Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Adelaine

09.08.2011 (19:00) • wolfgirl • FanFiction jednodílné • komentováno 9× • zobrazeno 2302×

Před několika stovkami lety

„…I já Elijah, stejně tak jako ostatní vládcové Eugene a Vlad a vládkyně Nina a Magharett, žehnám toto athame ve svém mocném jménu, pro zahubení i toho nejsilnějšího vlkodlaka pod sluncem, či měsícem.“ Pozvedl athame mladý, ale mocný upíří muž, aby jej ozářilo jasné polední slunce.

„A sluncem ozářeni skládáme tomuto athame první z mocných obětí. Oběť z rodu Inkarů a s obětí ničíme celou dynastii tohoto rodu, neboť zde přítomný nemá potomka, tudíž je posledním ze své pokrevní linie. Přiveďte oběť!“ zvolali všichni vládcové najednou. Na mýtinu přivedli plačící ženu. Nina se chopila svého údělu a s elegancí upírky probodla athame ženě srdce.

Dnes

„Adele! Nemůžu uvěřit, že jsi opravdu tady! Hned ti dokážu jaké je Vol… Co-to-je?“ Ukázala hnědovlasá dívka na německého vlčáka stojícího po boku své paničky.

„Seznamte se. Tohle je Bax. Baxi to je Mary Ann.“

„Adelaine, ty ses úplně pomátla. Cítíš jaká je to ironie? Vlkodlak a má psa, to je ale blbost,“ zasmála se tomu Mary Ann. Adelaine pohodila svými blond vlasy a pohladila Baxe.

„Vůbec. Už tak je to risk, že jsem v hlavním městě upírů. Bax je cvičený, aby každého ucítil, a včas mě varoval. Kdybychom přesně věděli, kde se upíři skrývají…“

„Risk? Risk? Přijedeš o druhém úplňku, ale je to risk? Vždyť ty jsi nejmocnější vlkodlak na světě!“ vyjekla Mary Ann. Neštěstí pro obě dívky je v denním ruchu na letištním parkovišti nikdo neslyšel.

„Neřvi,“ pokárala kamarádku Adelaine.

„Ještě pořád se tě drží ta přezdívka ponožka?“ změnila rychle téma Mary Ann.

„Ne, jsem v nové smečce. Stala se tam prý nehoda.“

„Nehoda? Proč mám najednou pocit, že to souvisí s tím pohřbem, o kterém jsi mi psala?“ Mary Ann zvedla ruku, aby přivolala taxík. Tři taxíky projely, ale žádný nezastavil.

„Idioti. Je to daleko? Mohly bychom jít pěšky.“

„Ne, ale musíme stihnout večerní prohlídku hradu.“

„Večerní? Mary Ann, víš moc dobře, že je dnes úplněk. Umím se sice ovládat, ale nikdo by neměl vidět moji proměnu.“

„Neboj, než vyjde měsíc, budeme… tady, tady bydlím.“ Ukázala Mary Ann na menší vilu. Šla ke dveřím a odemkla je.

„Don! Don! Odveď slečnu Inkariovou do jejího pokoje.“ Adelaine se otočila a šla za služebnou. V pokoji si vybalila věci a šla zpět za svou přítelkyní.

Mary Ann čekala na Adelaine na terase. Upíjela čaj a kochala se výhledem na Volterru. Byla moc ráda, že zde bydlí, i když to mělo své nevýhody. Králové upírů se skrývali někde v tomhle městě a oni nevěděli kde.

Adelaine se velmi těšila. Brzy se obě dívky dostaly do hradu. Mary Ann byla ve skupině, se kterou se dostala do zahrad. Adelaine měla větší štěstí - tedy to si alespoň myslela a šla na prohlídku velkého sálu.

Hradem je prováděla dívka v šarlatových šatech. Vlasy měla hnědé, ale Adelaine se zdržovala na konci skupiny, takže dívce neviděla do tváře.

Velmi brzy došli do místnosti, kde u stěn stálo mnoho a mnoho… upírů. Adelaine je poznala. A oni poznali ji. Nemohli ji zabít. Odvedli ji před vládce. Ve své lidské podobě byla slabá. Litovala toho, že sebou nemá Baxe.

Upíři jí před trojicí vládců srazili na kolena. Jeden se na ni díval se strachem, který se snažil skrýt, druhý s odporem a třetí se zájmem. Pak se představili.

„Vy tři jste ti vládci upíří společnosti?“ zeptala se Adelaine.

„Ano,“ odpověděl jí Aro. Adelaine plivla jejich směrem. Pak se podívala na strop. Velkým kulatým oknem začal prosvítat měsíc.

„Já jsem Adelaine. Lugaru z rodu Inkarů. Inkarové, říká vám to něco?“

Caius díky svému strachu o vlkodlacích dost věděl. Spěšně se dotkl bratra a stiskl cosi, co měl za pasem. Když se nikdo k ničemu neměl, pověděl, co věděl.

„To není možné! Linie Inkarů byla už dávno přerušena pěti mocnými! Nelži a…“

„… mluv pravdu? Tohle je ta jediná a silná pravda! Moje pramáti Anabela měla nemanželského potomka Lisu. V naší rodině se od té doby rodily jen ženy a ty dbaly na to, aby vždy jejich potomek měl dítě s vlkodlakem. To já jsem nejsilnější vlkodlak! To mojí rukou skonáte!“

„Ticho!“ křikl na ni Caius částečně ochromen strachem.

„Ale, váš drahý vládce se bojí… A druhý úplněk je téměř nad našimi hlavami.“ Adelaine zvrátila hlavu a začala se smát. Smích zostra přešel v křik. Všichni se obrátili na dívku v jednom z nejtmavších plášťů. Ta jen zakroutila hlavou a pozorovala jak se Adelaine mění v lugaru.

Obrovský černý vlk s jednou bílou tlapou šel pomalou chůzí k trůnům. Jak se nejrůznější upíři snažili Adelaine zabránit v tom, co chtěla udělat, umírali mezi jejími čelistmi jeden po druhém.

Aro se dotkl svých bratrů a společně vlkodlačici obklíčili. Caius byl za ní. Samotnému by se mu vládlo lépe, ale jeho autorita by kvůli smrti Ara a Marca mohla rapidně klesnout a Cullenovi nebo Rumuni by zabrali jejich trůny. To radši bude vládnout se svými bratry, než aby nevládl vůbec.

Adelaine, nebo její vlčí podstata věděla, co má dělat. Boj započal. Bila se a uhýbala se ranám. Nejdřív odhodila Ara a potom Marca. Caius se jí velice bál, věděla to. Srazila ho na zem a podívala se mu do očí. Zračilo se v nich zoufalství a strach. Zvedla se na zadní a chystala se mu urvat hlavu.

Caius vytáhl zpoza pasu nádhernou dýku. Rukojeť byla zdobena diamanty a perlami. Oboustranné ostří se zalesklo těsně před tím, než se té veliké vlčici zabodlo do srdce.

Athame pěti mocných splnilo to, k čemu bylo určeno, a zmizelo z hrudi nahé drobné blondýnky na pomoc dalším upírům, kteří měli na blízku nejmocnějšího vlkodlaka.