Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Bizetova Carmen? - 2. část

Volturi2


Bizetova Carmen? - 2. částPřináším Vám finální část z pohledu Carmen. Myslím, že není víc co dodat...
Příjemné čtení a poprosila bych o komentáře...

Nenávidím tě, José. Jak jsi mi to mohl udělat? Vždyť jsi mi říkal, jak mě miluješ, že bys pro mě umřel, tak proč jsi mě sám zabil? Odmítnutí bolí, vím, ale já našla v davech mužů, kteří lačnili jen po mém těle, pravou, nefalšovanou lásku v podobě Escamilla. Tak proč jsi to nedokázal pochopit? Proč ti závist a žárlivost zatemnila mozek? Věnuju ti můj poslední pohled plný nenávisti, kterou obsahovalo mé srdce. V dálce slyším křičet bezmocný hlas Escamilla. V duchu mu vyšlu mé poslední vyznání lásky. O smrti jsem nikdy nepřemýšlela. Vysnila jsem si krásný a dlouhý život po boku milujícího manžela, smrt nebyla v mých myšlenkách…  A teď už je tady. V duchu jsem se rozloučila se svou rodinou, Escamillem, přáteli a čekala na smrt. Představovala jsem si, že přijde prázdnota, mé smysly ochabnou a já se propadnu do propasti. Ale to, co mě čekalo, bych nepřála ani svému nepříteli.

Najednou mě začal neuvěřitelně pálit krk. Jako by na mě někdo hodil odjištěný granát, šok projel mým tělem. Nával bolesti se stupňoval. Teď už nebyl v ohrožení jenom krk, ale celé tělo. Bolest, která mi připomínala obrovskou vatru, klidně proplouvala mými cévami a já se neubránila křiku. Bylo to hrozné, takhle jsem si smrt nepředstavovala. Nevím, jak dlouho to trvalo. Den, dva, týden? Po nějaké době se bolest začala stahovat do mého nitra. Teď bylo v ohrožení mé srdce, které se dalo do velmi rychlého tempa. Bolest a s ní spojený oheň okupovaly mé srdce a ono prohrávalo. Jeho rychlé tempo zpomalilo, až jsem ho skoro neslyšela. A potom, po dunivém a posledním úderu, se zastavilo. Ale já stále žila, to mě nejvíce udivovalo. Rozhodla jsem se otevřít oči, třeba se podívám do pekla, možná do nebe. Ale viděla jsem koruny stromů, ovšem jinak než dříve. Mé oči najednou viděly všechno jasněji. Jako by mi někdo z očí strhl plátno, které mi zhoršovalo zrak. Viděla jsem malé broučky na listech, poškozenou kůru a malého vrabce, který se uhnízdil na té nejvyšší větvi stromu. Bylo to neuvěřitelné. Pomalu jsem tu skutečnost rozdýchávala, když vtom někdo promluvil.

„Carmen, uklidni se, neublížím ti,“ promluvil na mě melodický a klidný hlas. Já se příšerně lekla a během milisekundy se instinktivně přesunula na větev. Muže, kterého jsem uviděla, mi přihrál sám osud. Jeho zlaté oči mě provrtávaly pohledem a já ho též zkoumala. Líbil se mi. V té chvíli, kdy jsem si toto pomyslela, jsem se zhrozila. Kde je Escamillo? Já na něj úplně zapomněla. Snažila jsem se vybavit všechny detaily jeho tváře i těla. Ale nešlo to, přes mé vzpomínky byla clona, která zamlžovala mé vzpomínky. Co se to sakra děje? Kde to jsem a kdo je vůbec muž stojící přede mnou? Podívala jsem se na muže přede mnou s vystrašeným výrazem a on pochopil.

„Vysvětlím ti tvou novou existenci. Vysvětlím ti všechno, Carmen. I to, proč jsem tě musel přeměnit a proč jsem tě již za lidského života tak pozoroval. Mé jméno je Eleazar a pro tebe je teď nejdůležitější utajení. Pojďme ale tvé nově nabité schopnosti a dovednosti zkusit v praxi,“ navrhl Eleazar a začal se ubírat hlouběji do lesa.

Nevěděla jsem, jestli mám s ním jít. Věděla jsem, že už nejsem obyčejná lidská dívka, ale něco víc. Má bílá pokožka to jenom dokazovala. Podívala jsem se na něj a našla odpověď. Jeho oči byly odpovědí. Byly upřímné a plné očekávání, nešlo jim odolat. V mžiku jsem na Escamilla, Josého a všechny muže zapomněla. Teď jsem tu byla jenom já a on. Ať už se se mnou stalo cokoliv, ať jsem se stala kýmkoliv, on tu bude pro mě a já mu věřím. A časem možná i něco víc. Pomalými kroky jsem došla k němu a uchopila ho za ruku. Usmála jsem se na něj a jeho oči se naplnily radostí.

„Měla bys být nezkrotná a ne chápavá a usměvavá. Tohle je krutý život, ale já jsem přesvědčen, že my dva to zvládneme,“ řekl s úsměvem.

„S tebou mám pocit, že zvládnu všechno,“ řekla jsem upřímně o mé sympatii, možné lásce, k němu. Byla jsem ohromena mým sametovým hlasem a tvářila jsem se nanejvýš ohromeně.

„Pojď,“ vyzval mě Eleazar a já se rozběhla za ním. Vstříc mému novému, zatím neznámému, životu. S ním ale zvládnu cokoliv. To jsem cítila…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bizetova Carmen? - 2. část:

 1
06.01.2012 [21:07]

Bella130Moc krásná povídka. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Katerina
07.11.2011 [16:01]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!