Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home » Holka od koní - 37. kapitola

09.01.2012 (20:00) • Werunecka • • komentováno 9× • zobrazeno 1484×

*** Pohled Carlisle ***

Esmé se rozhodla, že Bellu půjde navštívit. Vzala si sebou Emmetta, prý aby jí svými vtípky zvedl náladu, a Jaspera, aby ji uklidnil a zjistil, co se děje.

Chtěla vzít i Rose, ale ta taktně naznačila, že se s člověkem nebude zahazovat.

Esmé s ostatními vyjela a Alice s Rosalií vyrazily na nákupy a Edward byl zavřený v pokoji. Já si sedl do křesla v pracovně a podíval se znovu do Isabelliných záznamů.

Pokud se její stav nezmění k horšímu, bude moct jít domů. Nana by mohla dojíždět k nim na statek. Bella by si alespoň ulevila.

Zavřel jsem záznamy a vzal si knihu, ale moc jsem tomu nevěnoval pozornost. Spíše jsem přemýšlel, jak mohla přijít na naše tajemství. Edward by nebyl tak hloupý, aby jí to řekl.

„Já bych to nikdy neřekl!“ ozval se jeho hlas a potom skočil z francouzského okna a běžel pryč od domu.

Později se mu musím omluvit. Tak jak ji to napadlo? Jen tak ve snu?

Na příjezdové cestě zastavilo moje auto. To už jsou z nemocnice zpátky?

„Carlisle?“

„Jsem v pracovně, Esmé,“ odpověděl jsem a dveře se otevřely. Dovnitř vešel Jasper a za ním Esmé. Emmett se usadil dole a pustil si televizi.

„Carlisle, ona to musí vědět, má z nás strach,“ řekla Esmé, ale Jasper ji zarazil.

„Není to strach, je to hrůza. Podle toho bych soudil, že to neví, jen něco tuší.“

„Až se Alice s Rose vrátí z nákupů a Edward z… lovu, budeme si muset o tom promluvit,“ usnesl jsem se a oni přikývli a vydali se po svém.

Asi po půl hodině se Alice vrátila, ale Rose z toho nebyla nadšená. Edward se taky nakonec vrátil.

„Rodino, musíme si promluvit,“ řekl jsem a vydal se do jídelny. Naše porada začala.

*** Pohled Belly ***

Cvičila jsem a neskončila, dokud jsem obě nohy neudržela ve vzduchu. Zase se za mnou zastavila Nana, tentokrát k večeru.

„Tak co, postoupila jsi?“ usmála se na mě.

„Ano, i s tím závažím udržím nohy ve vzduchu,“ odpověděla jsem a i ukázala.

„Dobře. A otřesy?“

„Zmizely.“

„Pleteš se,“ řekla a vytáhla další závaží.

Kroužky vyměnila a já jednu nohu zvedla. Šlo to ještě tíž, než to půlkilové. Jen jsem se na ni podívala.

„Kilo, myslela jsem, že to zvládneš,“ řekla a ledabyle se koukla z okna. Ano, ona mě provokovala.

Zapřela jsem se a nohu zvedla, přece jenom to nebylo tak těžké.

„Nebylo to tak těžce, co?“ Posmívala se mi. „Ale už toho nech. Je vidět, že jsi cvičila víckrát, než jsem ti dovolila, a nechceš si svaly namoct, že?“

„Ne, to ne,“ řekla jsem a s úlevou nohu položila. Kroužek jsem sundala a ona mi ten lehčí vyměnila za kilový.

Po zaklepání vešel do pokoje doktor Nahuel.

„Zdravím, Nano, Isabello,“ pozdravil nás a my přikývly.

„Jak se cítíš?“ optal se mě.

„Už se strašně těším, až půjdu domů,“ odpověděla za mě Nana a tím si vysloužila od doktora nechápající pohled.

„Co ti v tom brání?“

„Nic, už jdu. Pěknou noc, Bello, a nepřeháněj to,“ řekla a odešla. Taky bych chtěla domů, nebo alespoň pryč z tohoto bílého pokoje.

„Tak jak se cítíš?“ otázal se znovu.

„Dobře, jen jsem trošku unavená,“ odpověděla jsem.

„No, není divu. Nana občas přehání. Musíš se ozvat, když je toho na tebe moc. Ale podle záznamů doktora Cullena bys mohla být ještě dneska převezena na normální pokoj,“ řekl a podíval se na mě.

„Chceš?“

Jen jsem přikývla a on se pousmál.

„Nedivím se ti, asi bych z té bílé zešílel,“ řekl a odešel.

Během deseti minut se u mě objevily sestřičky a odvezly mě na můj nový pokoj. Byla jsem ráda. Ten bílý pokoj jsem doslova nesnášela.

Tento byl vymalovaný ve světle zelené.

Z vozíku mi pomohly na postel a já se posadila.

„Kdyby se cokoliv dělo, stačí zazvonit. A za chvilku vám doneseme večeři,“ řekla mi jedna ze sester a všechny odešly.

Koukla jsem z okna a uviděla, že je za dveřmi malý balkónek s výhledem na les.

Zase se mi začalo stýskat po našich pastvinách a hlavně po koních. Z mých úvah mě vytrhla sestra, tedy zdravotní bratr – nebo jak se klukům říká. Donesl mi večeři.

36. kapitola ** 37. kapitola ** 38. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice:

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 37. kapitola: