Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » I love you, but I must go

06.07.2011 (18:00) • LeeLee • FanFiction jednodílné • komentováno 12× • zobrazeno 1867×

„Nessie, drahoušku, vstávej!“

„Ještě pět minut,“ zaprosila z pod peřiny. Musela jsem se nad tím usmát.

„Kdepak, musíš vstát, mám pro tebe překvapení!“ řekla jsem. Ale to už Nessie vyskočila z postele. Dívala se na mě dychtivými očky.

„Jaké překvapení?“ ptala se nedočkavě.

„Co bys řekla na lunapark?“ zeptala jsem se jí. Rozsvítily se jí oči a začala poskakovat po pokoji. Byla jsem ráda, že je nadšená. To se v poslední době moc nestávalo, většinou jen, když jí zavolal táta. Nenechala jsem ho setkat se s ní. Nessie to hodně trápilo, ale v tomhle mám pravdu já. Nenechám Edwarda s Nessie v jedné místnosti samotné, a na to, abych tam byla s nimi, se necítím. To, jak mi Edward ublížil, mě stále bolí. Připadá mi, že mám srdce rozervané na dva kusy. Jedna jeho část ho nenávidí, ale ta druhá mu touží odpustit. Nevím, co mám dělat. Říká se, poslouchej své srdce, ale ten, co to řekl, se asi nikdy necítil jako já.

Byla jsem opravdu tak naivní, když jsem si myslela, že mě někdo jako on může milovat? Kdyby mě miloval, nikdy by mě nepodvedl. Milovat znamená důvěru. On tu mou ztratil. A abych mu začala znovu důvěřovat, to by trvalo hodně dlouho, pokud vůbec.

„A půjdeme na to velké kolo a na Lochnesku?“ vytrhla mě z přemýšlení Renesmé.

„To víš, že ano. Běž se umýt,“ řekla jsem a začala jsem si kartáčovat vlasy. Venku foukal vítr a holé větve stromu vypadaly zlověstně. Mě ale tohle počasí netrápilo, mohli jsme jít v klidu ven, aniž bychom byli odhaleni. Být upírem je těžké.

„Mami, někdo klepe!“ zakřičela Nessie z koupelny. Zamračila jsem se. Nikdo nevěděl, kde bydlíme. Šla jsem ke dveřím a otevřela je. Kdyby mi bilo srdce, teď by se určitě zastavilo. Zírala jsem na něj neschopná slova.

„Jaku!“ Nessie vyletěla z koupelny Jacobovi přímo do náruče.

„Chybělas mi, princezno,“ pošeptal jí Jake do ucha. Konečně jsem se vzpamatovala.

„Co tady děláš? A jak jsi nás našel?“

„To ne já.“

„A kdo tedy?“ zeptala jsem se zmateně.

„Oni,“ řekl a mávl rukou dozadu. Teď jsem si jich všimla.

„Děláš si legraci?“ zeptala jsem se Jakea zmateně. Zavrtěl hlavou.

„Už je zoufalý. Musel tě najít.“

„A proto posílá Volturiovi?“

„To nabídl Aro. A on souhlasil.“

„Pojď dál, přece nebudeš stát venku. Jdete taky?“ zeptala jsem se Demeteriho s Felixem. Demetri stroze kývl a vešli i s Felixem do domu. Zavedla jsem je do obýváku.

„Posaďte se,“ nabídla jsem jim. Demetri se posadil, ale Felix zůstal stát. Nessie ještě pořád visela Jacobovi na krku.

„Nessie, jdi se domýt,“ nakázala jsem jí.

„Ne.“

„Renesmé, okamžitě běž!“ Zvýšila jsem na ní hlas. Uraženě se pustila Jakea a odešla.

„Nemuselas na ni křičet,“ podotkl Jacob. Vrhla jsem po něm vražedný pohled. Ihned ztichl. Demetri se potichu zasmál.

„Něco k smíchu?“ zeptala jsem se ho ostře.

„Připomínáš mi Jane,“ řekl prostě. Pak se otočil.

„Proč jsi přišel, Jacobe?“

„Chybíte mi. Nevíš, jaké to je pro mě, když nevidím Ness. Všichni jsou naprosto zničení, Alice už nebyla nakupovat, co si pamatuju, i bloncka ztratila svůj ostrý jazyk. Emmett neudělal vtípek už asi sto let a Jasper má z těch nálad deprese. Bells, vrať se.“

„Já nemůžu. Nebyls tam, nevíš nic. Nevíš, jak mi je.“

„Myslím, že vím. Neříkám to rád, ale ty se musíš vrátit. Ty a Edward k sobě patříte.“

Když řekl jeho jméno, ozvala se moje stará díra v hrudi. Ta, co mi způsobil, když poprvé odešel, a ta, co mi Jacob pomáhal utěsnit. Ale je tu pořád. A nezmizí.

„Jacobe. Nejde to. Renesmé, pospěš si, půjdeme!“ houkla jsem na ní do koupelny.

„Kam jdete?“ zeptal se Jake.

„Slíbila jsem jí lunapark. Půjdete taky?“ zeptala jsem se ho.

„Já a oni? Do lunaparku?“ Jake vypadal dost udiveně.

„Když nechceš,“ pokrčila jsem rameny. Jacob mi to začal vyvracet.

„Ne, ne, ne, půjdeme rádi.“ Otočil se na Demetriho s Felixem. Pokývali hlavou a Demetri se zvedl z gauče.

Nessie vletěla do pokoje jako tornádo. Doba strávená s Alicí jí přinesla velký cit pro módu, byla sladěná do poslední nitky. Popadla jsem z věšáku bundu a vzala si kabelku. „Hosté“ vyšli první, a já zamkla dveře. Vykročila jsem k autu. Nessie skočila dozadu s Jacobem a Felixem, na přední sedadlo ke mně si sedl Demetri. Vyjela jsem z příjezdové cesty a zařadila se do řídkého provozu.

Když jsem zahnula na parkoviště, zamrazilo mě. Stálo tam stříbrné Volvo, přesně takové, co má Edward. Ale takové přece není jediné na světě.

Když všichni vylezli z auta, Jacob se nabídl, že zaplatí vstupenky. Nikdo mu to nevyvracel. Koupil čtyři dospělé a jednu pro Ness. Ta ji popadla a spolu s Jakem se vrhli k první atrakci. Kráčela jsem pomalu vedle Felixe a Demetriho.

„Proč jste tady?“ pronesla jsem tiše.

„Abychom tě našli, to už víš,“ odpověděl mi Demetri.

„A co on?“ řekla jsem a kývla směrem k Felixovi „Toho tu taky potřebuješ?“

„Ne,“ pousmál se Demetri „ale Aro je rád, když se ho může zbavit.“

Nic jsem na to neřekla a pozorovala jsem Ness s Jacobem. Připomínalo mi to staré časy.

„Ty, Demetri, to není kvůli tomu, že Carlisle s Arem jsou přátelé, že?“

„Nechápu, jak to myslíš,“ řekl a zamračil se.

„Aro tím něco sleduje. Doufá, že se k vám přidám, že ano?“

„Pálí ti to,“ podotkl. Protočila jsem oči.

„Mami! Podívej na mě!“ zakřičela Nessie odněkud nahoře. Zaklonila jsem se a sledovala ji na řetízkovém kolotoči. Jake seděl hned za ní a držel ji za sedačku. Moc lidí tam tedy nebylo, jen asi pět dalších.

Když jízda skončila, Renesmé se mi vrhla do náručí.

„Ahoj Bells.“

Když jsem ten hlas uslyšela, zamrazilo mě.

„Tati!“ zakřičela Ness, vymanila se z mých rukou a rozeběhla se někam za mě. Co tady dělá?

Pomalu jsem se otočila a konečně se podívala tomu zrádci do tváře. Svíral v rukou Renesmé a díval se na mě svýma topazovýma očima. Těma, které jsem tak milovala.

„Bells?“ Vypadal opravdu zničeně. I z jeho hlasu čišelo zoufalství.

„Ne,“ zašeptala sem tiše.

„Mluv se mnou. Podívej se na mě,“ žádal. Jak mohl? Jakým právem?

„Nech mě být. Nemluv na mě a odejdi. Prosím.“

Položil Renesmé na zem a udělal krok mým směrem. Ztuhla jsem. Všiml si toho a zastavil se.

Nemůžu. I kdybych nakrásně chtěla, už by to nikdy nebylo jako předtím. Upíři nezapomínají. A to je naše prokletí. Ale mohu se o to pokusit. Tím nejhorším, přesto však jediným způsobem, který se mi nabízí. Takhle blízko bych nikdy nezapomněla. A pokaždé by mi to připomínal překrásný obličejík mé nádherné dcerky, tak podobný tomu jeho. I když to vyžaduje tu největší oběť, které jsem schopna. Oběť, kterou si nepřestanu nikdy, nikdy vyčítat. Jestli zapomenout znamená odejít, pak odejdu.

„Nessie?“ řekla jsem a rozpřáhla ruce. Objala jsem svou milovanou dceru a přála si ji nikdy nepustit.

„Nessie,“ zašeptala jsem jí do ucha tak tiše, jak jen to šlo, „tohle se musí stát. Miluju tě víc než cokoliv na světě a doufám, že mi tohle někdy odpustíš. Nikdy na mě nezapomeň, slibuješ? Vždycky budu s tebou, dokud bude měsíc putovat po nebi. Ještě se uvidíme, miláčku. Tohle není naposled, ano?“

Renesmé mě sledovala se zmatenýma očima a zdálo se, že to nechápe. Políbila jsem ji na čelo.

„Na shledanou, zlato,“ řekla jsem jí a otočila se na Demetriho.

Pochopil. Vzal mě kolem ramen a pomalu jsme odcházeli směrem k východu. Pořád jsem se otáčela za svou dcerou. Ten obraz nikdy nezapomenu.

Po tvářích jí tekly slzy a Jacob ji pevně držel, když se mu chtěla vymanit ze sevření. Nepovolil, i když se oháněla pěstmi a škrábala.

„Mami! Maminko, vrať se!“ křičela za mnou.

Ten zvuk mi trhal srdce na kusy a nic jsem nechtěla víc, než rozeběhnout se za ní a obejmout ji. Ale nemohla jsem. Ne teď. Ale jednou se vrátím, s čistým štítem předstoupím před Renesmé, i když v hloubi duše vím, že tohle mi neodpustí. A to na tom bylo nejhorší.

„Aro bude rád,“ podotkl Felix. Ano. Ten ano.

Autor: LeeLee (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek I love you, but I must go: