Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Jacobova Volba - Nová láska

2.Yasmine-Zářivá


Jacobova Volba - Nová láskaEdward, Bellu seznámí s celou rodinou. Nevěřila, že z Jacoba se stala tahle zrůda. Ale jaké na ní čeká ještě překvapení? Jak se příběh bude vyvýjet dál? Jen v téhle povídce. Prosím o zanechání komentáře. Postačí mi i samilik. Budu alespoň vědět, že jí někdo čte. Děkuji a přeji příjemné čtení.

Nová láska

 

 

Když jsem tam vešla, uviděla jsem něco neskutečného. Hlouček lidí, kteří seděli kolem televize a bavili se.

„Lidi, tohle je Bella.“

Všichni vstali a vydali se směrem k nám.

„Ahoj Bello,“ pozdravila mě milá osoba, byla to zřejmě Esme.

„Ahoj všichni,“ odpověděla jsem.

„Čau Isabello,“ podívala jsem se na osobu, která to řekla. Byla to blondýnka.

„Bello, tohle je Carlisle, Esme, Alice, Emmett, Jasper a Rosalie,“ členy své rodiny vzal z prava do leva.

„Moc mě těší,“ usmála jsem se a natáhla ruku na pozdrav. Jedna z první kdo ke mně přišel, byla Alice. Objala mě a její dech mě omamoval, tak jako Edwardův.

Přišla ke mně i Esme. I ona mě objala a u ní v náruči jsem se cítila… tak nějak… zvláštně… bezpečně.

„Těší mě Bello,“ pošeptala mi Esme do ucha.

„I já Vás ráda poznávám.“

„Prosím nevykej mi. Říkej mi Esme.“

„Dobře Esme,“ usmála jsem se na ni a hned jsem putovala do další náruče.

„Alice…“ než jsem stačila jakkoliv zareagovat, tiskla mě k sobě. Dokonce, bych řekla, že má silu ještě větší než Edward.

„Alice… Nemůžu dýchat,“ vyslovila jsem s posledním vzduchem v plicích. Povolila své objetí a podívala se na mě.

„Promiň, nějak mi to nedošlo.“

„V pořádku. Jsem ráda, že tě poznávám.“ Chvilku jsem na ni koukala, ale vypadala jako v tranzu.

„Alice… Co je to sní?“ Zeptala jsem se ostatních, ale všichni jen čekali… Nic nedělali.

„Proboha udělejte něco,“ skoro jsem křičela.

„Bello, to je v pořádku!“ Přišel ke mně Edward a mluvil jako by se nechumelilo.

„Jak je všechno v pořádku? Vy jí nevidíte? Vždyť je mimo…“ Alice, volala jsem na ni v duchu. Doufala jsem, že se probere. Ale ono nic. Během pár minut se probrala.

„Alice, co se děje?“ Zeptal se Carlisle.

„Jdou sem!“ Podívala se na mě.

„Kdo sem jde? Edwarde…“ zmateně jsem se na něj otočila.

„Jacob,“ odpověděl na mou otázku.

„Jak, ale ví kde…“ než jsem stačila doříct větu Edward mi odpověděl.

„Zapomínáš, co jsi viděla?“

„Já myslela, že to byl jen sen.“

„Bello nebyl!“ odpověděl mi Jasper.

„Jak Alice…“

„Já mám dar. Vidím věci, které se stanou.“

„Lidi co jste zač?“

„Radši to nechtěj vědět,“ rozesmál se Emmett. Když se usmíval, vypadal tak hezky. Moc mu to slušelo.

„Jacob je…“

„Vlkodlak,“ doplnila mně Rosalie.

„Ale tak když on je to co říkáš, pak kdo jste tedy vy?“ V té chvilce jsem otázky litovala.

Emmett nějakým způsobem stál vedle mě. Otočila jsem se a viděla jeho oči, měl je zlaté, ale moje oči směřovaly k jeho rtům. Vyceněné zuby, špičaté, ostré, nelidské… Ten se hned dal do smíchu, já se lekla a skončila Edwardovi v náruči. Jakmile jsem si to uvědomila vyskočila jsem i od něj. Pomalu jsem ustupovala, a všechno mi začalo do sebe zapadat jako skládačka. Ta osoba, která mě zachránila před Jacobem, byl Edward. Jak jinak mě mohl zachránit, kdyby byl člověk. Ležel by tam mrtví, a Jacob by mě nejspíš roztrhal o deset minut později.

„Edwarde, prosím.“ Ten se podíval na ostatní a čekal na nějaké povolení nebo co.

„Já… Já… nevím, jestli můžu,“ podíval se na Carlisle a čekal. Ten se podíval na Esme, Rosalii… Jen tyhle dvě? Copak mají právo veta… Bože tahle rodina je tak divná.

Přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší zdechnout se. Ale bála jsem se jít tam sama. Nevěděl v jaké podobě venku Jacob je.

„Carlisle můžu?“ Podíval se na něj. A on přikývl…

„Bello. Nevím jak začít…“ váhal, ale pak se nadechl a začal.

„Moje rodina a já…“

„Tak Edwarde k věci.“

„No… moje rodina a já, nejsme až tak normální,“ skočila jsem mu do řeči.

„Edwarde, proboha mluv. Jste vlkodlaci, mimozemšťani, upíři nebo vodníci? Mluv…“

„No myslím, že jsi na to přišla sama.“

„Edwarde…“

„Carlisle, pomoc mi.“ – Edward. Ten se nadechl a spustil.

„Bello, já a moje rodina jsme noční stvoření. Přesněji vzato nespíme, nejíme.“

„Jsme upíři zlato,“ dodala Esme.

„U… upíři? Slyšela jsem správně?“

„Ano, slyšela.“ – Edward.

„No tak, když už znám vlkodlaka nesmí chybět jeho nepřítel,“ všichni se na mě podívali a nechápali.

„Jak to víš?“ zeptal se Emmett.

„Jak vím co?“

„No, že vlkodlaci jsou naši nepřátelé…“

„Tak je to v knížkách ne. Pravda také nebude daleko, jestli se nepletu.“

„No většina v těch knížkách je kravina, ale tohle trefily.“

Najednou se Alice zase zabrala do své vidiny. Všichni čekaly co se bude dít. Jasper jí držel za ruku a díval se jí do očí. Ona procitla a Edward promluvil.

„Je tady…“

„V jaké podobě?“ zeptala se Esme.

„Lidská podoba, ale není oblečený.“

„Cože? Jak není oblečený,“ vyprskla jsem ze sebe.

„No, když se promění moc rychle oblečení včetně bot se mu rozletí na tisíc kousků,“ dodal Emmett.

Podívala jsem se na Emmetta, byl tak krásný. Líbil se mi, ale o nic méně mě přitahoval i Edward. Oba bratři? Ježiš…

„Bello, pojď semnou!“ přikázal Edward.

„Kam?“

„Pojď a neptej se. Tady nejsi v bezpečí.“

„Edwarde, chci ho vidět.“

„To není moc dobrý nápad,“ podívala jsme se na něj a udělala svoje psí oči.

„Bello!“ káral mě.

„Prosíím.“

„Já se z tebe zblázním. Neznám tě ani dva dny, a ty už semnou takhle cvičíš.“

„Jdeme?“ zeptala jsem se ho.

„Tak pojď,“ vzal mě za ruku a šel semnou pomalu zase dolů.

Teď jsem chtěla něco vyzkoušet. Zastavila jsem a Edward semnou. Stál přede mnou a nechápavě se na mě podíval.

„Bello?“ zeptal se starostí v hlase. Přistoupila jsem k němu blíž, tělem jsem se ho dotýkala, a zadívala se mu do očí. Byl tak… studený, ale mě to nevadilo. Věděla jsem co je zač, čeho je schopný. Přitáhla jsem si ho rukou blíž k sobě, a zkusila ho políbit. Naše rty… se setkaly. Políbila jsem ho jen zlehka, aby nebyl moc vykolejený. Ale tohle mu evidentně problém nedělalo. Když jsem naše spojené rty oddělila, podívala jsem se na něj. Stál tam jako přimrazlý.

„Edwarde?“

„Promiň to jsem asi neměla.“

„To… bylo rychlé.“

„Promiň, už se to nestane.“

„Ne… Mně se to líbilo, ale tohle příště nedělej. Nevím, jak se dokážu ovládat. Nikdy jsem nikoho nepotkal.“

„Mám ti dát napřed vědět, jestli tě budu chtít políbit?“ řekla jsem s lehkým úsměvem.

„Prosím,“ políbil mě na rty. Měla jsem pocit, jako když letím. V břiše jsem cítila motýlky…

Já… Já… Jsem zamilovaná!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Jacobova Volba - Nová láska:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!