Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » BTW!

18.07.2012 (16:00) • domcamerci • FanFiction jednodílné • komentováno 44× • zobrazeno 7495×

„Ahoj, lidi,“ zašveholila Edwardova sestra Alice a skočila Edwardovi na záda. Edward mě pustil a snažil se ze sebe to klíště setřást.

„Bello, po plese všichni odcházíme k nám. Jsi zvaná,“ řekla radostně a vtiskla Edwardovi letmý polibek na tvář. Pak odběhla pryč a já za ní vyjeveně zírala. Tolik energie nemám ani v křesle u zubaře, když se snažím zdrhnout.

„Nemusíš chodit, jestli nechceš,“ začal omluvně Edward.

„Jestli mě tam nechceš ty...“

„Chci tě. Tedy, tam – u nás doma. Na večírku. Bude zábava,“ vykoktal a já přikývla s ohňostroji v očích.

Edward se zazubil a já šla do kolen. Jak může být něco živého – co se nenachází na titulce GQ – tak sexy. A ještě k tomu to stojí přímo přede mnou.

„Tak…,“ hlesla jsem, protože nastala ta trapná chvíle ticha.

„Ještě půjdu za kluky z basketu. Mají naplánovanou nějakou… věc. Nejspíš nějak poškodit školní akci,“ dodal, ne moc nadšeně.

„Jasně. Jdi. Já zatím půjdu chlastat… Teda, ne chlastat jako chlastat,“ blekotala jsem. On si mě měřil s pozvednutým obočím a nakrčeným čelem. Doslova na mě civěl jako na mentála. „Tak nic… radši. Uvidíme se,“ zatrylkovala jsem a zvedla oba palce. Couvala jsem pozadu, a pak se otočila a křečovitý úsměv vystřídal výraz – do hajzlu, já jsem idiot.

Dorazila jsem zase ke stolku s punčem a měla chuť si tam potopit hlavu a už se nikdy nevynořit.

Krále plesu samozřejmě vyhrál Edward. Jak podivuhodné a překvapující. Zírala jsem na něj, jak s pokřiveným úsměvem ladně vyskočil na pódium a ne moc nadšeně si nechal do toho rozcuchaného, bronzového hnízda nasadit odpornou, zlatou korunu. Jeho královna byla nějaká blondýna ze čtvrťáku. Nevím. Neměla jsem potřebu znát každou pochybnou existenci ve škole.

Když odbila dvanáctá hodina ráno a všichni začali vyklízet pole, chtěla jsem se ztratit v davu a jít domů, protože jsem si vsugerovala, že si to Edward rozmyslel. Proč by, proboha, on chtěl doma mě? To odporuje všem zákonům. Zcela nekompatibilní a nemožné.

„Kam ses chtěla ztratit?“ vybafl za mnou s úsměvem a přitom se jemně dotkl mého kříže. Zachvěla jsem se. Dotýká se mě Edward Cullen. Asi jsem letos byla hodná a Santa si na mě s Rudolfem vzpomněli.

„Já nikam,“ zalhala jsem a zakopla na trávníku o svoje vlastní nohy. Zachytil mě a já se mu tak pevně natiskla na hruď, jako kdyby mě zachránil před pádem z padesátimetrové skály.

„Neboj. Alice je organizátor číslo jedna. Bude zábava,“ řekl a znělo to tak zpěvavě a nepřirozeně na adolescenta. Normální teenager by asi řekl – Hej, vole, pojď! Bude prdel. Ožereme se a vyfotíme si novou fotku na Timeline! Ale Edward ne. Ten říká, že bude zábava. Někdy mluví jak z minulého století. Ale to nevadí. Já ty jeho něžné kadence žrala i s navijákem.

Pustil mě ze své náruče a rukou sklouzl po mé paži až k dlani. Jemně stiskl moji ruku a zase se na mě zakřenil. Já třeštila nevěřícně oči a na rtech měla dementní úšklebek.

Vedl mě ke svému autu za ruku a já na ty spojené ruce zírala jak na UFO. Ne, tady musí E.T. šoupat nohama. Ovšem E.T. nejspíš nemá nohy, ale jen takové dva výrůstky...

Otevřel mi dveře a já padla na sedadlo jako pytel brambor. Žádná elegantní dáma se nekonala. Ty pitomé šaty se mi vyhrnuly nad zadek a já si je rychle začala rvát dolů, než se Edward posadí vedle mě.

Ježiši Kriste! Já jedu s Cullenem v autě. A on mě držel za ruku před chvílí. A tancoval se mnou! Něco je dneska s vesmírem špatně. Nejspíš nějaká časová trhlina, co narušila další… časovou věc a fyzikální zákony se hroutí.

„Pěkné auto,“ řekla jsem, když vyjel ze školního parkoviště. Dobře jsem věděla, co je to auto. Byl to Aston Martin za bůhví kolik miliónů. Přejela jsem po koženém držadle na dveřích a tvářila se jako znalec. „Mám ráda auta.“ Chlapi mají totiž rádi, když má ženská ráda auta. Aspoň myslím. „Auta totiž jezdí… Chci říct – mají kola, a tak… jezdí,“ plácala jsem a chtěla si dát přes hubu, abych ji už držela. Mám ráda auta, protože mají kola? Oni totiž jezdí! Myslím, že to je lepší úvaha než teorie relativity.

Edward se nesmál, což by měl přesně dělat. Měl by zpochybňovat moji inteligenci po mém proslovu, ale on jen křečovitě držel volant a zíral na silnici. Tvářil se, jako kdyby ho něco bolelo. Nejspíš litoval, že mi vůbec dovolil do toho auta vlézt.

Po zbytek cesty jsem radši mlčela a vnímala reflektory tucty aut za námi. Tohle bude nejspíš památná noc. Spousta pozvraceného nábytku a nechtěných těhotenství.

Dům Cullenů byl jako vystřihnutý z Teen Cribs. I když i tam ty domy byly oproti tomuhle skleněnému luxusu chatrče a kůlny na dřevo. Zajímalo by mě, kolik to má poschodí a pokojů.

Ten dům jsem tentokrát nepochválila jako to auto, protože bych pak nejspíš dodala – Mám ráda domy. V domech totiž bydlíme.

Edward mi otevřel dveře a já přemýšlela, jak vystoupit, aniž bych mu neukázala všechno. Teda, až na prsa. Ty byly v bezpečí. Matka nezapomněla dodat, že když je nemám, tak výstřih není za potřebí.

Jenže to já tu byla magnet na faux pas, takže se mi vysunuly do poloviny zadku a Edward ode mě odstoupil, jako kdybych byla posypaná jedem na krysy. Odvrátil pohled do lesa, zatímco já si stahovala ty debilní šaty.

Žluté Porsche mi málem přejelo nohu, když to vedle parknula smykem Alice. Vyskočila z auta a hned na to se přisála na mě.

„Jdeme,“ zahlásila vesele. Asi měla upito. S rukou kolem mých ramen mě táhla k jejich domu. Pobrukovala si u toho písničku od nějaké smažky, co to složila za pět minut v počítačovém programu a úvodní melodii ukradla Led Zeppelin nebo někomu jinému, kdo skutečně dělal hudbu. Což samozřejmě spustili i z gigantických repráků v domě, který se hned na to začal celý otřásat. Hledala jsem kout, kde se můžu schovat před zvracejícími adolescenty a nebýt v dráze lítajících, použitých kondomů. Já tyhle večírky znala až moc dobře. Matka mě nutila navazovat společenské kontakty a Viola se nemohla zhulit sama.

„Jak se ti tu líbí, Bello?“ zeptala se Alice a postavila se vedle mě s pověstným, červeným kelímkem. S úsměvem sledovala, jak jí stovka teenagerů demoluje barák. Přímo zářila radostí.

„Super,“ hlesla jsem a křečovitě se usmála. V mojí zrakové trajektorii stál Edward s Christopherem uprostřed obývacího pokoje. Věšela se po nich celá skvadra slepic a oni se tetelili nad svým harémem jako králové. To je na blití. Já nechápu, jak se ty krávy můžou před nimi tak ponižovat. Já bych před Edwardem rozhodně na zadek nepadla.

„A co Edward?“ vytasila se na mě znenadání a já vykulila oči.

„Co by?“

„Líbí se ti, ne?“ chtěla vědět a Edward k nám šlehnul pohledem.

„No, já…“

„Hej! To není popelník!“ zaječela na Steva Zemskyho, co si ťukal do starobyle vyhlížející vázy cigaretu. Viola stála hned vedle něj a taky si zapalovala. Já ji roztrhnu. Jestli s tím idiotem zase něco má, tak to totiž budu já, kdo pak bude poslouchat její emocionální výlevy.

Ale teď byla šance zmizet. Vzala jsem schody útokem a vyběhla do třetího patra. Pokračovala jsem na konec chodby, kde jsem vklouzla do nějakého pokoje bůhví koho. Zavřela jsem za sebou a uvažovala, že rozsvítím, ale ty prosklené zdi mě varovaly, abych to nedělala. Doklopýtala jsem k obrovské posteli, která si přímo říkala o to, abych ji vyzkoušela.

Proč ne? Vždyť to tady všichni znesvětí svými tělními tekutinami, tak já aspoň můžu skákat s rozběhem!

Vystartovala jsem ode dveří a v šeru dopadla s ječením do měkkých, voňavých přikrývek. Položila jsem si hlavu na polštář a chladila si tvář o jeho studený povrch. Když přestal být chladný, obrátila jsem se na druhou stranu a zahrabala se pod deku. Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, ale křik dole po nějakém čase začal slábnout. Pořád byl nesnesitelný a příšerně hlasitý, ale už to nebylo ono. Občas se ozval zvuk tříštícího se skla.

„Ty asi nemáš ráda večírky, když jsi šla na tom nejlepším spát,“ poznamenal Edward u dveří a já vyletěla z postele jako raketa.

„Já… To… Postel… Hm,“ uzavřela jsem to nakonec, když jsem nesmyslně blekotala výmluvy pro to, proč se válím střízlivá a dokonce sama v posteli. Edward nakrčil čelo a nejspíš se opět obával o moje duševní zdraví.

„A co tu děláš ty?“ chtěla jsem vědět. Nejspíš čekala za dveřmi nějaká jeho nejnovější frajerka a on šel jen vyklidit pole.

„Jen tě hledám. Myslel jsem, že ses… ztratila,“ vysvětlil.

„No, v tomhle domě by to šlo snadno,“ odvětila jsem a nervózně kroutila rty.

Zírali jsme na sebe, každý na jiné světové straně pokoje, a mlčeli. Měli jsme totiž černou hodinku, nejspíš.

Po chvilce mi docvaklo, že tohle je jeho pokoj, možná, a tak čeká, až vypadnu. Sebrala jsem ze země lodičky a utíkala po špičkách ke dveřím, abych ho v jeho rozjímaní co nejméně rušila. Ale on se zrovna rozešel stejným směrem, a tak jsme do sebe narazili. On uhnul doleva, já taky. Chtěla jsem ustoupit doprava, on taky.

Zvedla jsem k němu oči a zůstala uvězněná v jeho zlatém pohledu, který úsporně osvětlovala zářivka na balkóně.

„Bello,“ vyšlo mu z plných, božských rtů.

„No?“ hlesla jsem a připadala si, jako kdybych vypila celou rundu piva. Jeho voňavý, ledový dech mě ovál jak v reklamě na Winterfresh. Nevím, co mi chtěl říct, ale zvolil opravdu lahodný a úžasný komunikační prostředek. Bez zaváhání se ke mně sehnul a spojil svoje rty s mými. Edward Cullen mi vážně strčil svůj ledový jazyk do krku. Líbal neskutečně. A jak chutnal. Z toho jsem šla do kolen, ale on si mě naštěstí přidržel za zadek.

Pozadu se mnou cupital k posteli a měla jsem pocit, že by mě nejradši do svého těla nějak napasoval, protože mi rukama silně tlačil na zadek a kříž. Pomalu přese mě přepadával, jak chtěl rychle k posteli. No, i já chtěla rychle a zběsile, ale nějak jsem se nemohla vzpamatovat a on mi svými dotyky nedal šanci posbírat si svoje zmatené myšlenky. Padl se mnou do postele a mně se přirozeně vyhrnuly šaty nad zadek, a tak si mohl sáhnout, aniž by ho otravovala nějaká látka.

Byl teda zatraceně těžký. On byl sice vysoký, ale pořád byl šlachovitý a já přitom měla pocit, jak když na mě nalehlo sumo. Kůži měl tvrdou a hladkou jako ten kus křišťálu, co nám jednou přinesl Banner na biologii. Sakra, on byl vážně těžký jako balvan v lese za domem. Začala jsem lapat po dechu, když mi přiskřípnul vahou svého těla plíce.

„Nemumm…,“ zamumlala jsem mu do úst. Asi mi nerozuměl. „Dýplchat…“ Tentokrát to asi pochopil a nadzdvihl se na lokti. Zíral mi do očí a v tom šeru se mi zdálo, že jsou černé a vyděšené.

„Jsem v pohodě,“ oznámila jsem a konečně chytila proklatý kyslík. Měla jsem tik, či co… Nebo to jen možná chtěla udělat, když jsem pokrčila kolena z vodorovné polohy a stiskla mu stehny boky. Asi jsem tím rozpoutala zemětřesení, protože epicentrum jeho kalhot mi právě tlačilo na můj klín, kde mě začalo příjemně pálit, když na mě nejspíš nevědomky dorážel. Chci ho! Chci ho! Víc, než moje sestřenice bárbínu Lady Gaga. Když se na ni Santa Claus vykašlal, psala mu výhružný dopis a nakreslila tam sama sebe s puškou a Santu s vystřeleným mozkem na zdi. Velmi zajímavá kresba s prvky surrealismu. Ovšem já Edwardovi psaníčka psát nebudu a prostě mu rozepnu knoflík u kalhot. Stejně neumím kreslit.

„Já se z tebe zblázním,“ zašeptal a připadalo mi, že je zoufalý, když mi přejel rukama po prsou a já zavrněla jako můj mrtvý kocour, co ho rozsekal vlak, když mi bylo jedenáct. Jmenoval se Župan, ale když mě chtěl Christopher Willis naštvat, říkal mu Žumpa.

„Nápodobně,“ zamumlala jsem a zaklesla mu ukazováky do oček na pásek. Stáhla jsem mu kalhoty, ale ještě pořád měl trenky.

Tak moment! Vůbec ho neznáš! A tohle je tvoje poprvé! Přece ho nestrávíš s klukem, co přefiknul polovinu školy.

Můj otravný, vnitřní hlas ani po osmnácti letech nepochopil, že na mě nemá žádný vliv.

Edward našel zapínání mých šatů, a když mi rty opečovával dekolt, pomalu mi ho stahoval. Ty jeho obrovské ruce, kterými mi přejížděl po stehnech, jsem zbožňovala. Přisála jsem se na stranu jeho krku, protože on byl jako zmrzlina. Sladká, ledová a pořád jste ji chtěli mít na jazyku.

„Ono se to zaseklo,“ řekl Edward najednou a zamračeně trhal za zip na mém boku.

„Počkej,“ hlesla jsem a přejala to do svých rukou. Posadila jsem se a natáhla látku, aby se tam přestala zasekávat. Edward klečel na mých kolenou a čekal na nadílku. „Kurva,“ šeptla jsem neslyšně a začínala být vzteklá. Teď ne! Znovu jsem trhla a tentokrát se do toho zasekla moje kůže. „Do hajzlu!“ klela jsem a tahala zip zase zpátky. Konečně povolil a Edward chytil na mém břiše lem a já zvedla instinktivně ruce do vzduchu. Přetáhnul mi je přes hlavu a mně spadaly vlasy do očí. Nevidím!

Zapletl mi ruce do vlasů a hodil mi je na záda. To už je lepší. Vysunula jsem se zpod něj a klekla si taky. Připadala jsem si totiž nahá ještě hůř, když byl on oblečený. Aspoň jsem ještě měla spodní prádlo. Mohla jsem se utěšovat, že to je, jako kdybych měla bikiny.

Klekla jsem si taky a rozepínala mu knoflíčky košile třesoucími prsty. On vypadal naprosto paralizovaně a slastně zavřel oči, když jsem mu přejela rukou po plochém, tvrdém břiše. To teda bylo tělo. Nesnášela jsem hrudníky pokryté kobercem, ale on to měl tak akorát, protože lysá hruď alias dětská prdelka taky nebyla můj šálek kávy.

No, Edward Cullen. Všechno, co se týkalo jeho, bylo dokonalé.

Padl zase zády do postele a já se tak nějak omylem posadila na něj. Naše jazyky tančily, když mi hnětl boky. Ale to se mi vůbec nelíbilo – být nahoře. Připadala jsem si pak ještě hůř a moje nervozita dosahovala gigantických rozměrů, což byla míra neúnosná, a tak jsem si zase chtěla lehnout vedle něj a následně pod něj, protože to on je chlap a zkušený píchač. Má převzít iniciativu. Poslepu jsem padala na bok, protože jsem pořád udržovala ústní kontakt.

„Ááá!“ zaječela jsem, když jsem dopadla na dřevěnou podlahu vedle postele, jak široká, tak dlouhá.

„Bello!“ křikl po mně Edward, když jsem zmizela. Sehnul se z postele a zíral na mě, jak tam ležím jako idiot.

„Jsem v pohodě,“ řekla jsem znovu. Edward se ke mně sehnul v tu chvíli, kdy jsem se zvedala z podlahy já a srazil se s temenem mé hlavy.

„Au!“ zaúpěla jsem, když jsem mu narazila do božského ksichtu a padla zpátky na zadek na zem. Držela jsem se za hlavu a naříkala, protože to bylo jako třísknout s hlavou o zeď. To už Edward stával z postele, aby mě zvednul, protože toho očividně sama nejsem schopná.

„Kolik vidíš prstů?“ ptal se mě, když mě postavil na nohy. Ukazoval mi prostředníček.

„Hele!“ Podíval se a zjistil, že mě fuckuje.

„Promiň,“ šeptl a opravil to na peace.

„Dva,“ odpověděla jsem a on přikývnul. Zase probíhal velký třesk, když jsme se zahleděli tomu druhému do očí. Sebrala jsem odvahu, protože horší to už být nemůže, a vyskočila na něj. Nohy jsem mu obmotala kolem pasu a on si mě vysunul ještě výš. Nesl mě zpátky do postele, ze které jsem už nehodlala padat. Snad z ní tentokrát nespadne on.

„Au! Au!“ zaječela jsem, když jsem čelem vrazila do horní části rámu postele, co držela nebesa. „Bože, to bolí.“ Dvě rány po sobě. Za chvíli začnu vidět hvězdičky.

„Promiň. Moje chyba,“ omlouval se Edward a pokládal mě do měkkých přikrývek. Navzdory mé neskutečné debilitě mu pořád stál a pohledem sjížděl po mém nahém těle.

„Už nikam nepadám,“ slíbila jsem a za krk si ho přitáhla k rtům. Jeho ruce byly zase zaměstnány mým hrudníkem a krátce na to něco prasklo.

„Já… Já ti koupím novou,“ řekl, když jsem zjistila, že moje podprsenka je na roztrhání.

„Určitě,“ odvětila jsem a stáhla ho zpátky, aby moje tváře nevyhořely, když poprvé uvidí moje prsa. Jakmile mi po nich začal kroužit jazykem, zatímco jsem se mu pokoušela vyškubat vzrušením vlasy, zatáhl mi za kalhotky a sunul je pomalu dolů. Ale to, že on má pořád trenky, ho netrápilo. A netrápilo ho ani to, že to trápí mě.

„Ty jsi tak nádherná,“ zamumlal, ale já už byla vlhká a opitá jeho tělem, takže jsem to vnímala jen matně. Díkybohu mě moje neskutečné vzrušení zbavovalo nervozity, což jsem vážně potřebovala. Kalhotky jely do poslední zastávky, a to kotníky.

Edward se zvednul a podíval se mi do očí. Přitom mi jemně roztáhnul stehna od sebe. Na něco čekal.

„Co?“ štěkla jsem. Ježiš, teď mi to nedělej. Jsem nadržená a nervózní. Nechci konverzovat.

„No, tak nic,“ odpověděl zmateně a chytil mě jen za jedno stehno, co si přidržoval u boku. Ucítila jsem ho na kraji svého lůna a vyjekla, protože byl ledový. „Co se děje?“

„Nic.“ Zakroutila jsem hlavou a strachem z toho, co bude, jsem se začala stahovat. Křečovitě jsem ustrnula a třásla se jako osika. Edward se pohnul a tím mi se posunul i blíž k tomu, co tam na něj čekalo osmnáct let. Když se pohnul ještě víc, zatnula jsem zuby, protože to byla, kurva, bolest jako kráva. Nestačila jsem si v zápalu pro naši věc všimnout, s jakou velikostí mám vlastně čest, ale dával mi to pocítit. Kromě toho jsem, do hajzlu, panna. Tak to je super kombinace!

„Dobré?“ chtěl vědět.

„Jasně,“ přitakala jsem.

„Když, Bello…“

„Au! Kurva!“

„Bolí tě to,“ konstatoval a přímo mě z toho obvinil, jako kdybych spáchala hrdelní zločin.

„No, neříkej,“ prskla jsem.

„Ty jsi ještě panna,“ opáčil šokovaně.

„Jé. Ty sis všimnul,“ odsekla jsem. Chudák si odnášel moji bolest a nervozitu. „Promiň. Jsem v pohodě. Pokračuj,“ řekla jsem, protože já ho vážně strašně moc chtěla.

„A když to udělám takhle?“ zamumlal a nahnul se nade mě víc. Změnil úhel.

„Ne! Ne! To ne! Níž,“ hlesla jsem, protože to bolelo ještě víc. Tvářil se jako dítě, co rozbilo maminčin hrneček a teď neví, co s tím.

„To je lepší,“ šeptla jsem a trochu se uvolnila. Usmál se a sehnul se k mým rtům. Byl to pořádný, mokrý a sladký polibek. Dokonale mě tím odrovnal a moje křeč polevovala.

„Tři, dva, jedna,“ odpočítal mi to milosrdně a potom do mě proniknul. Bože, to byla bolest jako prase. Ten neměl obyčejnou raketu, ale nejspíš Apollo 14. Ještě, že ji neřídil Tom Hanks, protože ten se mi nelíbí.

„Fuu,“ vydechla jsem a mhouřila oči, když bolest odeznívala. Edward ztuhnul, ale totálně. Vypadal naprosto… fascinovaně. Nebyla jsem si v tom šeru jistá, ale fakt okouzleně. Asi se mu u mě doma líbí. Edward znovu podchytil situaci, a když jsem přikývla, jako že dobrý, přirazil. Příjemně mě chladil, a tak to bylo snesitelnější. Až po pár prvních přírazech to začínalo být dobré. Auto je vždycky horší, než ho pořádně projedete a poznáte ho.

Edward se napnul a totálně celý se rozvibroval, když zavrčel. Ještě se mě neptal, jestli beru antikoncepci a stejně se do mě udělal. Ten mi teda věří.

To dělají chlapi při orgasmu normálně, že šíří strach a vrčí? Vyklouzl ze mě a padl na druhou stranu postele, kde to vydýchával.

„Nemůže sem teď přijít Alice nebo někdo?“ zeptala jsem se. No, to brzo, Bello. Vážně super, že se o zámek začneš starat po akci.

„Nejsou tu,“ odpověděl. „Někdo se pořezal, když rozbili konferenční stůl. Dělá se jí špatně z krve,“ vysvětlil. No, když už je řeč o krvi...

„Necháš mě… obléknout se?“ zeptala jsem se a on přikývnul. Sebral svoje kalhoty a natáhnul je na sebe, když se ke mně otočil zády. Vstal z postele, zatímco já se posadila a kolena si přitáhla k hrudi. Otočil se na mě a vypadal, že mi chce něco říct. Pak to nejspíš spolknul a zakroutil hlavou. Vyšel tiše z pokoje a zavřel dveře. Já se zvedla taky a oblékla se. Zbytek podprsenky jsem si vzala do ruky a stáhla povlečení z přikrývky, kde zůstaly naše tělní tekutiny, a které jsem tu nikomu nehodlala nechat na památku. Smotala jsem ji a nenápadně si ji nesla ven. Když jsem otevřela dveře, Edward za nimi nebyl. Pokrčila jsem rameny, protože mě vážně nemusel vidět, jak mu tu kradu z pokoje povlečení, takže jsem za to vlastně byla vděčná. Navíc jsem si nebyla jistá tím, co mu mám teď říct.

Seběhla jsem po schodech dolů a obývák, který byl plný mých opilých spolužáků, jsem nechala za sebou.

„Co to máš?“ vybafla na mě Viola s rubínovým bělmem, když se vypotácela ze schodů, co vedly na verandu. Za ní se válel Steve Zemsky a tipuju, že si to spolu zase rozdají, on se na ni vykašle, a pak ji zase pozve na rande, jako kdyby ji viděl poprvé a nikdy spolu nic neměli.

„To je… prezidentská standarta,“ odpověděla jsem. Stejně byla opilá.

„A kdo je teď prezident? Paris Hilton nebo Bush?“ zamumlala. Ne, ona nebyla neskutečně pitomá. Jen zhulená. To je kultura tohle to.

„Ani jeden. Teď je prezident Obama,“ osvětlila jsem jí naši politickou situaci.

„Obama. Ten je fajn,“ usoudila.

„No, jasně.“ Zahlédla jsem Angelu Weberovou, jak jde ke svému autu. No, aspoň nebudu muset ty kilometry pěšky. „Já jdu domů, Violo! A ty se vykašli na toho idiota!“ odeskávala jsem po slabikách.

„Na Obamu?“

„Ne! Na Zemskyho! Nazdar,“ pozdravila jsem a utíkala za Angelou. Ochotně mě vzala pod svá křídla – v překladu do svého auta - a mně teprve teď docvaklo, že jsem se vyspala s Edwardem Cullenem a pravděpodobně se do něj zamilovala. Sice to bylo příšerné poprvé, ale tak čí nebylo? Ty jeho zlaté oči… Past se nade mnou zaklapla stejně jako nad ostatními osobami ženského pohlaví naší školy, kterým dal pocítit svůj šarm. To je v hajzlu. Co mám teď dělat? Nejspíš si dám Deli a spálím tu standartu.

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek BTW!: