Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » A tak hezky to začalo

13.12.2009 (10:10) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3517×

Letadla.

Jak jsem nenáviděla tyhle okřídlené, plechové ptáky. Hrozně jim to trvalo. Obzvlášť, když člověk, nebo upír, někam spěchá.

Vraceli jsme se po třech týdnech z Itálie domů. Konečně. Renesmee na nás čekala s otevřenou náručí a spoustou novinek.

Zavřela jsem oči a opřela si hlavu o opěrku. Nebylo nic neobvyklého usnout v letadle. Alespoň pro normální lidi. Jen dva páry očí věděly, že ve skutečnosti spát nemohu.

Edward a Jacob.

Jake si listoval v časopise pro mechaniky a Edward znuděně pozoroval obrazovku před námi. Sluchátka neměl. Nepotřeboval je. Slyšel to i bez nich, což ovšem bylo tajemství našeho druhu, nebo jak to nazvat.

„Byla bych tam rychleji po svých.“ Vrčela jsem tiše a na tváři Edwarda se rozlil pobavený úsměv.

„Já vím. Jsi ale hrozně netrpělivá. Za chvíli přistaneme, neboj se.“ Naklonil hlavu těsně k mé a políbil mé zvrásněné čelo.

„Mám hlad.“ Sykl Jacob a smotal časopis do trubičky se kterou si pak poklepával na koleno.

„Jak jinak, že?“ Ušklíbla jsem se.

„Naposledy jsem jedl před hodinou, Bells. Chtějí, abych umřel. Prokoukl jsem je.“ Smál se tiše, aby nevzbudil lidi kolem nás.

Za okýnky letadla teprve svítalo. Z Voltery jsme odlétali po půlnoci, takže nás čekala dlouhá a nudná cesta.

Smotala jsem se Edwardovi do náruče a zase spokojeně zavřela oči.

Jen moci spát. Jen těch pár hodin, než přistaneme. Spánek nejlépe zkracuje čas.

Vykouzlila jsem si obrázek své dcery a cítila, jak se mi na tváři rozlil úsměv. Její dlouhé bronzové vlásky, hnědé oči orámované klenutým obočím. Rudé rty, sladký úsměv.

Představila jsem si ji ve svatebních šatech. Celá v bílém, jako princezna.

S touhle skutečností jsem se smířila už dávno. Moje Nessie bude vdaná a k mé radosti se rozhodla pro datum naší první svatby.

„Nebude to vadit tátovi? Nebo tobě? Pokud ano, tak ho změníme, mami.“

Dokonale jsem si ji představila, jak asi v tu chvíli vypadala. Svraštělé čelo pod tíhou obav z odmítnutí. Nejistota a okusování rtu.

Kde na tenhle zlozvyk přišla?

Cukla jsem sebou a vytřeštila oči. Trvalo mi jen pár vteřin, než mi došlo, že sebou trhl Edward a ne já. Kmitala jsem pohledem kolem sebe, ale žádné nebezpečí nikde nebylo. Jen Edward svíral límec Jacobova trička v ruce a tiše na něj vrčel. Jacob byl v podobném šoku, jako já.

„Pusť mě, pijavice. Jinak bude zle.“ Vrčel Jacob a celý se třásl, když se konečně vzpamatoval.

„Edwarde, pusť ho. Co se děje?“ Klidnila jsem je a zároveň se rozhlížela po spících spolucestujících. Co by se stalo, kdyby tu Jacob bouchl? Vešel by se vůbec do letadla?

„Kroť se, jinak za sebe neručím.“ Vyhrkl Edward.

Jacob na nepatrný okamžik povolil napětí a zčervenal. Mohla jsem si domyslet, co se mu honilo hlavou. Ale určitě to nebyla Nessie v bílých šatech. Ostatně nejspíš v žádných, protože kdyby ano, Edward by neriskoval životy těch lidí okolo.

„Jsi vlezlý, pijavice. Tak to vypni a nelez mi pořád do hlavy.“ Vrčel Jacob.

„Nechte toho. Jakeu, vždyť víš, že to vypnout nejde. Tak na to nemysli.“ Šeptala jsem. Roztáhla jsem svůj štít, který Jacoba pohltil, a Edwardovi jsem vtiskla polibek na tvář.

„Už ho pusť.“ Škemrala jsem. Edward zamrkal a spokojeně se usmál.

„To je skvělé, když je ticho.“ Uvolnil se a opět upřel svou pozornost na televizi.

Nechala jsem se unést myšlenkami natolik, že když hlas v letadle upozornil na přistání, vytřeštila jsem oči.

„Konečně, málem jsem tu padl.“ Vrčel Jacob, když jsme vystupovali z letadla.

„Nedělej se.“ Rýpla jsem do něj a dloubla ho prstem do žeber.

„Au, Bells, trochu s citem, jsem křehký.“ Řehtal se Jake. Edward mi ovinul paži kolem pasu a protočil panenky.

„Křehký? Kéž by.“ Sykl a tentokrát jsem musela praštit jeho. Jen hekl a vykulil oči.

„Za co to bylo?“ Divil se.

Vyplázla jsem na něj jazyk.

„Za tvou náladu, lásko moje.“ Jacob se mohl potrhat smíchy.

V autě bylo stejné dusno, jako v letadle. Tahle přetvářka, hra na lidi, nuda! Nemohla jsem se dočkat, až se konečně proběhnu po lese Forks. Ale moje priorita bylo objetí od Renesmee.

Jakmile jsem ji uviděla culící se na prahu domu, napjala jsem se.

„Tak už zastav.“ Vrčela jsem nedočkavě na Edwarda, který jako by naschvál couval do garáže.

„Lásko, klid. Nessie tam bude i za tři vteřiny, co zabere parkování.“ Klidnil mě. Jacob seděl už s rukou na klice a netrpělivě se kroutil.

„To děláš naschvál mě, co? Bavíš se?!“ vrčel Jacob. Jakmile auto zůstalo nehybně stát, vyběhla jsem z něj a mířila rovnou k Nessie. Jak já, tak Jacob jsme se na verandě zarazili.

„Kde je?“ vyhrkl Jake a já se jen rozhlížela.

Její smích se ozval z garáže.

„Ta pijavice to taky mohla říct.“ Křikl a letěl zpět do garáže. Nessie to nejspíš nedočkavostí oběhla a všichni tři jsme se minuli.

Když jsem se vrátila k autu, Edward si užíval svou chvilku s dcerou. Jejich vlasy se prolínaly a barva byla naprosto stejná. Krásná.

Jacob stepoval opodál a nedočkavě natahoval ruce.

„Já jsem tak ráda, že jste doma. Chyběl si mi.“ Smála se Nessie v Edwardově náruči.

Když se konečně Jacob dostal na řadu, schoval ji v objetí, až jsem se bála, že ji rozmačká. Svírala jsem ruce v pěst a modlila se, aby ji už uvolnil ze sevření.

Když se tak stalo, podívala se na mě se skleněným, ubrečeným pohledem.

Lekla jsem se.

„Ness?“ Skočila mi do náruče a zabořila hlavu do mých loken.

„Proč pláčeš? Co je? Co se děje?“ Panikařila jsem. Edward se však jen usmíval a Jacob byl vyplašenější než já.

„Nic mi není. To je jen radost, mami. Vážně jste mi chyběli. Příště jedu s vámi.“ Brebentila Nessie.

Když jsme si konečně vybalili a uvelebili se na gauči v obýváku, začalo vyprávění o zážitcích po dobu naší nepřítomnosti.

„Švihla po mě vázou.“ Stěžoval si Emmett na Rosalie, která jen pobaveně vrtěla hlavou.

„Ale lásko, tys mi řekl, zlatý labradore.“ Bránila se Rose. Renesmee tekly po tvářích slzy od smíchu a Jacob se chytal za břicho.

„Zamkla se přede mnou.“ Fňukala Alice a div neukazovala žalujíc na Nessie.

„Uprostřed noci si mě budila kvůli barvě šatů pro družičky, této.“ Krčila omluvně rameny Renesmee.

„Alice, brzdi.“ Varoval ji Jacob, ale stále jsme se nemohli přestat smát.

Můj pohled utkvěl na Emmetovi a Edwardovi. Cosi si říkali v myšlenkách. Respektive Emmet vyprávěl, Edward se děsil. Jejich rozhovor však trval jen nepatrný okamžik.

„Bude ze mě doktorka.“ Vyhrkla Renesmee a všichni se přestali smát. Zírali jsme na ni s otevřenou pusou. Doktorka?

„Omdlíváš, když vidíš krev, jako Bells. Jsi si jistá?“ Jacob mluvil opatrně, jako kdyby Ness byla malé dítě a on jí vysvětloval, že si nesmí hrát se sirkami.

„Neomdlévám. Jen se mi zvedá žaludek, tedy zvedával. Už ne.“ Bránila se. Nedokázala jsem od ní odtrhnout oči. Hledala jsem náznak toho, že si dělá legraci, jenže ona seděla vzpřímeně a tvářila se smrtelně vážně.

„Doktorka.“ Zopakoval šokovaně Jacob.

„Nerada to rozpouštím, ale vy dva byste si měli jít zalovit a vy dva se mnou.“ Rozdělila Alice úkoly. Já s Edwardem jsme spokojeně vyběhli z domu, což se nedalo říct o Jacobovi s Nessie. Zkroušeně se vlekli do kuchyně, kde na ně čekal dlouhý seznam věcí.

„Asi se mám bát, co?“ Zaskučel Jacob Renesmee do ucha a ta jen přikývla s umučeným pohledem.

„A tak hezky to začalo.“ Postěžovala si mizící Renesmee.

„Až se vrátíme, musíme je od toho zachránit.“ Zasmála jsem se na Edwarda, když jsme vybíhali z domu.

„To počká, musím ti něco říct.“ Řekl s kamennou tváří a kdybych měla bijící srdce, přestalo by v tuhle chvíli tlouct.

shrnutí ostatních povídek

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek A tak hezky to začalo: