Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Grenade

03.11.2011 (17:00) • Zombichlerka • FanFiction jednodílné • komentováno 6× • zobrazeno 1235×

Grenade

Venku se rozpršelo a vypadalo to na bouřku. Jako bouřka v mé mysli… Zavřel jsem se v pokoji, nechtěl jsem nikoho vidět. Ani tátu, ani kluky, ani… ji.

Neubránil jsem se tomu. I když mi to srdce drásalo na milion kousků, musel jsem. Byla jako droga. Bez ní jsem se začal třást a hruď se naplnila ještě větší, šílenou bolestí… Musel jsem se podívat do jejího krásného něžného obličeje. Vytáhl jsem z šuplíku její rozesmátou fotku.

Jak byla nádherná. A vtipná, chytrá… a podlá.

Dal jsem ti všechno a tys to zahodila do koše.
Tys to zahodila, ano, tys to udělala.
Dát mi všechnu tvou lásku bylo vše, co jsem žádal,
protože to čemu nerozumíš je, že…

Měl jsem chuť hodit její fotku skrz zeď. Měl jsem chuť bít svou hlavou o zeď, abych utekl té bolesti, která mi rozežírala mozek jako kyselina. Pohled na ni mi drásal duši, ale zároveň jsem se nemohl vynadívat. Byla to jistá agonie, když jsem ji sledoval. Ta šílená bolest se mísila s potěšením… Jenom na chvíli zapomenout na ty oči, rty… Ty dokonalé, plné rty, které dokázaly vykouzlit úsměv, který mi bral vítr z plachet a zbavoval všech myšlenek…

Já bych pro tebe chytil granát,
pro tebe bych si nechal probodnout ruku,
pro tebe bych skočil pod vlak.
Víš, že bych pro tebe udělal cokoli.
Prošel bych všechnu tuto bolest,
střelil bych si kulku přímo do mozku.
Ano, zemřel bych pro tebe, lásko.
Ale ty bys neudělala to samé...

Tolikrát mě napadlo, že to udělám. Skončím to, zapomenu na den, kdy jsem tě potkal. Ale copak to šlo? Byl tu táta, tomu jsem to udělat nemohl a… Měl jsem jisté poslání. Nemohl jsem jen tak… odejít. A možná… Možná jsem ani nechtěl zapomenout, jaký byl den, když jsem tě poprvé uviděl. Jak se mi všechno zdálo najednou krásnější, barevnější…

Ale ta představa byla úžasná, opojná… Odejít, nechat tu zničující bolest za sebou… Být pryč… Všimla by sis toho vůbec? Zajímalo by tě, co se se mnou stalo?

Dal jsem ti všechno a tys to zahodila do koše.
Tys to zahodila, jo, tys to udělala.
Dát mi všechnu tvou lásku bylo vše, co jsem žádal,
protože čemu nerozumíš je…

Udělal bych pro tebe cokoliv. O co bys mě požádala, to bych udělal. Ať by bylo tvé přání jakkoliv šílené, udělal bych to. Jen abych viděl radost a štěstí v tvých očích… Lásko…

Ale ty mě nemiluješ. Celou tu dobu jsem to dělal zbytečně.

Všechno to bylo zbytečné. Každý úsměv, každé objetí, každá minuta strávená s tebou…  Všechno bylo jenom… Všechno si hrála. Ty miluješ… jeho. Toho bastarda, pijavici, která postupně vysaje život i z tebe. Ale já tě miluju… Tak moc tě miluju…

Kdyby mé tělo hořelo,
oh, sledovala bys, jak hořím v plamenech.
Řeklas žes mě milovala, ale jsi jen lhářka.
Protože jsi mě nikdy, nikdy, nikdy nemilovala…

Možná bych to měl udělat. Možná bych měl chytit odjištěný granát, probodnout si ruku nebo skočit pod vlak. Nebo… Nebo si střelit kulku přímo do mozku…

Nevím, jestli bych to zvládl. Jestli bych zvládl opustit tento svět, kde bys nebyla… Kde by nic nebylo…

Protože tys mi ublížila. Tys mi tak hrozně ublížila, víc než ten pomyslný granát, víc než bodnutí, víc než kulka do mozku… Bolest mě užírá každý den, postupně mě zbavuje sil i logického myšlení, ale…

...ale miláčku…
Pořád bych pro tebe chytil granát,
pro tebe bych si nechal probodnout ruku,
pro tebe bych skočil pod vlak.
Víš, že bych pro tebe udělal cokoli.
Prošel bych všechnu tuto bolest,
střelil bych si kulku přímo do mozku.
Ano, zemřel bych pro tebe, lásko.
Ale ty bys neudělala to samé...

Samozřejmě, že bys to neudělala. Ty bys umřela pro něj. Pro mrtvolu, pro ďábla, který z tebe vysaje život. Ale pro mě… Pro mě ne. Pro mě bys nehnula ani prstem. Sledovala bys, jak umírám, jak se kroutím v bolestech a jen by ses více přitiskla k němu a dívala by ses, jak umírám. Ty bys to neudělala. Ne…

Ne, ty bys neudělala to samé.
Neuděláš to samé,
oh, nikdy bys neudělala to samé…
Ne, ne, ne, ne.

Táta už spí. Musím odejít rychle, než si to rozmyslím. Teď mám mozek otupělý, jak jsem se díval na tvoji fotku… Bolest mi zatemňuje mozek, ale čerstvý vítr mi pomáhá najít ztracenou rovnováhu. Ale… Co když ji nechci najít? Co když chci udělat to, pro co jsem se už dávno, podvědomě, rozhodl?

Slyšel jsem ho v zatáčce. Hučel a jel v plné rychlosti.

Vlak.

Autor: Zombichlerka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Grenade: