Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bylo to pro tvé dobro, Nessie

11.01.2010 (13:30) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3663×

Moje pocity?

Nadšení, radostné opojení, štěstí smíšené s novou vlnou strachu a obav. Nessie byla zpátky a s ní i Jacob, Esme a Emmet. Byli pryč přes tři měsíce a Connor se ani neukázal. Neměli jsme jinou šanci, než ten jejich exil odpískat, protože Renesmee začínala mít podezření.

„Projeli jsme snad celou Evropu. Paříž, Praha, Bratislava, Oslo, no prostě ráj. Škoda, že jste nejeli s námi, mami.“ Rozplývala se Ness při vyprávění o svém výletu. Jacob jen vysedával, cpal se masovou směsí a lil si do krku litry limonády. Očima kmital po přítomných a kdykoliv mohl, zazubil se. Esme se objímala s Carlislem a Alicí, stejně, jako se Emmet hned před domem vrhl kolem krku své blonďaté Rosalie.

„Hele, Bells, Em nám vyprávěl o tom baseballu.“ Zahuhňal Jacob s plnou pusou a Edward s Emmetem se začali smát. Ani ne jeho projevu, jako spíš oné vzpomínce.

„No jo, Bella mi málem urvala ruku od ramene.“ Smál se Edward. Mě to k smíchu moc nebylo. Být člověkem, rozeběhne se mi po zádech husí kůže, ale místo toho se mi jen roztančil žaludek.

„To není vtipné, mohla jsem ti za tu hloupost ublížit.“ Bránila jsem se.

„No a co se tedy stalo, mami?“ Nessie byla nejistá a zmatená.

„No, tvůj tatínek našel zálibu v děšení, víš? Jako kdyby toho bylo málo i bez toho.“ Zavrčela jsem, ale poslední slova jsem spíš špitla.

Její výraz byl stále stejný. Vůbec jí nic nezapadalo.

„No odpálila jsem míček a táta s Emmetem zmizeli v lese, znáš to. No, jenže se dlouho nevraceli a tak jsme se začali o ně bát,“ Renesmee vykulila oči a pohledem se zarazila u Edwarda, který jen pokrčil rameny a v obličeji měl výraz – já za to ale vážně nemůžu.

„Než jsem se však rozhoupala, sáhl mi zezadu na rameno. Lekla jsem se. Obranný reflex byl silnější. Otočila jsem se a chytla jeho ruku, kdyby mi neucukl, protože mu to došlo, měl by po ruce, truhlík.“ Protočila jsem panenky a Renesmee zavrtěla nechápavě hlavou.

„Taky si říkám, jak mohla.“ Přikyvoval se smrtelně vážnou tváří Emmet.

„Ale já nekroutím hlavou nad maminkou, ale nad tátou. To si chytil druhou mízu?“ Div, že si Ness nepoklepala na čelo. Praly se ve mně dvě části. Jedna chtěla dceru pochválit za soucítění a druhá vyplísnit za drzé chování vůči otci.

Edward jen pobaveně vytáhl obočí.

„Brzdi robě.“ Smál se, čímž můj problém vyřešil.

„Ro – co?“ Byla kouzelná, jak nakrčila nos a svraštila obočí.

„No, robě. To je malé dítě. Ve staročeštině. Jestli chceš, naučím tě to pak. Esme říkala, že se ti jazyky Evropy líbí. Prý ti šli.“ Chválil jí a Renesmee rudla, jako rak s každým jeho slovem.

„Jo, ale to teď neřešíme. Neodváděj téma, tati.“ Mávla rukou a já v ní viděla sebe.

„To nedělám. Nemám důvod. Tvoje maminka hold nebyla vnímavá.“ Krčil rameny Edward. Naštvalo mě to a rozpálilo do běla. Jak mohl něco takového říct?

„Já a nevnímavá?!“ Sykla jsem a postavila vedle gauče.

„No, je fakt, že sis mohla všimnout, že…“ Nenechala jsem Rosalie domluvit a rozhodila ruce.

„Že co?! Že mému manželovi přeskočí a oběhne les, jen aby se mi mohl připlížit za záda. Ale víte co? Mě je to fuk. Kašlu vám na to.“ Horlivě jsem vykřikovala, ale očividně mě nikdo nebral vážně. Emmet se dusil smíchy, Rose na mě koukala s jedním zdviženým obočím, Nessie se kousala do rtu, Jacob měl stále plnou pusu a Edward najednou hltal se svraštělým obočím televizi. Zalapala jsem po dechu. Dělají si ze mě legraci? No jasně, že jo.

„Vtipné! Emmete jsi pitomec.“ Štěkla jsem a odešla do pokoje. Jaký já měla vztek. V zádech jsem pocítila oči a automaticky se naježila. Měla jsem dost takových přepadových akcí do zad.

„Co zase!“ Zavrčela jsem a přitom se prudce otočila. Renesmee prudce zvedla ruce do obranného gesta a oči měla navrch hlavy. Cukla jsem sebou, a kdybych mohla, nejspíš bych zrudla.

„Promiň, srdíčko, ale vážně nemám nejmenší náladu na povídání.“ Pokoušela jsem se usmát, jenže vztek ve mně byl silnější.

„To nevadí, tak ti budu povídat jen já. Nemusíš odpovídat, ale já se na tebe těšila. Chci ti toho tolik si Emmeta, nebo Jacoba s Alicí. Jak snadné by bylo říct – ne. Jenže by to nesměla být Nessie a její pohled. Natáhla jsem po ní ruku, kterou automaticky sevřela ve své a pokračovala jsem do pokoje.

Nessie se svalila na postel a přitiskla k sobě můj polštář. Vdechla jeho vůni a uvelebila se v hlavách lůžek.

„Co to děláš?“ Zamračila jsem se. Postel jsme s Edwardem využívali jen v určitých situacích a občas i k odpočinku, přemýšlení.

„Vdechuju tě,“ Zamumlala s nosem zabořeným do povlečení. Nakonec polštář odložila a zakřenila se.

„Hrozně mi to tam chybělo. Já neříkám, že se mi tam nelíbilo, to ne. Jen si mi tam s tátou chyběla. Ta Itálie mě strašně mrzela, že jsme se minuli. Ale jinak jsem si jí užila. Bylo dobře, že přijela babička s Emmetem. Jacob měl společnost do restaurací a já na památky. Strašně se mi líbilo v Praze. Bylo tam toho tolik. Jen ten Jacobův apetit. To bylo hrozné. A v Paříži jsem potkala…“ Cvak. Ticho. Pozorovala jsem jí, jak mluví, ale do uší mi nešlo jediné slovo. Na tváři jsem měla nasazený úsměv, viděla jsem každý její pohyb ústy, ale hlas? Nic. Bylo zvláštní takhle vypnout. Očima jsem sklouzla k vzoru na peřinách a zamyslela se.

Nessie jsme poslali pryč kvůli Connorovi, kterého jsme nakonec nechytili. Zmizel. Prostě se ztratil. Kam? Nikdo neví. Určitě je někde blízko, nebo prostě našel jiný důvod své existence. Alespoň jsme v to doufali. Já v to doufala. Kdyby se vrátil, tak…

„Mami?“ Trhla jsem sebou. Nessie stála u mě a třásla s mým ramenem.

„Ty si vážně byla mimo?“ Oči měla navrch hlavy. Roztáhla jsem svůj úsměv a pokrčila rameny.

„Představovala jsem si Prahu. Muselo tam být krásně.“ Renesmee jen svraštila obočí a o krok ustoupila. Za jejími zády stál ve dveřích Edward. Ruce měl zkřížené na prsou a opíral se o futra. Pozoroval mě s nejistým výrazem.

„Ness, babička by byla ráda, kdyby ses taky trochu najedla. Udělej jí tu laskavost, prosím. A mě ostatně taky.“ Ani se na ní nepodíval. Ness beze slova vyšla z pokoje, když procházela kolem otce, pohladila jej po ruce. Jen se krátce usmál a zavřel za ní dveře.

„Kdepak ses toulala?“ Zašeptal a odtrhl se od dveří. Naklonila jsem hlavu na stranu a sledovala ho. Pomalu přecházel ke mně a s každým svým krokem si rozepnul jeden knoflík košile.

„Vážně se na mě zlobíš?“ Když košile padala k zemi, vytřeštila jsem oči, ale neřekla jsem jediné slovo.

„Nebo si prostě chtěla být tady?“ Rozepnul si knoflík a zip u kalhot. V tu chvíli, i kdybych chtěla, nemohla bych ze sebe vysoukat ani písmenko. Moje oči byly zabodnuté do jeho rukou.

„Jen ty a já? Sami? Volavka?“ Šeptal mi už do ucha a rty mi přejel po krku.

Jemně mě položil na postel, sundal mi tričko a rozepnul džíny. Zavřela jsem oči a představila si zaručený antisexuální předmět, Connora.

„Nemysli si, že si to vyžehlíš postelí.“ Sykla jsem. Smích nad jeho výrazem jsem zastrčila hodně hluboko.

„Au.“ Skoro vykřikl a chytil se za srdce. Povytáhla jsem obočí.

„Nehraj to na mě.“ Dala jsem si práci, aby to znělo nevzrušeně a ležérně. Oči jsem preventivně nechala zavřené.

„Ok, tak co je s tebou? Vážně se tak zlobíš?“ Přísahala bych, že měl v hlase strach. Obavu z toho, že by to mohla být pravda. Bella se vážně zlobí.

„Máte divný smysl pro humor, Edwarde. V okolí se potlouká Connor a ty máš náladu na děšení. Už tak jsem strachy bez sebe, kde je. Proč odešel? Přemýšlel si nad tím?“ Jeho rty se v průběhu mé řeči opět přiblížily k mému krku. Jemně jimi přejel od ucha ke klíční kosti. Jako by mi tam vylil vařící vodu. Můj monolog byl zapomenut, ale ať si nemyslí, že se k němu nevrátím.

„Alice?!“ Jasperův výkřik byl jako kudla do zad. Okamžitě jsme se s Edwardem rozeběhli do přízemí, kde se nám naskytl nevídaný pohled. Alice seděla na židli v jídelně, kolem ní zbytek rodiny. Jacob svírající Nessie v pevném obětí, Esme s Carlislem stáli na jedné straně od vykulené Alice a Jasper ji svíral rameno. Rosalie s Emmetem se drželi za ruce a všichni sledovali, co Alice kreslí. Zatrnulo mi v zádech. Jacob na nás vrhl zmatený pohled. Stočila jsem oči k Edwardovi, který slepě civěl na Alici. Ta ve stejný okamžik zvedla hlavu a nejspíš mu nabídla pohled na to, co sama před nepatrným okamžikem viděla.

„Do háje.“ Zašeptal sotva slyšitelně. Jeho oči se obrátily k Nessie.

Jakmile mě Edward pustil z náruče, přešla jsem k malé sestřičce a podívala se přes její rameno na obrázek.

Alice dokreslovala posledních pár čar lesu za domem. Dívku a chlapce, jak si přátelsky podávají ruce a usmívají se. Chlapec měl však nepřirozený úsměv. V dívce jsem okamžitě poznala mojí malou Nessie. I chlapec mi byl povědomý, ale Jacoba jsem ihned zavrhla. Jake byl vyšší, než Ness. Tenhle kluk byl skoro stejně vysoký, možná dokonce menší. Vlasy měl jinak dlouhé a Alice je nakreslila světlejší, než je měl Jacob. Možná za to mohla červená tužka, kterou svůj výtvor kreslila, možná jen její dovednost, převést vidinu na papír. Tak jako tak jsem ztuhla. Renesmee si podávala s upřímným úsměvem ruku s Connorem. Jakmile jsem na to pomyslela, bylo mi to naprosto jasné. Vše zapadalo na své místo. Ness objímala Jacoba z šoku.

„Renesmee, odkud toho kluka znáš?“ Zeptal se jí opatrně Edward a natáhl k ní ruku. Ness ji nesměle přijala a přistoupila k jídelnímu stolu, aby si chlapce prohlédla.

„To je Connie. Potkala jsem ho v Paříži. Byl taky v Louveru, jako já s babičkou. Ale babička v tu dobu byla v jiném křídle s Jacobem a Emmetem. Byl milý. Říkal že je na dovolené se sestrou, ale jinak žije v Port Angeles. Pozvala jsem ho na návštěvu. Mami, vždyť jsem ti o něm vyprávěla nahoře v ložnici.“ Obrátila svou pozornost ke mně. Nejraději bych si vyrvala všechny vlasy za to, že jsem jí nevěnovala pozornost. Oči všech se upřely na mě. Povytáhla jsem obočí a pokrčila rameny.

„Ness, já tě nějak neposlouchala. Měla jsem jistý problém. Omlouvám se.“ Nastalo ticho. Takové to, které rve uši, i když vlastně nic neslyšíte. Takové to ticho, kdy máte chuť sám začít ječet, jen aby to přestalo.

„Nessie, zlato, to není Connie. Ten kluk je - dotkl se tě?“ Přerušil tu chvilku vyplašeně Edward. Jacob byl v tu chvíli u nás a díval se na obrázek.

„Connor.“ Vydechl hlasitě a Nessie vyjekla. Moc dobře si to jméno pamatovala. Začala se kácet k zemi.

„Ness, beruško!“ Vyhrkl Edward, když ji chytal, aby neupadla.

Odnesl ji na gauč a já si její hlavu položila do klína.

Jakmile se probrala, rozbrečela se.

„Nedotkl se mě, byl milý, vyprávěl mi o své rodině, říkal, že je ze stejného světa, jako já, že je poloupír. Prý žije s nějakou Miou.“ Vzlykala bez přestání.

„Mia je jeho sestra.“ Zašeptal Emmet a přiklekl si k Nessie.

„On se vrátil?“ Renesmee se mi zahleděla do očí.

„Nevrátil zlato, on tu stále byl. Proto jste odjeli do Evropy. Pak se vypařil, ale nikoho nenapadlo, že pojede za vámi.“ Slova se ze mě valila, jako přílivová vlna a i když to bylo hrozné, cítila jsem úlevu. Nessie jen třeštila oči a při posledních slovech se posadila. Odtáhla se ode mě, jako kdybych měla prašivinu.

„Lhala si? Lhali jste?!“ Rozkřičela se. Prudce se otočila k Jacobovi, kterého najednou strašně zajímal jeho palec u pravé ruky.

„Ty si to věděl?“ Vrtěla nechápavě hlavou. Nečekala ani na odpověď, bylo jí vše jasné.

„Jak to, že si nic neviděla Alice?“ Přerušil Nessie Edward. Alice jen zavrtěla hlavou. Sama z toho byla očividně zmatená.

„To je snad jasné, proč nic neviděla ne? Vždyť tam byl Jacob.“ Sykla Rosalie. Mohlo nás to napadnout. Jacoba a dění kolem něj Alice nikdy neviděla.

„Vize se změnila.“ Zašeptala uvolněně Alice a naše pohledy se k ní vrátily.

„Renesmee změnila rozhodnutí…“ Větu nechala ve vzduchu a čekala, jestli Nessie něco řekne, ale ta jen zavrtěla odmítavě hlavou a přiložila mi ke krku dlaň.

Před očima jsem uviděla počítačový monitor a dvě jména. Mé a její. Když byla daleko ode mě, občas jsme využili techniku, místo telefonování a psali si přes internet.

„jestli mi něco tajíte, v životě s vámi už nepromluvím, to přísahám.“ Psala Nessie.

„Nic ti netajíme, opravdu nemůžeme jet do Prahy, protože musíme jet do Volterry.“ Odpovídala jsem jí já.

S tím se Ness zvedla z gauče a vycházela z domu. Edward měl zlomený výraz a mě v krku pálily neexistující slzy.

„Nessie, no tak, počkej. Nech si to vysvětlit.“ Prosila jsem jí, ale ona jen mávla rukou a střelila po mě vražedným pohledem.

„Lásko, mám jít s tebou?“ Křikl za ní Jacob.

Renesmee se zastavila uprostřed kroku a ve mně vzplála malá jiskřička naděje. Pomalu se otočila, aby se na Jacoba podívala. Jízlivě se usmála a pak – nechápavě jsme na ní civěli a nedokázali si to jinak vyložit, než jako ne – si znechuceně odplivla. Tím gestem nás přikovala k podlaze a vyběhla z domu.

Esme vzlykla, Rosalie vztekle sykla a Jacob se nahrbil a začal třást.

„Jdi.“ Špitl Edward a Jacob vyběhl zadním vchodem ven. O pár sekund později se ozvalo vlčí vytí. Můj manžel ke mně natáhl ruku, kterou jsem neskutečně ráda přijala.

„Pokazila jsem to, že jsem jí to řekla?“ Vzlykala jsem mu do košile, ale on jen zavrtěl hlavou.

„Dej jí čas, aby to vstřebala. Dojde jí, že to bylo pro její dobro. Pochopí to. Hlavně, že je v pořádku. Jacob na ní dohlédne, nenechá ji samotnou. Neuteče mu nikam a hlavně, on se na ní za to gesto nezlobí. Ví, že to pokazil stejně, jako my ostatní. Jen ho mrzí, že to vůbec udělala. Na něj udělala.“ Dokázala jsem si živě představit, jak bych reagovala, kdyby si odplivla při pohledu na mě. Naštěstí to neudělala.

„Neměla bych jít za ní?“ Sotva jsem si všimla, že jsme v obýváku jen já a on. Ostatní se rozešli, aby si to každý urovnal v hlavě po svém.

„Ne, zůstaň se mnou, prosím. Potřebuji tě.“ Ta slova zněla krásně, i když jsem věděla, že to říká jen místo mě. To já potřebovala jeho, ale v tuhle chvíli mi to nevadilo. Proč si neužít chvilky, kdy mě někdo potřebuje? Dvě mouchy jednou ranou. Jen jsem si nebyla jistá, které to byly. Jestli já a Edward, naše potřeba být s tím druhým, nebo já a Renesmee, rozseknutí naší komunikace a zpřetrhání její důvěry ve mně. Schoulila jsem se Edwardovi do náruče a doufala, že splynu s okolím a budu pro všechny neviditelná.

Z lesa se ozvalo opět vlčí zavytí. Kdybych mohla, zbledla bych.

další moje povídky, znáte je?

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Bylo to pro tvé dobro, Nessie: