Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Contactos en la tienda

11.02.2010 (14:30) • KairaTay • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3524×

Česká Republika, Kladno

Je léto, teploměr ukazuje 30*C. Vedro, až na padnutí. Počasí abych mohla jit na koupaliště nebo někam na krásný rybníček. Nejmilejší rybník mam na Bilichově. Je to třetí. Je tam přehrada, která se slévá s prvníma dvouma. Ale cesta k druhému, a prvnímu je zarostlá. Takže se napouští strašně pomalu. Při pomyšlení na studený rybníček, který smáčí mou rozpálenou kůži, je velmi lákavá.

No zase jsem odbočila, asi bych se mela představit, jsem to ale nezdvořilá, co. Jmenuji se Poppy… Poppy Moorova. Narodila jsem se 4. 8. 1987. Ano je to 22. Let od mého narozeni. A chtěla bych, vyprávět svůj příběh.

Před 2 roky jsem si udělala řidičák, a pořídila krásné auto. Octávii z roku 2001. Stříbrná, a kombi. Takhle se mi tam vejde všechno, co nakoupím. S přítelem Demetrim, jsme si pořídili menší byteček o rozloze 80 metrů čtverečních. Nám to stačí, já jsem zvyklá na malé. Bydlela jsem s rodiči a mladším bráchou Jamesem v 3+1. Po 5 letem vztahu se k nám nastehoval i můj přítel.

„Demetri,”

„Tady jsem Poppy.”

Vyšla jsem kuchyně a namířila si to do obýváku. Jako vždy tam seděl v křesle, a koukal s tátou na televizi. Přišla jsem k němu, sedla si na jeho klin, a schoulila jsem se mu v náručí.

„Demetri, nechtěl bys jet do Prahy?”zeptala jsem se ho s úsměvem.

„Chceš? A co tam?”

„Chtěla bych, nějaké nové oblečení.”

„A kam bys chtěla?”zvedl jedno obočí, a pak se krásně usmál.

„Nevím… Co na Zličín?”

„Tak fajn, kdy pojeďme?”

„Co hned?”

„Čus ségra,” vlezl do obýváku James.

„Co chceš?“ řekla jsem znechuceně, protože vždycky když mě osloví… chce peníze.

„Mohl bych s tebou mluvit?“ celá nadšená jsem se zvedla, a šla za ním do předsíně.

Stoupla jsem si na zlehka na jednu nohu, a druhou strčila za ní. „Tak co je?“ zeptala jsem se ho.

„Potřeboval, bych půjčit.“

„Jamesi, zase?“

„Půjde to?“

„Potřebuješ to nutně? Momentálně se chystáme do Prahy na nákupy.“ Zakroužil nohou na podlaze, a udělal pomyslné kolečko.

„No…“ a koukal si na nohu.

„Co no, vymáčkni se!“

„Potřebuju to teď.“

„Co jsi zase provedl? Ty někomu dlužíš, viď.“

„Hmm,“ jak hmm… Já ho za tohle jednou zabiju.

„Komu?“ řekla jsem rozčíleně!

„Alecovi…“

„Ty se s tím šmejdem ještě bavíš?! Myslela jsem, že se odstěhoval.“

„Ne jen byl v Dubaji, na nějaké výpravě.“

„Kolik potřebuješ?“

„3…“

„Koruny?“

„Ne tisíce,“ vykulila jsem na něj oči, a začala řvát na celé kolo.

„Ty… ty si se zbláznil. Co sis kupoval za kraviny?“

„Kupoval jsem něco do počítače.“

„Za 3 litry? Zbláznil ses? Ty žiješ z výplaty do výplaty, a kupuješ něco do počítače…! To se mi snad zdá. Ty to opravdu nemáš v hlavě v pořádku.“

„No, to by stačilo. Můžeš nebo ne?“ zakřičel mi přímo do obličeje.

Vyndala jsem z kapsy peněženku, a vyndala peníze. „Tady to máš! Příští měsíc… to chci zpátky, jinak si mě nepřej!“ zamumlala jsem a šla za Demetrim.

„Co chtěl?“

„Na něco se ptal…“

„Aha. Tak co pojedeme?“

„Jdu se obléct,“ řekla jsem a zmizela v koupelně. Rychle jsem se nalíčila, učesala a v zápětí zmizela v pokoji. Rozevřela jsem skříň, ve které jsou naše věci. A vyndala lehké tílko červené barvy, a krémové bermudy. Jakmile jsem se do toho oblékla, vyletěla jsem ven.

„Tak pojď,“ řekla jsem celá udýchaná.

„Nějaká rychlá. Většinou ti to trvá půl dne, a dneska…?“ podíval se na hodinky. „15 minut, páni.“

„To víš, chci vypadnout!“ nazula jsem si kecky, vzala klíče z věšáku a otevřela dveře od bytu. Hrozně jsem se těšila, až zmizím ve víru velkoměsta. Né že by Kladno bylo kdoví jak malé, ale Praha… je prostě Praha.

Najeli jsme na hlavní silnici, a cesta byla před námi. Hrozně jsem se těšila, těšila jsem se, až budu nakupovat. Jednou jsem četla jednu zajímavou knížku. Myslím že byla o upírech, a nějaký vlkodlaci tam byli taky. Název mi vypadl, ale totálně z hlavy. Už vím Stmívání. Knížka byla o tom, že se lidská dívka zamilovala do nádherného upíra… Edward, ano tak se jmenoval. Dívka se jmenovala… do háje. Už tak mladá a už sklerotická, hrůza. Á už to mám, Bella tedy Isabella Swan. Moc hezká holka. Mezi nimi byla velmi silná láska, která měla překonat všechno na světě. Ale v dalším díle jí opustí. Chápete to? Já teda ne, když někoho miluju, neodejdu! Ale to je věc názoru, že. Jednou… spíš několikrát jsem si představovala, že potkám herce z tohohle filmu. Ale to bych musela jet nějak do Los Angeles, abych je opravdu potkala. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem musela nejspíš usnout.

„Poppy vstávej, jsme tu.“ Probudil mě Demetri.

„Ještě ne.“

„No tak,“ zalomcoval semnou něžně.

„Fajn, už jdu.“ Nemotorně jsem se nadzvedla, a protáhla se. Hrozně mě bolelo za krkem, připadala jsem si jak zmlácená.

„Nezapomeň si tašku,“ upozornil mě.

„Neboj, myslím na všechno.“ Usmála jsem se, a konečně jsem se zvedla ze sedačky spolujezdce.

„Tak kam chceš jít?“

„Co támhle,“ ukázal na obchůdek, kde zrovna probíhala nějaká akce.

Já si všimla, že tam stojí nějaká povědomá osoba. Tak jsem hned zaostřila, a namířila si to rovnou tam. Cestou jsem se musela minimálně 4x rozhlížet, aby mě něco nepřejelo. Ale celkem jsem to flákala, protože jsem nechtěla, abych jí ztratila. Když jsem přeběhla do bezpečné zóny, kde nemusím dávat pozor na auta, hledala jsem jí. Tu povědomou. Už nestála na svém místě, ale to bych nebyla já, a pořádně se nerozhlédla.

„Vidíš tu holku?“ a ukázala na ní.

„Jo, a co je s ní?“ mávnul nad tím rukou.

„Počkej tady,“ a rozeběhla jsem se k ní.

„Kristen?“ promluvila jsem na ní, a zaklepala na rameno.

Otočila se a usmála se, byla to ona! Já snad sním bože to je tak krásný. Já mám snad halucinace. Měla na sobě kostkovanou košili a kraťasy. Nejvíc jsem na ní milovala ty její vlasy. Kaštanové, ale zároveň s lokny. Vypadala prostě jinak.

„Známe se?“

„Omlouvám se.  Ne neznáme, ale potkat tě tady… je to zvláštní.“

„Proč zvláštní? Do Prahy jezdím poslední dobou často, skvěle se tu nakupuje.“

„Nevím. Ty… slavná holka, díky filmu. Divím se, že tě ještě nikdo nepoznal.“

„Děkuju. Jsem radši, že mě nikdo nepoznal. Tak bych to nechtěla měnit, prosím.“

„Jistě. Nemohla bych tě pozvat na skleničku nebo na něco?“ tajně jsem doufala, že to přijme.

„No já nevím,“ podívala se na hodinky. „ – dobře, ale na chvilku.“

„Děkuju,“ vyšly jsme si ke kavárně, co byla poblíž. A našly si koutek, kam nebylo vidět. Při tom jsem zamávala na Demetriho, ať jde za námi. Sedli jsme si, a objednali si. Kristen s námi byla skoro celý den. V její blízkosti jsem si připadala tak jiná. Tak cenná. Ale v prvé řadě šťastná. Jednou čtu nějakou knížku, něco si přeju a ono se to splní. Asi budu číst častěji.

Když se podívala na hodinky, jen se usmála a kývla na obsluhu. Všechno se to poplatilo, a vyšli jsme ven. Skvěle jsem si s ní rozuměla, asi dokonce až tak, že si řekla o číslo. Páni já snad s ním. Naťukala si ho do mobilu já zase to její, a rozdělili se.

„Moc ráda jsem tě poznala, a děkuju za krásný den.“  - Kristen

„I já tebe Kristen.“  Rozloučila jsem se s ní a ona zmizela v houfu lidí.

Najednou jako kdyby mi někdo mluvil v hlavě. Co se to děje? Podívala jsem se na ruce, a já začala mizet. Pomalu, ale jistě se vytrácet.

„Poppy vstávej konečně,“

„Cože?“

„Vstávej, už tu do tebe hučím minimálně půl hodiny.“ Cože? Tohle byl sen? To… To… to není možný. Bylo to tak reálné, a skutečné. Z auta jsem vystřelila rychlostí blesku a koukala k místu kde stála Kristen. Ale nebyla tam. Opravdu to by byl jen sen. Pro jistotu jsem vytáhla mobil, a projela ho.

„Kristen… Kristen,“ mumlala jsem si pro sebe.

„Co to meleš? Jaká Kristen?“ zeptal se zmateně.

„To jedno,“ dala jsem mobil zase zpátky tam kde byl, a nálada mi sklesla pod bod mrazu.

„Krucinál,“ a kopla jsem do nejbližšího obrubníku, co tam byl.

„Co šílíš?“

„Neřeš to, jdem nakupovat?“

Vzala jsem ho za ruku, a namířila si hned zlepšit náladu. Ale myslím, že takové sny jsou nádherné. Občas někdo takhle napíše i povídku, zrovna jako tahle autorka.

Doufám, že se povídka líbila a zabrousí sem nějaký ten komentář. Sny se opravdu vyplácejí. Vaše TorencCullen

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Contactos en la tienda: