Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 44. kapitola

29.03.2012 (09:45) • Werunecka • • komentováno 7× • zobrazeno 1640×

Proč se mi zdál ten sen? Chápu, že to mělo být varování, ale copak srdci poručíte? Horko těžko, ale můj rozum se zdál být mnohem silnější než vůle srdce, a tak jsem byla ráda, že tu není. A asi jsem byla ráda, když jsem se za posledních tónů propadla do hlubin spánku.

Probraly mě až tóny písně I see you a zhoupnutí mé postele.

„Bello, chtěla bych si s tebou promluvit,“ začala Lucy, ale já zavrtěla hlavou a byla hned vzhůru.

„Já s tebou o ničem mluvit nechci! Leda, že bys mi přestala lhát a řekla mi pravdu,“ řekla jsem a vypnula mp3 přehrávač.

„Co? Jakou pravdu? Bello, já bych ti nikdy nelhala,“ začala se bránit, ale já toho měla akorát tak dost.

Už dlouho jsem přemýšlela, jak se zachovám, ale najednou jsem chtěla slyšet pravdu, ale jak jí to říct? Místo toho jsem ji vyhodila z pokoje.

„Vypadni, Lucy, já se s lháři bavit nehodlám!“ štěkla jsem po ní a ona na mě tupě zírala.

„Lhář…,“ vydechla. A co jiného čekala? Ale co když je to křivé obvinění? Najednou mě popadl divný pocit, který s intuicí neměl nic společného.

„Lucy…“ Ve vteřině jsem změnila postoj. Co když to je jen nedorozumění a někdo tam nahoře se nudou vrtal v mých snech? Co to melu? Já na nic takového nevěřím anebo ano? Jsem sama ze sebe zmatená.

„Á, začínám se sama v sobě ztrácet!“ křikla jsem a schovala si hlavu pod polštář.

„Tak až se najdeš, dej vědět,“ řekla moje sestra a odešla.

Tak to nedopadlo zrovna nejlépe. Kdy se z toho kolotoče dostanu? A proč jsem tak tvrdě proti nim? Bello, vzpamatuj se! Patty je na tebe naštvaná, Edwarda jsi odmítla dále vídat a Lucy jsi právě nařkla ze lhaní. Potřebuji se z toho nějak dostat, ale netuším jak a… Nemám na to sílu.

Když mi mamka řekla, že bude večeře, jen jsem zamumlala něco ve stylu, že nemám hlad a dál tupě zírala do stropu. Nakonec jsem se rozhodla zajít do stáje, tam se mi vždycky nejlíp rozhodovalo a přemýšlelo.

Vyjela jsem z pokoje do kuchyně a vzala tři jablka. Poté jsem vjela do krásného večera a s námahou dojela až ke stájím, kde bylo naštěstí otevřeno, a za řehtání koní vyjela dovnitř.

Ale nejprve jsem to vzala k Ediemu a chtěla otevřít jeho box. Znamenalo to opřít se o dveře a odsunout západku. K mému překvapení se mi to povedlo napoprvé, a tak jsem zapadla zpět do vozíku a otevřela box dokořán.

„Ahoj, chlapče,“ pozdravila jsem ho a pohladila ho po krku. Na můj hlas zareagoval zastříháním uší a sklonil se pro nabízené jablko. Poté, hned jak pamlsek snědl, se mi opřel hlavou o rameno, což byl u něj projev díků a náklonnosti. Milovala jsem, když to dělal. Je to dobrý kamarád a výborný kůň pro Lucy, proto jsem ráda, že ji přijal bez námitek.

„Hodný kluk, moc hodný,“ zašeptala jsem a poplácala ho znovu po krku. Bylo vidět, že se o něj sestra výborně stará, neměl na sobě snad ani jedno zrnko prachu. Vzala jsem si jeho hlavu do dlaní a dala mu pusu na místečko mezi nozdry. Pustila jsem ho a jemně mu zatlačila na prsa a on poslušně ustoupil a já mohla zavřít dveře, ale tentokrát jsem si najela tak, abych nemusela při zastrkání západky vstávat.

Další návštěva patřila Jasperovi. Byl nový a já ho zatím nepoznala tak dobře, jak bych chtěla, ale i tak jsem otevřela box a doufala, že se nebude cpát ven. Naštěstí se necpal nikam, jen sklonil hlavu a díval se na mě, co se bude dít.

Celkem nesměle jsem mu podala jablko a on ho hned slupnul.

„Ahoj, Jaspere. Neboj, já ti neublížím,“ řekla jsem, když se celkem rychle odtáhnul. Natáhla jsem ruku a pohladila ho po hřbetu nosu. Strnul, ale po chvilce přišel blíž a sklonil hlavu k dalšímu pohlazení.

I na něm šlo vidět, že ho Patty opatrovává jako svoje dvojčata. Naposledy jsem ho pohladila a trošku do něj zatlačila. Nic se však nestalo, a tak jsem to zkusila znova, ale tentokrát jsem řekla ustup a on zacouval dozadu. Budu ho muset naučit rozumět beze slov.

Zavřela jsem box a vracela se uličkou ke svému poslednímu zlatíčku, ale cestou jsem však jednotlivě zdravila ostatní koně, kteří mi odpověděli buď slabým zařehtáním nebo pohozením hlavou či zahrabáním kopytem.

Freedeho box jsem otevřela hladce a vjela dovnitř, ale po pár centimetrech mi Freede zastoupil cestu a díval se na mě pohledem a lá - A mě přijdeš navštívit jako posledního, jo? Musela jsem se zasmát a jako omluvu jsem mu podala jablko, ale to nepomohlo, a tak jsem zkusila ještě pusinku mezi nozdry a konečně se obměkčil. Ustoupil bokem a já mohla přejet k balíkům slámy, které jsem tu měla připravené už delší dobu na sednutí.

S námahou jsem se přesídlila z vozíku na slámu a všimla si, že se nic nezměnilo. Věci na čištění byly stále v poličce vedle balíků a i schované a poctivě ukradené kostky cukru z kuchyně.

Moc dobře jsem si pamatovala, jak mi Patty říkala, že se Freede nechá horko těžko vyčistit od taťky, ale nikým jiným, a tak jsem si vzala hřeblo a přitáhla jsem si Freedeho hlavu blíž. Začala jsem mu přejíždět po jeho krku. Potěšeně zastříhal ušima a zaržál. Miloval, když se čistil. Potěšeně jsem se usmála.

„Ty se nezměníš,“ řekla jsem mu a pohladila jsem ho. Jen pohodil na souhlas hlavou, ale nechal se dál hřebelcovat. A tak jsem se z krku přemístila na nohy.

„Myslel jsem si, že tu budeš,“ ozval se hlas taťky ode dveří a já vzhlédla. Jen jsem se usmívala.

„Podáš mi, prosím tě, Pedocan?“ optala jsem se ho a on přikývnul a zmizel.

Za chvilku se objevil s dózou a štětcem. Podal mi je, ale pak zase odešel a přinesl špalík dřeva. Pochopil, že nebudu schopná se ohnout k Freedeho kopytům.

Taťka vyvezl vozík do průchodu a vešel do boxu. Dřevo postavil na výšku a mého miláčka pobídl.

„Nohu,“ dožadoval se a Freede mu ji zvednul. Taťka nohu chytil a postavil na špalek. A jako to největší zlatíčko na světě Freede neuhnul a držel.

S úsměvem a pýchou jsem otevřela dózu a štětcem přejela po jednom a posléze i po druhém předním kopytu. Když jsem měla hotovo, namazal Charlie i zadní a já vytáhla kostku cukru.

„A Renée se divila, kam jí ten cukr mizne,“ řekl, když si toho všimnul, a já se jen uličnicky zakřenila.

„Moc se nesměj, někdo jí to bude muset říct, ale já to nebudu,“ upozornil mě a smích mi zmrzl na rtech.

„Však já to jednou povím,“ slíbila jsem a dál hladila Freedea.

„Je načase nechat koně odpočívat,“ zavelel otec a přivezl vozík. Přesedla jsem a pocítila zátěž posledních čtyřiadvaceti hodin. Než jsem se se svým miláčkem rozloučila, taťka uklidil věci a vyjeli jsme z boxu. Avšak Freedemu se to nelíbilo a smutně zařehtal.

„Já zítra zase přijdu, slibuji,“ slibovala jsem mu a on zastříhal ušima a pohodil hlavou na znamení souhlasu.

Vyjeli jsme ze stáje a zavezl mě do kuchyně.

„Dáš si večeři?“ optal se mě, ale já zavrtěla hlavou.

„Nemám hlad.“

„Dobře, uvidíme se ráno,“ řekl, líbl mě do vlasů a odešel.

Zajela jsem do pokoje a otevřela okno, abych cítila vůni, která mi tak moc chyběla. Přelezla na postel a převlékla se do pyžama. Zalezla jsem pod peřinu, ale usnout jsem nemohla.

Rozsvítila jsem lampičku a vytáhla knihu, kterou mi sem přenesli. Když jsem došla nakonec, víčka se mi samovolně spustila dolů a já usnula.

43. kapitola ** 44. kapitola ** 45. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 44. kapitola: