Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Druidka

Jackson


DruidkaJaký byl asi život Sulpicie, často zmiňované, ale poměrně opomíjené manželky Ara? A jak se seznámily s Athenodorou? První část série Královny triády.

Předem díky za komentáře.

Krásná žena s tmavými vlasy, jejichž spletence jí padaly až k pasu, se posadila na obyčejnou dřevěnou trojnožku. Na klín si položila misku a vlila do ní vodu. Počkala, dokud se hladina neuklidní, a když byla hladká jako sklo, zašeptala několik tajemných formulek a naklonila se nad ni.

Její pohled se rozostřil a oči už neviděly vlastní odraz v hladině, ale nezastavitelný postup uchvatitelů. Srdce se jí svíralo při pohledu na jejich množství, záblesky bojů a utrpení, které s sebou přinášeli. V poslední době se jí neukazovalo nic jiného. Byl tohle opravdu jejich osud? Nedalo se před ním utéct? Římská invaze byla jako trest bohů. Ale co udělali tak příšerného, že se jim teď takhle mstí? Sulpicie to nevěděla.

Její vize se najednou projasnila a místo válečníků spatřila ženu v bílých šatech. Podle jejich střihu musela patřit k nim. Stála ve strohé místnosti, jejíž jedinou ozdobou byly mramorové sloupy se zdobenými hlavicemi, stojící kolem dokola. Před ženou byl kamenný podstavec, na němž Sulpicie rozeznala hrst hlíny, svazek bylin a uprostřed obyčejnou pálenou misku, ve které plápolal oheň. Překvapilo ji to, protože podobné rekvizity používala při svých rituálech denně. Od chvíle, kdy tu ženu viděla poprvé, o ní téměř bez ustání přemýšlela. Kdo byla? Nějaká kněžka? Že by Římané uctívali podobné bohy jako Galové? Možná že ona byla její nadějí.

Sulpicie si nedělala iluze o tom, jak skončí. Římané všechny druidy tvrdě stíhali. Už jen jejich skrývání, nebo znalost jejich úkrytu se trestalo smrtí. Galové se ale nedávali tak snadno. Sulpicie byla drusada (druidka) – strážkyně tajemství. Zatím co druidové se zapojili do bojů, postarali se, aby se jejich učení neztratilo spolu s jejich zánikem. Tušili, že k němu dojde, ale byli spolu s králem nadějí všech Galů a vůdci svého lidu. Proto v posledních letech dovolili daleko většímu počtu žen než kdy jindy nahlédnout do svých tajemství.

Sulpicie byla mladá. Ještě nedosáhla ani jednadvaceti let. Její příchod byl předurčen, a tak si ji brzy po jejích čtvrtých narozeninách odvedl učitel z domu jejích rodičů. Základní zasvěcení obvykle trvalo dvacet let, ale Sulpicie byla nadaná a učila se tak lehce, že se doba, kterou strávila se svým učitelem, o několik let zkrátila. Byl tomu rád i proto, že cítil, že dál už budoucnost oddalovat nedokáží. Druidové věděli, že invaze je nevyhnutelná a nezastavitelná. A věděli i to, že prohrají, a tak se snažili najít způsob, jak uchránit své vědomosti co možná nejvíc. Pomocí svého umění a nemála svých sil dokázali oddálit vpád Římanů o deset let, ale déle už vzdorovat nedokázali. Římané byli připraveni plenit a nikdo jim v tom nemohl zabránit.

Sulpicie se tedy po odchodu jejího učitele uchýlila na malý ostrůvek, který byl téměř celý pokryt posvátným dubovým hájem. To zaručovalo, že ji tam nikdo nebude obtěžovat. Do těchto hájů byl přísně zapovězen přístup komukoli jinému než druidům. Na pevnině o ní moc lidí nevědělo. Jen pár těch, kteří jí dodávali jídlo a to, co potřebovala. Naučila se být skromná a co nejvíc soběstačná.

Z myšlenek ji vytrhlo šplouchnutí vesla. Odložila misku, kterou stále držela na klíně a zvedla se, aby se podívala, kdo se za ní vypravil. Nebála se smrti, ale chtěla být připravena. Doby, kdy druidové všude procházeli beze zbraně, byly dávno pryč. I ona teď nahmatala v záhybu své suknice ostrou dýku a pevně ji sevřela.

Když spatřila známou tvář vylekané dívky, usmála se a vyšla jí vstříc. Sehnula se, aby jí pomohla přivázat loďku a všimla si, že v ní je uzlík s věcmi.

Dívka ji chytila za ruku, aby ji zarazila: „Není čas, Sulpicie. Římané se blíží. Musíme utéct, nebo bude pozdě.“

Sulpicie se jí zadívala do očí a vzápětí se jí v mysli mihly obrázky šiků, postupujících známou krajinou. Pokud je to tak, opravdu nezbývá skoro žádný čas.

Pokývla a náhle ji osvítilo poznání. Ne, ona nemá utíkat. Tohle je okamžik, na který čeká. Ona jde sem. Ta žena z její vize. Setkají se tu. Musí na ni počkat, i kdyby ji to mělo stát život.

Rychle zamrkala, aby se vymanila z moci své vize a spatřila, jak ji dívka netrpělivě sleduje. Usmála se a vzala ji za ramena: „Pospěš si, Gwen. Když budeš rychlá, útěk se ti podaří. Převesluj na druhou stranu jezera a dej se na sever. U úpatí hor najdi průsmyk. Zdaří-li se ti jím projít před úsvitem druhého dne, potkáš ty, kteří tě ochrání.“

Dívka horlivě přikývla a otočila se, aby znovu nasedla do loďky. Sotva se ale usadila, znovu se na ni prosebně podívala: „A ty? Neodejdeš odsud? Najdou tě tu. Chceš svůj život jen tak zahodit?“

Sulpicie zavrtěla hlavou, až se jí z účesu uvolnilo pár pramenů: „Neboj se. Možná mám zemřít, ale před tím ještě musím něco vykonat. Jeď už, nezdržuj se. Máš před sebou dlouhou cestu.“

Pár chvil se ještě dívala, jak Gwen usilovně vesluje, a pak se rozhodla, že je čas konat. Splní svou povinnost, i kdyby to bylo to poslední, co udělá. Musí obětovat Velké matce. Snad jí sešle myšlenku, jak se sejít s tou cizinkou.

Zašla do chýše, aby si vzala svůj srp. Potřebovala ho na byliny. Cestou na mýtinu usekla ty, které hodlala použít pro svůj rituál. Ve chvíli, kdy na mýtinu vešla, věděla, že není sama. Celé tohle místo - panenský háj, bylo prodchnuto přítomností bohyně Matky. Usmála se a nadechla se uklidňujícího vzduchu.

Pak její tvář ztuhla a obezřetně se rozhlédla. Něco bylo jinak. Nedokázala říct, jestli špatně, ale nebyla to jen bohyně, kdo tu s ní dlel. Pohled se jí zastavil na silném dubu přesně naproti ní. Vzápětí zpoza něj vyšla ta, na kterou tu čekala. Římanka v bílých šatech, které však byly nyní potřísněny prachem dlouhé cesty. Byla taková, jako v její vizi, ale přesto Sulpicie cítila, že je něco jinak. Byla krásná a bledá, jako by se jí ještě nikdy nedotklo slunce. Ale nejzvláštnější byly její oči. Byly zářivě rudé. Ačkoli si Sulpicie uvědomovala, že by ji cizinka měla děsit, naplňovala ji spíš nadějí. Ta žena před ní byla bez pochyby nebezpečná, ale zároveň tak plná života… Pokud byla její vize pravdivá, slouží obě stejné paní.

Římanka promluvila: „Vidím, že jsi mě čekala.“

Sulpicie přikývla: „Velká matka mi seslala vizi. Věděla jsem, že přijdeš. Čeho si žádáš?“

Římanka zavrtěla hlavou a v očích jí zaplál oheň: „Nepřišla jsem žádat, ale nabízet. Můžu ti dát nekonečný život po boku Matky, svobodu a sílu pomstít se.“

Sulpicie se na ni podívala a obě se usmály jako jedna. Pokynula k připravené misce. Cizinka nad ni vztáhla ruku a sušené lístky uvnitř vzplály. Sulpicie rychle svázala byliny nití. Ta druhá sáhla do kapsáře a i ona vyňala svazek bylin. Každá jednou rukou uchopila rozpalující se misku a pozvedla ji do výše. Ve stejnou chvíli začaly odříkávat text, starý jako země sama. Jediný rozdíl byl v posledních slovech – ve jménu, kterým Velkou matku oslovily.

Pro Sulpicii byla Velká matka bohyně Epona, pro cizinku jí byla Juno. Sotva to dořekly, vhodily do plápolající misky každá své byliny. Cizinka uchopila misku oběma rukama, jako by jí její žár vůbec nevadil a pozvedla ji k nebesům. Usmála se na Sulpicii skrz tmavý dým bylin a misku konečně odložila.

Pak k ní natáhla ruku. Sulpicie se nadechla. Poznala, že chvíle rozhodnutí je tu. Jestliže její ruku přijme, její život se změní. Přesto nezaváhala, ani když cítila chlad, který vydávala ruka cizinky. Vyčkávavě se jí zadívala do očí a cizince na tváři vykvetl souhlasný, vítězoslavný a trochu děsivý úsměv: „Jmenuji se Athenodora. Už brzy budeš jako já, sestro. A pak se přesvědčíš, že pomsta a krev chutná stejně lákavě.“

THE END ♦


Kněžka

Druhá polovina



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Druidka:

 1
30.05.2011 [1:39]

SarkaSBáječné, Aalex. Mám tvoje jednorázovky moc ráda, i když se musím přiznat že jsem nějakou dobu hrozně zanedbávala. Ovšem ty si nezahálela a já mám teď minimálně na půl roku co číst Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!