvést věci na pravou míru dříve, než mě zahrne ještě větším množstvím zbytečných otázek, za které si můžu sama. Lemem trika jsem si přitom osušila oči a tvář.

„Takže jde o něho,“ konstatoval úlevně. Jako vždy mě prohlédl. „Copak se ti na něm nezdá? Jak znám Bellu, určitě si nevybrala špatně.“

„Je zvláštní. Celý jako by vypadl z románu Jane Austenové. Přijde mi, že se vůbec nehodí do naší doby.“ Nevěděla jsem, jak lépe bych své pocity z toho mladíka mohla vyjádřit a déle otálet jsem už nechtěla.

„Jak to myslíš? Kdo je Jane Austenová?“ Jistě, typický Phil. Sportovec tělem i duší, který když už čte, tak jen ranní noviny, výsledkové listiny, tréninkové plány a občas také komiksy. Knihy, natož jejich autoři, mu nic neříkají.

„Snažím se ti říct, že přítel naší dcery se jmenuje Edward, chová se jako gentleman z minulého století a chvílemi tak i mluví. A navíc vypadá jako vystřižený z časopisu o módě. Lépe to prostě nejsem schopná popsat.“ Ale to nebylo to, co mě trápilo.

„To ale není vše, že?“ vyptával se dál můj manžel. Má hlava ho ovšem neposlouchala. Neustále se mi před očima přehrával dnešní den.

„Renée?“ ozval se z druhé strany Philův hlas v tom důverně známém tónu. Kdyby tu byl se mnou, vzal by mou hlavu do svých rukou a přiměl mě k němu vzhlédnout a zadívat se mu do očí.

Tímto gestem mi vždy dával najevo, že ať už mě trápí cokoliv, on je tu jen pro mě a naslouchá mi.

Nebylo třeba dalšího pobízení.

„Je krásný, jen trochu moc bledý. A když říkám bledý, myslím ještě bledší než já nebo Bella. Je mladý, ale jeho oči vypadají až příliš moudře, jakoby prožil desítky let a ne pouhých osmnáct nebo devatenáct. Vypadá chladně, ale když se podívá na ni, jakoby začal znovu žít...“ Nechala jsem ta slova vyznít do prázdna, protože jsem si s tím nevěděla rady. Myšlenky mi poletovaly v hlavě jako hejno ryb, které se rozprche při sebemenším pohybu zvenčí. Netušila jsem, co bych si měla myslet o svém budoucím zeti.

Sice ještě nechystají svatbu, ale to určitě nepotrvá dlouho. Mezi těmi dvěma nejde jen o pubertální zamilování, jak mě Bella ujišťovala. Je v tom mnohem víc.

„Ztratil rodiče v útlém věku a mnohokrát se stěhoval. Hodně si toho prožil. Určitě v tom nebude víc. Vím, že pro svou holčičku, která už je nyní mladou dámou, chceš jen to nejlepší, ale nesuď ho tak přísně. Věříš Belle, tak věř i jejímu srdci. Jsem si jistý, že Edward je inteligentní mladý muž. A ať už je čekají v životě různé nástrahy, oni to spolu zvládnou. Jsou přece dospělí lidé,“ pokoušel se mě uklidnit a povzbudit. Téměř se mu to povedlo, ale při slově lidé ve mně zase začal hlodat červík pochybnosti.

„To je právě ono. Co když Edward není...?“ zeptala jsem se opatrně a nechala otázku raději nedokončenou. Však on si to slovo domyslí. Není to poprvé, co se na toto téma spolu bavíme.

„Myslíš člověk? Co by tedy potom byl?“ Z Philova hlasu bylo znát, že už se mnou trošičku začíná ztrácet trpělivost. Zvuky v pozadí dávaly tušit, že se schyluje k bouřce a oni jsou stále ještě na hřišti. Náš telefonát zřejmě nebude mít dlouhého trvání, pokud se nestihnou včas schovat.

„Víš, že v sobotu nevylezl z domu dříve než po setmění?“ Napadlo mě, že by ho tato nápověda mohla trknout a on by si vzpomněl na náš rozhovor minulý týden.

„Určitě k tomu měl rozumný důvod,“ oponoval mi.

„Přivezl si nějakou práci do školy na dodělání a říkal, že nám chce nechat trochu soukromí,“ přiznala jsem kajícně.

„No vidíš. Je to pečlivý student a ještě bere ohledy na rodinu.“

„Ale-“ chtěla jsem vznést svá obvinění.

„Žádné ale,“ přerušil mě. „Moc dobře vím, co jsi chtěla říct, proto mi dovol, abych ti připomněl, že tohle je realita. Měla bys přestat číst tu Anne Riceovou.“

„Ale co když je opravdu...?“

„Má Bella noční můry? Je pokousaná, neustále unavená a trpí malátností?“

„Ne.“ Jiná odpověď ani neexistovala. Ničeho takového jsem si na své dceři nevšimla.

„Tak vidíš. Možná by bylo lepší, kdyby ses spíš jako máma postarala o to, aby tvá dcera byla šťastná. Od Charlieho toho nejspíš mnoho čekat nemůžeme. Pro něho by ze začátku nebyl dost dobrý nikdo, koho by si Bella sama vybrala. Pouze pokud se časem prokáže jako vhodný, existuje možnost, že by ho vzal na milost. Touto fází Charlie ještě neprošel a po tom Edwardově pokusu o rozchod mu to potrvá ještě hodnou chvíli. Má sestra měla podobný problém, takže vím, o čem mluvím. Právě tehdy jí velmi pomohla naše matka. Proto tě prosím, udělej to pro ni.“ Jeho slova doprovodily hlasy v pozadí, zaburácení hromu, potom kovové klapnutí dveří a druhý hrom, o poznání tlumenější. Déšť zatím slyšet nebylo, takže se dostali ještě za sucha kamsi dovnitř.

Bylo toho na mě příliš a protože byl Phil i s týmem v bezpečí před nepřízní počasí, ještě jsem se ho zeptala na jeho tým. Prý mají šanci, na co, to nevím, jen musí nějakou dobu trénovat.

Philovi se opět podařilo mi zvednout náladu a rozptýlit mé obavy a podezření. Takže když jsem se potkala s Bellou a Edwardem po jejich návratu z večerní procházky v kuchyni, byla jsem ochotná vidět Edwarda v jiném světle.

Jak jsem je tak pozorovala, jak spolu vaří, připadalo mi to jako ta nejnormálnější věc na světě. Cokoli dělali spolu, bylo ve výsledku tak zvláštně perfektní. Stejně perfektní jako pár, který dohromady tvořili.

První den mi Edward připadal jako osobní strážce, stále ve střehu, připraven bránit Bellu před kýmkoli a čímkoli, co by ji mohlo jakkoli ohrozit.

Dnes večer jsem je viděla jako rovnocenné partnery, kteří se navzájem skvěle doplňují.

Zvláštní, co se mnou udělá jeden telefonát s manželem. Dnes Phil opět dokázal, kdo je v našem vztahu vyspělejší a rozumnější. A za to jsem mu vděčná.

Před usnutím jsem o všem znovu přemýšlela a došla jsem k názoru, že Bella si zaslouží štěstí. Z její slov a gest jsem pochopila, že pouze Edward ji může udělat šťastnou. Proto jsem se také rozhodla dát jí to, co si zaslouží.

Byla mi lepší sestrou, než já jí matkou. A ty ztracené roky jejího mládí se jí pokusím alespoň částečně vynahradit bojem za jejich lásku a společný život.

Věnováno:

Aalex - Za inspiraci k této povídce a jako omluvu za dlouhé čekání.

Vesper - Za krásné komentáře u všech povídek, které četla.

Autor: Myfate (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Jen zdání: