Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dáma v nesnázích - glosy

12.08.2010 (15:00) • VampiresGirl • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1548×

Dáma v nesnázích

By Aalex

Oglosováno by: VG, Dark and Žida

Napadlo vás někdy, jak se stalo, že naše barbie Rosalie je nejlepší automechanik v rodině? Třeba už měla dost holčičích zábav a rozhodla se drsným chlapákům vytřít zrak. A kdo tedy bude nakonec dámou v nesnázích?

Rosalie:

Cítit vítr ve vlasech a po boku svého novomanžela si to frčet závratnou rychlostí po silnici, kde široko daleko nikdo nejede. Kolem nádherná toskánská příroda… Dokážete si představit lepší líbánky? Jednohlasně jsme se shodli, že dokážeme…

Já ne, a to zdaleka nebyly první líbánky, které jsem s Emmettem strávila. Chudák Emmettek. A tahle téměř černá kráska byl rozhodně nejlepší svatební dar, který jsme dosud dostali. Oni dostali prostitutku? Zlehka jsem přejela po vršku dveří našeho Lamborghini a usmála jsem se. Vyrobilo se jich všeho všudy patnáct a to mi vyhovovalo. Mám ráda exkluzivitu.

V tom jsem si všimla Emmettova veselého mrknutí a jak přidal. Rozesmála jsem se. Bože, vážně jsem milovala toho blázna, který se právě rozhodl, že na uzoučké klikaté silnici dosáhne hraniční rychlosti naší nové hračky. Nikdo jiný by si to dovolit nemohl, ale my jsme koneckonců upíři. Téměř nezničitelní, s neskutečně rychlými reakcemi. To povídej té betonové zdi před vámi…

330 km/h – o něčem takovém se nám ještě před pár lety mohlo jen zdát. Technicky nemožné, tedy pokud nemáš ve výfuku raketu. A k těm vlasům – kde jste nabrali tak výkonnou klimatizaci? A rychlost – to bylo to hlavní, co mě na autech bavilo. Nebylo to však to, co mě k nim přivedlo. Po desetiletích mojí nové existence jsem totiž začala postrádat nějakého koníčka. K aždý z rodiny něco měl.

Emmett byl blázen do téměř všech sportů. Zkoušel, co se dalo (čárka) a snažil se v nich vyniknout. Jak jinak, s jeho soutěživostí… A když to nešlo jiným způsobem, aspoň trávil čas sledováním přenosů. Přenosům čeho???

Alice (to díky ní a její schopnosti předvídat události (čárka) jsme si mohli dovolit většinu tohohle luxusu) milovala nákupy a starala se o šatník všech doma. No potěš koště. K tomu měla na starost i investování. Kdo jiný by to taky zvládl lépe než věštkyně? Bankéř?

Jasper… vlastně jsem si nebyla úplně jista, co je jeho koníčkem, ale vždycky si něco našel. Každý tomu říká jinak…

Edward hrál na klavír, učil se jazyky, četl… prostě geniální morous. Spíš stoletý panic, ne?

Carlisle byl většinu času v práci – dělal doktora v nemocnici, i když to byla pro upíra velmi zvláštní volba povolání. No jo, jako malý si hrál na doktora, a když se v patnácti rozhodoval, co dál dělat, být doktorem byla jeho jasná volba – spíš gynekologem, ne?

Esmé milovala zařizování a renovace domů. Každou volnou chvilku vylepšovala náš současný dům, sledovala současné trendy, nebo připravovala plány na renovace dalších domů, které jsme vlastnili. Prostě zedník každým coulem. Kletby nevyjímaje? Chvíli dokonce uvažovala, že si z toho udělá živnost, ale pak to zavrhla. Úřady nechtěly vydat živnostňák? Riziko, že bude muset ven i za slunečních dnů, bylo příliš velké. A i hodně zabednění lidé by si všimli, že jste jiní, kdybyste na obchodní schůzce začali světélkovat jako diskokoule. Ajm a Barbí girl…

Já byla vždycky skoro stejně soutěživá jako Emmett. Všichni ti to věříme. Sporty mě bavily, ale ne tak jako jeho. Rosalie sportuje? Nezlomila by si přitom náhodou nehet? Stejně tak hudba. Svého času jsem soupeřila s Edwardem, kdo zahraje skladbu lépe. Pochybuji, že by trumfla stoletého panice… Starala (jsem) se o rodinnou garderóbu. Když se ale ke Cullenům přidala Alice s Jasperem, přenechala jsem jí tuhle starost s lehkým srdcem. Už vidím, jak nějakému cizímu člověkovi přenechám výběr své vlastní garderoby. Natož pak Alici. Alice měla nepopiratelný vkus a bavilo ji to víc než kdy mě. Co ale s volným časem? A Emmettek je vzduch?

Nakonec mi nevědomky pomohl Emmett. Jednou přitáhl domů časopis plný aut a polonahých slečen. Já se už lekla, že další želvičku. Kdyby se mohl červenat, nejspíš by byl rudý jak rak, když jsem ho u něj našla. Mumlal něco o tom, že je jen na studijní účely… Kluci ve škole si prý tohle lepí do skříněk. Auta nebo ženský? A proč mu nevěřit ‚studijní‘ účely?

Původně jsem ho zabavila proto, abych se naučila ty svůdné pózy a překvapila jimi pak Emmetta. Když to poprvé uviděl, zařval a prorazil nový vchod do našeho pokoje. Když jsem ale začala listovat, auta mě zaujala. No, kterou holku by zaujaly nějaké vyretušované nány? Tolik rychlosti a součástek… Začalo mě bavit učit se specifikace jejich motorů a rozeznávat jednotlivé značky. To jsme uměli už v mateřské školce. Když byli všichni zaneprázdněni, mizela jsem na dlouhé hodiny a chodila do autodílen v okolí očumovat chlapy.

Hrála jsem si na hloupou blondýnu, kterou všechno zajímá (čárka) a jelikož to byla pravda a byla jsem patřičně vyzývavě oblečená, nikdy mi nikdo neodolal. Hotová Taťána Kuchařová. Co na tom, že mi mechanici odpovídali s pohledem mlsajícím v mém výstřihu? WTF? Pohledem mlsajícím ve výstřihu – to se dělá jak? A jak jí potom odpovídali? To je nikdo neučil, že se s plnou pusou nemluví?

A když mě párkrát chtěli odbýt informací, která se mi nezdála dostačující, s oslňujícím úsměvem jsem ze sebe vysypala podrobnosti o příslušném autě, až mechanikovi spadla brada a řekl mi přesně to, co jsem chtěla vědět. Proč se ho teda ptala, když znala předem odpověď? No aby byla chytřejší než on, ne?

Svoje teoretické znalosti jsem si pak ověřovala doma v garáži, kde jsem rozebrala každé auto, které si kdo v rodině koupil. Kolik mrtvých? Díky mé upírské síle nebyl problém udělat cokoli, co zvládl jakýkoli lidský automechanik. A jak v tom figuruje síla? No má blonďatý mozek. Nejdřív sice kluci zoufale protestovali, že si své miláčky ještě neužili, ale když viděli, že je vždycky zase zvládnu složit zpátky, uklidnili se. No já bych se strachovala, kde se nabourám. No a já bych jí ho vůbec nepůjčila.

* * * * *

Zpět do reality mě náhle přivedlo jakési cvaknutí, když Emmett projel dírou. Cvaknutí? Projel dírou?!

Rychle jsem křikla: „Emmette, zastav, nebo nám upadne kolo. V takové rychlosti by byli rádi jen za to kolo. Ty zdejší silnice vážně nejsou vhodné k překonávání rekordů.“ Jak se rychle křičí dvě věty?

Emmett zasakroval a zabrzdil smykem. Já bych brzdil brzdami.

Právě včas. Když jsme vystoupili a kolo vyzkoušeli, hýbalo se tak, že bylo jasné, že by po pár metrech v téhle rychlosti ulétlo tak daleko, že už bychom ho nenašli. Tolik že jsem za sebou už dlouho neviděla. Kdybychom byli lidé, nejspíš už bychom se o to ani nemuseli starat. Smrt by byla rychlá. Smrt v plamenech je sakra pomalá. A ještě by znečistili životní prostředí, vegetariáni.

Při pomyšlení, jak mohlo auto dopadnout, jsem se mračila: „Říkala jsem ti, že mi máš dát chvíli, abych se podívala na tlumiče. Na těhle cestách se zničí raz dva. Stačilo málo a náš brouček byl na maděru.“ Počkej, počkej, jak letíš 330 po obyčejné děravé okresce? Krátce. Nejprve by snad odrovnali podvozek a urvali kolo.

Emmett nasadil pohled nezbedného štěněte He?: „Já vím, že mám nádhernou a šikovnou ženu, ale já už odtamtud chtěl vypadnout. Podržím to, ať se můžeš podívat teď,“ nabízel horlivě. To jsou návrhy, sím tě… A pro informaci, tlumiče nespraví jen tak na cestě.

Ušklíbla jsem se a z kufru vytáhla kombinézu. Co třeba nářadí? Emmett skoro slintal, když jsem se do ní soukala. Miloval, jak jsem si ji nechávala rozepnutou málem do pasu a nechávala z ní svůdně vykukovat podprsenku. Bože… Musí být praktické, když ti prsa pocáká olej…

Proti své vůli jsem se jeho výrazu usmála, ale nahlas jsem zabručela: „Teď toho tak uvidím. Určitě je to tlumič. Kde ho tu chceš sehnat?“ Obvykle jich vozí dvacet po kapsách, ale teď je jak na potvoru zapomněla.

Přesto jsem přijala Emmettovu nabídku a využila ho místo heveru. Ano, Emmett The Hever opět v akci. Sundala jsem kolo a opatrně, abych se příliš neušpinila, jsem zjišťovala, jestli byla má doměnka pravdivá. Trvalo jen okamžik, než jsem se zvedla a vrátila kolo provizorně zpátky. He? Otřela jsem si ruce do připraveného hadru. Na co potom kombinéza? Ona byla z latexu, chápej. To bylo vybavení na líbánky.: „Jak jsem řekla. Máš tu mapu?“ V Lambu je GPSka, nebo ne?

Emmett položil auto zpátky na silnici a poslušně mapu roztáhl na kapotě. V okolí nebylo moc míst, kde by se dala předpokládat dílna. Nakonec jsme vytipovali vesnici, která byla sice trochu dál, ale pro naši rychlost nepředstavovala víc než půlhodinky cesty. Jak byla daleko? Když dorazili do vesnice kmenu Bora Bora, bylo to veliké pozdvižení.

Pro nový tlumič jsem se vydala sama. Jednak pro krásnou ženu udělají muži víc než pro frajírka, na kterého vypadal Emmett a navíc… jak jsem vesele podotkla – Emmett opřený o kapotu odstaveného Lamborghini vypadal světácky. A Emmett se o svou manželku nestrachoval. Nebylo by snazší, kdyby Rose zůstal u káry a stopovala?

Převlékla jsem se zpátky do svých šatů a než jsem se rozběhla, se smíchem jsem slíbila: „Budu zpátky raz dva, ty moje dámo v nesnázích.“

Emmett se zakřenil na moje záda, ale to už jsem jen odhadovala.

Neznámý řidič:

Užíval jsem si jízdu ve svém nablýskaném Ferrari. Cesta byla úplně prázdná, a tak jsem si dovolil jet rychleji, než bych tudy projížděl obvykle. A jak na potvoru jsem najel do díry…stejné jako R a E. Najednou se přede mnou objevilo odstavené Lamborg(h)ini. Vypadalo to na nějaké problémy. Jo no utržený kolo je jenom drobný problémek. Ne, že bych byl zrovna Robin Hood, co ten by tu dělal, ale tady obvykle nikdo neprojížděl (čárka) a tohle Lambo teda vážně stálo za bližší obhlédnutí. Pravda, Emmi za to stojí. Souhlasím, souhlasím. Zastavil jsem těsně za ním.

Vystoupil jsem a přivítal mě pohled na dvě nádherné nohy v botách na jehlovém podpatku, trčící zpod kapoty. Usmál jsem se – no vida, tak tohle bude bonus za mou snahu pomoct.

Trochu jsem si odkašlal: „Nepotřebujete pomoct, slečno nebo paní?“ Já bych mu dala paní, oslovi… já bych mu dala Emmettka:-D

Zpod auta vyjela dívka, která by na takovém autě měla spíš pózovat, než ho opravovat. Musel jsem polknout a připomenout si, jak se dýchá. No jestli byla v té latexové kombinéze, tak mu to věřím… Btw to tak smrděla, že nemohl dýchat? *lol* Byla trochu umazaná na tváři, ale její úsměv mě přiměl zapomenout na všechno okolo. Bo sem z toho oslepl. Zvedla se a můj pohled se proti mé vůli zastavil na podprsence, která jí vykukovala z pracovní kombinézy. Tak tady ji má… Tělo měla stejně úžasné jako obličej. Jasně, v té neforemné kombinéze to uhodl. Latex je pokaždé upnutý…

Trochu si upravila zip, abych se probral a dokázal se zase chovat jako gentleman, na kterého jsem si momentálně hrál. Stáhla ho ještě níž, aby ji mohl znásilnit, že jo? Aby s tím neměl tolik práce…gentleman :-D

S šibalským svitem v očích se na mě usmála: „Díky, ale už je to spravené. Odrovnali jsme na téhle cestě tlumič, víte?“

Rychle jsem se rozhlédl kolem. Ona tu není sama? No jistě, to by bylo divné, ale kde… Teprve teď jsem si všiml obrovského chlapa, sedícího v podřepu z druhé strany auta. A to má hever na druhé straně, než opravuje? Nee jenom Emetek se nudí, tak zvedá celé auto… Zašklebil se na mě a jako by nic prohodil: „Pomohl byste mojí ženě nasadit kolo? Vždyť už ho předtím nasazovala, tak kde je problém? Chce trojku, ne? Funguju tady totiž jako hever a už mě to přestává bavit.“ To mu věřím…

Rosalie:

Jako v transu zvedl kolo a odvalil ho k autu. Společnými silami jsme ho nasadili a utáhli šrouby. Jo no ona křehká upírka… Emmett konečně postavil auto zpátky na silnici a protáhl si ruce, až mu v nich zapraskalo. Bavila jsem se, jak pouštěl hrůzu. Žárlení mu sluší. No, dá si toho chlapa k večeři a nebude muset žárlit. Ale prosim tě, tuhého člověka? Povařit v papiňáku a máš ho jako miminko…

Na klukovi bylo vidět, že mu hlavou šrotuje, jak je možné, že někdo dokázal zvednout a udržet při(dohromady)nejmenším tunu. Já mezitím využila jeho ohromení a rychle se převlékla. Už ve svých normálních šatech jsem pak na něj svůdně mrkla: „Díky, že jste zastavil a taky za pomoc s kolem. Tady moc aut neprojíždí.“ No jasně, Rose flirtovala s cizím maníkem hned vedle Emma. A hlavně se před ním převlíkala. Nasadila přece upíří rychlost, to nevíte… utajení hadra;)

Kluk se konečně probral a úsměv mi oplatil: „Jasně, to by přece udělal každý. Mno a… máte naspěch? Nedaleko odtud je staré letiště a pár známých tam pořádá sraz luxusních vozů. To vaše Lamborg(h)ini by určitě sklidilo úspěch.“

Vyměnili jsme si s Emmettem pohled, a když lehce pokrčil rameny, přijala jsem: „Proč ne? Nemáme žádný konkrétní plán a trocha zábavy neuškodí. Pojedeme za vámi.“

Když jsme vjížděli na letiště, prohodil Emmett: „Ten teda musí mít známých.“

Všude kolem stála luxusní a rychlá auta. Rozhodně nic sériového. Zaparkovali jsme vedle stříbrného Porsche a vydali se na obchůzku.

Emmett šel sbírat inspiraci, jakou další hračku si pořídit do naší sbírky, aby jeho ženuška měla co rozmontovávat,  zatím(dohromady)co mě zaujala soutěž v rozkládání a skládání motoru. To se jim ty elektronické potvory museli rozebírat dobře, jo, jo. Kdo si hraje, nezlobí;) Ne, že by si pracháči, kteří tahle auta vlastnili, chtěli sami umazat ruce, ale každý z nich měl skvělého mechanika. Na většině z aut byly také různé úpravy. Tak to pak muselo jít extra dobře;)

Soutěž měla jednoduchá pravidla. Všichni přihlášení mechanici změří své síly s loňským vítězem. Vyhraje ten, kdo rychleji rozebere a zase zpátky složí motor. He? Zasvítily mi oči. Tohle musím zkusit! Kluk, u kterého se zapisovalo, se mě dvakrát ptal, jestli svou přihlášku myslím vážně a jestli jsem se nespletla. Mno to by udělal asi každej… Při druhé odpovědi už jsem ho netrpělivě propichovala pohledem, a tak mě nakonec zapsal a soutěž na chvilku pozdržel, abych se mohla převléct. Zase do té její supersexy latexové obludnosti, aby mohla podvádět a odvádět pozornost.

Počet diváků okamžitě vzrostl geometrickou řadou. Ruším rozsáhlou diskuzi na téma geometrická řada, protože s ní stejně vyplynulo, že jsme úplně mimo. Včetně Aalex. Každý chtěl vidět tu blonďatou krasavici, jak se bude vztekat, až si při rozebírání zlomí nehet. Pousmála jsem se. Zřejmě budou zklamaní. Moji konkurenci tvořili samí nabušení chlapi, kteří si mě posměvačně měřili. Odkdy jsou všichni automechanici nabušení chlapi? Od té doby, co upíří blondýny rozebíraj motory v moderních autech:-D Áááha, v tom to vězí.

Věnovala jsem jim jeden krátký oslnivý úsměv a soutěž začala.

Rychlost, s jakou jsem rozebírala motor, donutila spadnout brady u většiny diváků a dokonce ani pár porotců neudrželo svůj výraz. Nehrálo se náhodou na čas? Skládání mi netrvalo o moc déle. Než co? Padl rekord a já byla vyhlášena jasnou vítězkou.

V duchu jsem se ušklíbla: „A to jste ještě neviděli mou opravdovou upíří rychlost.“

Dav gratulantů postupně ustával, až zůstal jen poslední. Od pohledu bohatý synek. S veselým svitem v očích prohodil: „Vás asi prasklá pneumatika nezaskočí, co?“

Lehce jsem pokrčila rameny: „Ani ne. Mám hever.“

Mladík na mě zamrkal: „Hm a nechcete se projet?“ A popřípadě si se mnou střihnout jedno číslo v autě? „Ne, mám svůj hever, s tím se zabavím.“

Zvedla jsem obočí – nebyl právě originální: „Pokud si vzpomínám, hlavní cena v téhle soutěži, (bez čárky) byla projížďka formulí. Těžko budete mít něco rychlejšího.“ Já bych o něčem věděla…

Mladík se usmál a vzal mě za ruku, jako bychom se už domluvili: „To asi ne, ale rychlost není vždycky to nejhlavnější. Co takhle bezpečnost?“ No jasně, bez kondomu ani ránu… *HAU*

Stáhla jsem ruku, podívala se přes jeho hlavu a usmála se o dost vřeleji: „Jak jsem řekla. Mám hever.“

Konečně se ke mně přidal Emmett a objal mě kolem pasu. Probodl toho kluka pohledem a výhružným tónem pronesl: „Dovolte, abych se představil. Já jsem hever. A věřte, že byste nerad, abych vás praštil.“

Mladík se poroučel tak rychle, že se nestačil ani rozloučit. Rozesmála jsem se a Emmett mě políbil do vlasů. Se smíchem: „Gratuluju k vítězství, lásko. Takže jízda formulí? To bude rychlé.“ Jo, jo to bude tak rychlé, že si toho ani nestihne všimnout. Rychlovka ve formuli? Tam to asi ještě nedělali, co?

Spokojeně jsem pokrčila rameny a s úsměvem nastavila rty k polibku - vesele: „Vypadá to, že pak už mi k překonávání rychlosti zbývají jen letadla.“ A rakety a takový ty speciální aerodynamický auta. Jak se vesele nastavují rty?

Emmett škádlivě navrhl: „A co zkusit řídit TGV?“ Tak to je rozhodně pomalejší než to jejich Lambo… A proč ne rovnou Šinkanzen? Protože Japonsko atd.

œTHE END KONEČNĚ! Jsi sprostá... mě se to náhodou líbilo ;)

originál by Aalex

Autor: VampiresGirl (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dáma v nesnázích - glosy: