Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Alicina minulost

08.08.2010 (16:45) • Aalex • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2689×

„Mami, mami, támhle přes ulici stojí babička Alice a dívá se na nás.“ Asi pětiletá holčička se zastavila a zatahala maminku za ruku.

Její mamince se oči zalily slzami jako vždycky, když jí dcerka něco podobného říkala. Snažila se je spolknout, aby holčičku nevyděsila a sehnula se k ní: „Kdepak, Myšičko?“

Holčička se otočila a ukázala ručkou na druhou stranu ulice. Paní byla však pryč. Otevřela pusinku dokořán a pak nakrabatila bradičku: „Už je zase pryč. Ale vypadala přesně jako na těch obrázcích, co si vždycky prohlížíš.“

Maminka ji chlácholivě pohladila po černých vláscích: „To nic, miláčku. Víš, babička Alice odešla už před hodně dlouhou dobou. Nemohla to být ona.“

Večer, když už Michaela spokojeně spinkala, neodolala a vytáhla staré fotky. Rychle nalistovala správnou stránku. Jediných pár fotek, které jí zbyly jako vzpomínka na matku. Přesto, co řekla své dceři, měla i ona občas pocit, že se na ni odněkud dívá její půvabný obličej. Jen oči byly jiné. Když ji spatřila poprvé, byly zářivě rudé. Tak rudé, až se jich polekala. Odvrátila se tenkrát s hrůzou, a když jí to nedalo a podívala se znovu, už tam nestála. Během let se tenhle pocit opakoval. Jako by na ni její matka dávala pozor. Měla snad strážného anděla?

Vlastní vzpomínky téměř neměla. Její matka zmizela, když byla sotva dvouleté škvrně. Nikdy neobjevili její tělo. Tatínek byl zničený. Byl úspěšný malíř, ale smutkem náhle nedokázal namalovat ani nejjednodušší obrázek. Dva roky doufali, že se něco dozvědí a potom se konečně rozhodl, že se odstěhují. A vzal to od podlahy. V Evropě mu Alici všechno připomínalo, a tak se usadili v Americe.

Jako by se náhle všechno zlepšilo. Našel si přítelkyni, která se stala skvělou maminkou i pro Anabell. Na Alici zvolna zapomínali. Život se vrátil k normálu, ale Anabell měla stejně pocit, že občas, třeba když dělá něco hloupého, se na ni její maminka odněkud dívá a hlídá ji, aby vše dobře dopadlo. Nemohla stále uvěřit, že by je jen tak opustila. Byli přece tak šťastní. Jaký by k tomu měla důvod?

Alice se usmála a odvrátila se od okna, které jí teď sloužilo jako výkladní skříň vzpomínek. Její Anabell vyrostla v krásnou ženu a její vnučka je prostě sladká. Zeť se brzy vrátí z práce a ona nechtěla, aby ji tu nachytal. Miluje je a dokáže jim zajistit bezpečnost sám.

Všechno je tak, jak má být. Už jim nic nehrozí. Nastal čas, aby i ona začala plnit své vize. Už dlouho se jí v nich objevovala tvář jednoho muže. Je čas, aby se konečně sešli. A pak najde i Cullenovy.

Využila stínů, které ulici lemovaly a rozeběhla se svou upíří rychlostí. Poprvé po téměř třiceti letech, které uplynuly od jejího nového „zrození“, pocítila volnost. Do Volterry už se nevrátí. Aro jí dal více méně požehnání, i když v něm neopoměl skrýt výstrahu. Prý se ještě setkají. No jistě. Svoboda s podmínkou.

Alicin obličej se stáhl do bolestné masky, když začala vzpomínat, jak to všechno začalo.

Tenkrát žili v Itálii – ve Volteře. Byla mladá, když otěhotněla, ale Emilio byl světlo jejího života. Krásný, hodný a tolik nadaný malíř… Milovali se, a tak se vzali ještě před jejími osmnáctými narozeninami. Stihli to, než se Anabella narodila. Když ji poprvé držela v náručí, nemohla být šťastnější.

Tehdy ale netušila, že jejich společný čas se rychle krátí. Bylo jim dopřáno jen pár krátkých let.

Anabell byl rok a třičtvrtě, když Emilia pozvali na recepci do Volterrského paláce. Byla to pro něj opravdová čest. Ti, kdo se tam scházeli, patřili mezi smetánku uměleckého světa. Aro, Marcus a Caius byli tajemní mecenáši umění. Kéž by tam tenkrát Emilia nedoprovázela.

Emilio byl jako u vytržení z pocty, která se mu dostala. Alice si stále dokázala vybavit pobavení, se kterým se nechala vláčet sálem před ty tři. A jak ji uchvátila ladnost, se kterou Aro galantně sehnul k její ruce, když mu ji nabídla k potřesení, aby ji políbil. Když se zvedl, bylo však v jeho očích něco jiného. Nějaký zvláštní hlad, který ji zmátl. Kéž by ji tenkrát varovala vize. Jenže tenkrát jí ještě nic nehrozilo.

Byla ráda, když se od nich vzdálili. Tančili, bavili se s ostatními, ochutnávali vybrané lahůdky, ale Alice měla stále pocit, jako by ji ty zvláštní Arovy oči odněkud sledovaly. Necítila se tu volně. Nejraději by odešla, ale věděla, že to svému muži nemůže udělat. On si tu užíval zasloužený obdiv.

Aro využil chvíle, kdy Emilio odešel pro sklenku. Vyzval ji, aby se k němu připojila při korzování. Zavedl ji do ústraní balkónu, který byl nad sálem. Kromě něj tam byli jen jeho bratři, ale zdálo se, že se o ně nijak nezajímají. Aro byl tak blízko, že to Alici děsilo. Naklonil se k ní a zašeptal jí neodolatelný návrh, aby se k nim připojila. Nastínil jí skvělou budoucnost. Pro sebe i pro její drahé. Emiliovi by připravili hvězdnou kariéru s výstavami po celém světě, její dcera by mohla studovat nejlepší školy…

Alice odmítla. Pochopila, že by to znamenalo, že by musela svou rodinu opustit. Jak by mohli být šťastni, kdyby se rozdělili? Něco tu rozhodně nehrálo. Cítila z Ara jakousi hrozbu, která se nezdála opodstatněná tváří v tvář jeho příjemnému zevnějšku a laskavému tónu.

Aro nevypadal nijak zklamaně. Dal jí však čas na rozmyšlenou.

Uplynul měsíc. Alice byla zrovna v zahradě, kde trhala květiny, aby je naaranžovala na stůl. Anabell si hrála s otcem a tu poměrně vzácnou chvilku si oba užívali tak, že si věnovali plnou pozornost. Alice tomu zpětně byla ráda, protože alespoň neviděli tu čtveřici v černých pláštích.

Stačil jí jediný pohled na malou dívku, která přišla místo Ara. Nestihla ještě ani otevřít pusu a Alice už ve svých myšlenkách viděla, jak to dopadne. Jestli odmítne, její muž i dcera se začnou zmítat v bolestech a nakonec zemřou. Ne, to nedovolí. Ať jsou tihle čtyři cokoli, půjde s nimi. Nemá na vybranou. Jestli se musí rozdělit, udělá všechno pro to, aby její drazí zůstali naživu a tak šťastní, jak to jen jde.

Nikdy Arovi neodpustila, že ji donutil přidat se. Časem pochopila, že je pro něj jako klenot ve sbírce talentů, kterými se obklopoval. I proto ji ta malá – Jane tak nenávidí. Dosud byla jeho oblíbenkyní ona.

Roky, které strávila v Gardě, se jí občas zdály k nepřečkání. Kdykoli to však už chtěla vzdát, vzpomněla si na svou dceru a muže. Muže, který už dávno nebyl jejím mužem. Nevyčítala Emiliovi, že se znovu oženil. Byla ráda, že je šťastný. Její láska k němu se také změnila. Teď k němu cítila jen přátelství a byla mu vděčná, že se postaral o jejich dceru. Vyrostla z ní krásná, chytrá a milující žena. Taková, jakou si vždy přála.

Dávala na své blízké pozor. Z povzdálí, jinak to první roky ani nešlo. A i když se později dokázala dost ovládat, bylo nemyslitelné, aby se jim ukázala. Aro by se to dozvěděl a zasáhl by. Musela by je proměnit nebo zabít. Nic takového udělat nehodlala.

Když se přestěhovali do Ameriky, stalo se jejich hlídání složitějším. Nemohla k nim jen tak zaběhnout, aby se přesvědčila, že jsou v pořádku. O to víc se začala zabývat svými vizemi. A ony se prodlužovaly. Byla schopna vidět události, které se mají stát až za několik dní, místo minut či hodin jako dřív. Hlídaly ji za ni. A díky rozvoji letectví nepochybovala, že by se k nim stihla dostat a pomoct jim, kdyby jim něco hrozilo.

Aro o jejích tajných návštěvách věděl. Jak jinak, když viděl vše, na co Alice myslela, kdykoli se jí dotkl. Nic ale nenamítal. Došlo mu nejspíš, že by Alici neudržel. Jen jí vždycky neváhal připomenout, že její drazí jsou v bezpečí pouze ve své nevědomosti.

Nedávno se jí ale do vizí vetřely nové tváře. Cullenovi. Jsou to také upíři, ale živí se zvířecí krví. Žijí v Americe a jsou svobodní. To by byl život. Žádné příkazy od Ara, žádné hrůzy… a byla by blíž své lidské rodině. Zase by se na ně mohla podívat, kdykoli by chtěla.

Zařídila vše proto, aby ji Aro aspoň na čas propustil. K jejímu překvapení souhlasil. Nedělala si iluze, že by to bylo z dobroty jeho srdce. On srdce neměl. Nejspíš něco vytušil z jejích vizí. Jediné, co ho po tisíciletích jeho života zajímalo, bylo pobavit se. A čím se zabavíte, když máte neomezenou moc, prostředky a nesmrtelnost? Mícháním osudů osob kolem sebe.

Alice prudce zavrtěla hlavou, aby ji tyhle myšlenky opustily. Nebude na to myslet. Proč se děsit dopředu. Až jí bude něco hrozit, uvidí to ve vizi. Musí utajit existenci své původní rodiny. Předstírat, že si nic nepamatuje. Jen tak je může ochránit.

Teď je však čas začít znovu žít. Jasper a Cullenovi čekají!

 Alicina minulost - 2.část

Autor: Aalex (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Alicina minulost: