Tak, druhá část je na světě. Má Bella šanci na přežití? Co se stane tak zásadního? Příjemné čtení přeje Veubella.
14.08.2011 (11:45) • Veubella • FanFiction jednodílné • komentováno 16× • zobrazeno 3120×
Ucítila jsem ostrou bolest na hlavě. To jediné mě dokázalo probrat z bezvědomí. Už jsem mrtvá? Doufám, že ano. Už ho nikdy nechci vidět…
Jako na povel jsem uslyšela dupot po schodech. To musel být on. Co ještě chce? Připoutal mě tady – chce, abych trpěla. Ale co dalšího…?
Schoulila jsem se víc do klubíčka. Byla tu hrozná zima. Já měla hlad a byla strašně vysílená.
Slyšela jsem, jak odemyká jeden zámek za druhým. Přála jsem si zmizet, umřít… Jen abych se nemusela znova potkat s ním. Co mě ještě čeká? Chce mě fyzicky mučit? Chce mou krev?
Na to poslední jsem odpověď znala. Ano, chce mou krev. Lační po ní. Touží…
Dveře se s hlasitým skřípáním otevřely. Zakryla jsem si rukama uši. Začala jsem se třást.
„Bello…“ uslyšela jsem ten chladný hlas. Před očima mi začaly tančit mžitky. Asi brzy omdlím. Ale to nemůžu! Co by udělal, kdyby měl nade mnou všechnu moc? Co by udělal, kdybych se mu poddala?
Schoulila jsem se ještě víc do sebe a doufala, že smrt mě osvobodí. Ale pořád jsem nenápadně sledovala toho zrádce.
Můj pohled padl na jeho krvavé oči. Znovu jsem se zachvěla. Jak to mohl udělat? Copak těch sto let nic neznamenalo? Nevadí mu, že zklamal Carlislea?
Ach… Proč ostatní nic neudělají?! On mě tu drží a mučí! Nebo o tom nevědí? Třeba Rose by s ním mohla souhlasit… Trochu jsem se při té myšlence zastyděla. Kdyby to ostatní věděli – určitě by pro mě přišli. Snad…
Znovu jsem se na něj podívala a v další okamžik už stál vedle mě. Byl nahrbený jako šelma, která chce skolit svou kořist.
Mě…
„Promiň… Tvá krev mě volá a já už nedokážu odolat. Je to, jako kdybych si dal jednu dávku pervitinu – potřebuju nutně další. Sbohem…“ zašeptal ke mně, než se vrhnul po mé krční tepně.
Snažila jsem se zdusit výkřik. Jeho ostré zuby projely mou kůží jako po másle. Zakousl se a hltavě pil. Pil dlouho a já byla na pokraji svých sil. Začalo se mi zatmívat před očima. Tu temnotu jsem přivítala s radostí. Já se na ni těšila. Ani nevíte jak moc…
Najednou se ozvala nějaká rána. Už jsem to nevnímala. Nořila jsem se s radostí do temnoty.
„Promiň…“ slyšela jsem hlas toho monstra z dáli. Nechala jsem se unášet tou temnotou na místo, kde nebude on. Na místo, kde budu moct začít znovu. A jeho nepotkat. On totiž skončí v pekle…
Najednou jeho ostré zuby zmizely a já měla chuť se šíleně zasmát. Byla jsem nadosah té tmě a už jsem natahovala ruku… když…
Když mě zachvátily plameny. Zaječela jsem, ale svůj hlas neslyšela. V uších mi hučelo a v krku mi vyschlo. Nemohla jsem se pohnout.
To mě zapálil? Byla má první otázka. Dál jsem už nedokázala myslet racionálně. Jen jsem ječela a svíjela se v křečích. Po chvíli jsem se trochu uklidnila. Zjistila jsem, že když se budu ovládat, dokážu ležet bez jediného pohybu a nevydat ani hlásku.
Proč to neskončí?! Vždyť už ze mě musí být prach! Proč to pořád pálí?! Proč to pálí pořád víc a víc?! Proč jsem už nezemřela?! Začala jsem se zase ptát. Ale ta poslední otázka mi zničila všechno sebeovládání. Zaječela jsem, co mi síly stačily.
Co když jsem už mrtvá?! Co když je tohle peklo! Co když se sem také jednou dostane a já pak nenajdu klid?! Zase jsem zaječela. Teda aspoň jsem si to myslela. Ve skutečnosti jsem nevydala ani hlásku. Jen jsem otvírala pusu, jako ryba na suchu.
Zabijte mě! Snažila jsem se křičet, když jsem po dlouhém uvažování usoudila, že nejsem ještě mrtvá. To bych přeci dokázala otevřít oči a vidět to peklo… Ale já viděla jen černotu s občasným zábleskem rudé.
Zabijte mě! Znovu jsem zakřičela. Pořád jsem nevzdávala snahu, otevřít oči. Ale nedařilo se mi to.
Ach… Já to vzdávám. Pomyslela jsem si a nechala plameny, ať mě naplno pohltí. Ať mám tělo v křečích, ať ječím jako smyslů zbavená.
Já končím.
O další chvíli později mě nebavilo se svíjet a ječet. Rozhodla jsem se, že se zase budu snažit ten oheň přemoci. Bojovala jsem s ním v srdci. Snažil se všechno vypálit. Ale to já nechtěla dovolit. Nechtěla jsem ztratit city. A lásku… Prostě všechno… I vzpomínky – i když, jedny bych mu dala a ráda bych, aby je sežehl na popel. Byly to vzpomínky na něho. Na den, kdy jsme se poznali, na náš první polibek, na vyznání lásky a na to oznámení, že je upír.
Měla jsem utéct! Měla jsem utéct, když jsem zjistila, co je za stvůru. Ale já to nedokázala. Byla jsem tak zamilovaná, že jsem si neuvědomila, kdo je – a kdo může být.
Snažila jsem se všechny tyhle vzpomínky vytlačit na okraj mysli, aby je mohly plameny pohltit. Ale bohužel se tak nestalo. Pořád mi v hlavě vrtaly a snažily se udělat díru. Prala jsem se s nimi – stejně jako s ohněm v srdci, ale bylo to na nic.
V hlavě jsem pořád slyšela jeho hlas. Ne ten krásný, ale ten, kdy mě můj poslední večer zbil, vysával krev a nadával mi.
Hlavou mi znělo: Ty couro! Ty couro! Ty couro!
Zase jsem zaječela. Snažila jsem se zformulovat slova a zakřičet na něj, že nejsem coura, ale nedokázala jsem to.
Já… nikdy bych ho nepodvedla. Nikdy bych ani nikoho jiného kromě jeho nepolíbila. Neudělala bych nic, co by mu ublížilo. Nevím, jak dospěl k tomuto závěru, ale já nic neudělala.
A ani se už nedozvím, proč vlastně teď trpím. Já totiž zemřu. Určitě! Nevím sice kdy, ale jsem si jistá, že tohle není konec. Bude to daleko horší…
A vlastně jsem se ani nemýlila. Jen co jsem zformulovala tuhle větu, plameny se rozšířily a začaly víc dorážet na mé srdce. Tak tohle musí být tedy konec.
Už asi blázním… Přišlo mi totiž, že se plameny nerozšířily, ale přesunuly.
Ale to nemůže být možné…
Moje srdce také bojovalo. Běželo kupředu jako splašené a já, i přes ten žár, cítila, že mi chce vyskočit z hrudi.
Další úder. A najednou ticho.
Jsem mrtvá?
Poslušně hlásím, dalších 1000 slov. Nevím proč, ale baví mě to. :D
Chtěla bych vám strašně, strašně moc poděkovat za tak úúúžasné komentáře. Mám z nich hroznou radost.
Největší díky patří: kajka007, dee, bella130, IsabellaMarieLilyVolturi, NatyCullen, Kika57, DarkFireflies, nicolecullenhale a KatarinaCullen.
Ale také všem ostatním, kteří zanechali aspoň smajlíka. Samozřejmě děkuju i těm, kteří si to vůbec přečetli. :D
Opravdu, ještě jednou moc díky!
A nakonec – doufám, že se vám tato část líbila a zanecháte mi nějaký komentář.
S potěšením vám také oznamuji, že nás čeká ještě jedna část. Těšte se! Tímto to nekončí!
Veubella
Autor: Veubella (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné
Sdílet
Diskuse pro článek Edwarde?! To přeci nemůžeš! Omyl, Bello, já můžu vše... - 2. část:
pořád nechápu, ale nádhera 
NÁÁDHERA :D těšim se na další :D 
Ja zíram . Ty si vážne úžasný talent . On si tam príde ako nejaký pán a chudinku vydesenú sa rozhodne vysať . Ja ho asi zaškrtím ... Nie , ešte lepšie . Nasekám ho motorovou pílou na kocky a ugrilujem na nejakom peknom ohníku . Ale to ako si opísala premenu , to bolo proste nádherné , perfektné , výborné , skvelé , vynikajúce a ja neviem aké ešte . Všetky jej myšlienky či už zomrela či je to ešte peklo a tak ďalej , úplne ma to vtiahlo . Bolo to neskutočne pútavé . Uvažujem kto Edwarda zastavil . Žeby Cullens family ? No nič . Uvidíme v pokračku . Bolo to krásne a pútavé . Tlieskam . 
Veubell, ty jedna nesmírně talentovaná autorko,
co ti sem mám napsat, když už všechno, co mám na srdci sem už za mě napsali jiní? Nechci tu omílat stále dokola, jak je to dokonalé, ale já prostě musím! Tahle povídka je naprosto senzační, dokonalá, originální, famózní, jedinečná a prostě úžasná. Prosím, napiš co nejrychleji další část, nebo se samou zvědavostí a nedočkavostí zvencnu, Jsem strašně moc zvědavá, jak to dopadne a co všechno si pro nás v příštím dílku připravíš.
Máš ohromný talent, tak jím hlavně nemrhej a co nejvíc piš. Protože tvoje povídky jsou pastvou pro duši.:D :D Jo talent, mrhání... už mluvím jak Aro. Ale co se dá dělat, je to pravda. Máš úžasný talent.
Jsem si na sto procent jistá, že můj komentář nebude tak krásný a dlouhý, jako ho napsla třeba dee, ale alespoň nějaký. Víc toho ta moje hlavinka vyplodit nedokáže.
Jéje, já už nevím, co ti mám psát. Snad jen mé dojmy. Takže, byla jsem vážně... jak to říct... spojená s bellou, normálně se ti povedlo její pocity převést na mě, pak jsem byla totálně vytočená a úplně dožraná, jakej je to ten Edward vlastně hajzl. Rozkuchat ho a použít na náhradní díly! Zabít ho a spálit.
Tvé povídky ve mě vždy dokáží probudit a rozproudit emoce, tak jen tak dál. Píšeš úžasně!
Doufám, že z toho nakonec uděláš Happy end a někdo BEllu zachrání. Třeba ostatní Cullenovi, nebo možná Volturiovi. Prostě, hlavně to tomu rozcuchovi nandej!
A poslední co mám na srdci je... Mockrát ti děkuju zo tvoje poděkování za můj minulý koment. I když si ho vlastně vůbec nezasloužím. Bylo to sotva pár slov. A popravdě... dost jsem ho odbyla. Omlouvám se, málo času je málo času. Takže... mockrát ti děkuju. I teď už to tu budu muset končit, protože mamka mě volá k večeři. Tak zatím. A prosím prosím prosím, přidej sem co nejrychleji další část. A jestli Bellu někdo nezachrání a tomu magorovi to neporovná v hlavě... jestli ten debil Bellu nakonec rozthá a spálí... jestli mu Bella odpustí... tak... tak... tak já nevím co. asi se tu normálně rozbrečím.
Prosím, co nejrychleji další část!
super kapitolka a mohlo by sa konečne vysvetlit prečo Edward Belle nadával 
Ty mě zabiješ 
Jááááááá chci další!! A víc dílů, dík za vyřízení objednávky
Tak, počkat počkat! Ty vůbec nemáš za co děkovat. Je to prostě nádherné, úžasné, originální, napínavé, procítěné. Takže za nějaký můj nesmyslný komentář opravdu neděkuj. 
NO nic, teď už k příběhu: Bylo to jako vždy - překrásné. Opravdu u tvých povídek, ať už jsou to drabbly nebo cokoliv jiného, se člověk nemá šanci nudit. Dále pak souhlasím se všemi, co napsali takové krásné dlouhé komentáře, kde si vylívají srdce, že chtějí mít talent jako ty. Jo a ještě poslední věc: Myslím, že tvoje popsání přeměny bylo asi nejlepší, jaké jsem kdy četla. Je tak dál.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 15. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!