Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Cómo podría yo te amo? Más posibilidades será!

27.04.2010 (14:00) • KairaTay, Kacikacka • FanFiction jednodílné • komentováno 2× • zobrazeno 7719×

Poslední dny se rodiče hrozně hádají, už se to nedá snést. René mu vyčítá, že je stále v práci. Ale, copak to má policejní náčelník tak snadné? Večer jsem padla jak zabitá a usnula jsem hned. Můj spánek, ale překazilo hádání. Na to, že mám pokoj v prvním patře – slyším bezpečně všechno.

„Charlie, ty jsi úplně k ničemu! Jsi neustále v práci. S Bellou jsme tu pořád sami, “ řvala na něj máma.

„René, já za to nemůžu. Musím vydělávat. Jinak bychom se neměli tak dobře,“ vysvětloval táta.

„Jestli se to nezlepší… vezmu si věci a s Bellou odcházíme!“ Dodala s takovým důrazem, že kdybych ji neznala, myslela bych si, že mluví pravdu.

„Charlie, dovolenou jsi neměl jakou dobu.“ Pokrčila rameny a zase je svěsila. Už to pomalu vzdávala a to se mi nelíbilo.

Vstala jsem z postele a šla se dolů podívat. Rodiče byli naštvaní a každý v jiném koutě. Bylo to, až směšně, ale nechtěla jsem, aby se rozvedli. Měla jsem je ráda oba.

„Nechcete si jít, už lehnout. Ráno vstávám do školy,“ prosila jsem je, už skoro spící.

„Omlouvám se, zlatíčko.“ Přišla ke mně mamka a objala mě. Kdybych nestála tak asi usnu.

Podívala jsem se na ní a usmála se. „Už můžu jít spát, aniž byste mě vzbudili?“ zývala jsem a oči se mi zavíraly.

Pak si jen pamatuju, že jsem se ráno vzbudila v posteli.

Sedla jsem si na postel a podívala se na hodinky. Bylo sedm. Celkem se divím, že jsem se probudila, protože jsem si nenařídila budík. Chvilku jsem se rozkoukávala a pak vylezla pravou nohou na zem. Z vyhřáté peřiny na studenou podlahu – výborné. Takže jsem hned vlezla do bačkor, které byly hozené u židle. Natáhla na sebe župan a zapadla do koupelny.

První kam jsem se vrhla, byla sprcha. Pustila jsem vodu, která hned spustila vařící proud. Na jednu stranu to bylo příjemné, ale zase jsem se nechtěla spálit. Takže jsem přidala malinko studené, když jsem si to konečně naštelovala… shodila jsem župan dolů a ten se svezl po mém nahém těle.

Otočila jsem se do proudu a nechala vodu téct po těle jako hladové doteky. Doteky, které mi tak chyběly. Po rozchodu s Derekem jsem nepoznala žádného, který by mi dal, co potřebuju. Byla jsem závislá na sexu, ale on to tolik nepotřeboval. Občas mi připadalo, jako, když má jinou, ale neměl. Protože by to nestíhal. Od rána do odpoledne školu a pak trénink. Pak byl doma – osprchovat se a za mnou. Takže jedině místo školy, ale tu jsme měli také společnou – tedy, až na některé předměty.

Z mého přemýšlení o ex mě vytrhlo zaklepání

„Kdo to je?“ zeptala jsem se s odporem, že se nemůžu v klidu osprchovat.

Někdo vešel, ale máma to nebyla. Vzhledem k tomu, že jsem měla v očích pěnu, neřešila jsem to. Strčila jsem ji pod proud a opláchla si jí, ale než jsem jí stačila vystrčit ven, něčí paže se okolo mě ovíjely.

„Aaaa,“ vykřikla jsem tak, že ten dotyčný uskočil o metr dál a málem skončil na podlaze.

„Bello, co blbneš?“ řekl překvapeně Derek.

„Co tu děláš? Nerozešli jsme se náhodou? A vůbec, jak ses sem dostal?“

„Páni, takových otázek, ale spíš jsem čekal jiné přivítání,“ odpověděl troufale.

„Děláš si ze mě srandu?“ vyprskla jsem na něj.

„Proč?“

„Pokud vím, tak jsem se s tebou rozešla. Jestli chceš zopakovat důvod, tak proto, že jsi nezvládal povinnosti týkající se mě! Mám pokračovat?“ Nechtěla jsem, aby mluvil, ale myslím, že to prostě nepochopil.

„Myslím, že bychom si měli promluvit!“ vyštěkla jsem na něj a ukázala ke dveřím. On se zvedl a popadl své oblečení. Odešel, jak spráskanej pes.

Odfrkla jsem si a vypnula vztekem vodu. Těšila jsem se na to tak dlouho, že tam budu muset vlézt ještě večer.  Osušila jsem se a natáhla znovu na sebe župan, který jsem původně chtěla nechat v koupelně. Ale teď se všechno změnilo. Chytla jsem kliku od koupelny a zhluboka se nadechla. Vzala za ní a vystoupila.

„O čem chceš mluvit?“ zeptal se Derek.

„Já… já – s tebou, už teoreticky nemám o čem mluvit. To jen ty jsi zase nic nepochopil.“ Otočila jsem se a zašla do kuchyně. Na stole stála termoska s čajem. Stojí tam každé ráno a já si nalila do hrnečku. Z chlebníku jsem si vzala dva rohlíky a z ledničky máslo. Dala jsem to všechno na podnos a vzala si to do obýváku.

„Lásko, vyslechni mě prosím!“ žadonil jak malej kluk.

„Lásko, takhle mi říkáš, když chceš něco řešit. Já… už řešit nic nechci! Ty to prostě nikdy nepochopíš… už toho mám dost!“ dívala jsem se mu do očí a s klidem vysvětlovala. Jako největší provokaci jsem si namazala rohlík a ukousla si malé sousto, které jsem zapila čajem.

„Já se nechci rozejít. Miluju tě… ty to nevidíš?“ Bože, to je tak… sladké.

„Mám se tu rozplynout nebo co?“ vysmívala jsem se mu do očí, ale on to evidentně nechápal. Občas mě napadlo, že má mozeček velikosti slepice, kohouta nebo i kuřátka. Další varianta byla, že nemá žádnej.

„Bello, dej mi ještě jednu šanci. Prosím. Všechno jsem si za tu dobu ujasnil a pochopil jsem to.“

„Fajn. Poslední šanci, ale víc, už ne. Dostal si jich dost. Počínaje s tou mrchou Victorii, až po tvou abstinenci.“ Podívala jsem se na něj a protáčel oči. „Dereku, já si nedělám srandu. Jestli se to bude opakovat – je konec!“ ukončila jsem diskuzi a dojedla rohlík.

Očima jsem se podívala na hodiny a bylo půl osmé.

„Páni,“ vykřikla jsem.

„Co je?“ zeptal se nechápavě.

„Je půl osmé. Ty nejdeš do školy?“ Hodila jsem do sebe zbytek snídaně, čaje a znovu zapadla do koupelny.

Tam jsem si vyfénovala vlasy, nalíčila a vyčistila zuby. Rychlým krokem jsem si to namířila k šatně. Oblékla jsem si světle modrý top a džiny. Sáhla jsem pro tašku a svižným krokem jsem vešla do obýváku.

„Jdeme?“ zeptala jsem se svého zase přítele.

„Jistě.“ Vzal mi tašku a podržel dveře.

„Děkuju.“

Když jsme byli oba venku, zamkla jsem a pak nastoupili oba do auta. Derek nastartoval, rozhlédl se a vyjel směr škola. Střední ve Forks. Bože, jak já tuhle školu nesnáším.

„Vůbec se mi tam nechce!“ prohlásila jsem.

„Proč? To kvůli mně?“ zvědavej jak Lázeňská veverka.

„Píšeme písemku a já se neučila.“

„Ach tak. Už jsem myslel, že je to kvůli mně!“

„Ty si hodně věříš co?!“ naznačila jsem posměvačně, ale pohledem jsem sledovala okolí, jak utíká.

Radši nic neřekl, ale věděla jsem, co si myslí. V jádru jsem si byl jistá, že teď nejsem rozhodně jediná. V hlavě jsem si tvořila zadní vrátka, kdyby zase něco provedl, aby mě to tak nebolelo.

„Slyšela jsi o nových spolužácích?“ promluvil asi po deseti minutách.

„Ne. Kdo je to?“ Tak teď si zase připadám zvědavá já.

„Nevím, jak vypadají, ale mají otce lékaře. Peníze je též netrápí,“ řekl to tak opovržlivě, že jsem se na ně začala těšit.

„Jak se jmenují? Víš to?“

„Cullenovi. A je jich jak much.“ Usmíval se jak pitomeček.

„Proč, jak much?“ *se smíchem v hlase*

„No… prý jich je pět.“ Když to dořekl, vykulila jsem oči a začala se chechtat.

„Pět?“

„Ano. Slyšela jsi dobře. Ale nejsou to jeho vlastní. Jsou adoptovaní…“ dořekl to a pomalu stáčel volant ke škole.

Oba jsme si všimli, že u schodů je menší hlouček spolužáků. „Co se to tam děje?“ vyštěkla jsem.

„Že by nový spolužáci?“ Derek vjel do hloučku, aby zaparkoval a všichni uhnuli.

Já jsem se odpoutala a vylezla. „Ahoj, Bello,“ zakřičela na mě Jess.

„Ahoj,“ odpověděla jsem jí a ona si to mastila přímo ke mně. „Co se to tu děje?“ zeptala jsem se jí.

„Bello, pojď!“ zakřičel na mě Derek přes celej hlouček hučejících lidí.

„Jdi sám. Uvidíme se ve třídě,“ zakřičela jsme na něj a otočila se zpátky k Jessice.

„Takže, co se to tu děje?“

„Ty jsi neslyšela o těch nových?“ řekla tak potichu, že jsem jí skoro nerozuměla.

„Derek, mi to říkal v autě.“

„A mimochodem… já myslela, že jste se rozešli,“ vyhrkla ze sebe Jess a dupala nohou i zem.

„Rozešli, ale nějak mě překvapil ve sprše a já vyměkla,“ vysvětlovala jsem.

„Ty jsi beznadějná!“ V tu chvíli přijelo na parkoviště Volvo. Krásné… černé. Stála jsem tam s otevřenou pusou. „Zavři tu pusu nebo ti tam nelétají mouchy,“ prohlásila Jessica.

„Ha ha.“ Ale jak řekla tak jsem udělala.

Volvo zaparkovalo vedle našeho a vystoupil z něj kluk. Jen jeden… První, co mě na něm zaujalo – byly jeho oči. Oči tak… tak uhrančivé, tak krásné… tak nebezpečné. Mladík se na mě podíval a usmál se. Kdybych mohla tak se roztaju, ale vrátila jsem se k Derekovi, co to semnou jen je?

Derek, jako by si všiml, jak po tom novém klukovi koukám, mě chytl majetnicky za ruku a táhl do školy. Jemně jsem zaklepala hlavou a vrátila se tak do reality.

Jeho úsměv se mi zaryl do paměti. Ach bože Bell! Prober se! Máš Dereka.

„Bell? Stalo se něco?“ zeptala se mě Jessica při obědě. Pořád jsem si vybavovala jeho úsměv. Úplně mě jím očaroval. A jakoby mi nestačily vzpomínky v mé hlavě, nedalo mi to a musela jsem se několikrát podívat na samotný originál. Pokaždé, když jsem se na něj podívala, podíval se on na mě. Jakoby uměl vycítit, kdy se na něj dívám. A vždy mi věnoval tak okouzlující úsměv, který mě nutil přemýšlet o takových věcech, které jsem si ani s Derekem nepředstavovala.

Odtrhla jsem od něj pohled a podívala se na Jessicu.

„Ne, všechno je OK,“ odpověděla jsem a snažila se na něj už nedívat. Ještě, že Derek musel po druhé hodině odjet do Seattlu kvůli rodičům. Opravdu nevím, jak by reagoval na to, jak se na toho nového kluka koukám.

„Zjistila jsem, jak se jmenují,“ řekla Jess.

„Vážně? Tak povídej,“ povzbudila jsem ji se zájmem v hlase. Co to semnou sakra je?

„Ten kluk, na kterého tak pořád koukáš, se jmenuje Edward Cullen,“ řekla. Zamračila jsem se. Vadilo mi, že je na mě tak vidět, že se mi líbí. Tak a teď jsem to přiznala, ano, líbí se mi. A moc! Jeho úsměvy a pohledy mě dostávají do kolen. Už je to tak. Láska na první pohled asi doopravdy existuje.

„Ten velký, svalnatý a krásný a úžasný a...“ Strčila jsem do ní loktem. „Promiň! Jmenuje se Emmett a ta bloncka vedle něj se jmenuje Rosalie.“ Když mluvila o Rosalii, mluvila vražedně a poraženecky. Věděla, že proti ní nemá šanci.

„No a dál je tam Alice a Jasper,“ řekla s povzdechem. Kývla jsem, ale ani jednou jsem se na ně nepodívala. Cítila jsem na sobě pohled jednoho člena z Cullenovic rodiny, ale nepodívala jsem se.

„Já půjdu. Uvidíme se na tělocviku,“ řekla jsem a šla do učebny biologie. Biologii jsem měla sama. Ani Derek, ani Jessica, ani Angela a dokonce ani Mike na ní se mnou nechodili. Byl to uklidňující předmět.

Přišla jsem do učebny biologie a znovu se poddala představám o mě a o Edwardovi. Když jsem si zrovna představovala, jak mě líbá na rty, uslyšela jsem, jak se vedle mě pošoupla židle. Vždyť na biologii s nikým nesedím.

Podívala jsem se na toho dotyčného. Byl to on. Rychle jsem se podívala jinam a snažila se rozumě myslet.

„Je tady volno?“ zeptal se svým sametovým hlasem, který mě přinutil znovu se na něj podívat. Ach! Je tak nádherný. Dívala jsem se na něj s pusou otevřenou, neschopna uvěřit tomu, že toto božské stvoření mluví na mě. Odkašlal si.

„Ano,“ řekla jsem vyrovnaně a odvrátila jsem od něj pohled. Zadívala jsem se z okna ven. Pršelo. Jak typické!

„Jmenuji se Edward Cullen,“ představil se. Kývla jsem, ale nepodívala se na něj.

„Já jsem Bella, Bella Swanová,“ představila jsem se. Jmenuji se Bond, James Bond. Agent 007. Konečně normální nálada. Že mi to ale trvalo.

„Víš, chtěl jsem tě o něco požádat,“ říkal se zvláštním tónem v hlase. Pořád jsem se dívala z okna. Kývla jsem. „Moc to tu neznám, tak jsem si říkal, jestli bys mě třeba po Forks neprovedla?“

„Po Forks?“ uchechtla jsem se. Ve Forks se vyzná každej trouba. Chtěla jsem mu říct, že tady průvodce nepotřebuje, jenže jsem se znovu koukla do jeho očí a to mi jaksi zabránilo myslet. Ten kluk mě úplně ovládá a to rozhodně není dobře. Pozorovala jsem jeho odkrvené rty. Příšerně mě lákaly. Jen jednou ochutnat. Komu to bude vadit? Nikomu.

Do prdele Bello prober se! Zařvala jsem na sebe v duchu. Otočila jsem hlavu dopředu a sklopila pohled na lavici. Jednou rukou si uvolnila vlasy, aby mi spadly do obličeje a zhluboka se nadechla.

„Hm. Klidně,“ řekla jsem a snažila se nemyslet na to, co bychom asi mohli dělat, kdyby se to ubralo, pro mě, lákavým směrem.

„Tak jo. Díky moc. Mohla bys třeba hned po škole?“ zeptal se nedočkavě.

„Jo,“ odpověděla jsem.

„Udělal jsem ti něco?“ zeptal se zvědavě a při tom nechápavě.

„Proč bys mi měl něco udělat?“ zeptala jsem se a až teď mi došlo, jak divně to vyznělo.

„Jen tak, vypadáš ustaraně,“ řekl.

„To se ti jen zdá,“ řekla jsem potišeji. Do třídy přišel učitel a zahájil vyučování. Poprvé ve školním roce jsem mu za to byla vděčná. Pevně jsem udržovala svůj pohled na tabuli a nespustila z ní oči. Hodina ubíhala hrozně pomalu a moje odhodlání, nepodívat se na něj sláblo. Co mi ale ještě víc znesnadňovalo tuto situaci byly jeho pohledy. Neviděla jsem je, ale i přes to mě neuvěřitelně pálily. Dostala jsem na Edwarda hroznou chuť. Tváře mi žhnuly pokaždé, když jsem si vybavila nějakou erotičtější scénu, kde figuroval Edward a já.

Že jsem absolutně zapomněla na Dereka, jsem si uvědomila, až když zazvonilo. Cítila jsem se kvůli tomu provinile, ale stačil mi jediný pohled na jeho dokonalé tělo a všechny starosti byly pryč. Každý kousek jeho těla ovládal mé pubertální hormony. Jak to ten kluk dělá?

Tělocvik byl dneska extrémně bolestivý. Nemohla jsem ho dostat z hlavy, což znamenalo časté pády a rány míčem do hlavy. A moc mi nepomáhalo, když se na mě z vedlejšího hřiště kouzelně usmál. Mé srdce roztálo jako led. Byla jsem jím posedlá, toužila jsem po jeho dotecích a tak stejně jsem chtěla dotýkat se jeho těla.

Tělocvik jsem jakž takž ustála a nemohla jsem se dočkat, až ho znovu uvidím. Chvátala jsem jak nejrychleji to šlo. Ještě před tím, než jsem odešla, odchytla si mě Jessica.

„Co je to s tebou Bello?“ ptala se starostlivě.

„Co by mělo být? Nic,“ řekla jsem a chtěla jít, ale ona mě zase zastavila.

„Bello, ať chceš udělat cokoliv, nedělej to. Vždyť ses zrovna dala s Derekem dohromady,“ namítala a snažila se mě tak vrátit do reality. Nepovedlo se jí to.

„Derek?“ zašeptala jsem. Stejně na mě neměl nikdy čas, tak co? Najde si jinou. Takovou, která mu bude trpět, že se jí absolutně nevěnuje. A když, tak jen když se mu to hodí. Ano, vím, je to z mé strany hnusárna, ale taková prostě jsem. Vždy si jdu za svým cílem. A můj nynější cíl je? Dostat Edwarda Cullena. A myslím, že to nebude těžké. To, jak se na mě dnes usmíval mi jasně napovídalo, že má o mě zájem. Vím, docela si věřím, ale tak co? Člověk žije jen jednou a ne zrovna moc dlouho. Tak si ten život musím pořádně užít.

Vystřelila jsem z šatny a vyšla na parkoviště. Stála jsem před hlavním východem školy a rozhlížela se po parkovišti. Edward stál u svého auta a čekal na mě. Pomalu jsem k němu došla.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a váhavě se na něj podívala. Kouzelně se na mě podíval.

„Tak kde začneme?“ zeptal se a otevřel dveře od jeho auta, vzal mi batoh ze zad a položil ho na zadní sedadlo. Skousla jsem si spodní ret a usmála se.

Během jedné hodinky jsem ho provedla po celém Forks.

„Tak, tady naše malé městečko končí,“ řekla jsem u posledního baráku ve Forks.

„Škoda,“ zašeptal skoro neslyšitelně. Podívala jsem se na něj s potutelným úsměvem. Mohla bych mu ukázat jedno ze svých oblíbených míst. Tady ve Forks byly dvě místa, která jsem milovala. 1. byla loučka hluboko v lese, ale to bylo moc daleko. Dobrých 7 km. 2. byly útesy. Ty byly podstatně blíž.

„Můžu ti ještě ukázat jedno kouzelné místo,“ řekla jsem. Se zájmem se na mě podíval. Brala jsem to jako souhlas a tak jsem vyšla směr útesy. Cesta trvala asi dvě hodinky. Celou tu dobu jsme si povídali o všem možném. Zjistila jsem, že hraje na klavír, miluje baseball a bouřku. Nesnáší namyšlenost. Přesně můj typ. Aspoň od teď je můj typ.

Došli jsme k útesům zrovna, když se stmívalo. Krásné naoranžovělé slunce se z části schovávalo v hladině. Tohle místo jsem milovala nadevšechno na světě. Dokonce víc než sex. A to je co říct.

Došla jsem až ke kraji útesu a zhluboka se nadechla. Pozorovala jsem vlny, které divoce naráželi do skal, vítr, jak čechral koruny stromů na vzdáleném ostrově. A poprvé za dnešek jsem vypustila Edwarda z hlavy. Tohle místo na mě mělo kouzelné účinky. Tady jsem se vždycky zklidnila, uvolnila, vypovídala.

„Nádhera!“ zašeptal Edward, který se objevil vedle mě.

„To ano,“ dala jsem mu za pravdu a nechala vítr, aby mi rozevlával vlasy.

Edwardova ruka se letmo dotkla té mé. Nijak jsem nereagovala, nechala jsem to být. Třeba to byla náhoda. Za chvilinku se mě znovu dotkl a tentokrát mou ruku chytl a jemně mě hladil palcem po hřbetu ruky. Bylo to příjemné. Motýlci v mém břiše se probrali a začali poletovat. Ovládl mě chtíč, neuvěřitelný chtíč. Mnohem větší než kdy dřív. Edward mě zvláštně přitahoval. Zdálo se mi, že ho znám snad milion let.

Rozpojil naše ruce, chytl mě jednou rukou za pas a natočil si mě k sobě. Dlouze a vášnivě se mi podíval do očí. Bylo v nich tolik citu. Zvláštního a příjemného. Víc si mě k sobě přitáhl, a druhou rukou zajel pod mé tričko. Jel nahoru po mých zádech, až se střetl s podprsenkou. Pomalu ale jistě jí rozepnul. Díval se na mě a snažil se rozpoznat, jak budu reagovat.

Jenomže řekněte, jak byste reagovali vy? Vmete si, že jste závislý na sexu, milujete to. A teď se vám do náruče žene sám bůh krásy. Odmítli byste? Já rozhodně ne.

Přiblížila jsem své rty k těm jeho a políbila ho. Motýlci v mém břiše ještě více zdivočeli. Líbali jsme se dlouze a vášnivě. Pokaždé, když jsem potřebovala vzduch, přemístil své rty na můj krk a líbal jej. Jeho ruku, která byla na mých zádech, zamotal do mých vlasů a stiskl ji v pěst. Nahlas jsem vydechla. Vzal mě do náručí a nesl mě na kraj lesa. Tam mě položil na zem. Svými rty stále neopouštěl můj krk. Dýchala jsem trapně nahlas, ale to k tomu patří.

Chtěla jsem, aby se vrátil k mým rtům, ale jakmile jsem se snažila jeho rty přemístit kamkoliv jinam, vrátil se k mému krku a vdechoval mou vůni. Nechápala jsem to. Ano, i toto bylo vzrušující, ale já chtěla víc, ne jen polibky na krk. Chtěla jsem, aby se do mě dobýval, aby si mě vzal, tady a teď. Ale on jen nade mnou ležel, a dýchal. Ale rozhodla jsem se, že budu trpělivá a zkusím to vydržet. Vdechoval mou vůni ještě dobrých deset minut a pak zvedl svůj pohled a podíval se mi do očí. Jeho oči byly černé, ale pomalu světlaly. Jeho pohled byl vzrušený.

A pak, se to konečně rozjelo. Vrhl se na mé rty a drtil je těmi svými nezákonným způsobem. Tiskl své tělo na to mé a pak udělal něco, co jsem od něj nečekala. Nepřestával mě líbat a při tom jednou svou rukou rozepnul mé kalhoty, trošku mi je stáhl a zajel s ní do mých kalhotek. Vykulila jsem oči, ale v zápětí je zavřela a užívala si jeho dotyky. Dráždil můj klitoris a já se svíjela v extázi. Podepřela jsem se na loktech a popolézala o kousíček dozadu. Chvíli jsem se bála, že si to špatně vyloží, ale byla to špatná domněnka. Pokaždé, když jsem o kousek popolezla dozadu, on se o ten kousek přiblížil a při tom mě nepřestával dráždit v rozkroku. A já dýchala hlasitěji a rychleji až jsem dosáhla vrcholu. Stáhl mi kalhoty, mezitím, co jsem se vzpamatovávala z toho, co se teď stalo. Sundal si tričko a odhalil tak svoje nádherně vypracované tělo. Hladově se na mě podíval a z ničeho nic byl na mě namáčknutý a znovu drtil mé rty. Uslyšela jsem trhavou ránu, tak jako když se trhá látka a ucítila chlad na mém těle. On mi roztrhl tričko i mikinu? Tak to jsem vážně nečekala.

Sundal mi, už tak na půl rozepnutou podprsenku a přemístil své rty o něco níž. Dráždil a laskal mé bradavky svým jazykem. Vzpínala jsem své tělo do všech možných stran. Roztáhl mé nohy a obmotal si je okolo svého pasu. Vsunul své ruce pod mé tělo a pomalu, ale jistě mě zvedal do sedu, stále se věnujíc svými rty mým ňadrům. Moje tváře žhnuly čím dál víc. Když už jsem byla v sedě, vrátil své rty k mým. Zvedl nás a narazil mě na nejbližší strom. Bolestně jsem zaúpěla, ale nevypadalo to, že by si toho všiml. Zvedl mé ruce do vzduchu a přitiskl je těmi svými ke kmeni. Pak jednu uvolnil a ztrhl ze sebe kalhoty a trenky. Plála jsem vzrušením. I když jsem ho neviděla, cítila jsem jeho vzedmutou chloubu, jak se tlačí na mé lůno. Jediné, co nám bránilo ve spojení, byly mé kalhotky. Ale nevypadalo, že by se chystal sundat mi je. Líbali jsme se tam a osahávali v téhle pozici ještě hodně dlouho. Až pak, to asi nevydržel, strhl mé kalhotky a tvrdě do mě vnikl. Jeho přiraz mě donutil posunout se o kus výš, což znamená, že jsem si pěkně poškrábala záda. Dýchal mi do úst svůj sladký dech a mně se zamotala hlava. Další příraz o něco mírnější, už mě tolik nenadzvedl. Opustil mé rty a já hlavu zaklonila, jak nejvíc to šlo. Znovu začal líbat můj krk. Další příraz byl zase o něco tvrdší a náruživější.

„Ach!“ vzdychla jsem a skousla si spodní ret. Víc ho to nabudilo a další přírazy byly častější a mnohem víc vzrušující. Cítila jsem zvláštní, šimravý tlak v podbřišku, který se s každým přírazem stupňoval. Strom na kterém jsem byla se pod námi prohýbal jako proutek.

Čím víc jsem se přibližovala k vrcholu, tím víc jsem vzdychala a prohýbala se. Ke konci mé ruce pustil a já je zapletla do jeho vlasů a víc se na něj tiskla. Chtěla jsem ho cítit víc a víc. Přála jsem si, aby víc přirážel, aby mě nešetřil.

Dosáhli jsme vrcholu a vykřikli. Opatrně mě položil na zem. Až teď mě záda začala ukrutně pálit. Snažila jsem se na to nemyslet. Pomohlo mi až to, když jsem se Edwardovi zadívala, do jeho zamilovaných očí. A byla jsem v ráji.

Jediné, na co jsem se zmohla, byl jen úsměv. Cítila jsem se tak krásně, že kdybych mohla – rozplynu se.

„Co záda?“ optal se Edward.

„Bolí, ale bude to dobré,“ jakmile jsem to dořekla – přesunul se k nim. Dýchal na ně tak, že je chladil. Ale tohle mi moc nepomůže. S tímhle pohne jen čas. „Nech to,“ řekla jsem se smíchem, protože to lechtalo.

„Dobře. Chceš odvést domů?“

„Prosím. Zalezu do sprchy.“ Mrkla jsem na něj a čekala nějakou odezvu. Nezklamal…

„Tak já tam zalezu s tebou,“ zašeptal mi do ucha.

„Neříkej dvakrát.“

Oba jsme se oblékli a pokračovali v cestě k autu. Já se jen potutelně usmívala a Edwarda nenapadlo nic jiného, než mě chytit kolem pasu.

„Tak a teď mi řekni…“ nedopověděla jsem to, protože mě znovu políbil. Po pár minutách jsem mohla zase mluvit. „Jak oznámím, že jsem s tebou. Neznám tě ani den…“

Co udělal, bylo to, že mi před ústa dal prst. „Pšš.“

„Tohle teď řešit nebudeme. Až bude čas… řekneme to.“ A tím ukončil konverzaci.

Měla jsem kluka, který drží slovo, nepodvádí. Edwarda, bych přála každé, která si to jen trochu zaslouží. Od té doby jsem v nebi.

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), Kacikacka, v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Cómo podría yo te amo? Más posibilidades será!: